Vlasy mají mnoho funkcí, záleží jen, z jakého úhlu se na ně díváme. Můžeme se na ně dívat z hlediska sexuality, jako na typicky ženský znak, jako na prvek společenské hierarchie nebo jako na ukazatel historie a doby stejně jako móda, která koneckonců opět ovlivňuje i úpravu vlasů. V kultuře Austrálie a Oceánie měly vlasy význam především v oblasti boje, kdy vlasy nepřátel zdobily zbraně a rozmanité magické sošky, které používaly k rituálům dopomáhajícím k dalším vítězstvím. Používaly se také mužské válečné čelenky, náhrdelníky a štíty na prsa, které byly z kůže a ozdobeny vlasy. Vlasy nepřátel zdobící zbraně, vlasy a skalpely pověšené ve vesnici měly také odhánět zlé duchy a zastrašovat nepřítele. Opasek z vlasů zabitých nepřátel nebo vyčesaných vlastních vlasů vyráběly dívky pro svého nastávajícího.

Ne všude na světě je dovoleno si vlasy upravit jak jest libo. Různá náboženství odjakživa vnímala vlasy jako symbol sexuality. Již Panna Marie nosila na veřejnosti šátek, aby zmírnila „svou přitažlivost“. V Novém zákoně je psáno, že mladé dívky by na bohoslužbu měly chodit se zahalenými vlasy, protože se nesluší předstoupit před Boha v přitažlivé podobě. Dříve bylo běžné, že vdané ženy začaly nosit šátky, aby tak daly najevo, že jsou již zadané a mají tedy být přitažlivé jen pro své manžely. V zemích, ve kterých je uznáván Islám, musí ženy dodnes nosit zakryté vlasy. Bez šátku mohou ženy a dívky chodit jen doma, v okruhu své rodiny. Na veřejnosti musí být jejich vlasy, ale i krk a uši zahalené do šátku „hidžáb“, stejně jako by měla být zahalena jejich figura těla, aby zbytečně nepřitahovaly pozornost mužů a nevystavovaly tak sebe nebezpečí ohrožení a muže nepřiměly k hříchu. V islámské tradici je nošení šátků nejpřísnější, protože se nepovoluje ani volné vázání šátků, kdy žena ještě může leccos ukázat, ale dle tradic je nutné, aby jí vůbec nebyly vidět vlasy. Například v Pákistánu či Iráku se běžně nosí „burky“ zahalující celé tělo, kdy je vidět pouze oči a nos. V mnoha arabských zemích za obnažení vlasů hrozí napomenutí, a i případné uvěznění od tzv. mravnostní policie. Také v hinduistické tradici, typickém náboženství Indie, si ženy v přítomnosti cizích mužů zahalují hlavy do pruhu látky sloužícího k odívání – do sárí. Dávají tak najevo, že již nejsou volnými, že jsou provdány a mají tedy být sexuálně přitažlivé jen pro své chotě.

V mnoha směrech východních náboženství se věří, že na temeni hlavy je energetický bod, kterým jsme propojeni s Universem. Proto by se oblast hlavy měla chránit šátkem či čepicí. Naopak mniši v klášterech si hlavy vyholují, aby tento bod odkryli a byli této energii blíže. Žijí však v bezpečí klášterů, kde se celé dny věnují meditacím a nejsou tedy tak ohroženy negativními energiemi jako lidé žijící v každodenním shonu, kde je možno tuto energii ztrácet právě nechráněním si temene hlavy.

Samson a Dalila – příběh o lásce a zradě

Magický potenciál vlasů akcentuje i Bible, jedním z nejpříznačnějších je starozákonní příběh o Samsonovi, posledním z tzv. velkých Soudců, patřící k nazarejcům. Bojoval proti filištínům čili pelištejcům a vynikal mimořádnou silou, která souvisela s jeho dlouhými vlasy, jež si podle zákonů zasvěcení nesměl ostříhat. Tento nepřemožitelný bojovník se zamiloval do Dalily, ženy, již peleštínská knížata přesvědčila, aby Samsona zradila a zjistila tajemství jeho síly. Třikrát ji obelstil, nakonec byl ale Dalilou přesvědčen a tajemství své síly jí prozradil…

„Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mě odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk“.

Dalila Samsona uspala, ustřihla mu sedm pramenů vlasů, čímž ho zbavila veškeré síly a bezmocného ho vydala Pelištejcům, kteří ho oslepili a odvedli do Gazy. V zajetí však Samsonovy vlasy opět dorostly, jeho síla se navrátila a on se vzepřel k poslednímu udatnému činu: při slavnosti oběti pelištejskému bohu Daganovi se vymanil ze spoutání a strhl budovu, pod jejímiž troskami zahynul spolu se shromážděnými Pelištejci. „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.

Magická předurčenost vlasů

„Podloží“, ze kterého vlasy vyrůstají, tedy naše hlava, byla v nejedné kultuře považována za sídlo duše, osobnosti (kadeře symbolizovaly sexualitu, plodnost, úrodnost). Nezřídka vlasy sloužily jako odznak vysokého postavení (určeného „shora“, například v případě šamana, krále, náčelníka) nebo jako mana válečníků (Samson). V některých kulturách (Japonsko, Korea, Polynésie, jihovýchodní Asie) vyústila víra v magickou moc vlasů až v přesvědčení, že bohové mohou ve vlasech přímo přebývat.

