Horoskopy 2022 Martin Pávek Tipy na výlet Ramona Siringlen

Terapie a práce na sobě

Ivo Kotek: Utěšování Vás zničí!

Ivo Kotek: Utěšování Vás zničí!

Známe to všichni. Procházeli jsme nepříjemným životním obdobím a potřebovali jsme se někomu svěřit. Naši přátelé nás vyslechli a hned vzápětí většinou dodávali: “neboj, to bude dobrý” nebo “za pár let se tomu zasměješ”, “vykašli se na něj/ní” atd. Proč nám nebylo lépe? Abych to lépe vysvětlil, budu muset jít trochu do hloubky. Co se v nás odehrává, pokud se snažíme někoho utěšit nebo jsme sami utěšováni? Racionálně je naprosto jasné, že chceme dotyčnému pomoci. V podvědomí se ale většinou odehrává něco zcela jiného.
Máme strach. Máme strach z neznáme situace či stavu, ve kterém se druhý nachází. Necítíme se v tom dobře, jsme možná rozpačití, znervózňuje nás to a chceme, aby se dotyčný co nejdříve vrátil do “normálu”. Chceme ho co nejdříve “opravit”, abychom se my sami opět cítili dobře. 
 Tím, že podvědomě neakceptujeme právo druhého člověka na jeho momentální emoce (ať už jsou jakékoliv), říkáme tím, že jej v podstatě za těchto podmínek nepřijímáme a měl by se co nejdříve dát do pořádku. Proto rychle spěcháme s utěšováním a poskytováním rad, jak by se měl dotyčný zachovat a jak svůj problém řešit. 
To vede k dalšímu pocitu viny, že se tak cítí a současně v něm posilujeme pocit zraněného , nízkého sebevědomí. Člověk, který prochází nějakou životní krizí v našem utěšování a poskytování rad slyší: “ nejsi dost dobrý, aby jsi to zvládl sám. Lituji Tě a vymyslel jsem za Tebe řešení” Vzpomeňte si na vlastní pocity, když Vás někdo ihned utěšoval a nedal Vám prostor své emoce prožít a odžít.
 Co tedy nabídnout místo utěšování? Možná čekáte nějakou zázračnou techniku, ale v jednoduchosti je síla. To nejlepší, co můžeme v dané situaci udělat, je BÝT s daným člověkem. Jde o to, že dotyčným lidem poskytneme prostor pro jejich projev bolesti, aniž bychom je chtěli někam okamžitě posouvat či měnit jejich náhled na situaci. Dáme jim najevo, že jejich smutek je v pořádku a že jsme stale s nimi, i když se necítí dobře. Pokud naše blízké akceptujeme i v jejich smutku, budou se cítit přijímáni a lépe se zotaví z ran nepříznivého osudu. BTW: to samé platí i o sdílení radosti. Naučili jsme se, že je vhodné být k druhým empatický v dobách krizí. Současně bychom ale mělu být schopni s druhými sdílet i jejich radost, protože sdílení a bytí s druhými vztahy prohlubuje. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA - http://www.koucink-terapie.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V před­cho­zích le­tech pů­so­bil na růz­ných ma­na­žer­ských a ob­chod­ních po­zi­cích v nad­ná­rod­ních spo­leč­nos­tech. Přednáška: Jak si splnit své sny - Lucie Biederman Doležalová )

Ľubomíra Bartošová: Určováním podmínek a pravidel bráníme splnění našich snů

Ľubomíra Bartošová: Určováním podmínek a pravidel bráníme splnění našich snů

Nejčastější chyba při zhmotňování našich přání je určování, za jakých podmínek se to má stát. Tím znemožňujeme, aby nám Bůh splnil to, po čem toužíme. My Bohu neurčujeme žádná pravidla. On není náš sluha. Ale je to náš laskavý otec, který chce, abychom byli šťastní. Proto vymyslel zákon přitažlivosti, aby měl každý to, po čem touží z hloubi srdce. Naši předkové tento zákon znali, ale časem jsme se odklonili od Boha a proto poslal na Zemi svého syna, aby nás ho znovu naučil. No ani po více než 2000 let ho stále nevíme. Jelikož mnozí přestali věřit v Boha, tak poslal člověka vědce, aby nám ho vysvětlil z fyzikálního hlediska jako zákon magnetismu. Ale i tak se jím řídí málo lidí. Nebo se o to pokoušejí nesprávným způsobem. Je třeba si uvědomit, že Bůh je bezpodmínečná láska. Určování si podmínek je v rozporu s Božími zákony. Bůh neurčuje podmínky, za jakých nás miluje. Proto my neurčujme Bohu, za jakých podmínek to má splnit. Základem je říct to, co si žádáme v přítomném čase bez pravidel či podmínek. Vyhněte se spojení kdyby. Tak si to přeji ... no jen kdyby se to dalo. Kdyby už nebylo pozdě. Už předem si říkáte, že se to stát nemůže. Žádné kdyby! Žijeme tady a teď. Zkusme to spolu tak, aby to fungovalo. Například: Přejete si nové auto a tak si řeknete, mám nové auto. Představte si jaká by to měla být značka, barva ... a už si přestavujte jak v něm jedete na dovolenou a jak se chlubíte kamarádce, jaké super fáro jste si koupili a užívejte si ten blažený pocit. Vypusťte to do vesmíru, jako když si objednáváte přes internet. Berte to jako fakt. Už to mám. To auto je stvořené pro mě. Je to jednoduché. Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť. )

Adéla Chytilová: Vážíte si sami sebe ve vztazích?

Adéla Chytilová: Vážíte si sami sebe ve vztazích?

"Nemůžete si vážit sami sebe, pokud dovolíte někomu, aby vás ničil."  Co si přejete, co vám chybí, co vám vadí?  Umíme to ve vztazích vyslovit a s druhými si o tom přirozeně popovídat? Je pro nás jednoduché vyjadřovat své pocity a potřeby nebo se necháváme ovlivňovat druhými a ustupujeme jim? Jsou pro nás ostatní přednější než vy sami a rozdáváme se jim, i když oni sami by pro nás neudělali ani polovinu, toho co my? Je obecně známé, že převážně ženy jsou ty hospodyňky, matky, manželky a partnerky, které naslouchají potřebám svým blízkých, ale jejich potřeb si obvykle nikdo ani nevšimne. Čím to je?  Když totiž někomu neustále ustupujete, nebo dáváte druhým pocit, že vám nemají za co děkovat, budou se k vám chovat bez úcty.  Podle motta: "Jak se chováme sami k sobě se k nám chovají ti druzí", se dá dobře usoudit, že právě ženy samy si přitahují stejné chování od okolí, jako se chovají k sobě. Buďme upřímné, kolik známe žen, které znají své kvality, umí ocenit v čem jsou skvělé, za co je blízcí milují nebo jaké mají dobré vlastnosti? Velmi málo.  Já osobně se na seminářích setkávám s tím, že ženy své dobré vlastnosti vůbec neznají, nezamýšlí se nad nimi, a tudíž je neslýchají ani od svých blízkých nebo se je stydí říct, aby nepůsobily domýšlivě. Mají ostych si sebe vážit před druhými. Když se jich ptáme kolik by řekly, že mají takových kladných vlastností, s oblibou slýcháme čísla jako dvě, pět, nevím, atd. Ta nejvíc sebevědomá žena odpověděla 20, to je maximum, které jsem kdy slyšela. Můj kolega dokáže o člověku říct až 101 dobrých vlastností, to je opravdu velký rozdíl a jsou to reálné vlastnosti, ne žádné pohádky.  Například jedna účastnice semináře, která byla mimochodem jeden z nejmilejších a nejusměvavějších lidí řekla, že dokud jí neřekne okolí, že má dobrou vlastnost, tak tomu sama od sebe neuvěří. To je bohužel názor většiny žen i mužů, máme pocit, že námi vyslovená lichotka nemá hodnotu. Je smutné, že tím potvrzujeme, že si nevážíme našeho názoru na sebe, našim slovům nedáváme velkou váhu a obecně se nedokážeme s radostí pochválit. S mnohem větší lehkostí bychom na sebe řekli špatné vlastnosti, tam bychom se i rozpovídali. Paradox, že?  Jak nás tedy mají kladně vnímat druzí, když my sami máme problém na sobě najít více než dvě dobré vlastnosti?  Ať se nám to líbí nebo ne, druzí jen zrcadlí to, jak my vnímáme sebe, úplně stejně si nás neváží, jako my si nevážíme sebe. Kolikrát za den o sobě řekneme, že jsme blbci, nemehla, nebo že něco nezvládneme, že my na to nemáme, apod. Šíří se v nás přirozená potřeba být na sebe přísní a zlí, právě to pak dostáváme od druhých, ale to se nám nelíbí, pojďme to změnit! V partnerských i ostatních vztazích je velmi důležité si navzájem vážit toho druhého. Slova jako respekt, úcta, soucit či pochopení jsou velkými podpěrami jakéhokoliv vztahu. Když respektujeme sami sebe, respektuje nás i i ten druhý, má před sebou člověka, který umí vyslovit svá přání, umí říct, co mu chybí, co ho mrzí, zkrátka je upřímný k němu i sám k sobě. Nenechá si diktovat, poroučet ani se ovlivňovat, má svoji hlavu a neustoupí ze svých zásad. Člověk, který si váží sám sebe je na sebe hodný, ví, co chce ve vztahu a nepustí druhého za své hranice.   Každý zdravý vztah má být spojitostí dvou samostatných bytostí, dvou lidí, kteří mají svoji hodnotu a jistou dávku stability. Představme si to jako dva stromy, kdy v tom kvalitním vztahu, kde převládá harmonie a porozumění, má každý strom zapuštěné kořeny do své půdy, ale navzájem se proplétají větvemi a jsou si oporou. Naopak ve vztazích, kde si sebe partneři neváží, je jeden strom samostatný, ale druhý se o něj opírá, bere mu jeho výživu a přestává být sám sebou, je to potom vztah plných závislosti, podmínek a nestability.  Ano, ke zdravě fungujícímu vztahu je zapotřebí samostatnost, nezávislost a stabilita, je potřeba, abyste vy ženy uměly říct NE, když se vám něco nelíbí, abyste si vybudovaly své hranice a zásady, jako například - nenechám na sebe křičet, nebo bez poděkování neudělám večeři, nebo jakákoli jiná zásada, která vám pomůže udržet si kvalitní vztah sama k sobě. Je potřeba ukázat partnerovi, že vy máte svoji hodnotu a že si vážíte samy sebe natolik, že nebudete ustupovat stále jen vy. Jako i váš partner můžete mít své koníčky, můžete vypnout nebo si jít večer sednout s přáteli na víno.  Víte jak to bývá, nejvíc si nás lidé váží, když nejsme stále dostupní. Nejvíce nás láká to, co je nerutinní, co není každý den a nemáme to jisté. Rozhodně je pak taková osoba žádanější než ta, co čeká každý večer doma s večeří a nemá svůj osobní život, jen žije pro druhé.  Samozřejmě pokud to děláte s láskou a milujete, jak se vaši blízcí olizují u vašich jídel, užívejte si to, ale nezapomeňte, že lidé si nebudou pamatovat, co jste řekli nebo udělali, ale jak se s vámi cítili.  Proto, jestli na ně doma čeká vyrovnaná, usměvavá žena, která si udělala i čas na sebe a nezapomíná na své potřeby, pak i lidem okolo s vámi bude krásně a budou si vás vážit automaticky, protože před nimi bude osoba, která vyzařuje respekt sama k sobě. Jen s respektem nejdál dojdeme, tak vykročme :-)   Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259 = 'naslovicko' + '@'; addy39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259 = addy39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259').innerHTML += ''+addy_text39a9bf8e6c488822dd2c82308225a259+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Zdenka Blechová: Láska nebolí, jen závislost bolí

Zdenka Blechová: Láska nebolí, jen závislost bolí

Tak jsem si tak přemýšlela o lásce a uvědomila si, že láska nebolí, ale závislost bolí a tu zaměňujeme za lásku. Když si na někoho zvyknete a on vám odejde, bolí vás vlastně vaše závislost na něm. Když si na něco zvyknete a najednou to není, opět je to vaše závislost na něčem. Když něco měníte, a než se vyrovnáte s novými podmínkami, bolí vás změna. Je to nekonečný proces, který nás vede od bolesti k radosti. Čím více se odpoutáváme od závislosti, tím méně nás něco bolí. Když už nejste na ničem závislí a jen tvoříte, přijímáte život v radosti a se vším, co vám přináší.  Naopak člověk, který netvoří a raději se o někoho nebo o něco opírá, nechce se toho vzdát, a proto ho stále něco bolí. To, že ten druhý se nechce chovat dle jeho představ, že ten druhý o něho nestojí, že ho opustil atd. Ale toto není láska, toto je ve skutečnosti závislost, a když pochopíme, že jediná láska je všude okolo nás ve tvoření s Vesmírem, nebráníme se vnuknutím, která k nám přichází a přijímáme vše s vděčností. Jak se říká: „Člověk který tvoří, nezlobí. Naopak člověk, který netvoří, zlobí a dožaduje se pozornosti.”  Byla za mnou kamarádka, která je již pět let na mateřské dovolené a stále si na něco stěžovala. Její manžel je neustále v práci, aby uživil jí a tři děti a nevěnuje se jí. Protože ona se věnuje dětem, potřebuje protipól, aby se někdo věnoval jí. Když však pochopíme, že jsme tu každý sám za sebe a že nikdo nám nepatří a nikdo není naším otrokem, aby se choval dle našich představ, začneme věnovat pozornost sobě, svým pocitům, tomu, co by nás naplnilo, co by nám udělalo radost a začneme se naplňovat láskou, která stále více přechází v radost z přítomného okamžiku. Ale toho začátku hledání se bojíme. „To, že mám být sama a hledat v sobě?” Bojíme se samoty, a že přijdeme o všechny své přátele. Ale opak je pravdou. Dokud hledáte lásku v druhých, cítíte se sami, protože vlastně lásku postrádáte. Když naleznete lásku, chtěli byste být sami, ale jste stále v neustálém dění, protože vaše vnitřní světlo přitahuje všechny bytosti okolo vás. A tak se nebojte hledat v sobě, ať můžete nalézat stále více lásky v sobě, která je trvalá, na rozdíl od lásky druhých, která je pomíjivá. Zdeňka Blechová Autorka / Zdroj: http://www.zdenkablechova.cz/ - terapeutka, lektorka, spisovatelka   )

