Musím se přiznat, že menstruaci jsem nikdy neměla ráda. Už jen to slovo mi připadá nějaké podivné, jakoby nevyslovitelné... V našich dívčích kruzích se říkalo prostě "krámy". To nezní už tak vznešeně, že?
Živě si vybavuji, když jsem „to“ dostala poprvé. Přišla jsem domů, zavřela se na záchodě a zkoumala brožurku, kterou jsme ve škole my děvčata dostala jako reklamní dar od společnosti vyrábějící tampóny. Tam jsem získala veškeré informace.

Večer přišla mamka z práce a poučila mě velmi „vyčerpávajícím“ způsobem: "Musíš se každý večer umýt a tady máš vložky." Byla jsem ráda, že už nemusíme používat několik vrstev vaty zabalené v síťce jako naše mámy a babičky. Já si už užívala tenké lepící vložky s křidélky.

O trapné situace samozřejmě nebyla nouze - Jak utajit o přestávce, že nesu vložku na záchod? Jak zakrýt krvavý flek na kalhotách svetrem kolem pasu? Do toho snášet pohrdání spolužáků: „Já fakt nechápu, jak vy holky vůbec můžete každej měsíc krvácet...“ A to nebylo všechno - první den pro mě byl vždy velkým utrpením. Všechny plány šly stranou. Zalezlá pod nejteplejší dekou, s termofórkem na břiše a schoulená do klubíčka jsem čekala, až mi zabere růžový prášek na bolest.

V devatenácti letech jsem poznala svého muže a ten mě diskrétně poučil, že mu vložky zapáchají, že je cítí i na dálku. Ať používám tampóny. A tak jsem poslechla. A přišlo mi to zase o mnoho lepší, pohodlnější. Ale pořád to nebylo žádné velké blaho. Tampóny někdy protekly, musela jsem na ně pořád myslet. Kdy vyměnit, kdy koupit. Ale co se dá dělat?

A pak přišla těhotenství a porody. Úžasný čas bez krvácení, bez menstruace. Porody s obrovskou bolestí i úplně bez ní. A mezitím jsem objevila menstruační pohárek - pomůcku, která posunula můj menstruační komfort zase o něco dál. Mám jeden a v okamžiku kdy „to“ přijde, ho jen vyvařím a vylévám podle potřeby. Myslela jsem, že už nic lepšího nemůže ani být.

Těch několik let mateřství mě naučilo mnohému. Když se uvolním, jsem klidná a vyrovnaná s tím, že na svět právě přichází mé dítě, nemusím trpět. Jestli je naše pravidelné krvácení vlastně takovým malým porodem, tak proč bych měla trpět, když menstruuji?

Tahle útlá knížečka mě nadchla. I když mám raději pořádně tlusté knihy. Čtu rychle a ráda se nechám přesvědčovat různými příběhy, důkazy a tím, jak to kde ve světě chodí. To tady vůbec nenajdete. Čeká vás úplně jednoduchý příběh a jemné povzbuzení - zkus to sama na sobě, pusť se do toho. Ženské tělo je totiž dokonalý, jemně vyladěný nástroj. Přišel čas se ho naučit používat.

Tento text vznikl jako předmluva ke knize Bolestivé měsíčky, sbohem!, jejíž český překlad jsem nedávno vydala. Více informací o ní najdete na www.mojemesicky.cz.

Autorka: Veronika Vojáčková - dula, autorka programu Uvolněný porod a lektorka ve věcech mateřství a porod

Zdroj: www.uvolnenyporod.cz