„Lidstvo je s hudbou neodmyslitelně spjato. Vždycky tomu tak bylo a pravděpodobně tomu tak bude i nadále. Účinek hudby je natolik všestranný, že působí na člověka bez ohledu na rasu, etnickou skupinu, náboženství nebo politickou příslušnost. Hudba pomáhá vyjádřit emocionální, fyzický i mentální stav, umožňuje osobní prožívání radosti a bolesti“.

Anglické slovo „music“, hudba je odvozeno z řeckého „muse“. Mytologie vypráví, že králi bohů Diovi a bohyni Mnémosyné se narodilo devatero Múz, nebeských sester. Hudba je tudíž dítětem božské lásky, jejíž půvab, krása a tajemná léčivá moc jsou v důvěrném sepětí s nebeským řádem a vzpomínkou na náš původ a osud. Hudba může velmi pozitivně působit na naše tělo. Ovlivňuje naše dýchání, náš tep a krevní tlak, srdeční frekvenci. Zlepšuje soustředěnost, koordinaci našeho těla, zmírňuje svalové napětí a stres, podporuje trávení, uvolňuje bolest, posiluje naši imunitu. Může být afrodisiakem, zvyšuje hladinu endorfinů v těle, fyzickou i psychickou výkonnost, posiluje paměť. Hudba uklidňuje, navozuje pohodu, může nám dodat pocit štěstí. Pomocí hudby se můžeme vyjadřovat, tvoří nás kreativními a podporuje intelekt.

Využití působení hudby a zpěvu v dějinách lidstva

Léčebné působení zvuku je využíváno v průběhu celé historie lidstva. Najdeme o něm zmínky již v prehistorii, kdy doprovázel hudební a taneční rituály, v antice, kde v rámci léčebných procedur byly rozvíjeny instrumentální a vokální dovednosti, či v dávném Orientu, kde se zabývali léčebným účinkem hudebních postupů a frekvencí tónů. V dávné historii byla hudba důležitou součástí nejrůznějších rituálů (což je ostatně dodnes), přičemž rituály jako takové hrály v dějinách lidské společnosti velmi podstatnou roli. Sloužily jako jednotící a spojující prvek, k řešení nejrozmanitějších problémů a v neposlední řadě jako nezbytná součást léčby duše i těla. Hudba měla převážně magicko-kultovní charakter a pomáhala lidem se vyrovnat s nejrůznějšími životními situacemi, přírodními podmínkami, chorobami či úzkostnými stavy.

Již Aristoteles si byl vědom pozitivního i negativního účinku hudby na psychickou i somatickou stránku člověka. Doporučoval dórskou stupnici, která má údajně duchovní sílu a lydickou s velkým vlivem na děti. V antickém období hrál důležitou roli pojem harmonie. U předsokratovských filozofů byla harmonie vnímána z kosmologického hlediska jako všeobecný princip neboli univerzální zákonitost. Pythagoras vycházel z předpokladu, že je celý vesmír vybudován harmonicky. Harmonie mezi vesmírnými tělesy a jejich pohyb rozkmitá éter, jenž vydává harmonický zvuk znějící celým vesmírem (zde má původ rčení harmonie sfér). Podle Pythagora stejně jako celý vesmír, i duše je určitou harmonií, souzvukem a tato skutečnost vysvětluje potěšení, které hudba poskytuje lidské duši. Duše se může pomocí hudby zdokonalovat, jelikož hudba může duši naladit na onu božskou melodii a harmonii, úkolem hudby je pomoci duši si rozpomenout na její božský původ.

Pythagoras a jeho žáci proto využívali hudby k léčení mnoha chorob a můžeme ho tak považovat za zakladatele muzikoterapie. Předepisoval takzvané hudební kůry, pomocí nich obnovoval harmonii duševních schopností a léčil náruživosti duše, které se projevily v nerozumné formě (žal, hněv, strach…).

Další významný filozof Platón se domníval, že léčebné postupy ztrácí bez zpěvu účinnost. Také v Číně je léčba hudbou využívána již dlouhá tisíciletí. Vychází z teorie o pěti prvcích a pěti základních tónech tvořících základ našeho bytí.

Vliv hudby na tělo a mysl

Vedle účinků hudby na lidskou emocionalitu řada výzkumů i studií prokazuje pozitivní účinek hudby také na fyziologické pochody v těle. Nutno však dodat, že pro tyto účely je zapotřebí použít specifickou hudbu. V Indii jsou již po staletí využívány tzv. rágy (hudební díla) k navození různých stavů mysli u posluchačů. Různé rytmy a tempa mohou ovlivnit efekt rágy na náladu a emoce. Pomalé rytmy zpomalují mysl a navozují klid a relaxaci. Rychlé tempo a rytmy, obvykle v kombinaci s notami o vysoké frekvenci stimulují a osvěžují mysl a tělo. Rágy nejsou pouhou zábavou, ale jejich vibrace se na základě rezonance mohou synchronizovat s náladou a zdravím člověka. Pomocí stimulace nálady a kontroly mozkových vln mohou rágy fungovat jako doplňková léčba.

Jedním z možných vysvětlení, proč hudba pozitivně ovlivňuje pocit duševní pohody je zejména její schopnost ovlivnit emocionální naladění jedince. Jestliže se dobře cítíme, i fyzické nemoci nebo zranění se hojí rychleji, máme více energie, jasnější myšlení a celkově jsme více otevřeni životu i ostatním lidem. Hudba má schopnost vyvolávat v lidech nejrůznější emoce. To může být dáno aktivitou „zrcadlícího neuronového systému“, což jsou buňky v neuronovém systému, které reprezentují aktivity prováděné člověkem samým a druhými lidmi. V dřívějších dobách existovaly spekulace a pochybnosti o schopnosti hudby vyvolat skutečné emoce v široké paletě, dnešní výzkumy v hudební psychologii však potvrzují, že hudba může vyvolat jakoukoliv emoci, která může být pociťována v jiných sférách lidského života.