Irena Rashi Příhodová : VÁNOCE

Irena Rashi Příhodová : VÁNOCE

Pomaličku se blíží vánoce . Začínají přicházet první gratulace ..andílci..obrázky...a mám z toho radost.Na druhé straně mě napadlo..., že je spousta lidí, kteří vánoce tak příjemně nevnímají. A je to škoda. malé děti se hodně těší na vánoce..na Ježíška...na dárečky...Někteří dospělí s nimi. Věřím, že jich je takových většina...ale postupem času.... Řekla bych, že větší děti, starší dospělí nějak začínají svátky pohrdat .... jako, že je to nezajímá... .Oči v sloup.Kupa starostí a nic z toho...Kolikrát slyším ..my už to neslavíme..ach jo, ... to už jsou zase svátky....U někoho se projevuje jen takový pocit. Že se mu nechce. Taková plíživá nechuť ..ne každý má příjemné vzpomínky na vánoce, ale vánoce jsou vánoce ..a jakou energii jim dáme , takovou budou mít. Možná si můžeme uvědomit odkud přebíráme ty vzory....co se nám dělo okolo vánoc....že mají pro někoho z nás takový přídech. ...o kterém jsme třeba ani nepřemýšleli nebo nás ani nenapadlo o tom zapřemýšlet.A když si tohle všechno v sobě projdeme.. Možná si můžeme uvědomit,... že Super Vánoce . Vždyť to je fajn...vždyť můžeme tvořit..Dát průběh své fantazii, hrát si jako malé děti... Užívat si to a možná prostě jen tak být..:-) ...není to povinnost ...ale radost...tak já tady přeji všem , kteří mají nepříjemné vzpomínky spojené s vánocemi ...aby si zase užívali tu radost .. Objevili znovu to malé dítě v sobě.., které se na svátky kdysi těšilo..a může třeba teď udělat všechno to co tenkrát nemohlo . Tak mě napadla otázka ..Jaké byli vaše vánoce? Jestli chcete můžete mi to napsat do komentáře. Irena Příhodová , www.regrese.net  Přeji Vám pěkný večer. Irena Rashi Příhodová )

Karla Czechová: Býti ženou aneb o čtyřech cyklech v jednom měsíci

Karla Czechová: Býti ženou aneb o čtyřech cyklech v jednom měsíci

Sedím před prázdným papírem a přemýšlím nad tématem článku. „Nebo alespoň něco motivačního na facebook“ říkám si. NIC. Velké, prázdné nic. Pomalu mi dochází, kde se to ta ne-inspirace bere. Odpověď je ženský cyklus. Tlačíme to na sílu i když není důvod Mnoho žen si neuvědomuje svou jinakost a chce dělat celý měsíc vše stejně – ve stejném rytmu i se stejnou energii. Milé dámy, nejsme však muži, kteří můžeme říci do jisté míry jednou celý měsíc konstantně ve stejných kolejích. My ženy jsme jednoduše cyklické. Během měsíce prostřídáme 4 cyklusy – jaro, léto podzim a zimu nebo dívku, ženu, vyzrálou dámu a stařenu. Podle toho se i oblékáme, chováme a cítíme. Potažmo podle těchto fází vnímáme nárůst či úbytek energie, tvořivosti a chuti na dělání jakýchkoli činností. V případě, že se neřídíme biologickými hodinami, stojí nás to mnoho energie nebo dokonce nechuti. Dnes jsem v poslední fázi a věřte mi, napsat tento článek mě stojí mnoho energie, ačkoli cítím, že zrovna na psaní mám chuť. Někdy však poslední fáze je natolik silná, že sama sobě jsem protichůdná. Dá se to samozřejmě překonat a vyburcovat se k výkonu (nejen tomu pracovnímu), ale i tak vždy cítím, že nejsem ve své kůži. Svěží jako jarní vánek aneb dívka pobíhající po rozkvetlé louceKaždý cyklus trvá zhruba týden a řídí se podle naší menstruace. První fáze tedy začíná ihned po skončení a můžeme se v ní radovat cca celý týden. Osobně jí mám nejraději, protože jsem temperamentní, živá a je tedy pro mě velmi přirozené tryskat kreativitou a vitalitou. V tomto období se mi nejlépe píše, mám chuť sportovat, tvořit, vymýšlet.V jarním týdnu se oblékáme velmi svěže, lehce a někdy až hravě dětinsky. Nejčastěji volíme barevné oblečení. Jíme spíše lehčí stravu a nepohrdneme něčím na zub.V této fázi jsme v práci nejproduktivnější, jak se říká, jsme nejvíc v pohodě. Jde nám vše od ruky, jsme komunikativní, kreativní, plné síly. Pokud si můžete přizpůsobit životní styl a práci podle cyklu – do toho!V tomhle týdnu (první po skončení menstruace) vymýšlejte nové kampaně, střádejte nové či nedotažené plány a rozvíjejte projekt. V tomto týdnu sršíte důvtipem, inspiracemi a vše přichází s velkou lehkostí jakoby samo. Vše, na co potřebujete energii a to i tu fyzickou nechte na tento týden. Sportujte – kolo, běh, posilovna, brusle atd. To, co vyžaduje mnoho síly ač už duševní či fyzické, má místo v tomto týdnu.Pokud potřebujete zavést větší plány a inspirace do praxe, nechte realizaci na další týden – letní období, které je více stabilní. Pomůže Vám vytřídit zbrklé vize od těch, které jsou pro Váš projekt či práci v současné chvíli ideální. Letní stabilita mladé ženyLetní cyklus, neboli cyklus mladé ženy je nejvíce stabilní. Není se také co divit, že zrovna v tomto období jsme plodné. Mladá žena je svěží, ale také rozumná. Veškeré inspirace, které k Vám přišly během prvního týdnu a které potřebují více času na realizaci, jsou vhodné zavést do praxe právě v tomto týdnu neboli v druhém týdnu po menstruaci.V tomto cyklu se cítíme stabilně, jistě a sebevědomě. V práci proto jednejte. Domlouvejte si schůzky – budete přímé, konkrétní a budete sršet sebejistotou a důveryhodností. Rozpoznáte také, co je pro Vás ač už v soukromí nebo v práci vhodné a ideální pro tuto chvíli.I podvědomě saháme pro světlé, jemné oblečení. Dá se ho nazvat jako ženské – skukně, šaty. Vše však s lehkostí. Make-up je také jemný, ale viditelný. Toto období, oproti jarní občasné bezhlavosti, charakterizuje jednoduchost a to i v oblečení či v jídelníčku.I v tomto období je vhodné sportovat a využívat energii, která k Vám přitéká. Je také velice možné, že si budete daleko lépe nasluchat a uslyšíté se. Podzimní vyzrálost připravuje na zimuTřetí týden po menstruaci se začínáme zpomalovat, ale objevuje se v nás síla vyzrálé ženy. Máme chuť se oblékat sexy, jsme svůdnice a víme, co chceme. A jdeme si za tím! Vyzrálá žena už nechce čekat!Kromě sexy svršku se zahalujeme do ostřejších barev. Mnohdy volíme také svršky s ornamenty, ozdobné, dekorativní.Podzim však vyvolává také přípravu na zimu. Je vhodnější tedy zvolnit, zajít si maximálně zaplavat nebo na procházku. Co se týká jídla, volíme teplou variantu. Rády se také zdržujeme v kuchyni – jako matky, které vaří a pečují s láskou o rodinu, tak i my v tomto období rády pečujeme – o sebe či o okolí.Ke konci tohoto cyklu se začne objevovat příznačná nervozita a únava. Přecházíme do zimního spánku staré báby. Zimní spánek nejen pro medvědy„Víte proč žena vaří ve 12 hrních?“ „No, protože ve 12 hrních!!“ a tady myslím, že není co dodávat. Přesně tohle je příznačné pro toto období. Jsme unavené, nervózní, jakoby nám někdo vyměnil tělo i mozek.Často je nám nepříjemné se něčeho dotýkat a tak volíme obyčejné, nejvíce pohodlné oblečení. Do jisté míry nám je jedno jak vypadáme – hlavně pohodlně.Více spíme, jíme často i nezdravé neboli máme chuť na tak zvanou prasečinku. Nemáme na nic náladu. Kreativita je na bodu mrazu a mozek se nám nejspíš někde vylil. Nenuťe se tedy milé dámy do fyzických sportů, komunikace s okolím nebo vymyšlením nových plánů. Vše má svůj čas. Tak si ho dopřejte také! V každém případě…Věnujte se v každém období tomu, co máte rády. Nenuťte se a naopak neprogramujte si, že nemůžete na kolo v zimě nebo lenošit na jaře! Někdy, jak sami vidíte, se vyplatí udělat to i přes to, že není nejvhodnější období – přijde k Vám třeba inspirace, jako u mě s tímto tématem. Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )

Křišťálová komnata: Jak zjistit účinky krystalů a nezbláznit se?

Křišťálová komnata: Jak zjistit účinky krystalů a nezbláznit se?

Kdo se už někdy snažil najít v knihách či na internetu účinky minerálů a krystalů, jistě naprosto rozumí lehce poťouchlému názvu tohoto článku. Některé knihy často jinými slovy říkají totéž, jiné zase úplný opak. Na tentýž zdravotní či psychický problém radí každá kniha něco jiného, a pokud máte doma knih více, stejně z toho nejste více moudří. Přemýšleli jste někdy na tím, kde vlastně všichni autoři knih o minerálech přišli na to, jaké mají účinky na naši mysl, tělo a duši? Možností je několik, většinou jsou různě zkobinované: osobní vhledy autora – tato možnost je dosti častá u autorů knih, kteří mají za sebou roky strávené v meditacích či komunikaci s krystaly. Jejich informace vychází z osobní zkušenosti, které mají s minerály a také s praktickým použitím vlastností minerálů při krystaloterapii. poznatky o minerálech od starověkých civilizací, předávané ústně po dlouhé generace a postupně přepsané do knih – tyto informace mohou být značně zkreslené a často se účinky minerálů před např. 4 000 lety neschodují s jejich dnešními účinky, protože žijeme v jiné době, v jiných energiích. I minerály mění své účinky a přizpůsobují se novým vibracím planety. přepisování už 100x přepsaných knih – na tuto možnost jste jistě už narazili, jedna kniha se podobá druhé jako vejce vejci, jen jedno vejce je ze selenitu a druhé z jaspisu  . Z toho plyne, že není potřeba mít doma všechny knihy o minerálech, které jsou na dnešním celosvětovém trhu dostupné. Stačí pár, někomu dokonce žádná. Nemusíte znát každý kámen a  jeho účinky, abyste s nimi mohli začít spolupracovat. Ani já je všechny neznám, pracuji s těmi, které mě něčím přitahují, oslovují a tedy vím, že s nimi dobře navážu spojení. Knihy (nebo informace na internetu) jsou do začátku dobré, pomohou vám s počáteční nedůvěrou ve své schopnosti vnímat energetické působení minerálů. Ale nejsou nutné. Prostě si vezměte kámen, který vás přitahuje a noste ho pár dnů u sebe, ať si na sebe zvyknete. Udělte si každý den čas na komunikaci s ním, řekněte mu, že jej chcete důkladně poznat. Ne proto, abyste věděli vše, co je o něm možné vědět, ale proto, abyste se dozvěděli, co může udělat pro vás, jakou energii vám přináší a s čím vám může pomoci. Pokud pochybujete o svých schopnostech komunikovat s minerály, zapracujte nejdříve na nedůvěře v sebe samé. Nesrovnávejte své schopnosti s ostatními, každý jsme originál. Někdo od minerálů získává silné a často velmi okázalé informace a zprávy, někdo cítí jejich energii, ale neumí jí verbalizovat. Obě možnosti jsou v pořádku, každý vynikáme v něčem jiném. Třeba je vám s krystaly prostě dobře a víc nepotřebujete. V tom případě se plně řiďte svou intuicí, volte krystaly, se kterým pracujete v napojení na svou intuici a nemůžete udělat nic špatně. Autorka článku: Tereza Stropnická http://kristalovakomnata.cz Mé jméno je Tereza a web Křišťálová komnata jsem dostala darem od své kamarádky Petry, která umí naprosto fenomenálně číst z akáši. Já tuto „výzvu“ přijala a ačkoliv mi nebylo vůbec jasné, co přesně bude web obsahovat, název mně vedl jasným směrem.Posláním Křišťálové komnaty je přinášet informace o tom, jak s krystaly spolupracovat, jak se s jejich pomocí léčit jak fyzicky, tak duševně. Jak se naučit za pomoci krystalů číst informace z akáši, jak ve spolupráci s nimi realizovat své sny, touhy a záměry. Můžu Vás naučit, jak se otevřít tomu, co nám krystaly předávají. Jsem vděčná, že můžu vnímat jejich poselství, jejich vědomí jednoty, jejich radost z každého, kdo se otevírá jejich vysokým vibracím. Zájem lidí o minerály v posledních letech (či desetiletích) není módou, ale je přirozeným důsledkem zvyšování vibrací naší planety i lidstva. Právě kvůli zvýšení vibrací minerály houfně opouštějí tmu, ticho a klid uvnitř matky Země a vycházejí ven na světlo, aby nám mohli být průvodci v této přenádherné, ale náročné době přechodu Země do vyšších dimenzí. ORGONITY S DRAHÝMI KAMENY A ŠUNGITEM https://www.kamenyprozdravi.cz )

Barbora Englischová: Bílá vrána aneb JAK USTÁT TLAK Z OKOLÍ?

Barbora Englischová: Bílá vrána aneb JAK USTÁT TLAK Z OKOLÍ?

