Univerzální recept na každé trápení – to je sen každého lékaře dnes i před staletími. A není to zase tak dávno, co se vše od vředu v podpaží, přes střelné poranění až po dýchavičnost či nemocné srdce léčilo přikládáním pijavic. Malá slizká zvířátka na první pohled příliš důvěry nevzbuzují. Spíše naopak. Moderní medicína s pijavicemi příliš nepočítá, přesto se k nim vrací stále více lidí, kteří upřednostňují přírodní léčebné metody. Pro léčbu pijavicemi existuje i oficiální latinský název – Hirudoterapie.

Pijavice si nechala přisávat i Kleopatra

Pijavice lékařské (Hirudo Medicinalis) hrály v léčitelství významnou roli již od dob prvních ranhojičů. Předpokládá se, že z léčivých schopností pijavek mají prospěch dokonce i zvířata. Německé označení pro pijavku „Egel“, je odvozeno z řeckého „echis“, malý had. Někteří lidé se domnívají, že had vyobrazený na holi antického boha Asklépia, symbolu lékařství, je ve skutečnosti pijavka. Ať je to jakkoli, pijavky jsou od nepaměti známé svou léčivou mocí. Například mezi germánskými kmeny se slovo pijavka používalo jako synonymum pro léčitele. Indický bůh Ájurvédy, Dhanvantari, drží pijavku v jedné ze svých čtyř rukou. A ve středověké Anglii byli ranhojiči známí jako „pijavkáři“.

Vypouštění krve pomocí pijavice je zmiňováno lékaři již ve Starém Římě (např. Galén) a ve východní medicíně (např. Ibn Síná – Avicenna). Avšak nejstarší zmínka o přikládání pijavic sahá tři tisíce let zpátky, až k egyptské hrobce faraóna 18. dynastie (r. 1567-1308 př.n.l.). Zmínek z historie je mnoho. Traduje se, že právě Kleopatře pomohla otěhotnět léčba pijavicí lékařskou. V Evropě se první zmínky o léčbě pijavicí lékařskou objevily v dílech řeckého lékaře a básníka Nikandrose z Colophon (2. st.n.l.). V minulosti se často používaly při hubnutí. Mluví se o tom, že bez větších problémů odstraňovaly 5 až 10 kg. Botticelli zase používal pijavice proto, aby měl lepší hlas.

Během středověku se o pijavicích psalo málo, ale je možné předpokládat, že tato metoda byla hojně využívaná především na vesnicích a v bohatších rodinách. Bylo však příliš riskantní uchovávat důkazy o takových praktikách. Proto z pohledu historických faktů v oblasti rozvoje hirudoterapie v místech, kam sahala církev, je středověk poměrně hluchým obdobím. Další důležitou etapou v rozvoji hirudoterapie je raný novověk. V tomto období se tato metoda začala v Evropě znovu otevřeně používat a je dokonce možné říct, že se stala určitou módní vlnou. O tom svědčí například příkaz ruského cara Alexeje Michajloviče, který v 17.století nechal vysadit do potoka pijavice lékařské určené k lékařskému využití. Takto vznikl jeden z prvních zdokumentovaných chovů pijavice lékařské.

Roku 1665 byla vydaná knížka o přiložení pijavice lékařské do oblasti dělohy a od tohoto období se ve významné míře začala využívat hirudoterapie v gynekologii. Z období novověku jsou popsané příběhy, ve kterých si dámy přikládaly pijavice lékařské za ucho před bálem nebo jinou významnou společenskou událostí, díky čemuž vypadaly zdravě, měly ruměnec ve tváři a po celý večer dostatek energie. Z dnešního pohledu je možné novověk považovat za období, kdy se terapie pijavicí začala využívat pro kosmetické účely.

O masovosti používání, tedy o účinnosti hirudoterapie, svědčí skutečnost, že v 30. letech 18. století bylo v Rusku prodáno 30. milionů pijavic ročně. Léčebná užitečnost pijavic byla tak vysoká, že na přelomu 18.-19. století vyváželo Rusko do západní Evropy, především do Francie, 80–100 milionů kusů ročně. Později byla léčba pijavicí vytlačena metodou pouštění žilou. Používání pijavic při léčbě se udržovalo pouze u léčitelů, mnichů a v lidovém léčitelství. V průběhu druhé poloviny 19. století a začátkem 20. století se vztah k hirudoterapii velmi pomalu měnil, jelikož si lékaři všimli, že při některých chorobách léčení působí na celý organismus, a to bez vedlejších účinků.

