Označení pro runy pochází ze staroseverského slova „rún“, jež se dá přeložit jako „tajemství“ nebo „záhada“. Slovo rún je ve skandinávských textech a poezii také užíváno s významem „magického písma“, a slova od něj odvozená jako „přítel“ či „poradce“. S ohledem na etymologii slova by se mohlo zdát, že runy měly v první řadě magickou a jakousi obřadní funkci. Užitná funkce runového písma však nebyla o nic menší. Runy existovaly jako znaky sloužící k věštbě, stejně tak jako například k zapisování účtů.

O úplném původu tzv. run neboli runového písma toho zatím moc nevíme. Historie runického systému se v podstatě rozkládá ve čtyřech epochách:

1.období starší: Od 1.století n.l. přibližně do roku 800 n.l.

2.mladší období: Přivádí nás asi k roku 1100 n.l. (tato dvě období jsou projevy sjednocené runické tradice svázané v koherentní symbologii).

3.střední období: Je dlouhé a nesourodé. Bylo svědkem rozpadu vnější tradice a jejího upadnutí do nevědomí.

4.období znovuzrození: I přesto všechno se runy dál používaly v nepřerušené (ale velmi poškozené) tradici v odlehlých oblastech Skandinávie. Většina velkých runických prací se odehrávala v místech oživujících tuto školu po roce 1600 n.l.

Historie runového písma

Tradice, kterou lze vystopovat díky nalezeným předmětům, na kterých byly runy vyryty, sahá od 1.století až dodnes, s tím, že je nutné vzít na zřetel, že tradiční systémy jednotlivých runických abeced jsou vážně poškozeny. Existuje mnoho dohadů, na jakém základě runové písmo vznikalo. Jedna z teorií se zabývá původem z římské latiny, druhá se zase domnívá, že původ je potřeba hledat mezi Etrusky, třetí pracuje s myšlenkou, že runy jsou řecká abeceda přetvořená starými Góty, další se zaobírá možností původu ze severoitalského území atd.

Původ run

Runy byly původně navrženy tak, aby byly použity jak pro sekulární nápisy, tak pro magické účely v kultuře, která je cenila. A přesně toto je pravá tradice severního mysticismu. Runy původně obdržely svá jména v době, kdy byl germánský svět (včetně Skandinávie) relativně jednotný a jednomyslně pohanský. Dva faktory pak určovaly jeden jediný název, tedy písmeno. Za prvé, jméno runy sloužilo jako paměťová pomůcka, která měla vyvolat jak daný symbol, tak daný zvuk v mysli. Za druhé, toto jméno také sloužilo k připomenutí a zaznamenávání významných detailů kmenového života.

Runy jsou však mnohem důležitější, protože mimo jiné také nesou silnou podobnost s různými symboly HALLRISTNINGARU, pravěkých kultových symbolů používaných severskými pranárody a zachycených v rytinách do skalních stěn.

Kdo runy používal?

Runy samotné byly jediný zdroj a forma psaného písma dostupného severním národům. Runy se učili a používali jednotlivci, kteří mohli být učenci, básníci, farmáři, čarodějové, válečníci, čarodějnice nebo dokonce i diplomaté, nemluvě o obchodnících. Naučili se své runy od někoho, kdo je už znal…

Magie na severu byla většinou vyučována ženami, ať už se jedná o matku, manželku, čarodějnici nebo královnu. Vzhledem k tomu, že runy vyžadovaly specializované znalosti, následná mistryně nebo mistr run byli velmi cennými členy tehdejší negramotné společnosti.

Runy byly řezané nebo vyřezávané spíše než psané brkem a inkoustem. O tom, že byly vytvořeny pro tento druh záznamu, svědčí i jejich tvar, jak bylo písmo navrženo. Byly vyrývány například nožem do kamene, dřeva, kosti a kovu.

Runy měly mnoho použití: psaly se s nimi básně, kouzla, používaly se jako amulety, totemy nebo značky. Byly informativní a ochranné, dávaly konkrétní fakta nebo odrazovaly zlé duchy. Jejich hlavním úkolem bylo vyvolat modlitby a proroctví. Samozřejmě se užívaly i nejrůznějšími světskými způsoby. Ačkoli dnes je možné zakoupit hotové sady run s brožurami popisujícími jejich použití, snadnost přístupu nebyla vždy taková. Příchodem křesťanství došlo k totálnímu vymýcení pohanských kultů v Evropě a jen málo vědomostí se zachovalo jen díky některým jedincům, kteří se i přes pohrůžku smrti nebáli dále praktikovat pohanské rituály, avšak držené v absolutní tajnosti. Předávání runového vědění dalším generacím bylo tedy velmi obtížné a často nebylo předané celé. Začaly vznikat nepřesné a neúplné kopie systémů písma, a to vedlo ke vzniku různých mutací Futharku.

Runová magie a její šifrování

Za rozbřesku 20.století se pangermánskému mystiku Quido von Listovi, dostalo nečekaného zasvěcení do učení run, kdy mu byla odhalena tajemství run, zatímco spočíval v temnotě, protože měl již po několik měsíců zavázané oči v důsledku operace šedého zákalu.

