„A Henoch pravil: Já Henoch, muž zbožný, jemuž Bůh otevřel oči, aby uzřel svatého v nebi. Ukázali mi ho andělé a od nich jsem vše uslyšel a porozuměl všemu, co jsem viděl, avšak nikoli pro toto pokolení, nýbrž pro ty, kdo teprve přijdou“.

Existují témata, která se od nepaměti prolínají v různých dobách a podobách. Takový příběh naplňuje postava Henocha (Enocha), jehož jméno znamená v překladu „Zasvěcený“. V esoterních kruzích je jeho postava ztotožňována s Hermem, Trismegistem či Thovtem. Je zmíněn v páté kapitole knihy Genesis jako sedmý v rodopisu deseti patriarchů, který počíná Adamem a končí Noem. 

„Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha (…). Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět.

Henoch se líbil Bohu a byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení. Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi, neboť byl ze země vzat vzhůru. Jeho jméno, stejně jako informace, že chodil neustále s Bohem, i jeho neobvyklý odchod ze světa, z něj udělaly ideální postavu apokalyptické literatury.

Zdroj obrázku: https://estaeslahistoria.com/c-hebreo/el-libro-de-enoc/

OHNIVÉ VOZY BOŽÍ BYLY POSLÁNY PRO TOHOTO SVATÉHO MŮŽE A ON BYL PŘENESEN DO NEBE

Vztah mezi Bohem a člověkem je velmi složitý a v určitých chvílích velmi neprůhledný především ze strany Boha. Bůh jedná z našeho pohledu občas nejasně. Tento vztah podobně jako ostatní vztahy (např. přátelství) se vyvíjel postupně. Na počátku byli jedinci (vyvolení), které si Bůh vyvolil k nějakému poslání (úkolu).

Enoch byl svatý muž. Sloužil Bohu v samotě srdce. Uvědomoval si porušenost lidské rodiny, oddělil se od potomků Kainových a káral je za jejich velkou bezbožnost. Jeho duše se trápila, když denně viděl pošlapávání autority Boží. Rozhodl se, že se od bezbožných oddělí a bude trávit většinu svého času o samotě, přemítáním a modlitbou. Čekal před Bohem a modlil se, aby znal Jeho vůli dokonale a mohl podle ní jednat.

Určité chvíle si vybral Enoch pro odpočinek a nestrpěl, aby ho lidé vyhledávali, protože tím narušovali jeho rozjímání. Nevyřazoval se vždy ze společnosti těch, kdo ho milovali a poslouchali jeho slova moudrosti, ani se úplně neodděloval od porušených lidí. V udaný čas se setkával s dobrými i zlými a pracoval na tom, aby odvrátil bezbožné od jejich zlé cesty. Bůh miloval Enocha, protože on Boha vytrvale následoval, ošklivil si nepravost a opravdově se snažil získat dokonalejší poznání Boží vůle, aby mohl podle ní jednat.

Zdroj obrázku: https://blogs.laopiniondemurcia.es/miguel-galindo/2021/09/21/el-libro-de-enoc/

Bůh nedovolil, aby Enoch zemřel jako ostatní lidé, a proto poslal své anděly, aby ho vzali do nebe, aniž by uzřel smrt. V přítomnosti spravedlivých i bezbožných byl Enoch od nich vzat. Množství apokryfních textů naznačuje, že se Henoch stal vůdcem archandělů, strážcem nebeského vědění a strážcem nebeských pokladů. Také byl bezprostředním služebníkem Boha, který mu svěřil všechna tajemství a záhady nebes.

KNIHA HENOCHOVA (TÉŽ ETIOPSKÝ HENOCH) JE JEDNÍM Z NEJZNÁMĚJŠÍCH STAROZÁKONNÍCH APOKRYFŮ

Bible je ohledně Enocha stejně stručná jako ohledně mnoha dalších biblických praotců. Prostě jen žili, zplodili potomky a odebrali se na pravdu Boží, jak káže řád, aby rod nevymřel. Mnohem podrobněji se o Henochovi rozepisuje jiný příběh – známý většinou jen odborníkům jako Kniha Henochova. Přesto (nebo snad právě proto) byl Henochův příběh v podstatě z Bible vypuzen a odsouzen k zapomenutí. Z duchovního světa západní církve téměř beze stopy vymizel někdy po 6. st.n.l. Do dnešních dob přežil jen díky neuvěřitelné pouti přes východní křesťanská společenství, která žila mimo dosah svatých otců v Římě.