Hudba může rovněž stimulovat emocionální paměť. Emoce jako takové mohou být silně ovlivněny vzpomínkami, asociacemi a vírou, které spojujeme s hudebním vzorcem nebo skladbou. Naše tělesné emocionální reakce na události jsou uchovány v emoční paměti a automaticky se znovu objeví, pokud vidíme nebo slyšíme něco pro nás významné. Emocionální vzpomínky způsobují okamžité fyziologické změny, aniž bychom věděli, proč nebo jak. Můžeme již zapomenout detaily příjemné nebo nepříjemné události, ale určité vodítko (např. melodie nebo skladba) může vyvolat okamžitou emocionální reakci.

Tohoto efektu využili například při práci s lidmi v Ugandě, kde je vysoký výskyt AIDS a pacienti zoufale potřebují posílení. Hudba byla schopna obnovit paměť komunity, změnit paměť na utrpení prožité díky onemocnění AIDS mezi posluchači a přesunout postoj doprovázející nemoc k postoji pozitivního života.

Lidé již od pradávna intuitivně i cíleně využívají schopnosti hudby upevňovat pocit jednoty a sounáležitosti. Například vojákům jejich bojové zpěvy dodávaly odvahu a prohlubovaly soudržnost, poslech hymny umocňuje pocit národní identity, stejně tak působí i písně během různých oslav, svátků nebo jiných kulturních či společenských akcí.

Hudba jako nejsnazší cesta k prožitku vrcholných zážitků

Schopnost navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará jako hudba samotná. Působení hudby na mozkové vlny je využíváno například šamany v tradičních kulturách. Bubnování během rituálů navodí synchronizaci mozkových vln s rytmem. Analýzy šamanského bubnování objevily během bubnování převládající frekvence od 0,8 do 5 Hz, tedy „théta“ aktivitu (tyto vlny se běžně objevují například ve spánku nebo meditaci).

Šamani tak empiricky velmi dobře využívali schopnost zvuku ovlivnit celé tělo-nízké tóny ovlivňují dlouhé kosti a větší části těla, velmi vysoké frekvence působí na jednotlivé buňky a neurony. Náhodné interferenčně vzniklé velmi nízké frekvence při skupinovém bubnování pak velmi efektivně ovlivňují činnosti mozku v oblasti mozkových vln theta.

Změněné stavy vědomí navozené hudbou mohou mít často formu blížící se takzvaným vrcholným zážitkům neboli Peak Experiences. Vrcholný zážitek je jednou z charakteristik lidské seberealizace. Tento stav doprovází tělesné reakce, zesílené vnímání hudby, vybavování vzpomínek, intenzivní koncentrace, změna vnímání času, prostoru a vlastního těla, silné emoce radosti nebo pocit klidu.

Muzikoterapie: Léčivá síla hudby

„Muzikoterapie je terapeutický obor, jenž využívá hudby či hudebních prvků k dosažení nehudebních cílů. Těmito metodami jsou nejčastěji cíle léčebné, ale může jít i o osobní rozvoj, zlepšení kvality života či mezilidských vztahů“.

Rozkvět muzikoterapie se datuje od 2. světové války, kdy vznikly dvě velké školy, a to škola americká, ve které hudba působí spíše jako doplněk léčby a škola švédská, ve které má hudba centrální místo, jelikož hudbou pronikáme do hlubších vrstev než pouhým slovem. Další významná zahraniční škola je škola německá. U nás se muzikoterapie prosadila o něco později, a to v roce 1975, kdy vznikla pracovní skupina pro muzikoterapii při psychoterapeutické sekci psychiatrické společnosti Československé lékařské společnosti.

První ověřenou studii, která se zabývá využitím hudby při léčbě pacientů, uskutečnil v roce 1899 James L. Corning. Poté vydal zprávu o tom, že hudba Richarda Wagnera a dalších romantických skladatelů redukuje morbidní myšlenky a zlepšuje pacientův stav při probouzení. V roce 1914 se muzikoterapie uplatnila během chirurgického zákroku, kdy lékaři použili fonograf k uklidnění a rozptýlení pacienta. Současná muzikoterapie vznikla koncem 40. let. V této době využití našla především mezi vojáky vyčerpanými bojem po 2. světové válce.

Existují tři principy, kterými se muzikoterapie řídí. Tím nejdůležitějším je nastoupení, kdy „držíme krok“ s hudbou a „jsme v rytmu“. Tělo se přizpůsobuje rytmu a tempu zvuku. Díky principu nastoupení můžeme sledovat, jak hudba, kterou poslouchám, dokáže ovlivnit mozkové vlny, srdeční frekvenci, dýchání atd. I proti sebelepší hudbě ovšem můžeme postupem času být imunní. Tomu zabraňuje druhý princip, a to izo-princip. Postupnou změnou tempa, rytmu, řeči i emocionálního obsahu skladby dosáhneme převedení emocionálního nebo fyzického rozpoložení do rozpoložení jiného. V hudbě, ve které se izo-princip odráží, nikdy nenajdeme nečekanou změnu, překvapení nebo pauzu. Třetí princip je rozptýlení (diversion), který je mezi muzikoterapeuty velmi oblíbený. Tento princip odvádí pozornost pacientů od bolesti a nepohodlí. Toto rozptýlení ovšem netrvá dlouho a nefunguje tak, že zcela změní vztah mysli a těla. Dočasně ale může vyvolat léčivý účinek.

„Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam“. – Lev Nikolajevič Tolstoj