Začalo to nenápadně. Bylo mi 16 let a chodila jsem na gympl. ,, Jak si nedáš?“ kroutil hlavou a podezřívavě si mě měřil. ,, Prostě alkohol nepiju“ zněla tenkrát moje odpověď a přesně v tu chvíli jsem se stala divnou.Chápejte, na gymplu pil občas po škole každý. Byl to takový folklor studentů zajít si po poslední hodině do hospody Vyšehrad a v cigaretovém dýmu u piva rozjímat o uplynulém dni a potížích, jenž nás sužovaly. A že jich v 16 letech bylo!Já nepila a nekouřila. A nikdy jsem to ani nezkoušela. Pro pochopení mé tehdejší nechtěné výstřednosti. V hospodě jsem byla jednou a po zhodnocení aspektů co mi to dalo/vzalo už jsem se tam nikdy do konce studií neukázala. Bunda mi smrděla cigaretovým kouřem i po vyprání a představa opilé, vrávorající  a pozvracené Kačky mě pronásledovala ještě dlouho poté. Jenže to nebylo všechno. Také jsem neřešila oblečení (fakt mi to bylo jedno) a nosila jsem tehdy modely, které šila moje babička. Do dnešního dne si pamatuji na moji unikátní perelínu z šedého plyše, která vznikla horkou jehlou večer po zjištění, že jsem si roztrhla (tehdy jedinou) bundu. Paradoxní je, že ta měla jediná úspěch. Také jsem četla. Vím, na tom není nic divného. Jenže já četla pořád. Ve vlaku, v autobuse, o přestávce, pod lavicí o hodině i na lavičce před školou.Do knihovny jsem chodila s pojízdnou taškou, která budila závist u všech důchodců v okolí. Babička ji totiž vyšperkovala napletenou kapsou na klíče a drobnosti. V době těsně po revoluci to byl módní majstrštyk. Neměla jsem prsa. Ani menstruaci. Ostatně při mé tehdejší váze 40kg a díky tréninkům gymnastiky se ani nedalo očekávat nic jiného. Pravdou je, že ve chvílích kdy spolužačky řešily depilaci tupou žiletkou po tátovi a jak schovat pod kraťasy vložku (tenkrát velikosti dnešních poporodních kousků) jsem se cítila fakt stigmatizovaná.Dnes je to úsměvné, ale tenkrát mi do smíchu moc nebylo. V naší umakartové koupelně jsem si každý večer, než jsem šla do vany kontrolovala poprsí z boku a pohledem ho povzbuzovala k růstu.Spolužačky řešily podprsenky a já nosila dětskou lambádu, což byl tenkrát zažitý název pro podprsenku na prsa-neprsa. Takový pruh látky dole s krajkou (v lepším případě).Prsa mi narostla o rok později a fakt to bolelo. Ženské problémy se dostavily též a poté jsem nechápala proč jsem oboje tak zdatně vyhlížela. Oboje mi ztrpčovalo tréninkové seance.Na maturitní ples opravdu nevzpomínám v dobrém. Sál kulturního domu na zašedlém maloměstě byl zahalený do cigaretové clony a opilí dospívající sotva stáli již po úvodním projevu třídní profesorky.  A nespravily to ani (první) obdivné pohledy uhrovatých spolužáků směrem k mému hrudníku.Na pomaturitní nástavbě to bylo o fous lepší, protože se tam sešli lidé z mnoha měst a tudíž každý po škole řešil spíše jak se co nejrychleji dostat domů, než jak vytvořit kvalitní kolektivní sílu u kvalitního zlatého moku. Kromě toho v 18 nebo v 19 letech už bylo i kouření trochu pasé.Jenže to jsem si oddechla předčasně. S osamostatněním a přestěhováním se do vlastního bydlení se mi otevřely možnosti, které do té doby byly zbytečně složité na organizaci. Jenže to znamenalo také osamostatnění se a poznávání nových lidé a pohledů na život.Někdy v této době jsem začala registrovat pořádně českou mentalitu. Poznamenaná mamky postojem (ať si každý myslí co chce), táty postojem (ještě, že jsem v Německu tam se lidé chovají alespoň slušně), dědečka postojem (Barunko, každý Ti může být ukradený, lidé jsou zkrátka… zlí) a babičky alibistickým (je dobré s každým vyjít po dobrém) jsem se ocitla v džungli. Chaos názorových střetů mě doprovázel dobrých pár let. A já na vlastní kůži zakusila jaké to je nesplývat s davem. A co bylo ještě horší, ani se o to nesnažit.Tady u nás, v té malé věčně zakaboněné republice, se jakékoliv vybočení z řady tvrdě trestá. A je už jedno zda pomluvou, dehonestující poznámkou nebo vyloučením ze (super) kolektivu. VE CHVÍLI KDY:    -se po dvacítce vdáte a za rok se rozvedete    -procestujete 40 zemí světa a získáte tím objektivní náhled na život (v různých koutech této planety)    -nekouříte, nepijete alkohol, nechcete televizi    -nezajímá vás (jako ženu) dekorativní kosmetika, nemalujete se a make up odmítáte s postojem, že nechcete na obličej masku    -vidíte po světě hrůzy, které se leckde dějí a tudíž nechápete (ne)problémy lidí ve vašem okolí    -rodíte ve 40nebo také…    -neberete léky, desítky let nemarodíte a stačí vám bylinky, kterými vás zásobuje babička    -nechodíte do restaurací, kde se kouří, což do nedávna znamenalo večeřet ve společnosti pouze v létě v podniku, který má terasu    -ve skříni máte 15 bílých a 10 černých triček s nimiž si vystačíte celý rok    -je vám opravdu jedno co si o vás kdo myslí a tudíž působíte (nechtěně) chvílemi arogantněa ještě k tomu…    -zabýváte se vědomým přístupem k životu a tudíž se  ponejvíc obracíte do vlastního středu, chcete-li znát na něco odpověď a nežhavíte mobil kamarádky    -máte přátele dvacet i třicet let a o nové až tolik nestojíte    -čtete knihy, nechcete čtečku, nejíte 15 let cukr, chodíte ven za každého počasí a pijete jenom zelený čaj (a to teplý i v létě)dostanete nálepku ať o to stojíte nebo ne.Pozitivem bylo, že mi to bylo opravdu jedno. Lepší, než se držet stáda a pomalým krokem mířit vstříc slibným zítřkům (jatka?). Méně pozitivní už bylo to, že lidem v mém okolí to leckdy jedno nebylo, protože (nevím proč) každý má pocit, že člověk, který nikam moc nechodí, nepaří, nechlastá, nekouří, asi nemá co dělat? Nudí se a má život na dvě věci.Ve chvíli, kdy je z vás jasně vidět, že si za svým životem stojíte jste vyvrhel také. Protože pravá česká vlastnost je sdílení stěžování si. Je to absurdní.    -V USA má člověk problém, navrhne tři řešení a všechna zkusí. Něco zkrátka (musí) časem vyjít. V mezičase občas spadne na ústa. No a co? Je ale na cestě tak o co GO?    -V Anglii jsem se setkala s analytickým zhodnocením situace a poté precizním dodržováním rad od kouče    -V Keni se to neřeší vůbec, prostě den je takový jaký má být a hlavně klídek    -V Rusku mi v jedné zapadlé vesničce řekli, že než pospolu řešit H—A, tak si raději dají vodku    -V Asii jako takové vůbec leckde nechápou co to problém je…vše je přece jak má býtMimochodem ten poslední postoj mi je nejbližší.Víte, já miluji výzvy (rozumějte nezvyklé situace, které se v ČR označují jako problémy). A také aha momenty, které většinou následují. Protože pokud se chcete něco naučit, někam se posunout nebo dělat to, co vás opravdu baví, tak vám nic jiného nezbývá.Vykročte z té konzervativní, zarezlé a nehybné mrtvé zóny (váš aktuální život) a udělejte krok směrem do neznáma. Jen tam najdete život, který chcete žít a o kterém budete chtít jednou vnoučatům vyprávět. STOP – ZAČNI JINAK je projekt, který opravdu pomáhá.Pokud si myslíte, že jsem to měla lehké a o tom to je, tak tady zjistíte realitu.PS: to byl teprve začátek… O tom, jak vás dovede okolí deptat a jak je těžké si udržet směr pokud nejste vyhraněný typ (tzv.specialista), ale naopak se neustále posouváte dál skrze desítky svých zájmů (tzv. multipotenciál) vám napíši příště. A nebo se podívejte na záznam TV NATURA. Vaše Baru Autorka článku: Barbora Englischová můj web: www.barboraenglischova.cz můj FB : detoxikuj život Barbora Englischová, autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT, publicistka a maminka zelenookého kudrnáče. ,,Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty." )

Helen Stanku: Co nám sdělují naši zesnulí skrze sny

Helen Stanku: Co nám sdělují naši zesnulí skrze sny

Také vás vaši blízcí kontaktují skrze sny? I ve snu vás může navštívit někdo, kdo již v hmotném světě není. Nebojte se. Podle starých učení máme sedm těl. Fyzické – mívá podmíněné sny (např. máte žízeň, tak se vám bude zdát, že pijete) Éterické – může ve snech putovat (fyzické tělo spí a éterické si putuje, může se vám zdát, že jste např. navštívili cizí zemi) Astrální – sní o věcech minulých, ale ne o budoucnosti (v takovém snu můžete zahlédnout střípky z minulých životů) Duševní – může nahlédnout do vlastní minulosti i budoucnosti (nedivte se, když se vám bude zdát, že jste našli čtyřlístek a druhý den jej opravdu najdete) Duchovní – pohybuje se mimo svět času (tyto sny se blíží realitě, ale mají mýtickou symboliku) Vesmírné – podle názvu sní o vesmíru a jeho mýtech Nirvánistické – vše je klidné a tiché. Každé z těchto těl má svůj příslušný svět, sféru snění s rozličnou symbolikou. Také se říkalo, že pokud někdo spí, jedno z těchto těl vstane… Existují i rozličné techniky, jak si navodit určitý konkrétní typ snění, ale to už trochu odbočuji… Pokusím se to podat co nejvíce zjednodušeně. Během spánku vypneme rozum a bdělé vědomí a jsme rázem v jiném světě. Pan rozum šel spát a probouzí se paní duše. Jen málokdo umí vypnout rozum i během dne a z bdělého stavu se dostat lusknutím prstů do nevědomí. Pokud tedy spíme, naše duše putuje astrálním světem, nezávisle na fyzickém těle… Duše zesnulých nejsou omezeny těly. Spánek těla uvolní duši ze sevření hmotou. Sen o zesnulých je tedy vlastně kontaktem duší. Tyto sny jsou velmi silné, plné emocí a jenom tak se na ně nezapomíná. Rozum se snaží najít odpovědi na to, co to mělo znamenat. Duše promlouvají svojí symbolikou. Takovéto sny však nebývají jenom pouhou fantazií. Bývají to velmi dojemná a reálná setkání v astrální rovině.Takoví zesnulí, kteří bývají obklopeni jemnou září a vyzařují klid a lásku, přicházejí z takzvaného druhého břehu. Nyní je netíží běžné problémy fyzična. Nejsou ohraničeny hrubohmotným tělem a mohou na sebe brát rozličné podoby. Nejčastěji brávají podobu, ve které byly nejvíce šťastné před svým odchodem. Většinou zcela mlčí. My na ně často vzpomínáme a hovoříme o nich a oni se nám prostě jenom přijdou ukázat a dát nám najevo, že existují dál. Možná čekají. Každopádně projevují svoji lásku. Po takovém živém snu býváme velmi rozrušení, ale šťastní.Někdy zesnulí chtějí, abychom dořešili jejich záležitosti… I předat to, co nestihli říct, aby našli klid. Co nám sdělují sny Sny mohou také oznamovat. U nás bylo vžito, že pokud vidíme zesnulého ve snu čelem k nám, je to dobrá zpráva. Stojící z boku upozorňuje na nemoc. Otočený zády varuje. Pokud někdo vídá blízkého zesnulého v hrobě, může to poukazovat na dost častý jev: snící jeho odchod ještě nepřijal a svým zármutkem ho k sobě stále poutá. Duše mrtvého je tu uvízlá a nemůže jít dál. Má starost a tak zůstává tu, ačkoliv tu není šťastna. Měla by jít dál. Do jiného světa. Do tohoto již nepatří. Často se také setkávám s otázkou loučení. Lidé, kteří jsou jednou nohou na onom světě o tom často ví a také se loučí. Přichází ve snu. I hodinu před, či po smrti. Vypadají dobře a netrpí. Slyšíme ránu, bouchání na okno, zastaví se hodiny… V místnosti se ochladí. Pokud přichází k lůžku, může být zřetelný obrys na peřině, kam usedli… Pojítkem popsaného bývá citová vazba k navštíveným, ale nemusí být pravidlem.Starší a nemocní lidé mívají sny o tom, že si pro ně jejich zesnulí přišli a chtějí je odvést k sobě… Zesnulí bývají radostní a naléhají. Spící ale ještě nebývá připraven a mnoho věcí a záležitostí ho poutá zůstat. V tom případě se říká, že si pro nás zesnulí přicházejí… Život na zemi bývá pouhou etapou v dlouhé pouti duší. Většinou v souladu s plánem duší, každá dříve či později přejde na druhý břeh. Pokud nás některá navštíví ve snu, není od věci zapálit jí příští den svíčku a zavzpomínat… Sny je vhodné si zapisovat. A není od věci ráno zpomalit a vychutnat si vědomě proces svého probouzení. Je to báječný proces transformace našeho vědomí, pozorovat ten proces návratu do stavu bdělosti… Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )

