Trochu těch 7 rad rozvedu. A třeba se pro vonné dýmy také zapálíte jako já kdysi.

Vykuřování je prastará a funkční metoda k očistě prostoru i těla, k vyladění energií či k duchovnímu růstu. V podstatě všechny civilizace v dlouhé historii světa tuto metodu využívaly. A věděly proč.

Některá hnutí dokonce zjistila, že se bez vykuřování neobejdou. Jak to myslím? Představte si, že křesťanství na svém úplném začátku prohlašovalo pálení kadidla za pohanský zvyk a zakazovalo ho. Koho by to dneska napadlo, že?

Snažím se prosazovat k vykuřování co nejvíc naše místní rostliny a stromy. Hlavně proto, že právě ony mají pro nás největší sílu. Které z nich jsou vhodné, tradiční a čím přínosné? O tom se rozepíšu v dalším článku Vykuřovadla české kotliny. 

A vykuřování? Jeho kvality a smysluplnost jsou podložené minimálně mnoha tisíciletou praxí lidstva. Můžeme ho nazvat starobylou aromaterapií. Protože působení rostlinných silic dnes známých jako éterické oleje, je jeden z velkých benefitů vykuřovadel. Ale je tam toho mnohem víc, třeba obrovská síla Přírody a matky Země. A spojení s rituály, vaší vlastní energií a záměrem.

Po přečtení článku zjistíte, že vlastně můžete začít hned, dokonce i s tím, co máte doma nebo s tím, co kolem vás roste. Je totiž více způsobů, jak vykuřovadla využít.

1) Vykuřování se nebojte.

Důležité je dodržovat základní bezpečností opatření pro práci s ohněm a zdravý selský rozum. Členové rodiny (včetně domácích zvířat) ať mají možnost prostor opustit. Ten, kdo vykuřuje, naopak místo opustit nesmí. Je třeba, aby byl pozorností, tělem i duchem přítomen! A oheň řádně strážil!

2) Vykuřování produkuje kouř, vadí vám? Zkuste to jemněji.

Existuje něco, čemu se říká vykuřovací pícka. Pálit na ní se doporučují bylinky a vzácná dřeva, případně vykuřovací směsi, kde je kombinace bylinek, dřev a pryskyřic. Netušíte?

Představte si aromalampu s odendavací horní miskou a rovnou tu misku odložte. To, co zbyde, je základem vykuřovací pícky. Předem upozorňuju, že práce s píckou je trochu alchymie, než vychytáte všechny detaily.

Nahoru, na místo, kde ležela miska, se položí speciální kovová mřížka, dole se zapálí svíčka a na mřížku nasypete trochu například bylin. Teplem svíčky se bylinky zahřívají, silice se vypařují a vám to krásně voní. Aha! Ale... Už vám tam ta „ale“ naskakují, znám to.

„Ale nemám tu mřížku.“ Nevadí, na začátek místo ní klidně použijte obyčejný alobal, prostě z něho udělejte něco podobného původní misce a aromalampu tím přiklopte. Alobal se dobře tvaruje, má ho každý doma, vydrží teplo svíčky atd.
Nelíbí se vám alobal? Na většinu aromalamp funguje i nerezove sítko do kuchyňského dřezu. A když zjistíte, že tohle vás fakt baví, pořiďte si klidně tu speciální mřížku ve specializovaném obchodě s vykuřovadly.

3) Kadidelnice, kadidlo.. od starého slova kadit – kouřit!

Vykuřování je logicky s kouřem spojeno. Ten největší očistý prospěch působí právě kouř. A aby byl kouř, je potřeba pořádně zatopit! Dnešní doba má na to vychytávku – rychlozápalné uhlíky. Možná znáte, pokud jste se někdy dostali k vodním dýmkám, je to stejné „uhlí“. Černou tabletku z dřevěného uhlí stačí zapálit, chytne v ní rychlozápalná látka a uhlík jakoby „proprská“, po pár minutách je celý rozžhavený.

Ale pozor, nejdřív musíte mít připravenou nádobu – kadidelnici. Důležité je, aby vydržela vysokou teplotu uhlíku, já nejvíc doporučuju keramické nádoby.

Existují i kovové, kamenné apod. Na začátek v podstatě stačí i širší keramický hrnek s uchem. To ucho totiž pomůže při přenášení. I u těch opravdových kadidelnic je ideální pokud mají nožičky, ouško či tvar poháru, dobře se s nimi pracuje.

Do misky se sype izolační a ochranná vrstva ze soli nebo z mořského písku. Na tu se položí uhlík a na něj (musí být rozpálený!) pak troška pryskyřice či toho, co hodláte pálit.