Knihu Henochovu pro Evropu znovuobjevil skotský cestovatel James Bruce (1730-1794) v etiopské Abyssinii roku 1773. Dnes se jí říká „První Enoch“. Zároveň nám jako jediná poskytuje jasný důkaz existence tzv. "henochického pentateuchu". Kniha samotná totiž není jednotlivým útvarem, ale kompozicí pěti samostatných knih, v  nichž je možné rozeznat ještě některé menší celky.

1.) KNIHA STRÁŽCŮ

Jedná se o prvních 36 kapitol, přičemž prvních pět kapitol má zvláštní charakter, neboť jde o Henochův prolog k celé knize.
Kniha Strážců rozpracovává téma úpadku lidstva ze šesté kapitoly knihy Genesis, popisuje, jak nebeští strážci navázali sexuální vztahy se ženami, ty potom rodily. Takto došlo ke stvoření Nefilim čili obrů, jak je pospáno v knize:

„…A ony počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů. Tito pak snědli všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit. Tak se obři obrátili proti lidem, aby je zhltali. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybám a pojídat vzájemně své maso a pít z něho krev…“.

Bůh anděly odsoudil za zplození Nefilim. Nařídil, aby byli padlí andělé (Strážci) svrženi do Tartaru. Nefilim byli také souzeni, a bylo rozhodnuto, že jejich těla budou v míru vráceny na zem, ale jejich duše budou bloudit po zemi navždy jako potulní duchové.

A co říci na narození samotných obrů, o kterých nalezneme zmínku také v legendách mnoha zemí světa, nebo podivným nálezům? Například roku 1911 byly v americké jeskyni Lovelock v Nevadě objeveny velmi staré kostry lidských bytostí, jejichž průměrná výška je odhadnuta na více než dva metry, když v té době je průměrná výška člověka kolem 1,7 metru! Jednalo se snad o pozůstatky prastaré hybridní rasy, na níž upozorňuje i Henochova kniha? Vždyť zmínky o zvláštních bozích nebo poslech z nebes se zvláštními schopnostmi najdeme ve starověké literatuře nespočet – stačí zmínit indickou Mahábháratu

Zdroj obrázku: https://www.jw.org/es/ense%C3%B1anzas-b%C3%ADblicas/preguntas/gigantes-nefilim/

2.) KNIHA PODOBENSTVÍ

V této knize se představuje osoba Syna člověka. Kniha hovoří o moudrosti, která nalezla místa na světě, proto se usídlila v nebesích, odkud předtím přišla. Lidé moudrost nepřijali. Nespravedlnost si ale lidé oblíbili. Syn člověka má přijít na zem a pomstít spravedlivé, jejichž prolitá krev volá po zadostiučinění, Pán toto volání slyší a vyhoví jim. Králové země a mocní padnou. Kapitola 54 zmiňuje potopu jako soud nad lidstvem.

3.) ASTRONOMICKÁ KNIHA

Archanděl Uriel provází Henocha zjevením, při němž jsou Henochovi odkryta tajemství pohybu nebeských těles (hlavně Slunce a Měsíce) a kalendář o 364 dnech.

4.) KNIHA SNŮ

Zaznamenává dvě Henochova vidění, která vypráví svému synu Metuzalémovi. Jedná se o vidění o potopě a vidění, ve kterém jsou Henochovi zjeveny dějiny od Adama až po nastolení vlády Mesiáše. Poslední částí je tzv. Henochova epištola, tedy kapitoly 91-108. Henoch předává rady a napomenutí potomkům. Kapitoly 93, 1-14 a 91. 12-17 jsou označovány jako „apokalypsa deseti týdnů“, jedná se o zachycení dějin světa.

Henochova kniha byla zakazována, vyřazena z Bible a tvrdě cenzurována katolickou církví, která usilovala o popření raně křesťanské víry v existenci andělů z masa a kostí a padlých andělů obývajících fyzická těla a jejich křížení s lidmi. To mělo zabránit tomu, aby lidé poznali skutečnou povahu věcí. Henoch se stal prorokem a prožil řád zajištěný zákonem, aby o něm mohl přinést poselství. Henoch přirovnává všechny spravedlivé a vyvolené v čase soudného dne k „žhnoucím světlům“, mají být „oděni do hávu glorioly“. Říká: „Budete zářit jako nebeská světla a nebeské portály vám budou otevřeny a „objeví se tam, kde jsou pro ně určeny dny a období“.