Adéla Chytilová: Zaměřte pozornost na dostatek

Adéla Chytilová: Zaměřte pozornost na dostatek

Děláme to všichni, s oblibou kritizujeme vše okolo nás, práci, partnera, přátele, situace. Proč máme takovou potřebu zaměřovat se jen na negativní momenty v našich životech? Možná je to naším nastavením, takový český pesimismus, mít pocit, že nám stále něco chybí ke štěstí. Obecná nespokojenost, dloubání do minulých bolestí, strach z budoucích chvil. Tato rovnice se nikomu nevyhýbá, ale nemusí být trvalá, co myslíte? Určitě znáte věty typu "na co myslíš, to také přitahuješ "nebo"na co myslíš, to roste". V současné době je velmi populární přepínat mysl na pozitivní myšlenky, zásobovat ji afirmacemi, opakovat si mantry se zněním, že již teď se mi daří a doplňovat jednotlivá přání za začátek sousloví JÁ CHCI. CHCI být šťastná, milovaná, zdravá, úspěšná, bohatá, apod. Co chcete vy? Uměli byste takový seznam napsat během chvilky, jsem si tím jistá. Často od svých klientů slýchám, ale JAK to udělat, aby se mé chci stalo realitou? Lidé hltají jeden návod za druhým, snaží se uplatňovat zákon přitažlivosti, modlí se, prosí, vizualizují si svoji vysněnou budoucnost. A ono ne a ne to přijít. Úplně chápu, že propadají panice a nedůvěře v tyto metody nebo ve svoji schopnost přivolat toto vesmírné štěstí. Stačí si prý jen objednat jako z katalogu na e-shopu, vybrat si a bude vám to doručeno až ke dveřím. Je potřeba si říct, že Vesmír/Bůh/víra, říkejme tomu, jak každý chceme, opravdu funguje na bázi toho, jak smýšlí naše mysl. Je samozřejmé, že pokud jen hořekujeme, vnímáme svůj život stále jako nedostatečný, nevážíme si toho, co již máme a máme pocit, že spokojení můžeme být jedině tehdy, když se nám splní všechny naše touhy, nemůže nám být dáno nic než jen negace, protože reaguje na to, co my vysíláme. Ne nadarmo se říká, že sklenice je buď poloplná nebo poloprázná, každý ji vnímá dle svého nastavení. Pesimista ji vidí spíše prázdnou, optimista spíše plnou. Stejně tak to funguje s jakoukoli situací v našem životě, pokud dokážeme na všem nacházet to dobré, umíme poděkovat za to, co již máme nyní a vnímáme překážky spíše jako lekce, zkoušky nebo možnosti růstu, bude se nám lépe dýchat a žít. Zmizí tlak, přijde uvolnění, a to v momentě, kdy pochopíme, že o všem rozhodujeme jen my sami. Můžeme si to vyzkoušet na jakékoli situaci, která přijde nebo si vzpomenout na nějakou minulou zkušenost. Kamarádka/partner nám například zruší setkání, které máme naplánováno déle a těšíme se na něj, můžeme se urazit, naštvat, nechat si tím otrávit celý zbytek večera a rozpoutat hádku, která nás bude trápit ještě další dny. Nebo se na to podívat z jiné (pozitivnější) stránky, co když je pro nás lepší zůstat doma? Možná jsme už dlouho nerelaxovali, nebo máme povinnosti, které stále odkládáme nebo se jen zkrátka máme naučit si vystačit sami se sebou a nebýt upnutí na plánech s druhými. Mohla bych o tom povídat na stohy papíru, dříve pro mě zrušený plán byl doslova pohromou, neuměla jsem se vůbec přizpůsobit té nové situace, byla jsem závislá na lidech a nechtěla být sama se sebou ani minutu, hledala jsem každou možnost, jak si přeplnit dny setkáními s druhými, aby mi bylo dobře. Vydržet sama se sebou, respektive se svými myšlenkami, bylo něco nepřekonatelně náročného. Dnes mi zrušený sraz i občas udělá radost, protože mám o to víc času sama na sebe, nebojím se už být jen ve své společnosti, umím si to užít, aniž bych se cítila méněcenná. Samozřejmě tady zapůsobila sebeláska, vyléčila jsem všechny negativní pocity, které jsem se sebou prožívala, přijala se taková, jaká jsem a postupně mi se sebou začalo být příjemně. Jsem velmi vděčná, že jsem na sobě začala pracovat, přiznala si strašáky a našla odvahu léčit všechny komplexy. Protože být závislý na druhých je velmi bolavé, kdykoli nejsou blízko nebo nás odmítnou, připadáme si naprosto sami a opuštění. Vraťme se k vnímání dostatku/nedostatku. Už jsme si řekli, že stačí jen ovládnout naši mysl, abychom se stali my těmi pány, kteří rozhodují o tom, jak budeme na dané situace reagovat. Zaměřme se na dostatek, na to, že o nás je skvěle postaráno, že jakákoli situace, ať se nám na první pohled může zdát špatná, se děje pro naše dobro, buď nás to má něco naučit nebo se na konci ukáže, že nám to přineslo štěstí. Dobrými pomocníky jsou trpělivost a vytrvalost. Všechno se děje pro náš prospěch, to si pamatujme. Někdy se život může zdát těžký, nesnesitelný nebo jinak náročný, ale když se zaměříme na dostatek toho dobrého, budeme vnímat, že my jsme tady proto, abychom si všechno užili, že všechno přijímáme s pozitivním přístupem, bude těch sklenic plných více a více. Přeji nám, abychom se z pesimismu postupně měnili v optimisty, aby pro nás bylo přirozené vnímat život jako dar a abychom šetřili slovy kritiky a místo stížností hledali na tom dnu něco pozitivního. Když se totiž zaměříme na dostatek, na klady, nejenom, že ubude záporů, ale bude se nám radostněji žít. Nezapomeňme, to na co myslíme, roste :-)  Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1 = 'naslovicko' + '@'; addy2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1 = addy2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1').innerHTML += ''+addy_text2d759fad58b163c8224943a2cd1680e1+''; Mé jméno je Adéla Chytilová a jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Alexandr Tóth: Podceňovaná síla masáží

Alexandr Tóth: Podceňovaná síla masáží

Masáže patří k jedné z nejstarších metod léčení na této planetě. Přirozeným chováním každého člověka už od pravěku je, že když ho něco bolí, tak si na dané místo přiloží svou dlaň. Buď ruku nechá jen tak položenou a prohřívá místo nemoci nebo to místo začne jemně hladit a mírným masírováním toho místa zvyšuje teplotu tkáně. Zahřívání dělá i zánět. Když si včas nedáte ruku na střed bodu nemoci, tak to místo musí zahřát váš inteligentní vnitřní auto-uzdravovací systém. Doteky jsou tedy silná prevence před záněty. K zvýšené cirkulaci krve dochází, když si určité místo masírujete a tímto způsobem se z těla mohou zárodky nemoci rychleji vyloučit a případně přivést hormony na potlačení vnímání bolesti. Tak jako si umýváte ruce několikrát denně, tak stejně často je vhodné čistit i buňky od odpadů ve vašem těle. To naštěstí za vás dělá pohyb, který přes svaly rozproudí krev a také lymfatický systém. Každý pohyb je auto-masáž. V případě, že nemoc je už v plném proudu masáže vám začnou škodit. Roznesou přes krev a lymfu nemoc do celého těla. V probíhající nemoci se mají ruce už jen přikládat bez masírování a také v klidu ležet s minimálním svalovým pohybem. Pro prevenci zdraví je klasická masáž to nejcennější, co můžete svému tělu dát. Masérka nebo masér vám "pročistí" celé tělo. Choďte na masáže pravidelně. Ve starém Egyptě, Indii, Číně i Rusku byla krátká masáž součást denního rituálu péče o tělo. Patří k tomu i takovéto poplácání se zkříženýma rukama po ramenou (když přijdete z venku ze zimy a chcete se rychle prohřát), setřepává to negativní energie. Dělejte to vždy když přijdete z venku domů. Z pohledu energie je to také velice zajímavé. Ve středu dlaně jsou vedlejší čakry, které přenášejí energii. Takže u masáže celou dlaní vždy přijímáte energii od masérky/a. Pečlivě si vybírejte, od koho přijmete energii. Stačí se podívat masérce/ovi do očí. V očích uvidíte nejen současný energetický stav, ale i historii její/jeho duše. Můžete tam spatřit i různé energetické nerovnováhy a karmické zátěže. Důvěřuje své intuici. To, co vás při prvním pohledu do očí napadne berte prostě jako fakt. Oči jsou oknem do duše. Mimo energii z čaker předávají ruce ještě bioenergii. Přesně tu, co používají léčitelé. Ti ji mají akorát mnohonásobně silnější a umí s ní velice specifickým způsobem cíleně pracovat. Masér je vlastně léčitel začátečník. Každé ruce člověka umí léčit jak na fyzické úrovni, tak po energetické stránce. Dopřejte si partnerské doteky, profesionální masáže i hlazení sebe sama. Jsou to všechno preventivní kroky, které vás budou chránit před nemocemi. Navíc působí i relaxačně na psychiku. A teď vám řeknu zajímavou informaci, kterou moc lidí neví, a proto ji ani nevyužívají. Při masáži si můžete léčit i duši. Většina lidí si prostě jen lehne a přepne na relaxační mód. Masáží se uvolní jen aktuální mechanické bloky svalstva, doplní se životní energie a mozek se zrelaxuje příjemným odpočinkem. Vy můžete tu chvíli využít jako terapii duše. Stačí, když nenecháte svůj mozek relaxovat. Vybavte si to, co vás tíží, štve, prostě váš problém. Nemluvte o tom, jen si přehrávejte v hlavě vaši situaci. Dobrý masér to pocítí na vašich svalech, které jsou s tím spojené. Jako člověk nemůžete zažívat 2 pocity současně. Můžete je střídat, ale ne je mít v jeden okamžik. Když myslíte na svůj problém, tak se aktivuje příslušná negativní emoce a do toho vás masér masíruje a vyvolává pocit uvolnění a blaženosti. Když se ty 2 emoce střetnout, tak se anulují. Vaše situace přestane mít negativní náboj a pak už můžete svůj mozek vypnout a užít si tu relaxaci. Nemělo by to trvat déle než 15 minut. Možná jste si teď uvědomil/a proč lidé někoho hladí a objímají, když pláče. Je to stejný efekt. "Mazlení" anuluje negativní emoci. Tuto techniku používejte u relaxačních typů masáží. Regenerační, Thajské, energetické a další techniky nevyvolávají stav blaženosti při masáži, ale stavy mírné euforie po masáži. To je dáno tím, že začne proudit čistá energie. Masáž je skvělá prevence a uzdravovací léčba pro tělo i pro duši. Ještě bych chtěl připomenout, že když masírujete sami sebe, tak je vhodné využít léčivou sílu kamenů. Stačí dát kapku olivového oleje na tělo a oblázkem se masírovat. Díky oleji to bude lépe klouzat a pohybem vzniká teplo. Místo se lépe prohřeje. Vyberte si kámen intuitivně nebo podle čaker. Léčba kameny se odborně jmenuje Petroterapie. Každá čakra má svoji barvu a současně i svou oblast působení na fyzické tělo. Představte si to, jako by to byl pruh jehož středem prochází daná čakra. Například oranžová barva je 2 čakra, mimo sexuální oblast má na starosti oblast močového měchyře a také kříž (tyto oblasti vedou pruhem 2. čakry). 1. čakra - červený jaspis a achát2. čakra - oranžový karneol3. čakra - žlutý citrín nebo tygří oko4. čakra - zelený malachit, avanturín nebo růženín5. čakra - světle modrý chalcedon a tyrkys6. čakra - tmavě modrý lapis lazuli a fialový ametyst7. čakra - průhledný křišťál Vedlejší čakry rukou - hnědá záhněda Vedlejší čakry nohou - bílý magnezit a černý obsidián nebo onyx Podívejte se i na internet: https://www.nefertitis.cz/lecive-kameny-a-mineraly-podle-nemoci/ Petroterapie byla i metoda, která se používala ve staré dobré Atlantidě. Jak se postupně transformujeme, tak se nám reaktivují původní znalosti. Hodně se tam pro léčení používal 6-hranný křišťál, kterému se říkalo Tuaoi. Tento 6-hranný křišťál má univerzální schopnost léčit všechny nemoci. Nevyužívá se přímo na masáž, ale jeho špičkou se předává energie do místa nemoci. Podle intenzity síly Světla a Lásky buď dochází k regeneraci (energie se přidává do těla) nebo k transformaci (energie je extrémně silná a viry, bakterie "spaluje", technika Fénix). Přeji Vám hodně zdraví, mnoho léčivých doteků a skvělé zážitky s různými kameny, které budou léčit nejen vaše tělo, ale otevřou vám další schopnosti. Autor článku:  Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší  )

