3 Nejslavnější alchymisté působící na našem území

„Jistě bez klamu, jistotně a pravdivě, co je zespod, jest jako to, co jest nahoře, a co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, k činění divův jedné věci. A jakož všechny věci byly od jednoho, rozmejšlením jednoho, tak všechny věci byly narozeny od této jedné věci spojením. Otec jeho jest Slunce, matka Měsíc. Nesl to vítr v břiše svém. Země jest krmice její. Otec všeho tajemství je tento: Mocnost jeho jest dokonalá, bude-li obrácená do země, oddělíš zemi od vohně, subtylné od hrubého, lehounce s velkým vtipem. Stupuje od země do nebes a zase dolů zstupuje do země. Obejmeš moc svrchních i spodních věcí. Tak budeš míti slávu všeho světa. Protož odejdi od tebe všelijaké zatemnění, teďky jest vší síly síla silná, nebo přemůže každú věc subtilnou a každú tvrdú pronikne. Tak svět stvořen jest. Tuť budou přípravy rozličné, jichžto způsob teď jest, protož nazván jsem Hermes Trismegistos, majíc tři částky filosofie všeho světa. Naplněno jest, jakož jsem řekl o připravení Slunce“. – Smaragdová deska Herma Trismegista

Alchymie – tohle slovo již při prvním vyřčení navozuje pocit čehosi tajemného a můžeme říci, že právem, tato „věda“ totiž taková skutečně byla. Všichni bedlivě střežili své dovednosti a pracovali, pokud možno o samotě, aby nikdo cizí nemohl odhalit jejich tajemství. Ačkoli existují záznamy o veřejných představeních, při kterých chtěli alchymisté ohromit davy, jejich hlavní zásadou bylo chránit principy, které využívali ke své práci. Přesné definování alchymie je velmi problematické, neboť alchymie obecně nemá žádnou přesnou definici a z ní vycházející cíle. Lze říci, že alchymie byla hermetická nauka o životě hmoty, jejím vývoji a jejích přeměnách. Základním problémem je, že právě její podstata se často vykládá chybně nebo neúplně.

Alchymie není jen vědou (ač je označována za pavědu) zabývající se kovy, postavením planet či výrobou elixíru života, ale také vědou esoterickou a filosofickou. Zjednodušeně by se dalo říci, že alchymie je nauka o přeměnách nejen hmoty, ale i duše. Alchymie má své významné místo ve vývoji poznání. Jde především o snahu poznat základ a řád světa. Napodobit procesy probíhající v přírodě, ne již skrze boha, ale skrze vědecké bádání. Kupříkladu elixír života je snahou o zvrácení přírodního procesu stárnutí a smrti..., protože pouze kámen mudrců zmocňuje adepty k překročení hranice mezi životem a smrtí. René Alleau, francouzský filosof a historik hermetismu (zejména alchymie) se k tomuto tématu vyjádřil takto: „Alchymii nelze chápat chemicky – musí být vykládána alchymisticky. Její teorie a praktiky mají smysl a dosah jen v rámci vesmíru, který alchymisté stvořili sami pro sebe a nikoli pro nás“.

Vydejte se s námi na procházku časem a nechte se okouzlit příběhy alchymistů a mystiků...

TADEÁŠ HÁJEK Z HÁJKU – Byl osobním lékařem Rudolfa II., který ho pověřil, aby dohlížel na chod alchymistické laboratoře. Po příchodu nového alchymisty do Prahy, prověřoval Hájek jeho schopnosti a důvěryhodnost. Jako ředitel alchymistických dílen musel Tadeáš Hájek čelit podvodníkům předstírajícím znalost výroby zlata. Být alchymistou a mít pověst skutečného mistra bylo tehdy k nezaplacení, a proto si dávali původci triků na svých produkcích velice záležet. Mezi rozšířené triky patřilo používání kelímku s dvojitým dnem – nepravé dno bylo zhotoveno z vosku, hlíny a zlatých pilin.

