Marie s Josefem doputovali na své cestě světem s nenarozeným dítětem, našli místo ke spočinutí, místo, kde Marie zrodila na svět dítě – světlo – Krista. V současnosti možná obraz toho, že všichni hledáme to nejpřijatelnější místo v sobě i ve svém okolí, ve kterém bychom mohli přivést na světlo světa to nejcennější, o čem víme, že v sobě nosíme. Dar tomuto světu. Radost a světlo. Nalezení takového daru souvisí s obětí, tedy s uvolněním něčeho, co v sobě nosíme, co nás „tlačí“ a chce se vyjevit ve vědomí. Vlastně jakýsi obraz vlastního sebepoznání.Tiše, šeptem promlouvají uvnitř člověka paprsky, které v polovině roku, ve svatojánském období – v době vysokého léta, přijal. V tomto laskavém ztišení se sám v sobě, v této mimořádné atmosféře vánočních dnů, můžeme zavnímat, třeba jen v pocitu nebo v obraze – božské logo – jako proces, jako sloveso, jako děj, jako něco nekončícího, probíhajícího, dějícího se. Jako světlo, SLUNCE KRISTOVO, které zasahuje každého z nás bez rozdílu svým paprskem. Možná více než kdy jindy se právě v těchto vánočních dnech a nocích dá pocítit a uvědomit si, že lze vnímat hlubší Pravdu, ale jen uvnitř sebe, ve vnitřním pocitu, že všechny těžkosti i radosti, kterými jsme prošli během uplynulého času, byly našim dílem. A právě v těchto dnech se nejvíce můžeme radovat z krásy poznání, že nic není ztraceno, že jsme vše konali tak, jak nejlépe jsme mohli, ale že neustále máme možnost cokoliv změnit – na počátku v rozhodnutí, pak ve vnitřní představě, a postupně i ve vlastním životním postoji, názoru, myšlence, činu apod. Právě v souvislosti s náladou předcházejících týdnů (v souvislosti se skromností, ztišením, pokorou, sebepoznáním), je toto světlo zdrojem morálních intuicí, správných rozhodnutí, pravého konání. A to vše je vedeno k oběti – obětovat můžeme naši nižší přirozenost, sobeckost, bezohlednost, unáhlenost… apod… Obětovat můžeme však jen to, o čem víme, že je, že existuje, co si uvědomujeme, ne to, o čem si myslíme, že není. To, co popíráme, zůstává a žije v nás dál. Proto je v sebepoznání a v přiznání si sobě samému nesmírná radost a úleva, to je ona oběť. Nyní je čas, kdy všechna kouzla sebeklamů, iluzí, překážek mohou opadávat.Narodilo se dítě jako obraz zrození našeho nového JÁ – božského dítěte uvnitř. Dítě se rodí ve vánočním čase očištěného srdce jako PLOD NADĚJE. Tajemství zrození se uskutečňuje v nejhlubší zimní noci, je splněním všech lidských nadějí. Je znamením znovuzrozování a věčné obnovy – dává člověku jistotu do budoucnosti. Při pohledu na dítě zrozené v ,,jeskyni” si člověk může uvědomit, že tento svět (jeskyně, chlév) je jako mrazivý mrtvý kámen. Narozením dítěte se jej však dotkne hřejivý dech lásky. Každým narozením (nejen dítěte) se dotkne hřejivý dech lásky domova, rodiny, hnízda, chléva. Každým „narozením“ se rodí NADĚJE, ve které se shromažďují paprsky nebeských sil, aby z něj pak vyzařovaly ven do světa. Symbol jeskyně můžeme vnímat také jako naše tělo, se všemi jeho dokonalostmi i nedokonalostmi, omezeními, tělo, jehož těsný prostor prozařuje vánoční světlo, které přemáhá všechny temnoty světa, které nás prosvětluje a zahřívá. Je to doba nejhustší tmy, kdy vládne noc SMRTI, ovšem Slunce již oslavilo svůj slunovrat, začíná nový VZESTUP. To vše se děje nekonečně znovu a znovu ku pomoci světu, přírodě i člověku. Je to „slunovrat“ naší duše. Přijímáme dary světla a darujeme chvalozpěvy – Gloria in excelsis. Umět DÁVAT je neskonale vážné a důležité, ale aby dávání bylo naplněno, a tedy dokončeno, žádá si tento krásný proces zároveň schopnost umět PŘIJÍMAT. Dárky je možné vnímat jako symbol oběti v procesu nelehkého sebepoznávání. Přeji vám laskavé dny plné světlého sebepoznávání. http://kalendarduse.blogspot.cz/http://12-vanocnich-noci.webnode.cz/ S vděčností Yvell, Yvetta Ellerová, )