Vendula Kociánová: Nejsi placen za práci, ale za radost z ní

Vendula Kociánová: Nejsi placen za práci, ale za radost z ní

Všichni děláme nějakou práci, za kterou dostáváme zaplaceno. Když o práci přijdeme, zpanikaříme a začneme se plni strachu ucházet o další. Sice to byla práce, která nás nebavila, nesnášeli jsme ji, ale co teď bez ní budeme dělat? Tohle téma řeším dnes a denně s kýmkoli. Nezáleží na pohlaví, stupni vzdělání a dokonce ani výšce konta. O peníze a práci mají strach úplně všichni. Co dělat nebo nedělat, když přijdeme o práci? Je v tom mnohem více V prvé řadě zopakuji mé oblíbené rčení “Nedělejte, proboha, z Vesmíru idiota.” To, že jste o práci přišli má daleko hlubší význam, než ten, že to chcete svést na osud či trest.  Zamyslete se pořádně. Bavila vás ta práce? Chodili jste tam s radostí? Cítili jste svobodu? Rozvíjeli jste se nějak? Vstávali jste ráno s odporem? Předstírali jste, že pracujete a s kolegy si nerozuměli? Tak čemu se divíte? Byli jste v odporu se sebou samými a tento způsob žití není nikdy z dlouhodobého hlediska podporován. Bývá nám dána šance se rozhodnout, udělat první krok, ale pokud ho neuděláme a naše rezistence roste, je změna vykonána za nás, naší vědomou částí, nebo Bohem, chcete – li.  Vyhni se panice! Celé tohle martýrium je pro vás jedno velké učení, jak důvěřovat, že je o vás postaráno. Všichni jsme učeni svobodě v lásce. Milovat sám sebe nejvíce a dovolit si svobodně žít a projevovat se. Cítili jste se po osmi hodinách v práci, která vás nebavila svobodně? Řekli jste si “Ty jo, to byl fakt skvělý den. Jsem sice utahaný, jak pes, ale rozhodně to stálo za to!”? Ne? Byli jste tedy svou vědomou částí duše, která ví, co je pro vás nejlepší, ušetřeni trápení!  No jo, jenže pak sepne vnitřní kritik a započne útok. “ Co budeš dělat? Z čeho zaplatíš nájem? Z čeho hypotéku, co budeš jíst?” Vnitřní kritik si pozve na kobereček svou sestru Paniku. Ta se velmi ráda postará o bezesné noci, ranní nevolnosti, návštěvy balkónu a přeměřování, jestli bydlíte dostatečně vysoko a skokem se jen nezmrzačíte.  Když vás přece jen chytne Nechte ji být. Sledujte, co vám podhazuje za témata. Co vám říká nejčastěji. Jen ji pozorujte. Nehádejte se s ní, nesnažte se ji přeprat nebo dokonce dělat, že není! Řekněte jí, že ji vidíte a jen ji sledujte. Nechytejte se jí myšlenkami. Nechte si jí úplně zachvátit tělo. Prociťujte, jak se tělo třese, jak se bojíte, jak máte strach o svou existenci, jak si nevěříte. Vnímejte, jak se vám zvedl tlak a rozbušilo srdce. Jak se vám stahuje hrdlo a vidíte mžitky. Dýchejte ten vnitřní odpor do celého těla. Je léčivý i když to vypadá, že vás chce zabít. Neutíkejte od něj. Netrhejte si tu kapačku ze žíly předčasně. Když panika dostane šanci ve vás “jen být”, projde tělem, udělá revoluci a v poklidu odejde. Vás zachvátí klid a mír, který už vám jen tak někdo nevezme.  Zastav se a přestaň tvořit! V tom klidu, který nazývám “bod nula” se zastav a nic nedělej. Mnoho lidí dělá chybu, že ihned, jak zvládne paniku a vyvázne z nejhoršího, začne hned tvořit z obavy. Jenže tím se dostane do úplně stejného kolečka a Paniku vystřídá kmotr Strach. Má větší sílu, je táhlejší, térovitější, napadá nás soustavně, ne nárazově, setrvává v nás v delších intervalech.  V bodě nula nedělej nic. Nepotřebujeme totiž, aby zase začala tvořit tvá hlava, ale potřebujeme, aby tvorbu převzala tvá duše. A ta tvoří jen z ticha, lásky, radosti a pocitu hojnosti.  Nic netvoř a začni si všímat všeho, co máš. Máš kde spát. Máš, co jíst, máš nějaké peníze v peněžence, v bance nebo pod polštářem. Možná jsou jen na pár dní, ale TEĎ je máš. Máš možnost se umýt, přečíst knihu, zajít si zacvičit. Máš teď spoustu volného času. Využij ho pro sebe. Pro to, co jsi chtěl každý den a nebyl na to čas. Sauna, procházka v lese, meditace při západu slunce, milování po obědě. Spaní do desíti. Užij si to. A naplň se tou radostí. Uchovej si ji a pořád si ji uvědomuj! Jsi placen za radost Dříve bylo dovoleno, aby lidé pracovali v místech, které nesloužili společnému blahu lidstva. Potřebovali jsme si zažít nesvobodu, ponížení, neúctu k sobě samému. Potřebovali jsme vidět, skrze zrcadla druhých lidí, jak si sami sebe nevážíme, jak mrháme svým časem, jak se neumíme ohodnotit, jak si lžeme do kapsy.  Čím dál tím více lidí je vytlačováno z pozic, které neslouží. Jsme nuceni vyvíjet pouze energii lásky a radosti a tím přispívat k vzestupu kolektivního vědomí a vědomí sebe sama! Když v sobě udržíš radost, svobodu a hojnost a budeš to vše umět ocenit a poděkovat od srdce, budou ti každou chvíli zasílány dárky a inspirace. Najednou tě něco napadne, získáš práci, někdo tě obdaruje, přátelé, kteří tě brzdili odejdou a nahradí je noví, kteří tě chtějí inspirovat. Květiny kolem tebe začnou více kvést a vzduch bude sladší. Slunce bude svítit jen pro tebe a stromy v lese tě budou zdravit. Lidé se na tebe začnou usmívat a budou s tebou chtít trávit čas. Pak budeš umět být šťastný i jako vyvažeč septiků. Zažiješ příliv přesně takové hojnosti, jakou v sobě pociťuješ.  Strach nebo Láska? Při každé své tvorbě a činnosti se zamysli. Vychází tato činnost ze strachu nebo z lásky? Dělám ji, protože musím, nebo protože chci? Dělám ji, protože v klidu přijímám denní výzvy a běžné povinnosti a nebojuji s nimi, nebo protože za ni dostávám peníze, ale nechce se mi? Když zjistíš, že tvoje činnost vychází ze strachu, zastav ji. Zastav prohlížení inzerátů, volání známým, vymýšlení projektů a plánování. Řekni dost. Musíš toho vnitřního kritika občůrat. Možná to bude znamenat, že pár dní proležíš. Budeš se cítit na nic a nevyužitě. Neschopně a v depresi. I to jsi ty a přesto nic nedělej. Běž na procházku, projeď se na kole, zaplav si a uvědomuj si stále svou denní hojnost. Že vše, co potřebuješ máš. Přepnutí Samotný pocit klidu a hojnosti by ti měl stačit. Uvědomíš si “Co vlastně šílím? Proč si vytvářím domněnky o tom, jak to bude? Vždyť já skutečně všechno, co dnes potřebuji mám!” Naše omezená mysl, není schopna vymyslet něco, co nezná. Bude se tedy snažit váš nový stav nacpat do svých škatulek. A to je provázeno nepříjemnými pocity. Zaměřuj se stále na pevný bod v sobě, že už vše, co potřebuješ máš. Tím se přeladíš na energii hojnosti a OKAMŽITĚ je k tobě přitahována činnost, která má plnit tvůj záměr na Zemi.  Peníze jsou energie lásky Jsi tedy placen za radost a pocity štěstí. Z čeho radost nemáš, co tě nebaví a netěší, bude ti odebráno. Vědomí lidstva teď stoupá natolik rychle, že je vidět stále více jedinců, kteří už chtějí žít jinak. Váží si svého času a chtějí si plnit sny. Dělat v životě to, co je baví, radovat se z toho a být za to zaplacen. Přestaň limitovat Vesmír tím, že si myslíš, že k tobě peníze přijdou určitým způsobem. Mohou přijít jakkoli. Peníze jsou energie lásky. Kde je k nim neláska, tam chodí nerady. Kde jsou brány jako něco špinavého, tam se nedrží. Kde jsou považovány energii, která nikdy neubývá, která nepatří nikomu a kde se může projevit svobodně, tam se drží.  Můj muž řekl jednou nádhernou pravdivou větu:   “Peníze jsou jako voda v kohoutku. Mám žízeň, napustím si sklenici. Potřebuji pro přátele, napustím plný džbán. Nestarám se, jestli je tam vody dostatek. Prostě vím a věřím, že je a nepřemýšlím nad tím.” Stejné je to i s penězi. Vypěstujte si nový návyk. Věřit, že tam pořád jsou. Na účtě, v peněžence, v lednici v podobě jídla, v autě v podobě benzínu, v dárku od přítele….hojnost se projevuje všemi způsoby a tak se nestarejte, jestli je jí dostatek. Pozn: Pokud máš nějaký krátký příběh o tom, jak k tobě hojnost přišla, klidně se poděl v komentářích. Vendula Kociánová Navazující články: Vendula Kociánová: Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít… Vendula Kociánová: Proč jsou vědomé holky singl? Vendula Kociánová: Vyplakané děti a uplakaná partnerství aneb nenechávejte svá miminka plakat, zkazíte jim život! Vendula Kociánová: 7 nejčastějších ezo keců, ze kterých vstávají vlasy na hlavě, ale popřít je nemůžete. Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )

Eva Marvánová: Naše zapletení s osudem

Eva Marvánová: Naše zapletení s osudem

Každý z nás někdy zažil nepříjemné chvíle, někdy nejen chvíle, ale celá období, někdo dokonce celý život. A to nepříjemné taky mohlo znamenat děsivé, bolestivé, šílené, drtivé a nepřežitelné. Určitě si každý z vás dosadí mnoho dalších slov, jaké to bylo. To samé vidíme i u našich známých a blízkých. Čím to je, že je osud a život někdy tak těžký a nepřívětivý. Jak si to děláme? Pominu nyní problematiku minulých životů, i když ta rozhodně hraje svoji roli. Vzpomínáte si, že v Bibli je psáno, že naše špatné i dobré činy ovlivní naše potomky a to až 4 generace? V tomhle má Bible velkou pravdu, až na malou nepřesnost. Může to být mnohem a mnohem více generací. Platí to tedy i pozpátku. I my sami jsme ovlivňováni tím, co se stalo našim předkům, jak oni žili, přemýšleli a jak je ovlivnil jejich osud. Je to tím, že energie v rodině je propojená. My, i když jsme jedinci, nikdy nemůžeme být odděleni od systému. Energeticky to působí vždy a velmi silně, i když žijeme třeba osamoceni na vzdáleném ostrově či zemi a svoji rodinu už jsme mnoho let neviděli. Je to tím, že v nás je otisk celé naší dlouhé genetické historie, do které jsme v mnoha ohledech zapleteni. Naše těžké osudy nebo (alespoň) období tedy netvoří pouze okolnosti našeho života, ale mnohá zapletení z doby minulé a osudy našich předků. Jak to tedy všechno funguje? A jak si zlepšit svůj osud? Obecně platí, že když se člověku stane něco, co je pro něj natolik těžké, že to nemůže unést (například situace, které by nás mohli ohrozit na životě) naše tělo má několik instinktivních způsobů, jak přežít. Je to jednak známý útok (zaútočím na to, co mě ohrožuje, a ono mě to třeba nesežere) a útěk (kdo uteče, nebude sežrán). Dalším mechanismem přežití, o kterém se nemluví, je „zatuhnutí“. Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist. Jsou například i živočichové (některé druhy žab), které nemohou ulovit nic, co se nehýbe, protože nemají rozlišovací schopnost to zaznamenat. Příroda je dokonalá, a proto si vyvinula tuto skvělou možnost přežití jako jednu z možných variant. Pronásledovaná kořist, která se dostane do stavu zatuhnutí a předstírá, že je mrtvá, to jenom nehraje. Její tělo skutečně dostane povel, zpomalí se životní funkce a tělo se na chvíli „cítí“ jako mrtvé. Divokým zvířatům, která jsou v potravinovém řetězci na straně lovených druhů, se to může stát několikrát denně. Příroda se však umí vypořádat i s tímto. Pokud strategie funguje a zvíře, které předstíralo smrt, přežije, začne se tělo zbavovat zatuhnutí a smrtelné blízkosti tím, že se začne třepat. A tak se zatuhlost uvolní. Gazela se pak zvedne a pase se dál a už nemá ani představu o tom, že ji před chvílí šlo o život. A až přijde zase další dravec, celou reakci zopakuje. Do té doby ji nebude řešit. Pokud to nezafunguje a gazela je zabíjena, má již natolik změněné vědomí, že sice její tělo cítí bolest, ale ona má ve stavu zatuhnutí změněné vědomí, které zabraňuje tomu, aby zbytečně trpěla, i když je požírána. Má tedy šťastný život, i když se zdá, že jí o něj může jít několikrát denně. Člověk, který nejedná jenom instinktivně, by jistě v podobně ohrožující situaci, kdy neví, kdy bude kořistí, reagoval úplně jinak a byl „dost na nervy“ nebo věčně napnutý a připraven utéct či útočit. Kvalita přítomného života by mu unikala. Čím to je, že člověk již neumí reagovat na stres a trauma tak přirozeně jako zvířata? A jak to souvisí s osudem a kvalitním životem? K tomu je potřeba ještě vysvětlit pár pojmů. Člověk ve své biologické historii nemá jasně nadefinováno, zda-li je lovec nebo kořist. V naší lidské historii jsme zažili mnohokrát obě dvě strany mince. Dokonce i v rámci našeho lidského druhu jsme byli vůči sobě někdy kořistí a někdy lovcem. Navíc naše vyšší lidské vědomí, které již není v souladu se základními životními instinkty (co mě ohrožuje, to mohu zabít nebo sežrat) je leckdy vnitřně v přímém rozporu s myšlenkou lásky k bližnímu a krédu neubližuj. Začalo se v nás dít tedy postupem času to, že jsme přestali být schopni reagovat přirozeně na TRAUMA (jak můžeme nazvat to, když ve stavu ohrožení zatuhneme, nereagujeme a instinktivně předstíráme smrt, jak nám velí naše pudy). U našeho lidského druhu začalo docházet v rámci konfliktu pudových reakcí a vyššího svědomí k nemožnosti přirozeně zareagovat. Tedy pokud prožijeme traumatizující stav, tak si ho již nedovolíme přirozeným chvěním organismu postupně uvolnit a žít dál nepoznamenáni tím, co se stalo (pokud přežijeme). Díky tomu se energie zatuhnutí nikdy neuvolní a zůstává jako otisk v naší psyché. Je v nás nějaký kus našeho já, které je neustále v pocitech „jsem ohroženo, jsem zabíjeno, jde mi o život, musím být v tomto stavu“. Nazvěme ho TRAUMATIZOVANÉ JÁ. Protože v tomto psychickém stavu se nedá přežít, neboť bychom byli pořád „mimo“ a v traumatu, naše psyché si vyvinula další úžasný tah. Vytvořila další kus našeho psyché, který nazvěme JÁ PŘEŽITÍ. Toto JÁ PŘEŽITÍ má za úkol, abychom mohli žít dál normální život. Přikročí tedy k traumatizované části, kterou neumíme uzdravit a jen ji odřízne od vědomí. Zatlačí ji hluboko do nevědomí a udělí na ni embargo přiblížení se. Kdyby se k ní někdo chtěl jenom trochu přiblížit, toto já přežití udělá obrovský bengál nebo cokoliv jiného, jenom aby odvrátilo pozornost a trauma nebylo znovu vytaženo do vědomí a tím nám znemožnilo žít dál normální život. Tyto obě dvě části psyché přežívají většinou v podvědomí a člověk myslící si, že to, co se mu dramatického stalo, má již za sebou, si tyto energii nese v sobě, aniž by o tom tušil. Problém však je v tom, že dalším mechanismem psyché je to, že co je potlačeno v podvědomí, má tendenci se projevit a vyjít navenek. Traumatizované já tedy hledá skulinku, jak proniknout a jak se uzdravit. Tyto dva protichůdné tahy mohou být v nevědomí zdrojem velkých tahanic a problémů. Je v nás bolestivá síla, která chce vyjít ven, ale jiná síla, která to nedovoluje. A navíc o tom nemáme ani zdání. Děje se to všechno v podvědomí. Běžnou metodou této síly, která je potlačena, ale chce vyjít ven a uzdravit se, je projekce. Naše traumatizované já tedy nevidíme v sobě, ale velmi přesně ho zaznamenáváme u druhých, pokud v sobě mají nějaké podobné trauma. A podle toho, o co jde, nás to k nim buď děsně přitahuje, nebo nás to velmi odpuzuje. A většinou je to kombinace obojího, protože naše traumatizované já touží potom být projeveno a když nemůže samo, hledá si alespoň někoho, kdo to projevuje. Traumatizované já chce žít alespoň skrze tuto projekci, ale já přežití se to snaží překazit, takže bude mít i výhrady proti člověku, do kterého je projektováno naše vlastní já přežití.. Řeknu Vám příklad. Třeba bezdomovci. Co si budeme povídat, ale pro málokoho z nás není příjemný pohled na to, jakým životním stylem žijí. Někoho to oslovuje méně a někoho více. Někoho to dokonce pobuřuje a možná jsou i tací, kteří cítí úlevu při představě, že by takto mohli žít nespoutáni společenskými konvencemi. Určitě máte mnoho logických důvodů, co vám vadí na bezdomovcích, podívejme se však na to z pohledu výše uvedeného traumatizovaného já a já přežití. Všichni jsme více či méně alespoň někdy zažili v životě pocity nedostatku, ať již hmotného nebo citového. Leckdy to pro nás bylo hlavně v dětském věku skutečně traumatizující zážitek. Dítě totiž nedostatek emocionální blízkosti nebo výživy může vnímat skutečně jako život ohrožující, protože ho nutně potřebuje a nedokáže si ho obstarat samo. Pokud došlo k tomu, že stres byl velmi silný, tak aby dítě přežilo, muselo si vytvořit já přežití, které se rozhodne „už se tím nebudu zabývat a půjdeme dál. Já to zvládnu, ať se děje, co se děje“. Z hlediska přežití je to správné, protože dítě se rozhodlo, že si to v rámci možností obstará samo nebo že přežije, i kdyby to nedostalo. A pocity spojené s bolestí oddělení, a hlavně strach z toho, že nepřežije, odřízne a zatlačí hluboce do nevědomí. Tady vzniká první traumatizované já a já přežití. Toto známe všichni, že? Něco jsme nedostali, tak jsme se rozhodli, že si to prostě dáme nějak sami. Ale teď se vraťme k našim bezdomovcům. Jak jsem výše zmínila, tak i když je traumatizované já potlačené a hlídané díky já přežití, snaží se na sebe neustále upozornit a žadoní o pozornost. A protože je vytlačeno z vědomí, poukazuje a přitahuje naši pozornost k něčemu, co je podobné. Může tedy například přitahovat naši pozornost k bezdomovcům, kteří na jisté úrovni v nás mohou vyvolávat vzpomínky na nedostatek a nepohodlí, pocity nemám domov, nemám zázemí… Když se to ale stane, a my bezdomovce uvidíme, tak zakročí naše já přežití, protože nechce, aby nám do vědomí přišly naše vlastní pocity, začne bojovat a odřezávat nás od možného spouštěče těchto pocitů. Vnese různé mentální soudy a nástroje, proč musíme od těchto lidí co nejdále. Častokráte se to minimálně v těchto případech daří. A tak se zase našemu traumatizovanému já nepodařilo dostat se navenek, protože od bezdomovců je snadné se odříznout a prostě se na ně nedívat. Kde však funguje tento mechanismus také, a není tak snadné ho přehlídnout a vymanit se z jeho dopadů, jsou partnerské vztahy. Trauma nás spojuje mnohem více, než bychom si přáli. A tedy i hluboce ovlivňuje výběr našich partnerů. Aniž bychom to věděli, i zde má prsty naše traumatizované já, které jako nejvhodnějšího partnera vybere toho, který má v sobě co nejpodobnější obsah stejných traumatických otisků, aby se do něj mohlo promítat a díky tomu se začít uzdravovat. Takže si najdeme partnera, kterým jsme fascinování. Čím více osudově to vypadá, tím více tam bude pravděpodobně společných traumatických otisků, které chtějí být uzdraveny. Potřebujeme ho proto, aby to, co je hluboko v nevědomí a čemu brání naše já přežití vylézt ven, protože jsme zatím nenašli způsob, jak se s tím vyrovnat, bylo pomalu (a bohužel většinou bolestně) uzdravováno. Ve vztahu se to pak projevuje tím, že partner dělá věci, které „nám ubližují“. To, co my máme hluboce v sobě potlačené, on častokrát otevřeně projevuje nebo nám svým chováním aktivuje staré bolesti. Naše já přežití na to reaguje snahou toto chování potlačit. Snažíme se partnera donutit, aby byl jiný, aby se změnil. Když to nefunguje, odřezáváme se od něj, potlačujeme city a nakonec odcházíme. Naše já přežití se rozhodne najít si někoho, kdo už nám nebude způsobovat tuto bolest a my rozhodnuti mít lepší a kvalitnější vztah, jdeme hledat někoho jiného. Nejsme si však vědomi toho, že jsme našeho předchozího partnera použili jako projekční plátno, že to, před čím utíkáme, doopravdy není jeho chování, ale naše vlastní traumatické otisky v duši. A sami před sebou neutečeme. Pokud traumatizované já neuvidíme a neuzdravíme, někde bude vykukovat, snažit se přežít a uzdravit, stejně jako se gazela snaží uzdravit chvěním. I toto je přirozený proces. Takže ve snaze našeho já přežití odejít, si bolest jenom prodloužíme, protože náš výběr partnera bude zase „osudový“. Stejný důvod může být i to, proč lidé neodcházejí z velmi destruktivních vztahů. Je to tehdy, když traumatizované já je silnější než já přežití a ví, že může být skrze partnerovo „destruktivní“ chování vytaženo do vědomí a zpracováno. Člověk je potom ve vztahu jakoby uvězněn většinou do té doby, než natolik posílí já přežití, že se oderve, nebo než opravdu uzdraví traumatické obsahy a tento druh vztahu už k této práci na sobě nebude potřebovat. Pokud zvolíme vědomou práci na traumatizovaných obsazích, leckdy to vede pomalu a postupně i k osvobozování našeho partnera. Nepomáháme tím tedy jenom sobě a tato práce naopak může vést k velké transformaci vztahu, který se tím může velmi proměnit a zkvalitnit. Kdybychom s těmito principy pracovali vědomě, ušetřili bychom si mnoho bolesti. Místo toho, abychom obviňovali partnera za to, že nám ubližuje, bychom si pomalu krok za krokem měli zpracovávat vlastní traumatické obsahy a uzdravit naše traumatizované já. Protože jenom se od něho odříznout, jak vidíte, situaci stejně neřeší, ale spíše hrotí a nutí nás k opakování. A pak to vypadá, že je to „osud“. Když se toto trauma neuzdraví, a převládne já přežití, můžeme nakonec skončit bez partnera, i když po něm hodně toužíme. Protože na základě nevyřešených traumat budeme přitahovat pořád „osudové partnery“, dokud to nevyřešíme. A tohle já přežití nechce. Může nám tedy zesabotovat možnost mít vztahy úplně. Možná proto je nyní tolik lidí bez partnera. Moudrý pan Jung napsal tato moudrá slova: „Dokud nezvědomíte nevědomé, bude to ovládat váš život a budete to nazývat osudem.“ Aby to nebylo moc jednoduché, situaci komplikuje to, že jsme členy (nejen) rodinných systémů. Výše popsaný princip fungoval i v psyché našich předků, a všechny informace o nich jsou zapsány v našich genech. Pokud se u nich stalo něco, co bylo popřeno, neuznáno (traumatizované já), aby se přežilo (já přežití), stejně se zde projevuje tendence, aby bylo viděno to, co bylo popřeno. Tato potlačená energie častokráte i dávno mrtvých předků, prochází systémem dále a dále a hledá cestičku, jak být vyjádřena a uzdravena. A v systémech to funguje tak, že někdo ji vyjadřuje (traumatizované já systému) a ostatní se to snaží popřít (já přežití). Řeknu Vám příklad. Dejme tomu, že by za války někdo byl v koncentračním táboře a skoro umřel hlady. Pokud přežil, tak aby mohl žít dál, tak ho jeho já přežití oddělilo od traumatizujících pocitů, které v něm však zůstaly hluboko v nevědomí. Tedy byly pouze potlačeny, nikoliv uzdraveny. A co je potlačeno, hledá si cestičku jak ven, jak být viděno a uzdraveno. Tato energie, i když už dotyčný člověk dávno zemřel, prochází dál energií systému a pokud to někde jde, vyjadřuje se přes některého jeho potomka. Například tak, že jeho prapravnučka ve věku 20 let se začne cítit tlustá a začne trpět anorexií, která ohrožuje její život, pokud ji nezabije úplně. Ona si myslí, že to dělá proto, že je „tlustá“. Ale skutečný hluboký systemický důvod je v tomto případě hluboký soucit s předkem (kterého možná ani neznala, nikdy o něm neslyšela, ale tuhle informaci má v genech). Ona pak opakuje z lásky jeho osud, bere ho na sebe, aby mohl být vyzdvihnut, uznán a hlavně uzdraven. Opakuje trauma, aby se celá věc mohla ukončit happyendem. Je jedno, jaké má vědomé důvody, hluboce v podvědomí hraje hlavní roli tento. V tomto případě asi dívka nezemře, jen si vážně poškodí zdraví, protože ani její předek nezemřel na dopady podvýživy v koncentračním táboře. Kdyby však následovala někoho, kdo v koncentračním táboře skutečně zemřel, je i zde vysoké riziko, že ho bude následovat až do smrti. Tato dívka tedy vyjadřuje traumatizované já rodiny. Ostatní členové rodiny, kteří jí říkají „musíš s tím skončit“, vyjadřují já přežití rodiny a snaží se ji od traumatu oddělit. Tohle však nefunguje. A kdyby náhodou ano, pokud to není správně ošetřeno, bude se to přenášet dál, na naše děti a potomky. Někomu to možná připadá nespravedlivé, proč tahle dívka, chudinka, má pykat za to, za co ani nemohla, proč si má ohrožovat zdraví? Pravdou je, že ona zde není oběť ani chudinka, ale na jisté úrovni zde opět udělalo volbu její podvědomí. I když ne vědomě, tak si to vybrala. Dítě, které ve své rodině něco postrádá (protože tam kde jsou energie odřezávané od toho, co se stalo, a to se děje všude, neproudí vždy všechny energie správně a není tam tedy výživa všeho, co bychom potřebovali) hledá hluboce v rodinných energiích nějakou výraznou energii, ke které by si udělalo vazbu. Dítě si raději udělá bolavou vazbu, než aby nemělo žádnou. Většinou ho to dovede k dramatickému silnému osudu, jež svojí energií převyšuje ostatní osudy, který když bude rozuzlen, spustí v rodině tok právě té výživné energie, kterou dítě tak moc postrádá. Je tam ten potenciál, který je však zašmodrchaný a nepřístupný. Dítě, aniž by to vědělo, se do tohoto osudu zamíchá a má to pak například takové následky, jaké jsem uvedla dříve. Vypadá to jako osud, ale je to otázka nevědomé volby a snahy uzdravit to, co bylo v našem systému a tedy i v nás, traumatizované. Pokud si toto neuvědomíme a nezačneme s tím pracovat, většinou dochází ke zhoršení situace. Pokud nás ovládne jen já přežití (které se častokrát chová pachatelsky a ničí vztahy a harmonii, i když je to proto, abychom přežili), traumatizovanému já bude neustále hůř a hůře a bude se prostě stejně projevovat přes náš život. Není to o tom ukázat na já přežití prstem a říct, ty musíš pryč. Kdepak, to by byla další veliká chyba. Já přežití nám hodně pomohlo, dalo nám šanci žít a vyjít z toho alespoň pryč, když už se od toho nemůžeme oddělit úplně. Snaží se nám zachránit život. A používá k tomu klidně i násilné prostředky. Ale zaslouží si naši úctu. Ale samo o sobě není konečným řešením, protože i ono samo, ať už má sebelepší a důležité úmysly nakonec napomáhá k tomu, že se situace stále znovu a znovu opakuje. Řešením tedy není dát jednomu nebo druhému přednost, ale jít se podívat až tam, v čem jsme uvízli a proč. S jakým osudem, který už se dávno uzavřel, jsme propojeni a snažíme se ho zakončit happyendem. Jak moc to ovlivňuje naše vztahy a jak k tomu používáme partnera a jeho „osudovost“? Díky tomuto uvědomění se začínáme osvobozovat a místo toho, abychom napravovali situace, které už napravit nejdou, tak jim vzdáme úctu a vyvážeme se z těchto zapletení. Naši předci by si určitě nepřáli, aby se nám dařilo tak zle jako jim. Toto poznání se projeví hluboce na kvalitě našeho života, osudovost dostane úplně jiný rozměr a na té nejhlubší rovině si uvědomíme, že svůj osud si volíme vlastně jen a jen my sami. Takže zvědomte nevědomé, abyste si již svůj život mohli řídit vy sami. A pokud byste se na to rádi podívali hlouběji a s doprovodem, ráda Vám nabídnu individuální konzultace a pomohu Vám tím projít a osvobodit se. © Eva MarvánováTento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivním odkazem na internetové stránky včetně této poznámky. Obrázek "zaplaetení s osudem" je však majetkem PT TV, takže není povoleno jej kopírovat na jiné weby.  Eva Marvánová je průvodkyně, lektorka a autorka Fascinuje ji vnitřní svět a psyché člověka. Osobnímu rozvoji se věnuje mnoho let. Individuálními konzultacemi i semináři lidem pomáhá vyrovnat se sebou samými, najít vnitřní klid a vystoupit z vlivu minulosti. Důležitá je pro ni kvalita života a klientům pomáhá zlepšit život v oblasti partnerství, sebepřijetí, prosperity, hojnosti a tvořivosti. Dlouhodobě se věnuje systemickým konstelacím zaměřeným na zpracování traumat. Její velkou láskou je navrhování a tvorba energeticky nabíjených šperků s duchovní tématikou. Je autorkou ebooku Jak využít nesnáze v partnerství a on-line semináře Jsem kreativní. Vše o této skvělé ženě a terapeutce, kterou doporučujeme, naleznete na jejích webových stránkách: http://evamarvanova.cz // )

Vendula Kociánová: Když se bojíš, lpíš. Nemiluješ!

Vendula Kociánová: Když se bojíš, lpíš. Nemiluješ!

Všechny cesty, kterými jsem doposud prošla, a které jsem si jako duše naplánovala mi v danou chvíli přišly nesmírně těžké. K nevydržení. Vždy jsem je zvládla a ještě z odstupem času propadla ve smích, abych si potvrdila, co jsem to řešila za ptákoviny a jak velmi důležité pro mě všechny strasti byly. Žiji svůj život vědomě Docela nedávno jsem v sobě cítila změnu, kterou ani teď neumím popsat. Věděla jsem, že jsem jiná. Prostě jsem se tak probudila. Nestává se často, že se probudíte a něco vám spadne z nebe. Tento pocit však takový byl. Neuchopitelný, čistý, ryzí a neměnný. Uvědomila jsem si, jak mám krásný život, krásný vztah, zdravé děti, práci, jednoduše nic mi nechybělo. A najednou mě zastihl jemný strach. Takový ten, co vás jen ovane a vy pocítíte na vteřinu sotva znatelný chlad. Na tento strach už musíte mít vytrénovaný senzor. Není to zabiják, přesto páchá škodu hluboko uvnitř nás. Ten strach mi našeptával “co když o to přijdeš?”  Kdo to mluví? Protože už umím rozeznávat odkud hlas vane, zasmála jsem se. A řekla “Oukej, je to výzva. Jestliže mi v prožívání ještě větší hojnosti a lásky brání tento strach, pak tedy, Bože, vem si to. Vem si moji lásku, pakliže je to jen lpění, vem si moji radost, pokud není čístá.”  Rozhodnutí = Zkouška Musím uznat, že tentokrát mi přišla zkouška tak laskavá, že tak laskavou jsem ještě nedostala. Možná, čím blíž je člověk ke svému srdci, nepotřebuje se již tolik trápit, aby si uvědomil všechny souvislosti.  Rázem jsem měla pocit, že mě můj milý nechce. Nic tomu nenasvědčovalo, ale došlo mi, že zkouška je zde. Tak se ukaž, Vendulko, jak si své rozhodnutí ustojíš. Dříve mě musel opustit a já se přes bolest dostala do svého středu. Teď nemusel udělat nic. Alespoň ne fyzicky.  Je velmi lehké propustit něco nebo někoho, kdo vám ubližuje a koho nechcete. Ale když máte, to, co jste vždycky chtěli a i přesto jste ochotni to propustit, je to neuvěřitelná svoboda. Že jste zkoušku zvládli poznáte podle toho, že okamžitě přijde odezva. Přijde rozřešení, informace, esemeska s vyznáním lásky…okamžitě nebo velmi rychle.  Jak zkoušku ustát Zkoušku jsem vždy ustála jen jediným způsobem. Totální zaměření se na sebe. Klid, čas, prostor na vlastní myšlenky, dýchat, cvičit, pečovat o sebe, meditovat, mazlení se, masáž…cokoli, co vás uvede do klidu. A hlavně samota. Ve chvíli mezi jídly, vanou, dobrým čajem a filmem jsem pocítila, jak jsem šťastná. Jak není nic zvenčí, co by mě činilo šťastnou. Že jsem to Já, v každém okamžiku. Ať jím, spím, miluji se, jedu na koloběžce, pláču nebo třeba kadím. V každé chvíli se tak miluji, že to neumím popsat. Je to jako když jste zamilovaní do objektu a myslíte na něj. Najednou myslíte sami na sebe, hihňáte se svým vtipům, lichotíte si…velmi zvláštní a nový pocit.  Do toho přišel vhled V tom jsem měla vhled, kdy vidím svého milého, jak se raduje a říká “celou dobu jsem na to čekal! Až zjistíš, že mě k lásce nepotřebuješ.” Spustila se lavina slz. Ne proto, že jsem o něco přišla, ale proto, že jsem získala. Odtrhla jsem špunt dalšího lpění a otevřel se prostor, který mě svou ohromností prostě překvapil. Ten prostor je prázdný a přece plný. Všichni jsou učitelé Všichni kolem mě mě přišli učit a ti, kteří mě kdy štvali nejvíc, byli nejlepší přátelé. Ti, se kterými jsem zažívala největší bolest to se mnou mysleli nejlépe. Transformátory a urychlovače na mé cestě za Pravdou.  Tady hlava nic nezmůže Nic z toho, co se stalo jsem nemohla udělat pouhým rozhodnutím. Muselo to přijít samo, jako milost. Pocit, který jde zevnitř. Ne z hlavy, ale cítíte ho na hrudi nebo v podbřišku. Uvědomení si lpění, je milost. Propuštění lpění, je milost. Jediné, co můžete dělat je PLNĚ SI UVĚDOMOVAT SVŮJ MOMENTÁLNÍ STAV a čekat, až se ve vás něco zlomí. Být trpělivý a zažívat ty samé situace pořád dokola. Brát je znovu a znovu jako nezvládnutou látku. A jednoho dne přijde vysvobození.  Ale my nevíme kdy a za jakých okolností. Jen musíme věřit, že TO TAK JE. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )

Vendula Kociánová: Taková jsi pro mě přijatelná, jiná ne…

Vendula Kociánová: Taková jsi pro mě přijatelná, jiná ne…

Tu blonďatou máš nejlepší, jak jsi mohla být jiná než blond?Hele v té hnědé jsi šmrncovní, je to víc sexy než ta bílá.Nejvíc se mi na tobě líbila ta zrzavá, hnědou už si nikdy nedávej.Ta blond tě dělá starší.Ta blond tě dělá mnohem mladší.V té hnědé ti vyniknou oči.A tak dále a tak dále….neustálé hodnocení od každého, kdo kolem mě projde. Každý den si vyslechnu desítky názorů od přátel, kolemjdoucích, známých, klientů. Každý den respektuji potřebu druhých, povědět mi, jak to mají.Kde se v nás bere potřeba neustále hodnotit? Je to jen způsob, jak nepřekročit vlastní hranice myšlení a možnosti podívat se na svět jinýma očima. Nedovolit své škatulce, aby rozšířila své zdi.Já sama, tím že měním barvu na vlasech, zkoumám jak moc lpím na zaběhnutém, jak moc mi záleží na názoru druhých, jak moc mě ještě rozčílí, když mi někdo mluví do toho, jak mám vypadat.Dnes už s úsměvem přijímám názor druhých, který se mi snaží vnutit, že zrovna TAKHLE jsem pro něj přijatelná, že zrovna takhle mě má rád nejvíc.Dokud lidem kolem mě bude záležet na tom, co mám na hlavě a ne v srdci, dokud má nabarvená hlava bude to první, co na mě uvidí, tak je to pro mě důkez, že nemám dostatečně otevřené srdce.Kdybych totiž měla, tak záře z něj vycházející je tak oslepí, že si vůbec nevšimnou, jak vypadám. Budou zírat na mou krásu tryskající zevnitř a koupat se v mé proudící lásce. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )

Hana Šmídová: Uzdravení ženství - Tři ženy v nás

Hana Šmídová: Uzdravení ženství - Tři ženy v nás

Plná ženská energie, tedy vášeň, nespoutanost i něha, sebedůvěra, přitažlivost, odevzdání se, tvořivost, plynutí, intuitivní vnímavost, zdravé hranice a vnitřní rovnováha, z nás mohou vyzařovat tehdy, pokud máme v souladu své tři vnitřní ženy. Astrologicky jim odpovídají Venuše, Luna a Lilith. -Venuše je archetypem mladé ženy - milenky. Má v sobě něhu, laskavost, otevřenost k partnerovi, přináší milostné splynutí na úrovni duše i těla. -Luna je archetypem ženy - matky. Je vyživující, pečující, přijímající, chápavá, poskytuje bezpečnou náruč a přijetí. -Lilith (Černá Luna) je archetypem Bohyně - Matky i ženy - pokušitelky, svůdnice. Pomáhá nám přijmout "temnou ženskou stránku" - vše, co je ukryté, potlačované, odmítané v souvislosti s naší pudovostí. Lilith je naše nespoutanost, vášeň, tvořivost, divokost, naplnění i prázdnota. Když někdo zesměšňuje vaši citlivost, ženskou jemnost, nebo zažijete zradu či nevěru od milovaného muže, dotýká se to vaší Venuše. Ženy se mohou v takové situaci uzavřít nebo se úplně odpojit od energie své Venuše. Jako přechodný, dočasný proces je to přirozené. Pokud však tento stav trvá příliš dlouho, vaše duše trpí. A nový vztah je v nedohlednu - není s kým ho navázat, když vaše Venuše není na scéně. Mateřská láska je ženám dána od přírody, nejsilněji se aktivuje mateřstvím. Je to mocná energie, která umožňuje přežití rodu. Pečovat o druhé, sytit je, utěšit v nesnázích, poskytnout důvěru v otevřené náruči bez výčitek, nabízet ženskou podporu zázemí "rodinného hnízda", v tom je síla Ženy - Matky. Tam, kde je nerovnováha v mateřské roli, v mateřské energii, tam vznikají vtipy o tchýních, nebo máme v rodě matku nebo babičku "generálku" apod. Přebujelá energie matky s sebou nese konflikty - zjevné i skryté. Nemístná mateřská energie také - např. když se žena ke svému partnerovi chová víc jako matka než partnerka (komanduje, radí bez požádání, posuzuje, zakazuje...), nevědomky partnera staví do role chlapce. Lilith je divoška v nás. Je to ta část ženské energie, která vyzařuje silnou sexuální přitažlivost. Lilith v sobě zároveň nese všechna ženská zranění, zneužití, naše vlastní i v linii rodu žen. Spojuje nás se silnou intuicí, tajným věděním, magií, se vším neviditelným či obávaným. Je to právě energie Lilith, která ženě umožňuje porodit (projít temným rizikem na hraně života a smrti), ubránit sebe i svoje děti, oddat se smyslné vášni a svést muže, spontánně tvořit i bořit. Tam, kde vám zakazovali se spontánně projevovat, nezadržitelně se smát  i plakat, tam, kde jste nesměly dát najevo svoje nejhlubší vášně, tam může být vaše Lilith potlačená. Prostřednictvím meditací a automatické kresby se můžete spojit s každou vaší vnitřní ženou. Zjistíte, jak se v propojení cítíte, kde energie přirozeně plyne a kde stagnuje. Pomocí harmonizačních obrázků, transformačních vět a meditací se dají do pohybu procesy k vyrovnání, přijetí a propojení vašich tří ženských částí. Ráda vás touto cestou provedu. Autorka článku: Mgr. Hana Šmídová, lektorka kurzů automatické kresby a jiných, autorka knihy „Automatická kresba – cesta k sobě i druhým“ Článek nebo autorskou kresbu je možné šířit pouze v původním znění a po písemném souhlasu autorky. www.a-kresba.cz   )

Martin Pešek: Místo narození jako brána k vlastní životní síle

Martin Pešek: Místo narození jako brána k vlastní životní síle

Dnešní doba je specifická uvědomováním si souvislostí a vnímáním dříve opomíjených jednotlivostí, např. vztahu k rodičům, a k předkům, ze kterého se formují následně vztahy k lidem a k partnerům. Podobně jako přijetí vlastních rodičů a prarodičů je ale důležité pochopit a přijmout místa, která pro nás mají zásadní význam a přidělit jim příslušné místo v našem životě. Takovým základním místem je krajina, kde jsme se narodili. Nejen astrologie, ale i další duchovní a jiné systémy (např. Genové klíče nebo Human Design), využívají (ne náhodou) údaj o našem místu narození jako kvalitu, které ovlivňuje naše výchozí vnitřní nastavení, se kterým přicházíme na svět a ze kterého můžeme čerpat nejen naše talenty.    Mým rodištěm je Šumperk, nazývané „Brána Jeseníků“. Vzhledem k tomu, že tady žijí i moji rodiče (kteří se tu oba narodili) a prarodiče (kteří se přesunuli do Šumperka z Vysočiny, z Hané a z Jižní Moravy), měl jsem možnost zjistit, jak se tento region liší např. od jiných částí naší republiky a také to, že tento region je ovlivněn např. tzv. odsunem německy hovořících obyvatel po druhé světové válce, resp. poválečným osidlováním Sudet, kdy proběhlo na jedné straně násilné vytržení původních obyvatel z jejich kořenů (jejichž potomci měli zejména po revoluci, ale i dnes, tendence se vracet a objevovat části jejich kultury např. v původní německé architektuře), a zároveň příchod nového obyvatelstva ze všech míst naší republiky (kteří přinesli fragmenty své původní kultury). I já jsem měl v době mezi dvacátým a pětatřicátým rokem mého života tendence opouštět své rodné město a pobývat v různých částech naší republiky i světa. Z nějakého důvodu mě to vždy však přitáhlo zpátky domů, abych mohl projít úplným procesem přijetí mé rodové linie a místa, kde můj život začal.  Symbolika rodné krajiny Při mých studijních cestách a pobytech v peruánských Andách i tamnější džungli, jsem měl příležitost setkat se s duchovní tradicí domorodé komunity Qeros, kteří představují následníky linie Inků a jsou považováni za strážce dávné Andské moudrosti. Jejich kosmovize (tj. vnímání světa) praví, že každá duše, která přichází na tento svět, je při svém zrození je formována několika aspekty. Dva z nich se vztahují právě k tématice rodného místa či krajiny a nazývají se Itu a Paqarina. Oba jsou vyjádřeny jako přírodní formace v okolí našeho rodného místa. Itu  (v kečuánštině taktéž Saiwa) představuje mužskou energii (kvalitu), která se v krajině našeho rodiště vyskytuje v podobě nejbližšího kopce nebo hory, nejčastěji takové, která bdí nad naším rodištěm a viditelně ovlivňuje jeho ráz a okolí. Naproti tomu Paqarina je ženským ekvivalentem této energie, prezentována např. nejbližší řekou nebo jezerem. Peruánští Qeros věří, že naše zrození je propojením nejen našich fyzických rodičů, ale taktéž jejich energetických protějšků, tedy Itu a Paqarina, kteří představují jakési lůno matky přírody (Pacha Mama) a jejichž kvality jsou v nás vtisknuty a zůstávají s námi po celý náš život. Pokud však nepřijmeme plně místo (krajinu) našeho narození, nemůžeme čerpat z tohoto místa energii, tedy nejsme schopni se napojit na naši rodovou linii, což nám brání žít ve své přirozené síle. Můj osobní proces přijetí rodné krajiny Tyto informace byly pro mě zprvu neuchopitelné, nebyl jsem si jistý, která místa by mohla reprezentovat kvality mužské a ženské energie v mé rodné krajině, nicméně běh života mi tuto moudrost předvedl zcela zjevně.  V roce 2011, tedy čtyři roky předtím, než jsem byl seznámen s Andskou duchovní tradicí, jsem hledal místo k bydlení, které by bylo blízko městu, ale nejlépe na „samotě u lesa“ a našel jsem jej na úpatí kopce Háj (631 m.n.m.), který se vypíná jako nejvyšší bod nad Šumperkem. Toto místo jsem opouštěl po dalších čtyřech letech, ne proto, že by se mi tam nelíbilo, ale protože jsem vnitřně cítil, že mi už dalo, co mělo. Tím něčím bylo právě ono propojení s mužským aspektem bytí symbolizovaným kopcem Háj (Itu Apu), které lze chápat i jako jednu z částí tvořivé psychické síly.  Mé další kroky vedly opět do peruánské džungle, kde jsem převážně pobýval v malé vesničce Chazuta u masivního přítoku Amazonky, řeky jménem Huallaga a po mém návratu jsem intuitivně hledal místo pro utřídění myšlenek a objevil starý mlýn v podhůří Jeseníků, přímo u toku řeky Desná, která protéká taktéž Šumperkem.  Toto místo u řeky mi poskytlo zázemí jednak pro integrování zkušeností a prožitků, ale taktéž mě propojovalo s ženským aspektem bytí, s řekou Desná, s vodou, která symbolizuje zejména naše emoční prožívání.  Až zpětně jsem si uvědomil hlubokou moudrost, kterou peruánští Qeros po tisíciletí uchovávají a která mi byla předána. Samotná iniciace však byla teprve začátkem mé další cesty. Propojení s krajinou mého místa narození mi dovolilo pokračovat zpět v mé rodové linii a poznávat i krajiny mých předků. Teprve tento proces mi umožnil začít zjišťovat, co vše je ukryto v DNA našeho Rodu.  Je nepochybné, že současná doba je orientovaná na přesouvání se z místa na místo, bohužel však ne vždy respektuje prastaré vztahy lidí a celých generací k půdě a k místu svého narození. Takové nepřijetí krajiny a místa narození, resp. vlastního rodinného systému, ale může ústit v útěk před sebou samým a před vlastními kořeny.  Pokud vás toto téma zaujalo a chtěli byste se dozvědět více, napište si o více informací.  Autor: Martin Pešek http://peskuvsvet.cz/ Při své práci využívám intuitivně kombinaci různých technik a systémů, namátkově např. prvky Ikigai, Human Designu, Genových klíčů, Antroposofie, resp. z ní odvozené Psychofonetiky, či Transurfingu Vadima Zelanda, a především osobních zkušeností, které jsem získal při studiu Andské kosmovize u peruánského antropologa Juana Núñeze del Prado, dlouhodobou spoluprácí s holandským centrem Proceswerk, či opakovanými retreaty a dietami v peruánském léčebném centru Takiwasi zabývající se tradiční domorodou medicínou (vegetalismem). )

Ondřej Brož: Už nechci trpět, a co Vy? 1. část (Uvědomění)

Ondřej Brož: Už nechci trpět, a co Vy? 1. část (Uvědomění)

