Článek byl publikován v časopisu Těhule, 2/2015 Tato nevinná otázka pronásleduje každou z nás. Ať už se na těhotenství teprve chystáme, nebo už to své vytoužené rostoucí bříško máme. Když vám někdo bude chtít přiblížit, jak vlastně poznáte pravý porod, pravděpodobně řekne: "To poznáš, je to jako bolesti při menstruaci, jen horší a trvá několik hodin." Pro většinu z nás podobné rady nepřinášejí právě lákavou vyhlídku. Logicky dojdeme k závěru, že něco tak trýznivého rozhodně nemůžeme zvládnout. Zdá se, že nejlepším způsobem, jak se bolestem vyhnout, je císařský řez. Každým rokem jich přibývá i u nás. Ale ani ten se rozhodně bez bolesti neobejde a navíc zanechává na těle a často i psychice ženy trvalé následky. Pojďme se proto podívat porodním bolestem "na zoubek". Jak to s nimi vlastně je? Odkud se berou? Jak vznikají? Když pronikneme do tajů porodního procesu, zjistíme, že nemusí bolet vůbec. Stejně tak jako menstruace. Možná jste slyšely o ženách, které porod nebolel. A možná je považujete za šťastlivky, přírodní úkaz, výjimku… Ale bezbolestný porod rozhodně není záležitostí pro vyvolené. Je otázkou dobré přípravy, a to hlavně té psychické. Bolest kdekoliv na těle totiž vždy byla, je a bude projevem stresu, který prožíváme. A to je moc dobrá zpráva, protože se stresem se dá pracovat. Co se děje při porodu? Porod je automatickým, přirozeným procesem. Je to vylučovací proces jako kterýkoliv jiný, nemůžeme ho ovládnout vůlí. Stejně tak jako třeba trávení nebo dýchání. Naše tělo v příhodný okamžik prostě začne rodit. Ví, jak na to. Už po tisíciletí ví přesně, co má dělat. Nikdo mu nemusí v drtivé většině případů pomáhat, nikdo nemusí ženě radit. Ale stejně tak, jako s trávením nebo dýcháním, případně vylučováním, ho nemůžeme ani nijak popohnat, nemůžeme mu aktivně pomoci. To, co ale udělat můžeme a dnes velice často i děláme je, že díky velkému strachu a stresu, který prožíváme, svůj porod zpomalujeme, brzdíme. Dokonce ho umíme v kterémkoli okamžiku zastavit. Kdy? Vždy, když se necítíme dobře. Z běžného života to zná každá z nás, stres ze zkoušky, z vyšetření u zubaře nebo třeba z policejní kontroly v nás vyvolá tělesné reakce. Dělá se nám špatně od žaludku, potíme se, dokonce dostaneme průjem... a na nic z toho nemáme vliv, všechno se děje automaticky. Můžeme si stokrát říkat, že zkoušku zvládneme, můžeme se nutit do klidu, ale své tělo neoklameme. To samé se děje i při porodu. Lidské zrození je vysoce intimním procesem, při kterém se žena opravdu musí cítit dobře, bezpečně. Není v tom žádná velká věda. Celý porodní proces je prací dělohy, úžasného orgánu, který zabezpečí miminku vše potřebné pro to, aby z nicotné buňky dozrálo v plnohodnotného člověka se vším všudy. V okamžiku, kdy je miminko připravené, se začne stahovat tak, aby v místě, které nazýváme děložní hrdlo nebo děložní čípek vytvořila dostatečně velký otvor, kterým miminko následně vystrká ven. Žena tuto její činnost pociťuje tím, že se jí "stahuje" nebo "tvrdne" břicho. Když je děloha dostatečně otevřená, začne pracovat ve spolupráci s miminkem na tom, aby ho vystrkala do porodních cest. To není žádná velká vzdálenost, jen několik málo centimentrů. Proč porod bolí? Když se žena necítí dobře, stydí se, nebo je vystrašená, její tělo spustí stresovou reakci - ta nás už od pradávna připravuje na útěk nebo útok. Proto se krví i kyslíkem