Projevy z nehmotného světa, které vybočovaly a vybočují z rámce běžných věd, se vyskytovaly ve všech dobách a na všech místech a svými projevy dávaly tušit, že působí inteligentní a svobodnou vůlí. Rozum lidí naznačoval, že za těmito inteligentními projevy musí být nějaká „inteligentní moc“, která může vstupovat do styku s lidmi pomocí materiálních prostředků. Tato „inteligentní moc“ při zkoumání její povahy udala skrze materiální prostředky, že patří do světa duchovních bytostí, které odložili tělesnou schránku člověka. Spiritismus tedy není výtvorem moderní doby, ale sahá hluboko do minulosti.

Spiritismus je odvozen z latinského slova spiritus neboli duch. Dříve se však používalo pojmu spiritualismus, který pochází z latinského slova spiritualis neboli duchovnost, a vyjadřuje osobní názor a vztah k tomu, co člověka přesahuje. Spiritualista hájí názor, že mimo hmotu zde existuje ještě něco jiného – což ještě nepředpokládá víru v duchy – a tak ke specifikaci nových jevů bylo zapotřebí také nových pojmů. Začalo se tedy používat slov spiritismus, spiritistický, spiritista. Tyto nové pojmy se vzhledem k jejich praktičnosti, a hlavně specifikaci rychle ujaly.

Spiritistická nauka je přesvědčena, že „člověk má dvě podstaty“. Smrtelné, hmotné tělo a nesmrtelnou, nehmotnou duši. Po smrti člověka duše dále přežívá, odpoutává se od těla a stává se duchem, který vstupuje do světa duchovního. Tento duchovní svět obklopuje náš materiální svět. Spiritismus poskytuje skrze experimenty důkazy o existenci duchů a možnost komunikace s nimi. Navázání spojení s duchovním světem se však děje v přítomnosti lidí, kteří jsou nadáni medijními schopnostmi. Tito lidé jsou označováni jako médium – prostřednící mezi světem lidí a světem duchů. Každý člověk je přirozeným způsobem obdařen těmito medijními schopnostmi, rozdíly se týkají pouze stupně jejich rozvoje.

Skromnost, ochota, láska ke svým bližním, chuť pomáhat trpícím lidem, svědomitost a poctivost – jsou vlastnosti dobrého média. Morální hodnoty a etiketa jsou se spiritismem velmi úzce spojeni. Člověk by se měl v životě duchovně vyvíjet – jeho úkolem je dospět do stavu dokonalosti. Podle vyšších duchů je nejzávažnějším úkolem člověka dospět do stavu, kdy se vůdčím životním posláním stane láska – cit vyvolávající dobrotu, úsměv, otevřenost a chuť pomáhat jiným. Právě k tomuto ideálu míří všichni duchové a v tom spočívá i smysl jejich existence.

Počátky novodobého spiritismu

Bylo by naivní tvrdit, že spiritismus jako takový někde „vznikl“. Ať se podíváme na kteroukoliv civilizaci, vždy se lidé těžce vyrovnávali se ztrátou svých nejbližších a toužili po nějakém dalším kontaktu. Chaldejci, Peršané a Babyloňané vyvolávali mrtvé, Židé se spiritismu naučili od Egypťanů, u Řeků a Římanů existovaly veřejné věštírny, kde se vyvolávali mrtví jaksi „na objednávku“. Pokud jde o novodobý fenomén, nazývaný moderní spiritismus, šlo v něm předně o samotnou komunikaci s duchy. Zaměřen byl tedy čistě prakticky. Postupně se však spiritismus stal hnutím, učením a pro mnoho lidí i životním stylem. Tento fenomén rychle zaplavil celý svět. Jako předzvěst novodobého spiritismu můžeme chápat působení švédského vědce a filozofa Emanuela Swedenborga (1688-1772), který začínal publikovat „zprávy ze záhrobí“ již v roce 1744. Upozorňuje především na možnost komunikace s duchy zemřelých.

