Od doby, kdy se píšou lidské dějiny, se střední délka života několikanásobně zvýšila. Pro paleolit je odhadována střední délka života 19,9 let. V neolitu se udává 26,9 let, v době bronzové 32,1 roků, v římské době 27,2 roku. Ve středověku se udává naděje dožití 28,1 roku. Naděje dožití nikdy v minulosti neklesla při narození pod 18 let, jelikož by tak došlo k vymření lidské populace. Lidé by nedorostli do pohlavní dospělosti, případně by neměl, kdo potomstvo vychovávat až do jeho nezávislosti na rodičích. V roce 1940 se průměrný věk pohyboval kolem padesáti let. Od té doby se proces prodlužování života dramaticky zrychlil, jako nikdy předtím v historii. Lidé neměli velkou naději dožít se vysokého věku z důvodů vysoké kojenecké úmrtnosti, neléčitelných infekcí ale také kvůli častým hladomorům a válkám.

Nejvyšší věk, kterého se kdy člověk dožil, zajímá lidstvo odpradávna. V Bibli se uvádí, že úctyhodných 969 let se dožil Metuzalém, jeho syn 777 let. Tyto údaje ovšem nejsou nijak ověřitelné. Nejstarší člověk se podle Guinessovy knihy rekordů dožil 256 let, byl to Číňan Li Ching Yuen. Tato informace je stejně jako údaje z Bible neověřená. Mnoho lidí, kteří se domnívali, že žijí velmi dlouho, ani neznali datum svého narození. Pravděpodobnější je věk 121 let, kterého se dožila Francouzska Jeanne Calment (některé údaje uvádějí věk 122 let). Tato žena je oficiálně považována za osobu, která se dožila nejvyššího věku. Vyššího věku na svou dobu, ale zdaleka ne přesahující sta let, se dožili také známé osobnosti naší historie, například Johann Wolfgang von Goethe, L.N. Tolstoj nebo I.P. Pavlov.

O lidském stárnutí a dlouhověkosti vznikaly mnohé legendy a mýty. Naši předci si všímali, jak hadi a ještěrky svlékají kůži a vedlo je to k názoru, že tento proces vede k omlazování. I v dnešní době si „primitivní národy“ myslí, že se jejich praotci svlékali z kůže a zajišťovali si tak dlouhověkost. Také Kolumbus při návratu ze své třetí plavby tvrdil, že poblíž ostrova Trinidad objevil ráj nesmrtelnosti. Nejznámějším příkladem je v západní kultuře zahrada Eden, ve které prý člověk žil v nesmrtelnosti.

Průměr délky života v různých státech

Dlouhověcí lidé se v minulosti vyskytovali vždy, v různých rodinách a na různém území. Ovšem nikdy jich nebylo tolik, kolik lze pozorovat dnes. U našich sousedů v Německu ještě nikdy nežilo tolik stoletých lidí. Roku 1970 tam žilo 385 obyvatel starších 85 let. Roku 1990 stoupl již počet na 1090 obyvatel. U dlouhověkosti se sleduje několik činitelů, v literatuře se jich vyskytuje více jak sto. Patří mezi ně úloha zděděné konstituce, přírodní podmínky, zaměstnání, způsob života, sociální a hospodářské podmínky atd.

Nejvyšší naději dožití má stát Andorra, průměrně 82,59 let. Na druhém místě je Japonsko zvláště díky Okinawě, kde žije nejvíce dlouhověkých lidí na světě. Státy s nejnižší střední délkou života se nacházejí v Africe, kde lidé umírají kvůli nedostatku potravin, pitné vody a nekvalitní zdravotní péči. Naděje dožití v Angole je 38,23 let. Nízká naděje dožití je dána mimo jiné tím, že až v roce 2002 skončila občanská válka, která trvala čtvrt století. Země se v důsledku toho do dnešní doby potýká s hladomorem a nízkou ekonomickou úrovní.

