Sigmund Freud, rodným jménem SIGISMUND ŠLOMO FREUD se narodil 6. května 1856 v Příboře.

Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Jacoba Freuda a Amálie Nathannové. Významnou postavou jeho časného dětství, byla jeho katolická chůva, která ho brávala často do kostela. Kvůli hospodářské krizi, která vedla k bankrotu otcova obchodu se rodina v roce 1859 usadila ve Vídni. Freud jako malý nechodil do školy a základní vzdělání získal doma. V 10 letech nastoupil na LEOPOLDSTADTER KOMMUNAL- REAL GYMNASIUM, později známé jako SPERLOVO GYMNÁZIUM. Patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním.

V  roce 1873 začal studovat medicínu a to velmi širokém spektru a opět s vynikajícími výsledky. V osmém roce studia se stal doktorem veškerého lékařství. Začínal jako asistent vídeňské nemocnice a později si založil vlastní neurologickou praxi, kde začal zkoumat případy hysterických pacientek a přes elektroléčbu a hypnózu se propracoval k vlastní metodě a vlastní teorii lidské osobnosti- PSYCHOANALÝZE.

V roce 1885 se stal soukromým docentem na klinice v Oberdöblingu, kde se poprvé doslechl o hypnóze a poté odjel na roční stipendijní pobyt do Paříže k profesoru Jean- Martinu Charcotovi. Charcot používal hypnózu při svých přednáškách na dobrovolnících. Freud byl fascinován! Do centra jeho pozornosti se dostávala i hysterie, jíž se profesor Charcot také zabýval.

Roku 1886 se Freud vrátil do Vídně a oženil se s Martou Bernaysovou, se kterou měl později 6 dětí. Otevřel si soukromou praxi a zabýval se léčením neuróz a hysterie. Nejprve užíval elektroléčbu, ale brzy poznal, že účinky jsou nulové. Jiné způsoby, jak pomoci hysterickým pacientům nebyly tehdy známy. A tak začal používat hypnózu a již zmiňovanou PSYCHOANALÝZU. Klíčovou roli při objevu psychoanalýzy sehrál případ Anny O., jak je nazývána ve Freudových spisech. Dozvěděl se o ní od přítele Breuera. Trpěla fyzickými poruchami, jako je ztráta zraku, ztráta řeči a ochrnutí, které měly původ v psychickém vypětí, protože se po nocích starala o nemocného otce. Po smrti jejího otce, ale symptomy nezmizely, což naznačovalo, že stres nebyl jedinou příčinou problémů. Freud si vymyslel novou techniku a to takovou, že vsugeroval pacientům, že když jim sáhne na čelo , vybaví si vše. Tato metoda měla velmi překvapivý úspěch. Freud dospěl ke klíčovému objevu první fáze své tvorby a tou je, že „ HYSTERICI TRPÍ VZPOMÍNKAMI“.

Freud dále rozvíjel metodu VOLNÉ ASOCIACE, což je dialog mezi lékařem a pacientem, který postupně povýšil na pacientův monolog, čímž také vyloučil nebezpečí ovlivnění vzpomínek lékařem. A aby je ještě méně rozptyloval, vytvořil i dokonalé prostředí k léčbě, které je dnes známé především jako „ FREUDOVA POHOVKA“.

Nová metoda Freuda utvrdila v několika věcech. A to že, existuje i nevědomá část mysli a že klíčovou zprávou o ní v terapii je noční sen a že zásadní roli v neurotické poruše hraje sexualita. Role sexuality však Freuda mátla, protože se nejdříve domníval, že neurotici byli v dětství sexuálně svedení dospělými, neboť o tom takřka bez výjimky svědčili jeho pacienti. Nakonec to však v jeho „ TEORII TRAUMATU“ zavrhl a dospěl k přesvědčení, že scény svedení v dětství byly dětskými sexuálními fantaziemi a že neurotik je neurotikem právě proto, že se k fantazii vztahuje jako k realitě. Dodnes však existují autoři, jako je například Jeffrey Masson, kteří se domnívají, že původní stanovisko bylo správné a Freud jen podlehl snaze ochránit pověst měšťanské společnosti.

Na správnost Freudovy původní teorii „ SVEDENÍ“ upozornila na začátku 80. let minulého století psychoanalytička Alice Millerová, která se problematikou zneužívání dětí a jeho následky v dospělosti terapeuticky zabývala.