Koncem dvacátých let 20.století přicházejí další obrozenci runové magie (Siegfried Adolf Kummer a Friedrich Bernhar Marby). Oba jsou autoři jakési „runové jógy“, která spočívá ve zpívání runických manter při drženi určité pozice těla podobné runovému písmenu, tedy mudry. Cílem tohoto systému je pomocí kosmických energií protékajících skrz tělo v době cvičení jednotlivých pozic získat magické schopnosti, magické zření a magickou odolnost. Oba tito mágové jsou označeni jako okultisté praktikující magii. Za druhé světové války skončilo mnoho okultistů v koncentračních táborech, ale jen hrstka jich přežila. Marbyho nakonec osvobozuje armáda spojenců, zatímco Kummerovi se podaří uprchnout do Jižní Ameriky, kde založil esoterickou runovou školu nazvanou „Runa“.

Jejími texty se velmi inspiroval náš zřejmě ve světě nejznámější hermetik František Bardon, zarputilý student hermetického a magického umění, který také z důvodu svých okultních zájmů strávil v koncentračním táboře řadu let. Bardon považoval runovou magii za jednu z nejsilnějších magií vůbec. Právě od něj pocházel zřejmě nejznámější sámizdat o runách a jejich praxi z doby komunistického režimu u nás, který dal do oběhu pod pseudonymem Arion a nazval jej Runová magie, přičemž se jedná o prakticky doslovný překlad díla Kummerova. Tento spis nebo spíše překlad byl později v 80.letech a post komunistických letech devadesátých 20.století jako jedinou dostupnou učebnicí runové jógy. Bardon, v době, kdy publikoval jménem Ariona, sliboval školu runové magie ve formě menších traktátů vydávaných postupně na pokračování v okultním časopise. Bohužel zřejmě k tomuto počinu nikdy nedošlo, protože se nikdy nenašlo žádné takové další dílo o runách, ani v jeho pozůstalosti.

RUNICKÉ ŠIFROVÁNÍ: Ačkoli runy tvoří abecední posloupnost, jejich pořadí má svůj speciální významný důvod. Byly vymyšleny tak, aby symbolizovaly a prozradily sérii myšlenek nebo principů, tedy jejich odpovídající významy a vlivy na okolí či osoby. Runy staršího Futharku mají tendenci představovat „energii“ nebo „procesy“. Mohou to být podstatná jména, tedy názvy věcí nebo slovesa, tedy činnosti, případně kombinace těchto dvou. Jejich speciální pořadí se skládá z 24 run, které jsou rozděleny do tří písemných řad po osmi runách. Každá z těchto řad se nazývá „AETT“ nebo „AETTIR“. Slovo Aett znamená rodina nebo skupina. Tyto aetty mají zásadní význam pro dešifrování složitých, tajných a převážně magických formulí a vzájemných vztahů mezi runami. Tradice pojmenovává každou aettu podle jednoho z bohů. FREYA, HAGAL a TYR. První aetta představuje „životní cyklus“. Druhá aetta představuje „vnější síly“, které se nad nás staví jako něco božského, něco, co ve většině případů není ovládáno inteligencí, ale silami přírody, a třetí je aetta, kde jsou runy poslední řady, která představuje „vnitřní síly“, jež nám pomáhají vyrovnat se s vnějšími silami druhé aetty, když cestujeme po cestě života popsané v aettě první.

Spojené neboli Vázané runy

Vázaná runa je ligatura dvou nebo více run a jsou ve starobylých Vikingských nápisech extrémně vzácné, ale byly zcela běžně používané v nápisech během časnější (pragermánštiny) a pozdnější (středověké) doby. Na některých runových kamenech jsou vytesané spojené runy, ale mají spíše okrasný důvod anebo mají upozornit na jméno autora. Když se vázané runy používají při psaní, mohou se spojovat dvě runy nebo i skupina run. Dělá se to proto, aby se představila dvě slova nebo i více v zakódované podobě, nebo aby se snížil celkový počet run v nápisu. Vázaná runa se vždy počítá jako jedna runa. Pomocí takovýchto vázaných run se vytvářejí mocné amulety, ve kterých jsou zakódovány i celé magické formule.

Vázané runy se používají i nyní v dnešní moderní době, například BLUETOOTH logo slučuje runy analogické k moderním latinským písmenům H a B, (Hagall) a (Berkanan) spolu tvoří vázanou runu. Dvě písmena tvoří iniciály „HB“, odkazující na dánského krále a vikingského lupiče Haralda Bluetootha.

Dalším, celkem vtipným použitím vázané runy je logo americké punkové kapely, která si říká – Dead Kennedys.

Runy jako takové nejsou formou předpovídající budoucnosti. Nedají přímé odpovědi nebo radu, ale ukážou rozdílné možnosti a navrhnou, jak se, při kterém výsledku chovat. Runy tedy napoví, ale na výsledek už musí každý přijít sám svou intuicí. Budoucnost není pevně daná a každý z nás má sílu následovat svou vlastní cestu a činit vlastní rozhodnutí.