Oblíbené byly i podvody s dřevěným uhlím, v němž bylo zlato ukryto. Kromě vedení alchymistické laboratoře Tadeáš Hájek sbíral a překládal staré alchymistické a astronomické spisy. Sám napsal učené pojednání O pivu (De cerveceria), v němž prý dospěl k jedné z prvních teorií oxidace. Ovšem jeho největší vášní byla astronomie. V listopadu 1572 zaznamenal vznik nové hvězdy – supernovy v souhvězdí Kasiopeia. Souběžně s Hájkem supernovu objevil i významný dánský astronom a snad i alchymista Tycho Brahe (1546-1601). Oba učenci si začali dopisovat a velice se sblížili. Právě Tadeáš Hájek se zasloužil o to, aby císař Rudolf II. na svůj dvůr v roce 1599 dánského astronoma pozval. Na přímluvu Hájka přijal císař Rudolf II. do svých služeb také dva anglické alchymisty Edwarda Kelleyho (1555-1597) a Johna Deea (1527-1608) a dokonce snad i italského učence Giordana Bruna (1548-1600).

SLAVNÝ MAGISTR EDWARD KELLEY – Nejprve bychom si mohli položit otázku, kdo je Edward Kelley v očích českého národa. Většina si jistě při vyslovení tohoto jména vybaví filmy Císařův pekař a Pekařův císař a Kelleyho ztvárněného hercem Jiřím Plachým. Zde je prezentován jako tajemný podvodník, který si užívá přízně Rudolfa II. Edward Kelley, vlastním jménem Edward Talbot se narodil ve Worcesteru v Anglii, kde pracoval jako lékárník a později jako městský písař. Poté, co zfalšoval jakousi úřední listinu, byly mu uříznuty obě uši. Aby zakryl své znetvoření, nechal si narůst dlouhé vlasy. Pravděpodobně ze stejného důvodu si nechal změnit své rodné jméno Talbot na Kelley (někdy se uvádí i Kelly). Brzy si vysloužil pochybnou pověst, dokonce se uvádí, že byl obžalován z nekromantie a z nedovolené exhumace mrtvoly z parku Walton-le-Dale, kterou chtěl prý použít při černokněžnických praktikách.

Dále se říká, že od jednoho pologramotného krčmáře Kelley odkoupil jakýsi spis a snad i nádobu s tajemným práškem. Vrhl se na čtení alchymistického spisu, který ho natolik zaujal, že se rozhodl věnovat alchymii. Chtěl jít do učení k Johnu Deeovi, a tak ho na konci roku 1582 navštívil na jeho venkovském sídle v Mortlake. Kelley věděl, že uznávaný alchymista Dee ho do učení jen tak nepřijme. Aby si získal mistrovu náklonnost, tak mu darem přinesl jakousi vzácnou alchymistickou knihu.

Říká se, že Dee se tehdy vášnivě zabýval věštěním z křišťálové koule (podle jiných pramenů se prý jednalo o zvláštní magický krystal). Dee byl spíše mág než alchymista a po setkání s Kelleym se oba shodli, že Kelley je vhodné médium k seancím. Dále mladého alchymistického nadšence Dee učil vypracovávat horoskopy a zasvěcoval ho do tajů alchymistického umění. Kelley byl velice nadaný a rychle pochytil z alchymie dost na to, aby mohl působit věrohodně. V roce 1583 se Dee s Kelleym vydávají do Polska a vzápětí do Čech. Nejprve jsou oba přijati do služeb císaře Rudolfa II. Později jsou ale nejen z císařského dvora, ale dokonce z celých Čech vyhnáni. Po určité době se ale do Čech vrací a společně pracují v laboratořích Viléma z Rožmberka. V roce 1588 se po velké hádce jejich cesty definitivně rozcházejí. Dee se vrací zpět do rodné Anglie, Kelley je po údajné úspěšné transmutaci (prý „vyrobil zlatou cihlu o váze jedné libry“) přijat zpět do laboratoří Rudolfa II. Některé prameny uvádí, že před zraky Tadeáše Hájka a mnoha dalších Rudolfových dvořanů dokázal Kelley „proměnit jedinou kapkou karmínově červeného oleje půl kilogramu vroucí rtuti v nejčistší zlato“. Jak to ale bylo s Kelleyho pokusy ve skutečnosti, to bohužel nevíme. Faktem zůstává, že Rudolf II. v roce 1590 Kelleyho povýšil do šlechtického stavu a pasoval ho na rytíře z Imany. Z Kelleyho se stává první alchymista a je zahrnován penězi (získal dokonce i několik domů, nejznámější „Faustův dům“ na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí). Ostatní alchymisté však o něm mluví pohrdavě: „Z alchymie neví ani tolik, kolik ví sluha, který zatápí v peci“.