Freud však psychoanalýzu neobjevil jen studiem neurotiků. Klíčovou byla jeho analýza sama sebe, tzv. AUTOANALÝZA. Již roku 1895 začal analyzovat své sny. Jeho hlavním tématem byl jeho otec a také jeho přítel Wilhelm z Berlína, o němž Freud pochopil, že byl latentně homosexuální, a že v něm sám Freud prožil to, co jeho pacienti prožívají k němu – HYSTERICKOU LÁSKU, tedy stav tzv. „ přenosu“. Takto Freud objevil „ OIDIPOVSKÝ KOMPLEX“ a prohlásil:

„ VZEŠLA VE MNĚ MYŠLENKA, KTERÁ MÁ OBECNOU HODNOTU.I U SEBE JSEM OBJEVIL ZAMILOVANOST DO MATKY A ŽÁRLIVOST VŮČI OTCI, A POVAŽUJI JE DNES ZA OBECNÝ ZÁŽITEK RANÉHO DĚTSTVÍ…POKUD TOMU TAK JE, POCHOPÍ ČLOVĚK STRHUJÍCÍ MOC KRÁLE OIDIPA. KAŽDÝ Z POSLUCHAČŮ BYL JEDNOU V ZÁRODKU A VE FANTAZII TAKOVÝM OIDIPEM A PŘED SPLNĚNÍM PŘÁNÍ, KTERÉ JE PROMĚNĚNO VE SKUTEČNOST, POCIŤUJE KAŽDÝ HRŮZU“.

Freud své nové poznatky zformuloval v několika spisech. V jeho knize „ VÝKLAD SNŮ „ definoval nevědomí a oidipovský komplex. Ve třech pojednáních a sexuální teorii, definoval LIBIDO, JEHO VÝVOJ a také DĚTSKOU SEXUALITU. Základní model z „ VÝKLADŮ SNŮ“ pak rozvinul ve dvou populárních pracích, které se jmenují : PSYCHOPATOLOGIE VŠEDNÍHO ŽIVOTA – tzv. freudovské přeřeknutí a druhá práce se jmenuje: VTIP A JEHO VZTAH K NEVĚDOMÍ, kde využil svou rozsáhlou sbírku anekdot, zejména židovských.

Zpočátku Freudovy objevy budily odpor a Freud žil v izolaci. Avšak roku 1902 byl jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první příznivce mezi vídeňskými lékaři. Vytvořil si celou škálu svých žáků, i když s některými se rozešel, jako například s C.G. Jungem, který odmítl jeho sexuální teorii.

V červu 1938 emigroval do Londýna, jelikož nacionálně socialistická vláda odebrala práva na výkon povolání židovským lékařům. V Londýně pokračoval Freud v léčení, ale už měl méně pacientů, protože rakovina patra mu způsobovala velké bolesti a nemohl moc mluvit. Začal užívat kokainový derivát, aby vůbec přežil den. Byl na něj úděsný pohled, jelikož měl hnisající rány na obou tvářích, které skrýval pod malou moskytiérou.

Ve středu 21. září 1939 řekl s jasným rozumem svému lékaři : „ Drahý Schnure, slíbil jste mi, že mě pomůžete, když už nebudu moci dál. Jsou to pro mě hrozná muka a nemá to žádný smysl“.
Doktor mu druhý den podal dávku morfia, po které Freud usnul a už se neprobudil. Zemřel 23. září 1939 ve svých 83. letech.

ZAJÍMAVOSTI  

Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateismu v historii. Náboženství označil za kolektivní nutkavou neurózu.

Vyslovil názor, že existuje telepatický přenos myšlenek mezi lidmi.

Byl přesvědčený pacifista a podpořil mírový aktivismus Alberta Einsteina před druhou světovou válkou, o což ho Einstein osobně požádal.

Freud byl už od dětství fascinován klasickým uměním. Ve svých osmi letech četl díla Homéra, Goetheho a Shakespeara.

Na rodný Příbor vzpomínal velmi rád. Naposledy v něm byl jako sedmnáctiletý gymnazista na prázdninách. Prožil zde tehdy nejsilnější zamilovanost svého života, kdy ho okouzlila 15. letá dcera jeho hostitelů, Gisela Flussová.

Freud se vždy cítil Židem v národním smyslu. V židovství viděl mimořádný zdroj energie. Není však jasné co tím myslel neboť náboženství odmítal.

Freud se velmi zajímal o kokain, který byl považován v té době za neškodný. Přišel na jeho povzbuzující účinky a dost s ním experimentoval. Později si jeho účinky ověřil i na příteli, který si stěžoval na děsivé bolesti zubů.

SIGMUND FREUD ŘEKL…

„ Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopeni blbci“.

„ Tajemství našeho konání spočívá ve vyléčení láskou“.