Hodně lidí si stěžuje, že je ve společnosti málo lásky, spravedlnosti, pravdy, pochopení, morálky atp. Jenže ve společnosti je jen to, co do ní lidé (ne)dávají a (ne)investují. Lidé si přejí všechno možné, od hmotných statků po nádherné mezilidské vztahy, fyzické i psychické zdraví a duchovní prožitky. Rádi by všeho užívali plnými doušky, ale když dojde na investování z jejich strany, najde se často jen spousta výmluv. „Udělal bych víc, ale kdyby se stalo to a to a ten a ten udělal to a to.“ A tak dělají to, co tzv. musí, oddělají si svoje a nedají ani o kapičku navíc, než se od nich očekává. A to nejen v práci, ale často i ve vztazích se svými blízkými nebo v péči o sebe sama. A stěžují si, jak jsou nenaplněni, jak šéf je děsný, partner nemá porozumění a zdraví už také není to co bývávalo. Vyjmenují vám bez problémů třeba i sto věcí, které jsou špatně, a které by měli být jinak. Ale když se zeptáte, co dělají pro to, aby se něco změnilo, začne rozpačité: „...ále, co já bych mohl jako dělat..., co já zmůžu? Ty člověče zmůžeš velice hodně. Jsi tvůrce a můžeš začít tvořit svůj život, který tě naplňuje a baví žít. Je potřeba začít a to začít od sebe. Existuje krásné pravidlo: Dávej víc, než ber. Udělej vždy něco navíc, než je běžné nebo se očekává. Tímto nádherně roztočíš energii hojnosti ve svém životě. Udělej něco víc v práci. Ne z vidiny nějakého zisku. Prostě jen tak pro radost. Vymysli nějaké překvapení pro partnera. Ne, aby tě pochválil, ale jen tak pro radost. Pečuj o své tělo, vyjdi si na procházku, zacvič si, zamedituj, dopřej si osvěžující odpočinek. Vymysli způsob, jak se každý den můžeš hýčkat. Usměj se na lidi kolem sebe. Neočekávej odměnu, dělej to jen pro svou radost. Zachovej se tak, jak ti to přijde správné. Buď upřímný. Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět. Najednou zjistíš, že žiješ v úplně jiném světě, než sis doposud myslel. Žiješ ve světě plném lásky, spravedlnosti, pochopení, pravdy, morálky atp. Tvoř si svůj život. Dostal jsi nádhernou šanci žít ve světě, kde se zhmotňují tvé myšlenky. To, co máš v sobě si můžeš osahat i navenek v rámci zkušeností a interakcí s jinými lidmi. Staň se vědomým tvůrcem. Více naleznete na: www.kvantovaterapie.cz Technika Kvantového Doteku Matrixu = Technika, která dává svobodu Cesta transformace vlastního bytí a pohledu na Vesmír, který nás obklopuje. Tedy jednoduše řečeno - technika, pomocí které si můžeme hrát tak, že si zařídíme život takový, jaký si přejeme. To nejdůležitější co technika přináší je pochopení na vědomé i nevědomé úrovni, že jsme tvůrci vlastního života. A také se jimi aktivně a vědomě můžeme stát. )
Kec č.1 – Má to tak být Tak vás opustí manžel/ka, onemocní děti a vyhodí vás z práce a batikovaná kolegyně vám řekne „má to tak být“. Ze které planety ta sektářka je? Hele holka, jdi si pohladit čakru a uleť si klidně na Pluto, ale ty víš o životě fakt prd. Pomyslíte si. Jenže po nějakém týdnu, když už se vybrečíte do sucha, děti se uzdraví a přestanete se živit nenávistí k tomu parchantovi, co vás v tom nechal, a řeknete si, že už je vám všechno jedno, tak se začnou dít věci. Váš Egon se totiž vyvzteká, že to není podle něj a váš život se konečně dostane do správných kolejí. Dosud jste totiž byli někde mimo pěšinku svého života. Ten