zásobí zejména ty části těla, které člověk potřebuje k tomu, aby se z nepříjemné situace dostal. Děloha je však v tomto případě nepotřebná, a tak se odkrví. A tehdy začnou stahy bolet. I celé tělo je stažené a porodní cesty, které jsou v běžné situaci (třeba teď, při čtení těchto řádek) krásně měkké a uvolněné, se stanou ztuhlými. Když už se tedy miminku podaří vycpat se z dělohy ven, jeho cesta porodními cestami je zrovna tak složitá a strastiplná. Musí se tlačit přes ztuhlé svaly a tím opět způsobuje bolest. Při porodu se často dostáváme do začarovaného kruhu. Bolest nemá nikdo rád, dostává nás jen do většího stresu. A když jsme napjaté, vnímáme kontrakce jako víc a víc bolestivé. Co můžete dělat vy? Nejlepší bude, když zůstanete v klidu. Dobrá příprava se vám v každém případě stonásobně vyplatí. Nejvíce se totiž bojíme toho, co neznáme. Porod je v životě dnešních žen výjimečnou událostí. Zkušeností, která se opakuje jednou, dvakrát za život. S rozením a péčí o miminka máme jen minimální zkušenost. Dříve se rodilo hodně dětí a tím, že rodiny žily více pospolu, věděly holčičky už od mala, co mateřství obnáší a neviděly v tom žádnou velkou vědu. Dnes máme informace hlavně z médií a od lékařů. Porod je líčen jako nebezpečná událost, která se musí léčit a my ženy se tak ocitáme na velmi tenkém ledě. Všichni nás jen straší a varují a tak se často nedokážeme uklidnit a nechat své tělo udělat to, co umí. Vlastně mu ani nedáme šanci. Nedávno jsem si vzpomněla na svoje první těhotenství. Chtěla jsem porodit přirozeně a vůbec jsem si nevěřila, že to zvládnu. Připadalo mi troufalé, myslet si, že dokážu porodit své dítě. Dnes mi to připadá legrační. My ženy jsme odevzdaly své výsostně ženské záležitosti do rukou lékařů a odborníků a přestaly si věřit. Ale jediným odborníkem na svůj porod je každá z nás. V těhotenství aktivní při porodu pasivní Nebojte se být v těhotenství aktivní a při porodu "nedělat nic". Zjišťujte si informace, buďte zvědavá, na všechno se ptejte, osahejte si pro vás neznámou situaci tak, jak jen to půjde. Ideální je dostat se do stavu, že v okamžiku, kdy začne váš porod a vy pocítíte první stahy vaší úžasné dělohy, budete klidná, radostná a uvolněná. Protože budete přesně vědět, co vás čeká, kam pojedete, kdo tam bude a co se bude dít. A při porodu samotném dělejte to, co vám bude příjemné a milé. Nebojte se říct si o cokoliv, co vám udělá dobře, případně odmítnout všechno nebo všechny, co vám dobře neudělají. Buďte pro tuto chvíli královnou, bohyní, darujete život novému člověku, jste pro tuto jedinečnou chvíli nejdůležitější. Vaše miminko potřebuje klidnou a uvolněnou mámu, která se na něho těší. Tak, aby s důvěrou mohlo "vyplout" ven. A bolest? Nesoustřeďte se na ni, neočekávejte ji, ale ani si jí nezakazujte. A když přece jen přijde, zkuste vnímat, co se děje. Co vám vadí, co je vám nepříjemné? Co řešíte? Co na dané situaci můžete změnit? Bolest může zase klidně odejít, stačí se jen vrátit ke svému klidu a důvěře. A nechat tělo dělat to, co doopravdy umí - porodit miminko. Autorka: Veronika Vojáčková - dula, autorka programu Uvolněný porod a lektorka ve věcech mateřství a porod Zdroj: web Uvolněný porod // )