Četné spiritistické kroužky však začaly vznikat až na základě události, která se odehrála v roce 1848 v severoamerickém městečku Hydesville v domě rodiny Foxových. Byli to příslušníci metodistů. Měli tři dcery (Margarettu, Cathie a Leah). V jejich domě se začaly dít podivné věci v podobě klepání. Když klepání neustávalo, děvčata z toho udělala zábavnou hru a původce klepání pojmenovala Mr. Splitfoot (pan Kulhavec). Poté mu začaly dávat otázky a on na ně odpovídal pomocí klepání. S klepající silou se dorozumívaly tak, že jeden úder značil ne, dva snad a tři možná. Díky tomu zjistily, že klepot způsobuje duch bývalého majitele jejich domu, který se jmenoval Karel Rosna (někde je uváděno jméno Rosma) a jeho tělo je pohřbeno ve sklepě v domě. Ostatky zde byly opravdu nalezeny v roce 1904 ve výklenku ve zdi. Pastor od metodistů se snažil dům vymýtit od duchů, ovšem to nemělo žádný účinek. Lidé se proti Foxovým začali obracet zády a vyloučili je z církve metodistické. Poté Foxovi dostávali přesná sdělení pomocí abecedy, aby šířili spiritismus mezi lidi. Sestry se tomu nejdříve bránily, ovšem ať dívky přišly kamkoliv, v jejich přítomnosti se vždy děly spiritistické jevy. Od roku 1849 pořádaly pravidelné seance se skupinou spiritistů a staly se slavnými. Jejich seance se těšily velké oblibě a spiritismus se tak roznesl do celé Ameriky, posléze i do Evropy. Sestry Foxovy jsou považovány za jedny z prvních médií vůbec.

V roce 1850 bylo v USA zaznamenáno asi 30 000 médií, tedy osob, která dokážou zprostředkovat styk se záhrobím. Kolem roku 1896 se jejich počet odhadoval dokonce na 3 miliony lidí. Zásady spiritistického hnutí byly ustanoveny v Rochesteru, odkud se dále šířily do západní Evropy. Ve Francii v roce 1851 vymezil teorii novodobého spiritismu Allan Kardec. Zpracoval ji ve svých obsáhlých dílech „Kniha duchů“, „Kniha médií“, „Co jest spiritismus“. Kolem roku 1870 se vlna spiritismu dostává do Anglie, kde bylo obnoveno starší učení profesora E. Bruntona, pro které je typické kladení důrazu na vnitřní božství člověka, které ho propojuje s Absolutnem. V roce 1884 vzniká v Londýně „Spiritualist alliance“, která je podporována zámožnými šlechtickými rodinami. K našim sousedům do Německa se spiritismus dostal údajně přes Brémy a Hamburk, a to zásluhou Rusa Alexandra Nikolajeviče Aksakova. Mezi stoupenci spiritismu v Německu bylo možné najít také profesora fyzikální astronomie a řadu dalších univerzitních profesorů.

Mediumita – schopnost být médiem…

„Spiritistická praxe s popsanými stolečky a mluvícími médii byla by sama o sobě snadným terčem posměchu. Avšak to, co je podstatné, nejsou konkrétní dobové praktiky komunikace s duchovním světem, nýbrž sama vůle s ním komunikovat, sama touha překročit hranice materialismu a pozitivismu směrem k „jakémusi“ duchovnu“.

Pokud se zaměříme na velmi zjednodušený popis mediumity, jedná se o paranormální schopnost jedince komunikovat s nehmotným světem, tedy zprostředkovávat sdělení bytostí z „druhého“ světa nebo také vyvolávat paranormální jevy, jako jsou pohyby a přesuny věcí či různé zvukové efekty. Jedinec nadaný touto schopností je označován jako tzv. médium. Za nejvýznamnější úkazy mediumity se považuje částečná nebo úplná materializace celého těla, nebo některých tělesných orgánů (hlava, ruka apod.). Málo prováděná, avšak existující, mediumita fyzikální, je telekineze (pohybování předměty), levitace (vznášení předmětů ve vzduchu), aporty (přenosy předmětů z vnějšku do místnosti) a významná psychometrie (čtení historických událostí z předmětů).

DRUHY MEDIUMITY:

• MEDIUMITA PÍŠÍCÍ A KRESLÍCÍ – Média, u kterých se projevovala tato forma mediumity, většinou pracovala o samotě v klidu. Seanci zahajovala s ořezanou tužkou volně položenou na čistém papíru a s myslí obrácenou k Bohu. Poté médium trpělivě čekalo v, pokud možno bezmyšlenkovitém stavu. Díla vytvořená těmito médii mohla být černobílá, ale také barevná za využití jakýchkoliv výtvarných technik. Pokud ruka začala psát, jednalo se většinou o krátké vzkazy. Jsou ale známi i případy vytvoření celých románů. Text těchto sdělení mohl být psán v jakémkoliv jazyce a někdy dokonce jazykem zcela neznámým včetně písma.