se odvíjel podle toho, jak jste si to naplánovali. A protože to nebylo v souladu s tím, co vás opravdu má potkat, v souladu s vaším úkolem na planetě, tak nastal čas nemilosrdného svržení. Opusťte strach a sledujte, jak to funguje. Po roce se ohlédnete a budete muset uznat, že „ TO TAK MĚLO BÝT“ Kec č.2 – Nech to plynout Dostanete pracovní nabídku. A další den druhou. Máte na rozhodnutí tři dny. Vaříte si mozek, protože obě jsou skvělé a vy nevíte, pro kterou se máte rozhodnout. Nervozita stoupá a hrozí, že uděláte nějakou blbost. Nechcete udělat chybu, omíláte pro a proti dnem i nocí, ptáte se přátel na jejich názor, myslíte, že se zblázníte, až přijde rada nad zlato „nech to plynout“. Co??? Jakože se mám na to vykašlat a ono to nějak dopadne? No tak to ani náhodou!!! Vykašlu se na to a nebudu mít nic, to by tak hrálo, aby byl člověk apatický ke všem výzvám. To by to pak nikde nedotáhl s takovým přístupem! Ať se nám to líbí nebo ne, život je jednoduchý. Jen naše hlava nám ho pro zábavu dělá složitější. A nejjednodušší v tuto chvíli, je opravdu se na to vykašlat. Probrat v hlavě ta nejdůležitější pro a proti a nechat to být. Věřte nebo ne, situace se vyvine jen a jen ve váš prospěch. Najednou vám zavolají z jedné z firem, že otvírají pobočku kousek od vás, že by vás tam moc chtěli a jak jste se rozhodli. A bude jasno. Zpětně se ohlédnete a zaručeně si oddychnete „ještěže jsem nevzal tu druhou práci“. Každý to známe. Začněte to aplikovat do všech situací a NECHTE TO PLYNOUT. Kec č.3 – Musíš to pustit Čekáte na hovor od nové lásky. A tak nevolá a nevolá, byť to slíbila. Jste nervózní. Katastrofické příběhy se v hlavě perou kdo z koho. Hystericky voláte kamarádce, že vám třeba poradí. A ona řekne „musíš to pustit“. Super, ale jak a co mám jako pustit? Vždyť já to nedržím! Ale držíte. Upoutáváte pozornost na to, že to NEJDE. A dle vesmírných zákonů na co upoutávám pozornost, to posiluji. Blokuji proud energie a situace stagnuje. Nestane se nic, do té doby, než se zhroutím a řeknu si, že je mi to vlastně jedno. Časem se situace naučíte pouštět hned a bez stopy zlosti či vzteklé odevzdanosti „no tak já to, sakra, pouštím, nooo“. Snadno si zhodnotíte vaše možnosti a začnete se věnovat něčemu jinému. Tím je proud energie uvolněn a událost se může vyvíjet dále. Zodpovědně se budete stavět k výzvám a úkolům. Vezmete, prohlédnete a PUSTÍTE. Kec č. 4 – Musíš to přijmout Manžel vám oznámí, že se zamiloval a s novou láskou teď bude trávit čas. Co teď? Umřít? Roztříštit se vzteky na atomy? Zabít ho krutým způsobem a ta jeho krasotinka se na to bude dívat a pak sežere jeho syrová varlata? Vyhodit mu kufry i se třemi dětmi za dveře a ať si poradí? Najít si rychle někoho a oplatit mu to? Musíte to přijmout. Ať byste vymysleli sebelepší pomstu, budou to jen výkřiky vašeho ega a obrátí se to proti vám. Když s pokorou přijmete situaci, jako nezbytnou lekci, tak s čistou hlavou přijmete i vyústění této situace. Procházíme různými zkouškami, kdy se zbavujeme závislostí, lpění, zbytečných připoutaností. A když každou situaci přijmete, jakoby říkáte „ Děkuji za tuto lekci a ať je řešení jakékoliv, důvěřuji procesu.