Massage in Schools Programme (MISP) je mezinárodní program, který pomáhá ve více než 38 zemích světa zlepšovat kvalitu života dětí ve školách a školkách. Je založen na základní lidské potřebě – pečujícím doteku. Dítě masíruje jiné dítě pod dohledem dospělé osoby, a tak se učí empatii a respektu. Děti jsou ve svém běžném oblečení, dospělý se dítěte nedotýká, nejde-li o vlastního rodiče nebo prarodiče. Program je určený pro děti ve věku od 4 do 12 let. Mezinárodní MISP Trenérka Jitka Chrtková bude hovořit v průběhu rozhovoru, proč je pečující dotek tak důležitý a jak můžete svému dítěti pomoci, aby ho/ji učení bavilo a snížil se stres z učení. Neurovědy a mnoho výzkumů prokázalo, že pečující dotek pomáhá dětskému mozku ve vývoji do jeho plného potenciálu, a jeho dostatek či nedostatek ovlivňuje chování jak v dětství, tak i v pozdějším životě.Děti se učí skrze své tělo, svým tělem a dokonce díky svému tělu. V dnešní době má však mnoho dětí problémy s pochopením nové výukové látky a děti zažívají stres, neboť ve výuce bývají ne vždy optimálně nastaveny cíle a didaktika.Zároveň jsou ve školství stále používány různé restriktivní metody, které jsou užitečné málokomu. Všechny děti jsou jedinečné a reagují na stresující události různě. Nicméně na všechny děti má stres negativní biologický vliv na jejich tělo. Jednou z možností, jak zkvalitnit život dětí ve školách, je, aby pedagogové zařadili do svých výukových metod více doteku a pohybu …. děti tak dokáží přirozeně vstřebávat informace a učit se mnohem efektivněji. Mají z učení větší potěšení a děti cítí, že je respektována jejich pravá přirozenost. Pokud je pečující dotek včleněn do výuky (např. prostřednictvím jednoduché masážní sestavy programu MISP – děti ji milují 😊 ), stává se dlouhodobě osvědčeným nástrojem k prevenci takových jevů jako je šikana a agresivita. Děti si pomáhají navzájem, dokáží spolupracovat jinak, než jak jsou zvyklé a celkově se mění pozitivně klima ve třídě a škole. Prostřednictvím pečujícího doteku můžete udělat mnoho, abyste pomohli zmírnit zbytečné strádání dětí a motivovali je hravou formou k dalšímu učení. Jitka Chrtková Vám poradí, co pro to můžete udělat jako milující rodič, pedagog nebo jako student jejího kurzu - budoucí MISP Instruktor, který získá mezinárodní certifikát a bude poté učit program MISP děti ve školách, školkách a v rodinách.Kontakt:Jitka Chrtková – mezinárodní MISP TrenérkaEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b = 'jchrtkova' + '@'; addy329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b = addy329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b + 'email' + '.' + 'cz'; var addy_text329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b = 'jchrtkova' + '@' + 'email' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b').innerHTML += ''+addy_text329604e3bcf54b06574dc70097c5e40b+''; SLEDUJTE 7.9.2017 OD 21 HODIN ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ S JITKOU: ROZHOVORY S JITKOU O METODĚ MISP: )
Dotek je základní lidskou potřebou. Lidská bytost – malé dítě – nemůže bez pečujícího doteku přežít. Jakkoli se toto tvrzení zdá být silné, je pravdou, že důsledky jeho nedostatku si s sebou nese mnoho dětí a dospělých.Příkladem, jak zničující může nedostatek pečujícího doteku být, jsou sirotčince a dětské domovy – mnoho lidí bylo svědky, kterak děti v nich touží po laskavém objetí. Dotek je prvním smyslem, který vnímáme již v děloze. Dle výzkumů dítě reaguje na dotek již v sedmém týdnu těhotenství. Dotek je naší základní zkušeností, je potřeba pro