Ve slinách pijavic se nachází skoro 150 bioaktivních, zdraví přínosných látek

Pijavice se během milionů let musely vypořádat s různými nástrahami života, například s odlišnou hustotou krve. Protože krev dávných živočichů byla hustá a trombotická, proto je evoluce obdařila enzymy, s nimiž bez újmy na zdraví dokázaly strávit nejrůznější krevní skupiny, včetně infikované krve. Celkově existuje asi 650 druhů pijavic, pro medicínské účely se však používají pouze tři (hirudo medicinalis, hirudo officinalis, hirudo orientalis). Tyto tři druhy se od jiných liší svým zbarvením – pijavice s označením „hirudo“ na hřbetě totiž mají zelené či žlutooranžové proužky.

Pijavice se staly seslaným léčebným darem shůry – Léčí na 230 chorob!

K tomu, aby se pijavice mohla přichytit na tělo, používá kruhové přísavky a tři vysouvací pohyblivé čelisti, z nichž každá má cca 70 až 90 ostrých zubů. Jakmile se přichytne, prokousnou její ostré zuby pokožku, z níž vytryskne krev, kterou pijavky absorbují a využívají jako přísun potravy. Prostřednictvím procesu sání dochází k aktivizaci imunitního systému, což prospívá organismu v boji proti různým infekcím, z čehož jednoznačně profituje ústrojí člověka. Po úspěšném přisátí pijavice, okamžitě vpouští tyto krev sající parazité do otevřené rány anestetika, čímž jsou umrtvující látky působící proti bolesti. V tomto přírodním anestetiku se nalézá Hirudin, což je sloučenina proteinové povahy potlačující srážlivost krve. Hirudin je navíc velmi univerzální léčivou látkou, která funguje jako antihistaminikum – tlumí alergické reakce.

Přisátí pijavice není bolestivé. Člověk ho cítí jako elektrické mravenčení. Sekret pijavice účinkuje analgeticky, utlumí bolest a zastaví pocit kousnutí. Rána lehce svrbí a může zčervenat, jako při kousnutí hmyzem.

KDE PIJAVICE POMÁHAJÍ? Astma, Autoimunitní onemocnění, Bolesti svalů, Celková regenerace organismu, Cukrovka, Deprese, Gynekologické potíže, Hemeroidy, Hlasivky, Chronická bronchitida, Chronické bolesti kloubů, Kožní choroby (akné, ekzém, herpes), Křečové žíly, Crohnova nemoc, Krevní podlitiny, Migréna, Mužská a ženská sterilita, Paradontóza a další onemocnění zubů, Pozitivní vliv na funkci jater, Revma, Srdečně cévní onemocnění, Sportovní zranění, Skleróza, Šedý zákal, Štítná žláza, Tinnitus, Trombóza, Trombotický zánět žil, Urologické problémy, Vysoký krevní tlak, Zánět ledvin, Zánět žaludku, Zápal plic, Zelený zákal a další.

KDE PIJAVICE NEJSOU ŽÁDOUCÍ! Při poruchách srážlivosti krve – hemofilie, Při alergii na hirudin nebo histamin, Autoimunitní poruchy, V těhotenství, Při užívání léků na ředění krve, Při alergii na bodnutí hmyzem (hrozí anafylaktický šok), Tepenná nedostatečnost – posttrombotický syndrom, Anémie, Vysoké stádium cukrovky. Přikládání pijavic se nesmí používat u novorozenců a malých dětí!

Pokud podstoupíte hirudoterapii u vyškoleného a certifikovaného odborníka (což je výrazně doporučeno), tak by vám měly být aplikovány zdravotně nezávadné pijavice. Jestliže jste však nedůvěřiví, můžete terapeuta požádat o to, aby vám ukázal dokument o původu pijavic. Aplikaci pijavic samozřejmě předchází konzultace o vašem zdravotním stavu, ideální je, přinést si s sebou lékařskou zprávu. Pokud u vás terapeut neshledá žádnou kontraindikaci, může se přejít k proceduře.