“ Když pochopení z hlavy přemístíte i do srdce, kde to řádně procítíte, situace se začne vyvíjet vždy ve váš prospěch. Bude to možná jinak, než jste si představovali, ale rozhodně dobře a v souladu s vaší cestou, o které nemáte ani ponětí. Kec č.5 – Všude jsi doma Přestěhujete se a máte obrovskou radost, je vám skvěle a tak sdílíte radost s přáteli, jak se konečně cítíte jako doma a kamarád vlažně odvětí „všude jsi přece doma“. Blablabla, myslíte si. Otravné ezoterické poučky. Člověk už ani nemůže projevit radost , aby se neobjevil nějaký ezoteoretik. Jistě, že není třeba každou sebemenší životní situaci stylizovat do něčeho přemoudrého. Co tím ale kamarád ve skutečnosti myslel? V určité úrovni našeho duchovního vývoje hledáme podněty ke spokojenosti zvenčí. Krmíme se zážitky a předměty, které zabíjí nudu. Někde se cítíme, dobře, jiné místo na nás působí hrozně. To vše jsou jen důkazy o naší oddělenosti od sebe samých. Když si zavřeme oči a uvnitřníme se, všechny nepříjemné pocity a problémy mizí. Když to trénujeme a pozornost upínáme na sebe a ne na okolí, cítíme se dobře všude. Protože ten domov si neseme sebou, ve svém srdci. Pak je jedno jestli jsme někde v gethu nebo na rozkvetlé louce. Klid a mír je v nás a tudíž všude kolem nás. Kec č. 6 – Je tvým zrcadlem „Bože ta ženská mě štve! Vždyť ona je tak namyšlená a jak se chová k manželovi. Hnus.“ Chcete si postěžovat a podrbat sousedku s kamarádkou na kafi a ta vás setře větou „Ona ti zrcadlí tebe samotnou.“ Co? Takže já jsem taky namyšlená a chovám se hrozně k manželovi? To ani náhodou! Nejprve se cítíte velmi pobouřeni. Jenže když se nad tím zamyslíte a pojmenujete pocit, který máte při pohledu na sousedčino chování, budete muset uznat, že jste to vy. Možná v daleko menším měřítku, používáte stejné manipulativní techniky, ke svým dětem, manželovi, přátelům a ona je tady proto, aby jste si toho všimli. Protože vše, co se vás emočně dotýká, je váš nezpracovaný problém. Pak už se nemůžete na nikoho zlobit a nikoho odsuzovat, ale vždy si položíte otázku „CO MI ZRCADLÍ?“ Kec č.7 – Všichni jsme jedno Hrozíte se uprchlíků, nemáte rádi organizované skupiny, trápí vás pohled na zbídačená zvířátka, odsuzujete a neustále se rozhořčujete nad tím, jak to v tom světě funguje. Už nevíte, komu byste pomohli jako první a když se chcete pochlubit kamarádovi, jak jste skvělí, že pomáháte světu, tak vás setře s tím, že naděláte, stejně „ jsme všichni jedno“. To zní jako pořádná blbost, co? Na planetě je 6 miliard lidí a každý z nich jste vy? Co ze sebe vydat autentičtějšího než „muhehehee“. Tuto rovinu nemusíte chápat hned. Jednou totiž zaručeně dojde ke vhledu, kdy to naplno procítíte. Vaše mysl z toho bude tak zmatená, že to nepůjde popsat slovy. Možná pocítíte i strach a úzkost z toho spojeného nekonečného prostoru. Netrapte se tím a na tuto úroveň se zatím vykašlete. Aby to ale vaše mysl aspoň trochu mohla uchopit, našla jsem výborné vysvětlení od Neala Donalda Walsche z knihy Hovory s Bohem. Myšlenku použiji. Všechny duše, těla i věci jsou jediná energie. Nemá nikde konec ani nikde začátek. Vzduch také nemá konec ani začátek. Ale může se stát, že v určité části místnosti je vzduch hustší, v jiné místnosti se vám špatně dýchá atp. To samé jsou naše těla. Jedna duše, jedna energie, která se energeticky nahustila a vytvořila tělo. Ale každé tělo je pořád ta samá duše. A proto jsme VŠICHNI JEDNO. Proto když se díváte na souseda, díváte se na sebe. To samé platí pro věci, zvířata, cokoliv. Je vaše součást. Jste to vy. Proto převezměte odpovědnost za své životy, neb vše co tvoříte vy, byť jen v myšlenkách, se zobrazí kolem vás. Vést kvalitně a spokojeně svůj vlastní život je to nejvíc, co můžete pro svět udělat. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Dnes a denně se setkávám s lidmi, kteří si hlídají své peníze. Říkají věty jako „nemám peníze…stojí to moc… na to mít nikdy nebudu…peníze nerostou na stromě…peníze si musíš vydřít…peníze budou, my nebudeme…strach a peníze jsem nikdy neměl…prachy jsou špatné…ten musí mít prachů…kéž by tak nebyly peníze.