zdravý vývoj dětí – fyzický, emocionální a sociální. Miminka, stejně jako děti, objevují svět kolem sebe pomocí doteku a díky dotekům se učí nalézat své osobní hranice. Když pozorujeme děti v každodenním životě, je vidět, že děti zapojují dotek a pohyb přirozeně do většiny svých aktivit. Setkávají se se světem a učí se skrze své tělo a pomocí svého těla, končetin a smyslů. Díky dotekům se tak k dítěti dostává „obraz“ o tom, kdo je a „mapa“, kde je. Hmat je důležitým smyslem pro poznávání světa. Stačí si jen uvědomit, jak moc se snažíme dotknout všeho, co vidíme. Jsme-li na výstavě, kde na nás útočí velkými písmeny nápis „NEDOTÝKAT SE“, bytostně toužíme se vystavené věci dotknout. :-) Jako lidské bytosti často diskutujeme ve spojitosti s popisem světa kolem nás o tvarech, strukturách, formách, tvrdosti, měkkosti, teple, chladu, atd. Pokud se děti naučí rozvíjet svůj hmat, daleko lépe rozumí lidem a získají silnější pozitivní pouto s lidmi a se světem, ve kterém žijí.Ashley Montagu – významný filosof – ve své knize Doteky (Touching) uvádí, že společnosti, které mají dostatek doteku jako součást jejich kulturních zvyků, jsou daleko méně agresivní. Jinými slovy, dotek hraje důležitou roli při podpoře utváření pozitivních vztahů mezi dětmi. Bez ohledu na to, odkud, z jaké země, kultury či sociálních poměrů lidé pocházejí, máme my všichni stejné základní potřeby – dotek je jednou z nich. Pokud je pečující dotek včleněn do výukového systému, může se stát důležitým krokem k řešení aktuálních sociálních problémů a krize, které čelí vzdělávací systém.Ve školách je mezi dětmi mnoho agresivity, násilí a šikany. 47% škol v České republice muselo během posledních třech let řešit problém se šikanou (zdroj: Česká školní inspekce, září 2016). Tento negativní trend bohužel narůstá. Zmůže něco jednotlivec? Můžeme s tím vůbec něco udělat? Jak na to? Kde začít? Každá cesta začíná prvním krokem a část vývoje společnosti závisí na ochotě jednotlivců vystoupit z řady se svými nápady. Možnost prvního takového malého „dotekového“ kroku, který má svůj základ v lidské přirozenosti, je Massage in Schools Programme (MISP). Program „Masáže ve školách“, jak zní překlad názvu tohoto programu do češtiny, přináší pečující dotek do života dětí bezpečnou a hravou formou. Byl založen paní Sylvií Hétu z Kanady a paní Miou Elmsäter ze Švédska. Pomáhá dětem již ve více než 38 zemích světa a nyní také v ČR. Massage in Schools Programme je určený pro děti ve věku 4-12 let, má i variantu mini-MISP pro děti od 2 let. Děti se masírují navzájem pod dohledem dospělé osoby v oblasti hlavy, krku, ramen, paží a zad a učí se tak vzájemně respektu a empatii. Děti jsou oblečené ve svém běžném oblečení, jak přijdou do školy nebo školky. Důležitou zásadou programu MISP je, že dospělý se dětí nedotýká. Mezinárodně certifikovaný MISP instruktor dochází do škol, školek a jiných zařízení pro děti, kde děti postupně učí jednoduchou masážní sestavu - masážní tahy demonstruje ve vzduchu, na sobě nebo jiné dospělé osobě. Každé dítě má právo si před zahájením masáží zvolit, zda chce masáž přijmout nebo ne – dítě se vždy druhého dítěte předem zeptá, zda jej může namasírovat a na závěr masáží si děti poděkují. Názor dítěte je vždy respektován a dítě má tak možnost zažít si, že je individuálně vnímáno a respektováno. Dítě je do programu zařazeno na základě písemného