Siamci si myslí, že v lidské hlavě sídlí duch zvaný „Khuan“ nebo „Kwun“ a ten je jejím strážným duchem. Tento duch musí být chráněn před jakoukoli urážkou, holení nebo stříhání vlasů je proto provázeno mnoha obřady. Kambodžané proto považují za velkou urážku dotknout se něčí hlavy. Stejně tak je za posvátnou považována i hlava Tahiťana a Maořana: stačilo, aby se jí někdo dotkl prsty, a musel je okamžitě přiložit k nosu, nasát do sebe posvátnost, která nabyla dotekem, a tak ji navrátit tam, odkud ji vzal. Zajímavá je také zvyklost kmene Torajů: při hygienickém stříhání z důvodu zbavení se hmyzu, ponechává se dětem na temeni chomáček vlasů, jako útočiště pro jednu z duší dítěte. Bůh sídlí i v hlavách kněžích kmene Ho v západní Africe. Proto se jich po celý život nesmí dotknout břitva. Vlasy jsou považované za sídlo a bydliště boha, takže kdyby se přistřihly, bůh by ztratil své sídlo v knězi.

Na vlasy, jakožto entity plné síly a energie, se často vztahoval více či méně striktní zákaz stříhání. Netýkal se jen mytických hrdinů typu Samsona, ale i mnohých „obyčejných“ smrtelníků. Malajským mužům je zakázáno stříhat si vlasy během těhotenství své ženy a pak ještě až do čtyřiceti dní po porodu dítěte. Za příklad mohou sloužit také dětské postřižiny, podpořeny vírou, že předčasné stříhání vlasů by dítěti sebralo sílu a zkrátilo život. Vlasové tabu je uvaleno i na stříhání vlasů osob se „zvláštním“ postavením. Ve starověkém Egyptě byla za obvyklou vlasovou úpravu považována oholená hlava, proto bylo pouze lidem vydávajícím se na dlouhou cestu povoleno nechat si vlasy narůst. Síla v nich obsažená jim měla poskytovat ochranu před případným nebezpečím během pouti.

Sexuální význam a symbolika ženských kadeří

Dámské vlasy byly vždy objektem nesmírného zájmu. Byly vším od koruny ženské krásy až po přímé náboženské tabu. Žádná jiná část nebyla předmětem takového množství kulturních proměn. Vlasy se staly předmětem erotické a estetické fascinace, romantické touhy, zdrojem inspirace umělců i „prostých milovníků“. Erotický potenciál vlasů je ještě zesílen, jedná-li se o vlasy dlouhé a navíc nijak „nezkrocené“, nesvázané a ponechané ve své volnosti. Tuto tématiku můžeme ilustrovat příkladem z Korey (18. až 19. století). Ženy s nesvázanými vlasy byly považovány za osoby s příliš volnou morálkou, popřípadě stojící mimo řádný běh věcí. Pokud na malbách z tohoto období vidíme ženu s rozpuštěnými vlasy, jedná se o konkubínu, tedy osobu částečně vyloučenou z „počestné“ společnosti, navíc zdůrazňující svou sexuální sílu skrze volné dlouhé vlasy.

Ženské kadeře prostupují také mýty, pohádkami, legendami. Zatímco princeznám a kladným hrdinkám náleží krásné upravené dlouhé vlasy, zlé královny a další temné postavy mívají vlasy havraní, popřípadě rozcuchané, špinavé a rozhodně nelákající k dotyku. Vlasy jsou také obvyklým atributem mytických spoře oděných svůdkyň, vábící své oběti zpěvem, tancem a často také erotickým česáním svých dlouhých vlasů. Příkladem jsou sirény, nymfy, víly, vodní žínky, lesní panny a divoženky.

Zajímavou mytickou postavou je antická Medúsa, taktéž představující zhoubný aspekt ženské moci. Kráska s mnoha ctiteli, která učarovala samotného boha moří Neptuna, za což se ji dostalo „odměny“ od žárlivé Minervy. Proměnila její vlasy v hady a každý, kdo se na ně podíval, na místě se proměnil v kámen. Medúsa již nikdy žádného muže či boha svými krásnými vlasy nedokázala okouzlit.

„Ve vlasech si číst“ (Vlasy jako znak)

Vlasy jsou barometrem pohody a klidu. Lidé, co jsou tímto pocitem pohody a klidu naplněni a podle toho i žijí, nemají s vlasy problémy. Pokud se zabýváme starými nespokojenostmi a řešíme chování druhých lidí, zůstáváme v minulosti, ve starých vzorcích chování, a tím nedovolíme přísun nové energie (růst nových vlasů).

Vypadávání vlasů může mít více příčin v tělesné i duševní rovině. Protože vlasy jsou symbolem vitality, měl by se postižený vždy ptát, zda je dost čilý. Vlasy zároveň symbolizují spojení s naším vyšším já. Pokud se spoléháte jen na svůj rozum a trpíte vypadáváním vlasů, je to výzva, abyste se naučili používat i intuici, a nechtěli všechno řešit jen hlavou. Podívejte se také, na čem lpíte, protože je to už stará „veteš“, kterou byste měli nahradit něčím novým. Zjistilo se, že při vypadávání vlasů účinně pomáhají slunečnicová semínka, pšeničné klíčky, semena a oříšky. Symbolicky zastupují všechny tyto věci změnu a růst, protože v sobě nesou klíček života.