Lidský věk se prodlužuje téměř na celém světě. Podíl produktivní vrstvy se zmenšuje na úkor mladé a starší generace. Tím je na produktivní vrstvu vyvíjen větší tlak než v minulosti. Aby se předešlo komplikacím, stále se posouvá věk, ve kterém lidé odchází do důchodu, déle se tedy podílí na chodu státu. Roku 2050 se počet lidí starších 85 let vyšplhá na 16 milionů. Například 20 % těchto osob bude pravděpodobně trpět vážnou duševní poruchou, která bude vyžadovat dlouhodobou péči. Z uvedeného vyplývá, že počet těch, kteří budou potřebovat dlouhodobou péči, stoupne o trojnásobek (pokud by se prognóza vyplnila, byť jen z poloviny). Pokud zásadně nezasáhne vědecký vývoj v lékařské oblasti, čeká nás v budoucnosti vysoký počet nemocných, kteří budou odkázáni na pomoc okolí.

Země, kde znají tajemství dlouhověkosti…

JAPONSKO – nejzdravější a nejdéle žijící obyvatelé žijí na Okinawě, což je souostroví mezi Japonskem a Tchaj-wanem. Lidé se tam dožívají vysokého věku i přes to, že bitva o Okinawu před koncem 2. světové války byla z těch nejdelších. Do dnešních dní jsou na Okinawě americké vojenské základny. V této oblasti žije více než 400 stoletých obyvatel. Vyšší procento stoletých lidí nemá žádná jiná země na světě. V porovnání se západními zeměmi mají zanedbatelný výskyt civilizačních chorob, tedy obezity, rakoviny, osteoporózy, srdečních onemocnění a poruch paměti. I ve vysokém věku stále vedou aktivní život, nevyhýbají se pohybu. Okinawané vypadají mnohem mladší, než je jejich biologický věk a také jejich fyzický a mentální věk neodpovídá skutečnému. Jejich těla zůstávají téměř do smrti pružná a ohebná.

Studie, která zdokumentovala stoleté lidi žijící na Okinawě, vznikala 25 let. Nese název Okinawský program: Jak nejdéle žijící lidé na světě dosahují dlouhotrvající zdraví – a jak je to možné i pro nás. Studie vedly mezinárodně uznávaní vědci, například MUDR. Brad J. Wilcox, spolupracující s Harvardskou univerzitou. Tento program přináší výsledky lékařských a psychologických výzkumů, které byly na Okinawě vypracovány. Obsahuje detaily stravování, cvičení, sociální postoje a psychospirituální aktivity. Tato studie je svojí přesností unikátní.

-pevné a zdravé kosti

-bystrá mysl. I lidé starší 100 let se vyznačovali jasnou myslí

-celková zdatnost. Okinawští mají málo podkožního tuku a jejich těla jsou štíhlá a pružná

-přirozená menopauza, ženy téměř nepotřebují stabilizující hormony, jejich menopauza probíhá přirozeněji a bez vedlejších komplikací

-zdravý psychický stav a nízká úroveň stresu. V Okinawě mají celkově optimistický postoj k životu.

Okinawané jedí denně několik porcí ovoce a zeleniny, nešetří s celozrnnými pokrmy. Několikrát týdně konzumují sójové produkty a tučné mořské ryby. Jiné, než rybí maso jedí pouze 3x za měsíc, což je zanedbatelné množství vzhledem k západním společnostem. Porce jsou podstatně menší, než je u nás běžné. V celém Japonsku se často pije zelený čaj, který má vysoký obsah polyfenolů. Tyto látky mají protirakovinné účinky a patří mezi antioxidanty. Jelikož zelený čaj, na rozdíl od čaje černého, neprochází fermentací, zůstává obsah prospěšných látek vysoký.

TCHAI-T´I je nejznámější bojové umění z Okinawy. Tento druh cvičení se zaměřuje na zvyšování fyzické, emoční a spirituální hodnoty. Tchai-t´i je meditace v pohybu, spojuje pomalé a soustředěné pohyby v různých kombinacích. Celosvětově se mu věnuje přes 100 milionů lidí. Již po několika týdnech cvičení člověk dosahuje vnitřního klidu, lepší se rovnováha, reguluje se cyklus dýchání.

Okinawští věří, že lidé jsou v podstatě dobří. Pokud má jejich spoluobčan problémy, je to vina kolektivní a okolí se mu snaží pomoci. Tento Okinawský koncept se v japonštině nazývá YUIMARU (vzájemnost). V Okinawě si lidé vzájemně pomáhají, jak jen je to možné.