souhlasu rodičů. Díky tomu, že je dětem umožněno se vzájemně masírovat, pomáhá jim program MISP, aby se v hloubi duše cítily v bezpečí. Když je dítě ve stresu, nedokáže se soustředit, ale když se cítí bezpečně, může se učit snadněji. Děti se díky masáži stávají klidnější, soustředí se delší dobu a celkově se zklidňují. Méně bojují a ve třídách se snižuje hladina hluku. Mezi další benefity pro děti, učitele a školu patří:Rozvoj respektu vůči vrstevníkům a vybavení ve tříděKlidnější klima ve tříděDlouhodobě osvědčený nástroj prevence proti šikaněKreativní, bezpečné a zábavné výukové prostředíInovativní způsob podání školního vzdělávacího programu skrze pečující dotekKvalitnější úroveň výuky během vyučovacího dneDěti s tendencí k vyčleňování se z kolektivu se do něj snadněji začleňují, vč. dětí s poruchami autistického spektra, ADHD, ….…. a mnoho dalšíchKdyž se děti masážní sestavu naučí, trvá její provedení cca 15minut. Zkušenosti ukázaly, že praktikování masáží MISP jako první činnosti v běžném školním dni je ten nejlepší start pro uvolnění dětí a delší udržení jejich pozornosti. Děti se do školy těší – přichází do ní s vědomím, že je čeká příjemná masáž. Děti přináší pečující dotek přirozeně domů, kde masírují své sourozence, rodiče a prarodiče. Rodiče mohou s dětmi praktikovat masážní sestavu před psaním domácích úkolů nebo před spaním (masáž dítě-rodič/prarodič je jediná výjimka, kdy se dítěte může dospělý dotýkat). Program MISP může ve školách, školkách a dalších zařízeních pro děti aplikovat pouze mezinárodně certifikovaný MISP instruktor. Jak se stát mezinárodně certifikovaným MISP instruktorem? Ve dnech 18.-19. února 2017 se bude v Praze konat kurz pro nové MISP instruktory. MISP trenérkou, která bude kurz vyučovat, je Jitka Chrtková, která má s výukou programu MISP bohaté zkušenosti jak v ČR tak i zahraničí, např. v Indii děti ze slumu. Program MISP je její životní vášní a posláním. Jitka Chrtková je členkou asociace MISA ČR a MISA International Board. Má mnoho zkušeností také s přípravou a realizací systémových projektů v oblasti vzdělávání a dětských skupin. Kurz pořádaný Jitkou Chrtkovou ve dnech 18.-19. února 2017 bude unikátní – jako významný host se jej mimořádně po celou dobu konání zúčastní paní Mia Elmsäter, jedna ze dvou zakladatelek tohoto celosvětového programu. Chcete-li získat více informací o programu MISP, objednat si výuku masáží dětí dětem ve Vaší škole, školce (i mimo Prahu) nebo se stát novým MISP instruktorem, pište na email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b = 'jchrtkova' + '@'; addyf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b = addyf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b + 'email' + '.' + 'cz'; var addy_textf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b = 'jchrtkova' + '@' + 'email' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b').innerHTML += ''+addy_textf1413ca76a0c9ac7ad2bf596fd0c109b+''; Odkaz na kurz na Facebooku, kde naleznete bližší informace:https://www.facebook.com/events/748872801944827/ )