“ Slyšíte ta neustále se opakující zaklínadla? Všimněte si, jací lidi tohle říkají, a možná i vy patříte k nim. Říkají to lidé, kteří mají úplný prd. Mají hluboko do kapsy, spoustu dluhů a výhodných půjček. Tito lidé mají negativní vztah k penězům. Přitom by je tak chtěli! Závidí lidem, kteří si nemusí hlídat každou korunu a nechápou, proč zrovna oni musí být životem tak znevýhodněni. Strach anebo radost? Zeptejte se lidí, kteří peníze mají. Bez výjimky vám řeknou, že oni peníze milují. To, co vám peníze z kasičky odvádí, není systém, ale je to opět a vždy vaše pokřivené přemýšlení. Schválně. Máte přes den z peněz více radost nebo častěji máte strach, že o ně přijdete? U každého výdaje vás píchne u srdce a už počítáte, o kolik jste zase chudší? Jestli máte z peněz spíše nepříjemný pocit, nemůžete se divit, že k vám neproudí. Odháníte je. Peníze miluji „Peníze miluji a peníze milují mě.“ Kolik z vás to bude schopno říct nahlas, aniž byste měli knedlík v krku? Jsme naučeni se stydět, když máme více peněz než druzí. Hned trpíme výčitkami svědomí, že my se máme dobře a jiný trpí. Hned dáváme na charitu a odpustky bezdomovcům. A není to nic jiného, než naše černé svědomí z toho, že bychom se mohli mít dobře. To je zvrácenost, co? Trénujte výše zmíněnou „mantru“ tak dlouho až vám bude naprosto přirozená. Až nikde na těle neucítíte tlak a situace, že máte peníze, vám přijde naprosto přirozená. Tak to mám lhát? Jedna paní prodavačka se mě zeptala „A to mám jako lhát?“ Jaképak lhaní? Vy když přece řeknete „ Mám peníze“ tak ve veliké většině případů zrovna ty peníze u sebe máte, nebo zrovna máte na to, co aktuálně potřebujete. Jde o to, abyste změnili negativní energii a komplexně přeměnili smýšlení ohledně peněz. Je nutné si na to nejprve hrát než se to stane skutečností.Energie nedostatku Neustálým hořekováním nad tím jak něco nemáte, vyvoláváte energii nedostatku. A ta se vám zhmotňuje. Pokud často říkáte „nemám peníze“ nebo „ je to moc drahé“ tak se nestane nic jiného, než, že pořád na něco nebudete mít a vše kolem vás bude pro vás moc drahé. V mém blízkém okruhu lidí bývám třeba svědkem toho, že mají vedle svého obydlí obchod s potravinami. Přesto jezdí nakupovat do města, protože vedle je to moc drahé. Ten obchod se za ty roky velmi změnil a převzal ho řetězec fungující ve městě. Většina cen se v klidu může rovnat s těmi městskými. Přesto tam ti lidé nenakupují, protože jsou stále přesvědčení, že je to tam moc drahé. A ono není, ale oni to tak chtějí vidět. Je to zvyk. A že si připlatím pár korun za salám? No bože, žije z toho ta prodavačka, žije z toho majitel, který mi tyto služby poskytuje a ten benzín, co neprojedu! Když druhým nepřejeme aby si vydělali, okrádáme sami sebe. To, že si připlatím za salám je charita. Ne, že peníze někam pošlu. Díky tomu mám komfort přímo u domu. Změňte násilně svůj postoj Změňte svůj postoj. Zpočátku to bude dřina. Myšlení je roky a generace nastavené na chudobu, nouzi, šetření, počítání, hlídání si nákladů. Přestaňte říkat, že nemáte peníze. Naopak vždy říkejte „mám hojnost peněz…mám vše, co potřebuji…vždy mám na to, co je třeba“ Uvidíte, jak se vaše finanční situace změní. A kdykoli vás přepadne strach nebo známá úzkost, že se vám rozpočet krátí, řekněte si „důvěřuji procesu“. Nepusťte strach do svého života. Je to zkoušeč a věřte, že přijde a bude na vás dělat psí oči, abyste ho vzali zpátky.Můj příběh