FRANCIE – ve Francii se vyskytuje 3x méně infarktů než v Americe. Informace je zajímavá, jelikož Francouzi mají v porovnání s Američany vyšší spotřebu sýrů, másla a smetany, tedy tučných jídel. Tento jev by se dal vysvětlit mnohem vyšší spotřebou vína ve Francii. Jedna z prvních studií, které se zabývali vztahem alkoholu a vápenatěním cév, se uskutečnila již v roce 1920. Podle této a dalších studií, které následovaly, vyšlo najevo, že alkohol uvolňuje cévy a snižuje riziko infarktu. Pozitivní vlastnosti alkohol přináší při dvou sklenkách červeného vína denně, pravděpodobně je nejlepší pít při jídle, stejně jako to dělají Francouzi.

Každý Francouz vypije ročně 67 litrů vína. Ve víně se nacházejí polyfenoly, flavonoidy a antioxidanty, nejvýznamnější je Resveratrol. Tomu je v současnosti věnována velká pozornost, neboť snižuje přilnavost cholesterolu v našich cévách a jsou známy také protinádorové účinky. Tato látka se do vína dostává ze slupek vinné révy. Jeho koncentrace se ve slupkách zvyšuje za chladného počasí.

STŘEDOMOŘÍ – oblast středomoří zahrnuje 16 zemí okolí Středozemního moře a stravování se odvíjí od kultury, náboženství a etnického původu té které země. Ve středomořské oblasti se vyvinulo stravování, které se vyznačuje dostatkem ryb, ovoce a zeleniny. V těchto zemích se také hojně konzumuje olivový olej. Nejvýznamnější vliv na dlouhověkost měla strava v Řecku a Španělsku, zato výrazně slabší vliv byl pozorován v severní Itálii, která se vyznačuje přechodem na stravu typickou pro Západ. Kladný vliv má středomořská strava především na oběhová a nádorová onemocnění. Olivový olej sám o sobě snižuje krevní tlak a má příznivý vliv na krevní lipidy (cholesterol). Paradoxní je, že Řekové jsou nejtlustší národ na světě, což souvisí pravděpodobně s vysokým příjmem tuků. Ovšem jelikož jsou to tuky zdravé, nemají vliv na délku života. Na druhou stranu je také možné, že Řekové tloustnou kvůli pomalému přechodu na západní stravu.

Vysoká spotřeba zeleniny je ve středozemní oblasti běžná. Zelenina obsahuje také množství vitamínů a minerálních látek, důležitým se zdá antioxidant Lykopen, který se nachází v rajčatech. Využitelnost tohoto silného antioxidantu zvyšuje tepelná úprava rajčat.

ČÍNA – v Číně si už několik tisíciletí zakládají na správné životosprávě. Věří, že zlé návyky jsou příčinou stárnutí, proto dbají na zdravý jídelníček. Čínská dietetika vychází z tradiční čínské filozofie, jedná se o systém stravování léčebný i preventivní. Strava by dle této nauky měla být pestrá, čistá a ne hlenotvorná (naše tělo zahleňuje například kravské mléko a výrobky z něj). Jídlo je rituál, je na něj potřeba více času a klid. Bere se v potaz tělesná konstituce jedince, roční období a případně probíhající nemoc.

Lidé v Číně se vyznačují klidnější a harmoničtější povahou než lidé ve světě západním. Jejich vztahy jsou plnější a šťastné. Následkem toho imunita funguje optimálně. Jak z textu vyplývá, pro dlouhověkost je třeba dodržovat zdravý jídelníček, pohyb, vést spokojený a klidný život. Nezanedbatelný je také malý příjem alkoholu, jako to praktikují Francouzi.

Míru dlouhověkosti také ovlivňuje schopnost organismu přijímat vitamíny. U lidí, kteří se dožili vysokého věku, se dalo po celou dobu jejich života naměřit maximální množství vitamínů B3. B6, B12 a beta-karotenu. U většiny lidí není schopen organismus přijmout tolik vitamínů, i když konzumují pestrou stravu. Nejčastěji lidem chybí beta-karoten, rutin, B3, biotin, D, E a K. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na humor, který, zdá se léčí. Při smíchu se snižuje vylučování adrenalinu a kortizolu – hormonů, které oslabují imunitu. Veřejně známý je také fakt, že optimistická povaha přispívá k dlouhověkosti.