Petra Janoušková: Reklama na spokojené rodičovství Vánoce se blíží a začínají se na nás valit reklamy na různé výrobky. Pro výrobky zaměřené na děti je toto období terno. Kdo by svým dětem nechtěl dopřát to nejlepší? Já, jako typická cílová skupina (maminka s malými dětmi), jsem také často terčem těchto reklam. Zachytila jsem jich pár, které hovoří o spokojeném rodičovství. A protože je to myšlenka, kterou se snažím šířit i já, s radostí jsem propagované stránky otevřela a čekala, co se dozvím. A se smutkem jsem je zase zavřela. Zjistila jsem totiž, že spokojené rodičovství si autoři oněch reklam představují úplně jinak než já. V zájmu zachování svého duševního zdraví si budu myslet, že si to představují jen autoři reklam, nikoliv rodiče. Ale nedalo mi to, abych o tom nepouvažovala. Trh nás masíruje a tvrdí nám, že spokojené rodičovství znamená nakoupit co nejvíc věcí. Média a reklama jsou mocné spojení a je těžké prohlédnout jejich past. Vězí v ní totiž skoro všichni. A tak nás nenápadně učí, že spokojené rodičovství znamená koupit dítěti hračku. Zabavit dítě něčím (věcí), abychom měli klid. Ať už se jedná o chrastítka nebo samohrací ptákoviny pro malinké děti až po tablety a telefony pro větší. Zkrátka cílem tohohle “spokojeného rodičovství” je zbavit se dítěte, abychom my měli klid a čas si hrát se svými hračkami, telefony, tablety. Pokud na tohle přistoupíme, zjistíme, že se vlastně v jednom bytě izolujeme. Izolujeme se od sebe navzájem i od svých dětí. Pokud se na takovou situaci/rodinu dokážete podívat zvenku, co uvidíte? Několik spolu-bydlících lidí, kteří žijí každý zavřený ve svém světě, ve svojí bublině se svými hračkami a prakticky spolu nemluví. Připadají Vám takoví lidé šťastní? Kupují další a další věci, podléhají další a další reklamě, a čekají, kdy konečně přijde to štěstí. Já tvrdím, že je to naopak. Kdy jste nejšťastnější? Klíčem ke štěstí a spokojenému životu jsou totiž vztahy. Žádné věci je nemohou nahradit. Já jsem nejšťastnější, když mám své blízké okolo sebe a když spolu dobře vycházíme. Když společně zpíváme a hrajeme si, když se společně smějeme. Klidně při nějaké práci, ale zkrátka když jsme spolu. Nepotřebujeme k tomu vůbec nic, žádné věci. Nebo jen minimum. Nejlepší chvíle v životě, na které si vzpomenu, byly vždy spojeny s lidmi nebo jen třeba s jedním člověkem. S maminkou, s tátou, se sourozenci, s kamarádkou, ale vždy s někým. Nikdy, opravdu nikdy se mi nestalo, že bych si řekla, že tohle s mým počítačem byl nejlepší zážitek mého života. Síla lidí je v jejich spojení. I nejlepší pracovní myšlenky vznikají v týmu. A moje rodina, to je ten nejlepší a nejdůležitější tým, který v životě mám. Můj nejvyšší zájem je, aby tenhle tým dobře šlapal a aby nám spolu bylo hezky. Abychom spolu dokázali příjemně žít a nebojovali spolu. Petra Janoušková - autorka programu Štastné dítě, spokojený rodič Cesta ke spokojenému rodičovství vede podle mě tedy přesně na opačnou stranu. Až odložíme svojí bublinu. Až odložíme všechny gramodesky, které nám byly nahrány za celý život. Až zkusíme překonat své vlastní bolesti a strachy. Až přes tohle všechno otevřeme své srdce a začneme být se svými dětmi tady a teď a začneme se s nimi smát. Pak přijde pocit štěstí. Vždycky na tu krátkou chvíli zažijeme pocit absolutního štěstí. A tím, že to budeme dělat opakovaně, přidávat si tyhle šťastné chvíle, pak jsme na správné cestě ke spokojenému rodičovství. Článek je zakázáno kopírovat, server Příznaky transformace má exklusívní osobní souhlas autora se zveřejněním!!! // )