Utrpení je v dnešní době naprosto běžná věc a o to horší je, když je vědomé. V momentální době řeším silné věci v závaznosti na svojí rodinu. Rozpouštím přísahy ze srdce, které jsem v době svého života (ať už vědomě, či nevědomě) zapřísáhl rodině na téma zneužívání, sebeničení a nenávisti k životu. Když se nyní chci posunout dál a rozjet se svojí úžasnou manželkou centrum Příznaky Transformace, došlo u mě ke stopce. Necítím emoce, myšlenky, tělo a jsem silně odpojený. To vše je způsobené tím, že duši tak neskutečně bolí to, že chci ,,nedodržet,, tyto sliby, že se radši odpojila, abych tu bolest necítil. Jenže díkybohu mám metodu SRT tak na takové věci můžu přijít a postupně je řešit a zpracovávat. Pracovat na astrální bytosti kolektivního karmického vědomí mojí rodiny a postupně se od nich odpojit. Kdysi jsem dostal otázku v rámci Příznaků Transformace, jak je možné, že lidé se pořád čistí a terapeutizují a pořád jim něco je a něco se děje, zatímco lidé co na sobě nepracují, jsou v pohodě.OMYL! Toto je obrovský omyl v dnešní společnosti. Dnes, když toto píšu, také nic necítím, cítím se v pohodě. Ale přitom vím, že vnitřně trpím jako zvíře. Problém je ten, že lidé, co na sobě nepracují, necítí, že by s nimi něco bylo, jelikož svůj stav (stav utrpení) znají jako výchozí a nemají ho s čím porovnávat. Navíc jak jsem psal před chvílí, pokud člověk plně necítí své tělo a bolest, je to také způsobené tím, že to dotyčného duše zkrátka vzdá, protože bolest je příliš silná. Pokud si člověk projde nějakým způsobem očištění a že jich v dnešní době existuje hodně, zjistí, jaké to skutečně je, cítit se jako JÁ. A věřte mi, pokud prožijete více času ve stavu očištění a maximální pohody, pocítíte jakýkoliv vliv nebo negativní energii. Je to tak, že každý má vnější síly, které na něj tlačí, témata, která doslova buší na dveře, jen je někdo cítí a někdo ne. Ten kdo je necítí a myslí si, že je v pohodě, je na tom ještě hůř, protože pokud neposlechne pocit a intuici, přijde zpravidla lehčí facka, poté silnější facka a poté facka ve formě vážné nemoci nebo nehody. Odpovědi jsou však dvě. První je, že lidé se necítí a tak necítí utrpení. Ta druhá odpověď je… Člověk si vybral nějakou zkušenost, pro tuto inkarnaci chce něco zažít, to už je běžný duchovní fakt. Takže pokud si někdo chce prožít a pochopit například nevěry, bude si X let ve svém životě nacházet partnery, kteří ho budou podvádět, doku mu to v té souvislosti lidově řečeno nedocvakne. Jenže tato zkušenost může trvat klidně i 10, 20 nebo 50 let. Pokud ovšem vyhledáte metody práce na sobě, kdy se osobní prožitek dostaví dřív, vy si dříve uvědomíte vaší lekci a dojdete k cíli. Jenže co dál? Pokud urychlíte práci na sobě, odstraníte z fronty jeden problém a hned přijde druhý, protože život a inkarnace je neskutečně dlouhý běh na trati života. Ten další problém mohl být naplánovaný třeba i na další život a nyní po vyřešení problému s nevěrou, začnete řešit další téma. A pak se postup opakuje. Takže se může zdát, že lidé, co na sobě pracují, mají stále nějaký problém či téma na řešení, ale je to způsobené tím, že zatímco člověk co nic neřeší, prožívá svůj osobní prožitek třeba těch 30 let, zatímco duchovně založený člověk zběhlý v sebe rozvoji, si těch témat za 30 let vyřeší třeba 100. A co je lepší? Ani jedno. Každý jsme si zvolili cestu a každý jsme si zvolili, kdy dojdeme k bodu, kdy na sobě začneme skutečně pracovat a odhalovat příčiny bolesti, která je v našem necitlivém těle skrytá. Někdo třeba prožije celý život v blažené nevědomosti a užije si ho jako zdánlivě bezproblémový. To se ale nedá říct třeba o další inkarnaci. Nikdo, skutečně nikdo a tím jsem si stoprocentně jistý, nemůže říct, že ho nic netrápí a že je v pohodě. Lidé, kteří se přehnaně prezentují jako ti největší pohodáři, co nic neřeší a celý den se jen usmívají, si lžou nejvíc. Nejde o to propadat bolesti, ale přijmout jí a brát jí jakou součást nás samotných, protože pak může skutečně dojít ke změně. Já si před 5 lety zvolil, že chci řešit svoje problémy a nyní stojím zatím před tím největším. Odpojit se od celoživotního přesvědčení a začít žít svůj skutečný život. Cesta je to dlouhá, ale už teď jsem nesmírně vděčný, že jsem vykročil. Já už trpět nechci, co Vy?  Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com, moderátor Příznaky Transformace Ondřej Brož: Proč nám lidé nyní rychle odcházejí ze života a noví přicházejí?  Pleja Světlo Krystal: Aktuální transformační příznaky a pocity, přizpůsobování vysokým frekvencím  )

Ivo Kotek: Urputná pozitivní mysl

Ivo Kotek: Urputná pozitivní mysl

Velmi často jsem slýchával v rámci různých workshopů, které jsem absolvoval či vedl, že je třeba zapomenout na minulost a upínat zrak k lepším zítřkům s pozitivním očekáváním. Zní to logicky, kdo by se chtěl vracet do minulosti a plakat nad rozlitým mlékem - tzv. go ahead! Ale dívat se výhradně jen vpřed sebou nese skrytá nebezpečí, o kterých se moc nemluví.Jednak nám takto upřený pohled brání seriózní sebereflexi, tedy nahlédnout na to, jak jsme se dostali do bodu, ve kterém se nyní nacházíme. Druhou měrou si na cestu do budoucnosti velmi často neseme zátěž z minulosti, kterou již nepotřebujeme a domníváme se, že pokud na ni nebudeme myslet, neexistuje. Dostáváme se do cyklickeho popírání reality a vlastního prožívání. Také jste se už v životě potkali s někým, kdo byl tak moc pozitivní, až vyhořel nebo dokonce skončil na antidepresivech? Jde o to, že v životě potřebujeme rovnováhu. Jako řidiči nemůžeme stále jen šlapat na plyn a doufat, že bezpečně dojedeme do cíle při ignoraci brzd. Vše má svůj čas a důvod. Minulost nám dává obrovskou příležitost uzavřít nedokončené věci, projít svá emocionální traumata a pochopit je v celkových souvislostech našeho života a nalézt ono poučení i z věcí, které se podařili a které nám udělali radost. Pokud hovoříme o minulosti, v rámci osobního rozvoje se mluví primárně o uzavírání něčeho negativního. Jako by pozitivní minulost neexistovala a neměla nám co dát. Přitom právě z pozitivní minulosti můžeme čerpat mnoho dobrého a získat sílu pro naše příští kroky. Můžeme si uvědomit, co jsme dokázali a jak jsme dosáhli pozitivních výsledků. Můžeme také nalezt omezující vzorce chování a nahradit je těmi, které nám pomohou v osobním i profesním životě.Minulost a přítomnost jsou dvě spojené nádoby, bez kterých nemůžeme vést kvalitní život a těšit se na budoucnost. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA -  www.ivokotek.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V před­cho­zích le­tech pů­so­bil na růz­ných ma­na­žer­ských a ob­chod­ních po­zi­cích v nad­ná­rod­ních spo­leč­nos­tech. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem autora Ivo Kotkem. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autora k jeho uveřejnění. )

Alexandr Tóth: Typy regresních terapií

Alexandr Tóth: Typy regresních terapií

Regresní terapie HAP, regresní terapie NLP, regresní hypnóza Existují 3 hlavní přístupy v regresní terapii. Lidé, kteří potřebují tuto terapeutickou pomoc, však obecně neví, jaký je v nich rozdíl a těžko se jim rozhoduje, jakého terapeuta navštívit. Pojďme si to spolu nyní vyjasnit. Regresní terapie HAP Regresní terapie NLP Regresní hypnóza 1. Regresní terapie HAP HAP je zkratka slov Hlubinná Abreaktivní Psychoterapie. Její zakladatel je Ing. Andrej Dragomirecký, elektrotechnický inženýr a profesor psychologie h.c. Baltické pedagogické akademie. Je to řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta bez užití hypnózy. Klient si vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a následným znovuprožitím (abreakcí) dojde k zpracování a vyrovnání se s negativním vlivem dané situace na přítomný život. Situace se prochází několikrát dokola, až dojde k úplné akceptaci. Regresní terapie NLP je vhodná, když máte dobrou schopnost vizualizace a můžete asociovat událost se vzorcem v jiném čase. Terapeut s Vámi rozebere situaci, identifikuje vzorec, který prožíváte a pomocí něj Vás přenese do prvotní události v minulosti. 2. Regresní terapie NLP NLP je zkratka slov Neuro Lingvistické Programování. NLP je sadou metod, dovedností a technik, které Vám pomohou ovládat Váš mozek a Vaše pocity. Je to způsob používání jazyku mysli k tomu, abyste odstranil/a své negativní a neužitečné zkušenosti, pocity a změnil/a je na pozitivní. Zakladatelé jsou psycholog Richard Bandler a lingvista John Grinder. Tento přístup spočívá v poznání Vaší časové osy (tj. pořadí a umístění zobrazování událostí ve vašem mozku). Následně se cestuje nad časovou osou do minulosti, minulého života nebo do příčiny předané rodově. Nad situací dochází k nalezení ponaučení a k uvolnění negativní emoce, a to bez užití hypnózy. Regresní terapie NLP je vhodná, když chcete situaci nejen uvolnit, ale hlavně pochopit její příčiny díky získanému ponaučení z události. To Vám pomůže situaci vyřešit v přítomnosti a preventivně působí na možné podobné situace v budoucnosti. Tedy chráníte sami sebe, abyste se opět nedostali do podobné situace, protože tomu budete rozumět. 3. Regresní hypnóza Hypnóza je stará jako lidstvo samo. Používala se i ve Starověkém Egyptě, kde jsou jedny z prvních zmínek. Stav transu je přirozený pro každého člověka. Je to změněný stav vědomí, který zažíváte každý den a znáte ho jako flow anebo jako dívání se do prázdna (lidově „čumění do blba“) . Pro stav hypnotického transu je typická distorze času (situace, kdy jste v transu se Vám zdá časově kratší, než ve skutečnosti je). Při regresní hypnóze se dostanete do stavu transu, do konkrétní události, kterou si znovu prožijete (abreakce) a následně je situace uvolněna dalšími technikami – vyřešením konfliktu s druhou osobou (pokud v události nějaký byl), odpuštěním sobě i druhým, disociace od události (emocionální uvolnění), sejmutím nálepek (negativního označení osobnosti). Regresní hypnóza je vhodná, když máte silný traumatický zážitek a nemůžete k události přistoupit při plném a bdělém stavu vědomí. Pomůcka pro rozhodování: Potřebujete situaci uvolnit, aby Vás víc už nezatěžovala? -> Regresní terapie HAP Chcete situaci uvolnit, pochopit příčiny a získat ponaučení? -> Regresní terapie NLP Jedná se o silnou traumatickou událost, kterou chcete uvolnit a vyřešit? -> Regresní hypnóza Autor článku:  Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Přednáška: Vše o regresi do minulých životů - Libor Smetana  Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší  )

Nejnovější články na našem portálu

Jarmila Faltýnková: Proč lidé musí někdy trpět ještě víc, aby začali hledat důvody, proč tak strašně trpí aneb Psycho-spirituální pohled na Stockholmský syndrom v každodenním životě
březen 29, 2023 45
Celý život se topím v dříve nepřiznávaném, poslední roky však už zcela naplno prožívaném a...
Číst článek...
SOLFEGGIO FREKVENCE – Léčivé a harmonizující tóny pro naši duši i tělo
březen 25, 2023 1075
„Pokud chcete najít tajemství vesmíru, přemýšlejte z pohledu energie, frekvence a vibrace“. –...
Číst článek...
Jarní rovnodennost 20.3.2023 ve 22:24 h a Novoluní v Beranu
březen 19, 2023 818
21.3.2023 v 18:22 h, PLEJÁDSKÝ TRANSFORMAČNÍ PORTÁL. Dne 21.3.2023 v 18:22 h nastává na nultém...
Číst článek...
březen 17, 2023 882
20.03. 2023 ve 22:25 vstoupí Slunce do znamení Berana a touto událostí bude skutečně odstartován...
Číst článek...
Jitka Valentová: Úplněk v Panně 7.3.2023 v 13:40 h a Sirianský duchovní portál změn
březen 05, 2023 1664
Dne 7.3.2023 v 13:40 h nastane na 16. stupni zemského znamení Panny úplněk. Březnovému úplňku se...
Číst článek...
Vykuřovací rituál – Nejlepší očista energií prostoru a posílení osobních vibrací
únor 27, 2023 5192
„Určitými kuřidly, dle hvězd sestavenými, lze velmi mnoho vykonati, neboť silně povzbuzují vzduch...
Číst článek...
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) – Dobrý sluha, ale i zlý pán
únor 25, 2023 1213
„Bývá označován za nežádoucí plevel nebo také za vynikající léčivou bylinu. Můžete si vybrat. A...
Číst článek...
Nemusíte zavrhovat ty, kteří neobstáli v soutěži na vaše dokonalé blízké
únor 17, 2023 1493
Naše zraněné dětské části můžeme objevovat v mnoha souvislostech a odstínech. Třeba i v naší snaze...
Číst článek...
Med – Pokrm bohů, studnice mládí a moudrosti
únor 16, 2023 802
Tento nejdůležitější včelí produkt provází dlouhá historie a spousta zajímavostí. K vytvoření 1 kg...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

Význam čísel na hodinách, které se opakují
16 květen 2020 1734896
Věřím, že každý se někdy zarazil nad časem (čísla na hodinách, to ale není čas…), který na sebe...
Celý článek...
Co se stalo s pšenicí, že po ní všichni tloustneme?!
4 listopad 2019 512186
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
numerologická vibrace jména
16 leden 2016 443027
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Smrt přichází ze střev - vyčistěte je od plísní!
30 září 2020 351879
V České republice je to bohužel často pravda, jelikož patříme na první místa v evropském žebříčku...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 284176
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
2 prosinec 2019 273327
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Ženy uštvané zaživa
27 říjen 2018 269045
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
17 červenec 2020 249889
Proč tato nemoc rapidně mezi lidmi narůstá? Proč tomu tak je skrz naší duši?? DUCHOVNÍ PŘIČÍNA:...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 238867
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 236409
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 232611
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 230006
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 211946
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 201549
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 184297
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 182222
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 179339
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 173846
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 163600
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 161239
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 159069
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 140451
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 125941
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 122640
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...