4) Uhlíky aneb jak získat ten správny oheň

Dnes jsou na trhu velmi praktické uhlíky rychlozápalné. Jak je zapálit popisuju výše. Alternativou jsou uhlíky kokosové bez rychlozápalné směsi, nicméně ale velmi velmi dlouho trvá než se rozpálí. Používáte-li vykuřovací pícku, stačí vám teplo čajové svíčky.

5) Jak dlouho a jak často vykuřovat?

Toto bývá jeden z nejfrekventovanějších dotazů na mých kurzech. Odpověď není. Dejte na svůj pocit, na svojí chuť. Pokud použijete uhlík, tak ten podle velikosti hoří 20 až 40 minut, po tuto dobu můžete postupně přisypávat vybraná vykuřovadla. Po troškách! To je důležité! Pryskyřice velikosti ZRNKA RÝŽE. Přidat se pak dá vždycky, špatně až nemožně se odebírá.

Vykuřovadla se pálí. Tak to prostě je. Na uhlíku se pálit dokonce musí, na pícce nemusí, ale občas se jim to stane. Ničemu to nevadí. Ale u vykuřování dělejte jen to, co je vám příjemné! Pokud už něco čichat nechcete, jednoduše to z ohně sundejte.

Jak často? Tak to je opravdu jen a jen na vás! Hlavně nezapoměňte větrat!

6) Kde pořídit vhodná vykuřovadla?

Nasbírejte si je sami! Spousta našich bylinek a stromů je k vykuřování vhodná. Už roky vedu lidi k tomu, aby raději než po americké bílé šalvěji sáhli po té naší lékařské, aby místo vzácném a ohroženém dřevu palo santo sáhli po našem dubu, bříze, jalovci.

Evropa má sáhodlouhou vykuřovací tradici, je z čeho vybírat. Navíc vlastnoručně nasbíraný materiál poskytne naprosto jinou dimenzi očisty a povznesení.

Nebo samozřejmě můžete nakupovat ve specializovaným obchodech a e-shopech.

Jako pozvání k dalšímu článku stručný seznam. Příště přidám podrobnější informace k účelu jednotlivých bylin i jejich magickému působení.

Vykuřovadla naší kotliny:

Andělika, borovice, bříza, dub, jalovec, heřmánek, jablko, kosatec, kadidlo, konopí, koriandr, levandule, máta, meduňka, měsíček, oman, pelyněk, puškvorec, rojovník, rozmarýn, růže, řebříček, smrk, šalvěj, tymián, třezalka, yzop.

7) Vykuřovací vzdělávání

V češtině vyšlo několik knih o vykuřování. Osobně je doporučuji raději než internet, kde je hodně informací nízké kvality. Kromě vlastní práce a zkoušení je určitě fajn navštívit nějaký kurz, protože jednou vidět a zažít je mnohokrát více než číst.

Na mých kurzech je velký prostor pro sdílení, dotazy a konkrétní věci, s nimiž se v praxi můžete setkat. Na Facebooku mám velkou skupinu Vykuřování prakticky a ze života, která je vlastně takovým permanentním kurzem on-line.

Vykuřování se věnuju 15 let, zkoumám, hledám, testuju, ověřuju. A poslední dva roky i předávám dál na kurzech, workshopech a školeních. Vycházím z praxe. Mám ráda, když jsou informace (i ty magické) podložené. Tak se třeba někdy potkáme, těším se! :-)

Autorka článku: Kateřina Polívková, terapeutka a lektorka kurzů vykuřování a aromaterapie www.dobrevune.cz

„Skrze vůně vnímám svět. Vždy mě fascinovaly. Až jsem dospěla ke studiu a praktikování aromaterapie. Příroda přirozeně voní. A mě moc baví tenhle aromatický vesmír odkrývat i ostatním. Třeba prostřednictvím míchání osobních harmonizačních vůní nebo na workshopech aromaterapie a vykuřování.

Odjakživa jsem ráda všechny kolem masírovala, jen to bývalo takové amatérské. V aromaterapii jsem se našla, spojuje vůně a doteky, působení síly rostlin a léčivého lidského kontaktu. A krásně se propojuje s vykuřováním, mou velkou posedlostí.

Kromě masáží, aromaterapie a workshopů tu a tam něco sepíšu, hlavně z vlastních poznatků a zkušeností. Moje články najdete přímo tady na blogu, na aromawebu plném bylinek Kouzlo vůní, na blogu Kosmetika hrou nebo na stránkách Asociace českých aromaterapeutů. Spolupracuji také s Českou asociací saunérů na školeních aromaterapie a vykuřování pro sauny a wellness."

FB skupina Vykuřování prakticky a ze života