Mladá dívka pozoruje rozběsněný dav Její hrdlo je sevřené strachem, který v ní vyvolalo nesmyslné rozhodnutí inkviziční komise. Je vinna. Odsouzená ke smrti na hranici. Jednou si spálila ruku a ještě nyní si pamatuje, jak moc ji to zranění bolí. Nyní má vystoupat nahoru a nechat se přivázat ke kůlu a pohltit plameny, které budou šlehat vysoko, až za nimi nebude pomalu vidět. Nechápala, jak někdo může být tak zaslepený mocí a strachem, že nevinnou dívku – ji, pošle na smrt. Nic přeci neudělala. Ano, sbírala jsem byliny, sušila a vyráběla tinktury, které si u mě za kus chleba nebo pár drobných kupovali ti, kteří mi nyní hrozí a křičí na mě. Léčila jsem jejich neduhy. Matička Země ke mně promlouvala skrze její květenu. Měsíc mi našeptával, kdy a jako bylinku utrhnout. Byla spojená s přírodou a jejími cykly. Když byla noc a padala rosa, cítila jsem volání vody, lesa, louky, a tak jak mě stvořila matka Země a otec Bůh – nahá, jsem běhala po lese.Cítila jsem spojení s větrem, zemí, vodou a ohněm. Od prabáby jsem se učila k nim promlouvat. Ukázala mi, kam a jak chodit na byliny a jak k nim promlouvat, než je utrhnu, aby svou léčivou moc neztratily. Vše bylo tak blízké mé duši, vše bylo tak jasné a přirozené. V přírodě, v matčině náručí jsem vždy cítila spojení a napojení. Byla tak laskavá, tak vroucí a milující. Zvěř, děti a dospělí se nechali ode mě ošetřit. Byli mi vděční a já jim vždy říkala, že poděkovat musí loukám, lesům, řekám, že to oni ke mně promlouvají a skrze mě léčí. Vidím oči jedné ženy, která svého muže drží pevnou rukou, a její srdce lásku nikdy nepoznalo. Je krutá. Chtěla po mě byliny, aby měla klidný spánek. Chtěla jsem jí pomoci a řekla jí, že dokud bude zlá a krutá, nikdy klidný spánek nepřijde a že její muž jinou náruč vyhledá. Měla jsem mlčet. V té chvíli jsem byla čarodějnice, která na oheň patří. Nevěřila jsem, že to vše zajde až sem. Všichni ve mně vidí čarodějnici, která si nezaslouží žít. Spředla pavučinu nenávistných lží a zasela strach do srdcí, která mě dříve měla ráda. Strach jim zaslepil oči a ovládl jejich myšlenky. Dnes vím, že zemřu. Zemřu, protože jedno kruté srdce neuneslo pravdu, která byla řečená z lásky. Loučím se s Tebou, větře, který jsi mi vždy ochladil mé tváře v parném dni. Loučím se s Tebou, vodo, která jsi uhasila vždy mou žízeň a nic jsi za to neočekávala. Loučím se s tebou, země, která jsi mě krmila svými plody a nechala mě na sobě odpočívat, když jsem byla znavená. Loučím se s Tebou, ohni, který nyní vezmeš můj život. Byl jsi mi přítelem, zahříval jsi mě a uvařil má jídla. Děkuji vám, přátelé, za život, který jsem s vámi prožila. A vám, vám, kteří na mě ukazujete a křičíte, ať chcípnu, vám snad jednou odpustím. Neboť to nejste vy, ale strach, který vám zatemnil oči a uzavřel srdce. Opět se potkáme, jindy a jinde, ale naše společná cesta zde nekončí. – vzpomínka na jedn z mých minulých životů V sobotu 30. 4. je Valpuržina noc Má být oslavou jara, vášně, lásky, ale také připomínkou pálení čarodějnic. Věřilo se, že se v tento významný den slétají na své Sabaty a nahé budou tančit s ďáblem. V tento den se zapalovaly ohně jako ochrana před démony a zmíněnými čarodějnicemi, a kdo čarodějnici viděl, měl ji do ohně vhodit. Byl to pohanský svátek a pohanské rituály. Až později se pálení čarodějnic spojilo s inkvizicí. V roce 2013 jsem se zúčastnila Beltainu, který je prodchnutý rituály a oslavou života. Od té chvíle už nemohu slavit pálení čarodějnic, protože se mi spojuje s utrpením žen, které díky