Když se snažíme utěšit plačícího, kterého máme rádi, většinou používáme fráze jako „neplakej, nebreč, nebuď smutný…“ A už několikrát jsem sice v záchvatu pláče cítila, že mě utěšující člověk má rád a chce mi pomoci. Ale jeho slova, která měla mé slzy zadržet, je naopak zhoršovala. V tu chvíli jsem byla smutná a potřebovala jsem ten smutek dostat skrze slzy ven, pryč ze svého těla a svojí duše. A přestat plakat znamenalo uzamknout smutek uvnitř, kde může postupně tlít a páchat ještě větší škody, než jen pár minut strávených pláčem. Napadlo vás nad tím někdy přemýšlet?
Pláč léčí
Nejen na mých stránkách (třeba v rubrice psychické příčiny nemocí), ale i ve spoustě moudrých knih se můžete dočíst, že potlačování emocí s sebou přináší zdravotní problémy. I věda stále více objevuje složitá zákoutí lidské psychiky a dochází k závěru, že zdravé prožívání a projevování emocí znamená také zdravější život.
Je stále otázkou, proč lidé, jako v podstatě jediní živočichové na Zemi, vyjadřují svoje emoce pláčem. Podle vědeckých závěrů je to tím, že pláč ulevuje od stresu. Sama to mohu potvrdit na sobě i na svých blízkých. Stresová událost vyvolá emoční reakci, začneme plakat, pláčeme a pláčeme, až se postupně cítíme lépe a lépe, až pláč přirozeně odezní a nastává příjemný pocit úlevy a pohody.
Klidně plač, mám tě rád
Určitě jste podobný pocit někdy zažili (a zejména my ženy, jelikož podle statistik pláčeme 5x častěji než muži). A teď si představte, jak se cítíte, když prostě plakat z nějakého důvodu nemůžete. Třeba se stydíte, protože jsou okolo cizí lidé. Nebo máte naléhavé povinnosti, které musíte splnit a tak pláč potlačíte. A nebo vás drží kolem ramen člověk, kterého milujete a konejší vás „neplakej“. A vy, protože mu chcete udělat radost, skutečně přestanete – dříve, než si tělo a duše sami řeknou dost.
Není to nic špatného, jsme tak naučení a podléháme stereotypům, které nám vštípili naši rodiče a těm jejich rodiče a tak to šlo generace zpátky. Ale utěšovat člověka v slzách tím, že ho vlastně jemně nutíme přestat plakat, je vlastně kontraproduktivní. Tak příště, až budete někoho utěšovat a pomáhat mu překlenout slzavé okamžiky jeho života, zapomeňte na hloupá klišé, pevně jej obejměte a řekněte: „Plakej. Jsem tady a budu tady, dokud budeš potřebovat.
Klidně plač, mám tě rád.„
Autorka: Lúmenn Herajtová
Jsem osmadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla. Můžete také navštívit můj internetový obchůdek s léčivými kameny, amulety a magickými pomůckami. Tam si můžete také objednat výklad karet, tarotovou mapu růstu a další služby. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.