V roce 1591 se ale ke Kelleymu štěstí začalo obracet zády. Na popud císaře byl zatčen a dva roky vězněn na hradě Křivoklátě. Při pokusu o útěk z tohoto hradu si zlomil nohu. Nakonec byl propuštěn, ale hned na to byl uvězněn v Mostě, kde se také pokusil o útěk. Znovu utrpěl zranění a roku 1597 jim podlehnul. Jaký byl Edward Kelley alchymista, se nedá jednoznačně říci, nejspíš průměrný, který dokázal podvodnými triky a obratnou mluvou obelhávat své příznivce. Jeho osobnost pak literáti pozdějších let opředli mnoha legendami a tím se jeho jméno, nejen pro alchymisty, stalo nesmrtelným.

JOHN DEE – Narodil se roku 1527 v Londýně. V deseti letech byl poslán na církevní školu do Chelmsfordu. Studoval v Cambridge (1542-1548) na koleji svatého Johana a stal se tak držitelem titulu mistr svobodných umění (magister artium) a později byl členem nově založené Trinity College cambridžské univerzity, kde vyučoval řečtinu. V letech 1543-1545 byl Dee dokonce tak zabrán do studia, že se nevěnoval ničemu jinému a spal pouhé 4 hodiny denně. Poté se John Dee stal profesorem matematiky a geometrie nejen na univerzitě v Cambridgi, ale i v Paříži na College of Rheims. Traduje se, že studenti při přednáškách lezli do oken – když ho nemohli vidět, chtěli ho alespoň slyšet. Za svého působení v Anglii shromáždil největší soukromou vědeckou knihovnu v tehdejší Evropě, čítala okolo 4 000 svazků, což je více než měla knihovna v Cambridgi či v Oxfordu. Knihovna kromě astronomických a matematických spisů obsahovala i spisy astrologické a alchymistické.

Spisovatel a filozof, John Aubrey (1626-1697), hovoří o Deeovi jako o klenotu své doby. Jeho reputace byla kolem roku 1550 tak vysoká, že dostával nabídky na stáže z mnoha evropských zemí, mimo jiné i z Ruska. Sám Dee byl autorem díla Monas Hieroglyphica, které pojednávalo o kabale, alchymii, astrologii a numerologii. Spis je určen mystikům a zasvěcencům a jde o magickou parabolu. Své dílo Dee rozebíral s královnou Alžbětou I., odhaloval královně tajemství knihy a ona se jim učila – nejen v teorii, ale i v praxi. Dee byl nakonec jmenován poradcem koruny a dvorním astrologem královny Alžběty I., která se s ním radila o svém zdraví, osobním životě, ale i o důležitých rozhodnutích ve věcech vládních. Již z počátku spolupráce s anglickým dvorem začal John Dee ztrácet svoji reputaci uznávaného matematika, geografa a astronoma. Začalo se o něm hovořit jako o pochybném kouzelníkovi. Lidé ho nazývali „ten, který jedná s ďáblem“. Dee byl fascinován tajemstvím Stvoření a odtud jeho nesmírný zájem po nadpřirozenu a komunikaci s anděly. Stejně jako Giordano Bruno se domníval, že tajemství kosmu je možno porozumět prostřednictvím jistých symbolů, šifer a číselných kombinací. A věřil, že svět duchů je zcela reálný a že z „onoho světa“ dostává poselství, která se pokoušel přijímat a dešifrovat.