inkvizici přišly o život. Oslava Beltainu v Anglii Dnes při probouzení mi připlula myšlenka, že je čas uctít sestry, které právě v době inkvizice přišly o život. Přišla mi i modlitba, která může být pronesena a vyslána k našim sestrám. Zaslouží si naše ztišení a láskyplnou myšlenku, prosbu za odpuštění a popřání jim klidné pouti. V každé z nás žije kus čarodějky, léčitelky, vědmy a právě i ten otisk, který zažehly naše předchůdkyně, si zaslouží modlitbu. Můžete to pojmout jako malý rituál, který bude očistný i pro vás, pokud cítíte, že ve vás téma inkvizice vyvolává nepříjemné pocity Budete potřebovat: Bílou svíci, papír a něco na psaní, misku, ve které papír necháte dohořet. Zapálíte bílou svíci, která je symbolem duchovní čistoty. Zklidněte svou mysl a napojte se na své duchovní srdce. Vaše srdce je propojeno s vaší duší, a ta si pamatuje prožitou bolest z minulosti. Vezměte do ruky pero a vypište se z ní. Vdechněte do slov i nepříjemné emoce, které tíží vaši duši. Emoce, které jsou ve vás uložené, nechte proudit ven. Dejte jim přesně takový průchod, jaký potřebujete. Dovolte si prožívat vše, jak to cítíte. Chcete plakat, plačte. Potřebujete uvolnit vztek? Pak to udělejte. Dovolte si vypustit veškerou bolest a emoce, které v sobě mnoho životů nosíte. Popsaný nebo počmáraný papír můžete spálit. Pak můžete pronést větu: PŘIJÍMÁM ZPĚT SVÉ SCHOPNOSTI A DARY. To udělejte jen tehdy, pokud vás to neděsí. Jste-li zatím ve fázi, kdy se bojíte přijmout své pocity, nevadí. Vše má svůj čas a své místo. Dopřejte si potom odpočinek a regeneraci. Vaše duše si pamatuje utrpení, které prožívala Vaše pocity, odpor, zloba, strach mohou pramenit z toho, že jste prožily inkvizici v minulém životě. Dnes možná cítíte nepochopitelný odpor k Církevním institucím. Kdo ve jménu Boha vraždí, nikdy božství nepochopil. V době inkvizice umírali nevinní lidé a zároveň se ukazovala povaha těch, kteří je na hranici dohnali. Temnota si našla prostředníky, aby skrze ně zakryla světlo. Můj osobní názor je ten, že ženy, které byly obětovány, by měly být uctěny. Samozřejmě se najdou mezi nimi i ženy, které opravdu páchaly černou magii, ale o těch nepíšu. Píšu o ženách, které na mučidlech a hraniciskončily jen proto, že se to církvi a lidem hodilo. Krásně o tom zpívá kapela ASONANCE v písni Čarodejnice z Amesbury. Uctěte své sestry V den Valpuržiny noci vyjádřete úctu svým mrtvým sestrám. Rozlučte se s nimi v úctě a s láskou. Vytvořte jim oltář a věnujte jim své myšlenky. To, co vyšlete do minulosti, nasytí i přítomnost a budoucnost. Moje milé, mám pro vás ještě jeden vzkaz. Nezapomínejte na to, že nenávist plodí jen nenávist. Lásku si zaslouží nejen naše sestry, ale i ti, kteří je obětovali. Vše je jen cyklus zrození a rolí, které si různě předáváme. Dnes jsi násilník, zítra oběť. Dnes jsi čarodějkou a zítra inkvizitorem. Vymanit se z kruhu bolesti a utrpení můžeme láskou a odpuštěním. NAVAZUJÍCÍ ČLÁNKY: Eva Pitnerová: Strach v dětských postýlkách – maminko, já se bojím … Eva Pitnerová: Z žáby prince neuděláš! Bohužel… Eva Pitnerová: Přetížené kolektivní vědomí aneb kam kráčíme AUTORKA ČLÁNKU: EVA PITNEROVÁ Jsem VĚDMA, která předává LÉČIVÁ POSELSTVÍ pro ženskou duši. Důvěřuji své INTUICI a OBRAZŮM, které vidím svým vnitřním zrakem http://evapitnerova.cz "Intuice mě naučila mnoho věcí a jedna z nich je, že život je dar." )
Více videí