• MEDIUMITA SLYŠÍCÍ – Jedná se o nejčastější typ mediumity, kterým byla média nadána. V podstatě se jednalo o zklidnění vlastní mysli do takové míry, aby bylo možné slyšet poselství z nehmotného světa. Média tato poselství zapisovala nebo je přímo tlumočila na zasedání.

• MEDIUMITA MLUVÍCÍ – K vyvinutí této mediumity bylo zapotřebí shromáždění spiritistů do kruhu, přičemž si sedící jedinci museli být sympatičtí. Nejvíce citlivý článek tohoto kruhu po chvíli ucítil mrazení, chvění a různé mimovolné pohyby. Dostavila se únava a nově vytvořené médium upadlo do transu. Médium hovořilo jak jazyky pro něho známými, tak i v jazycích, kterým samotné médium nerozumělo, protože nemělo například patřičné vzdělání.

• MEDIUMITA CÍTÍCÍ – Citlivý jedinec má možnost zažít pocit blízký tomu, jako by se ho někdo dotýkal, třel či dokonce prošel. Přítomno je mnohdy také prudké zamrazení.

• MEDIUMITA VIDÍCÍ – Zde se jedná o schopnost vidět postavy z nehmotného světa. Opět se objevuje u lidí citlivých, kteří mají navíc často dar vidět lidskou auru.

• MEDIUMITA PRO FYZICKÉ ZJEVY – Je to schopnost materializovat předměty nebo duchy a to tak, aby se během seance stali viditelnými celému kruhu zúčastněných.

Kořeny spiritismu v Čechách

Kořeny spiritistické tradice sahají hluboko do historie naší země, proto je chybné považovat za vznik spiritismu v Čechách rok 1880. Jedná se pouze o rok vzniku českého spiritistického hnutí, nikoliv spiritismu jako takového. Důvodem k domněnce, že spiritismus neexistoval na našem území před rokem 1880, může vést fakt, že veškeré seance byly přísně utajovány, a to z důvodů obav samotných spiritistů. Větší skupinou kmenů, o které se z pramenů můžeme domnívat, že se snažil komunikovat se „záhrobím“, byli Keltové, pro které byly Čechy podle archeologů jejich pravlastí. Na duchovním životě Keltů se významně podíleli jejich kněží – druidové, kteří se pokoušeli komunikovat s nehmotným světem, stejně jako šamani pradávných národů. Ani Slovanům nebyla myšlenka nesmrtelné duše cizí. Své mrtvé pokládali na lodě, které zapálili a nechali je plout k druhému břehu řeky, v čemž spatřujeme symbol poutě na „druhou stranu“.

Významným článkem pro budovaní podhoubí pro novodobý spiritismus v Čechách byli bezpochyby Adamité. Zpočátku se scházeli pod širým nebem na horách, později však byly tyto seance úřady zakázány, a tak se adamité začali shromažďovat v zahradách a uzavřených domech. Shromáždění se konala v noci a trvala zhruba dvě hodiny, a to od jedenácti hodin do jedné. Adamité na těchto seancích děkovali Bohu za obdržené dary. Projev ducha se uskutečňoval skrze upadnutí do transu jednoho z účastníků seance. Dalším důkazem o existenci tradice spiritismu na našem území již před rokem 1880 je zmínka Jana Czerného, lékaře z Litomyšle, z roku 1517. Tento lékař píše o stolku, skrze nějž duchové hovoří během seancí. Jedná se tedy nejen o důkaz praktikování spiritismu, ale také se dozvídáme, že se jako komunikačního prostředku užívalo stolku.

Spiritistické organizace u nás začaly vznikat po roce 1880 a utvářely se do veřejných spiritistických spolků. Protože však vystupovali jako jednotlivci a nikoli jako hnutí, bylo přirozené, aby se sjednotili. To se bohužel přes veškeré dlouholeté snahy nepodařilo v takové míře, jak bylo třeba. Aby byla alespoň naděje, že by mohla jednotná organizace spiritistů vzniknout, bylo třeba silné, a přitom nezištné osobnosti. Ta se našla v osobě Karla Sezemského. Karel Sezemský usiloval o vytvoření jednotného svazu spiritistů dlouho, přinejmenším od 2. června 1895, kdy se v Praze konal první spiritistický sjezd u nás. K založení „Bratrské jednoty československých spiritistů“ došlo sice již v roce 1912, ale i když byla tato organizace zamýšlena jako orgán všech českých spiritistů a most k ostatním spiritistům ve světě, nenaplnila se očekávání kvůli nejednotě mezi spiritisty.