Vždy jsem byla nastavená na to, hlídat si náklady a stále to ještě z velmi malé části dělám. Ale tolikrát se mi stalo, že už jsem měla poslední tisícovku a nevěděla, co bude a najednou jakoby se stal zázrak, přišly odněkud peníze. Jsou to opravdu zázraky, které nevymyslíte. Přestala jsem to hlídat. Nevím, kolik mám měsíční náklady. A vždy si vystačím a hlavně vždy si mohu dovolit něco navíc a mnohdy i to, co bych si dříve netroufla. Prostě mám. A nevím, jak to dělám. Důvěřuji a je to obrovská úleva. Desátek Jediné co opravdu dodržuji a to striktně, tak to, že mám co nejvíce hotových peněz. Co nejméně platím kartou. Dávám penězům pozornost. A čemu dávám pozornost, to roste. Mám kasičku, kde si vždy odložím deset procent toho, co dostanu. Odkládám to i v případě, kdy mi to logicky z rozpočtu nevychází. A pak jsem vždy překvapená, kolik peněz ještě mám a to mě naplňuje klidem ve chvíli, kdy by mě mohl popadnout strach, že začínám mít v peněžence málo. Na desátky nesahám. Nemám proč. Tam sáhnu v případě, že chci do něčeho investovat. Do vzdělání, do osobního rozvoje, koupě něčeho pro mě prospěšného. Jsou to peníze, které slouží pro množení. A nemusím se nijak snažit. Jde to samo, jen se tomu oddat. Energie lásky Já říkám, že peníze nejsou špatné, jen někteří lidé s nimi špatně zacházejí. Peníze jsou pro mě energie lásky, kterou nám Vesmír posílá. Samozřejmě by to šlo i tak, že na co pomyslíme, to hned máme a každý by měl před domem červené Ferrari. Jenže tohle je pro mysl nepochopitelné a všichni by z toho zešíleli. Proto máme peníze. Ty chápeme. Ty můžeme uchopit. Vzít a dát. A pokud k nim máme krásný pozitivní vztah, není důvod aby k nám nechodily. Aby se nenaskytovaly příležitosti, za které vyinkasujeme peníze. Pokud na peníze nadávám a mám o ně a z nich strach, nebudu je nikdy mít. A kdybych dědil, tak o ně přijdu, protože je to energie tak silná, že to unese málokdo. Nenadávat, nezesměšňovat, neodmítat. O penězích mluvím vždy hezky. Neříkám slova jako „prachy, kačky, love..“ Chovám k nim úctu a ani je nezesměšňuji, že bych říkala „ penízky, penízečky, lováčky, korunky.“ Prostě jsou to peníze a nic jiného. Jak o penězích mluvíte, takový k nim máte vztah. A pokud vám přijdou špatné a něco špinavého, v pořádku… ale nefňukejte, že je nemáte. Neodmítejte je. Jestliže vám někdo za něco chce zaplatit. Poděkujte. Tohle bylo pro mě asi to nejtěžší. Ale učím se. Ještě občas se přistihnu, že řeknu „ale ne, to nemusíš“. Ale vím, že příště už to neudělám. A pokud udělám, tak si to opět uvědomím a příště to změním. Nebuďme na sebe tvrdí. Nový způsob myšlení by neměl být bičem. Introspekce Takže si sami za sebe udělejte malý test, kdy řeknete nahlas „miluji peníze a ony milují mě“ a sledujte, jak se cítíte. Pak to řekněte před někým. A nakonec to zkuste říct v nějaké skupině lidí. Když dokážete tohle, tak zkuste další metu a představte si, že máte účet a tam libovolné množství peněz. Kolik tam máte? Co s penězi budete dělat? Investujete je do sebe nebo je hned rozdáte? Proč by k vám peníze, energie lásky, měla chodit, když ji hned odhodíte? Koupíte si nějakou kravinu, kterou nepotřebujete, dáte na charitu a pošlete do Afriky. Přijde vám dar a vy uděláte „frrrrr nechci“. A pošlete je pryč.Naučte si peníze hýčkat, obracejte je v rukou, dívejte se na ně. Uveďte je do svého života, jako naprostou přirozenost. Ony pak nebudou mít tendenci vás opouštět. A naučte se z nich radovat. A když už si něco koupíte, nepřipusťte výčitku. Věřte, že když jste někde kousek ulili, jinde se stejnou měrou přileje. Tak to funguje. A pamatujte. Pokud neudělám změnu, žádná změna nenastane. Musíte to zkusit. Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná pouze o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje, bez které by se chytrost stala jen umrtvující silou. Advent Rytmus ročních období, jejich střídání se, proměny počasí i přírody, koloběh ročních svátků a mnohé další skutečnosti jsou obrazem i připomenutím, že to vše se děje pro nás, v tomto dění žijeme. Je-li to tak, pak příroda nepochybně, v rámci zachování rovnováhy, ke svému „růstu“ potřebuje člověka a jeho vědomou účast na vlastní existenci. Jako by jediným našim darem přírodě bylo její prosté lidské a vědomé přijímání, ona pak dál už jen nezištně daruje. Ve vnitřních a vzájemných souvislostech žijí i jednotlivé svátky roku. V období adventu se všechny svátky roku završují. Ne náhodu má Advent čtyři týdny, které korespondují se čtyřmi říšemi – nerostnou, rostlinou, živočišnou a člověkem, tedy lidskou. Každá oblast přináší jiné kvality, každá je jedinečná, nenahraditelná. Advent je čas příchodu SVĚTLA do TMY, doba očekávání. Světlo přichází pokorně, pozvolna, vítězí nad tmou. V zimě, v době nejkratšího slunečního svitu, vnímáme působení světla mnohem intenzivněji a pronikavěji než v kterémkoliv jiném ročním období, protože se ho člověku nedostává tolik jako v jiných ročních dobách. Nejdelší nocí, nejhlubším vrcholem celého roku je den zimního slunovratu, bod obratu. Zrození světla. Vánoce. Od Štědrého dne do Tří Králů První období Vánoc od Štědrého dne do Silvestra nese v sobě „pastýřskou náladu“. Pastýři byli a jsou symbolem našeho pozemského života, vlastně trochu spícího vědomí, které se snaží probouzet (...pastýři, vstávejte! Hej, pastýři vstávejte...)... přinášeli k jesličkám dary přírody: vlnu, mouku, mléko, sýry... Období po Novém roce nese v sobě naopak „královskou náladu“, proto také někdy mnozí namítají, že po Novém roce už se vánoční atmosféra vytrácí. Ale ona se nikam neztrácí, jen se proměňuje od přirozené dobroty pastýřů ke královské hodnotě, k vědomé a probuzené ctnosti – moudrosti, která je láskou protkaná. Královské dary – zlato (šlechetnost a hojnost na všech rovinách), myrha (síla zdravé moci) a kadidlo (síla moudrosti) jsou obrazem přirozenosti člověka, který v předkřesťanských dobách dokázal spontánně a přirozeně odečítat (vnímat) moudrost z přírodních jevů, z postavení hvězd a podobně, ale současně jsou obrazem probuzeného vědomí.Předkřesťanské období je tak možné vnímat též jako pastýřskou náladu v období vánoc.A tak je vidno, že už více než 2000 let se celý vesmír snaží přivést člověka od pastýřské nevědomosti ke královské moudrosti – k vědomému poznávání.Zdá se, jako by v obraze Tří králů leželo největší poselství vánoc – moudrost a láska – vědomí srdce. 12 vánočních dnů – 13 svatých nocí Malá doba vánoční – dny s mimořádnou atmosférou, silou, dny mimořádného významu, přinášejí příležitost k poznání. Dvanáct dnů/nocí a jedna mimořádná (silvestrovská – osvobozující) nesou v sobě léčivé a silné energie, skryté našemu uspěchanému racionálnímu rozumu. Smysl těchto dnů, a nejen těchto, může být rozkryt, ale „probuzeným“ srdcem. Jen tak mohou moudrost s láskou usednout společně na trůn uvnitř člověka jako Poznání. Navěky. Totiž jediné, co nikdy nemůžeme ztratit, je láskou oživené poznání. Odnášíme si je s sebou ve vědomí i za hranice života. Každý den z těchto třinácti koresponduje s uplynulými měsíci a současně nasvětluje obraz následujících měsíců v novém roce – přináší obraz budoucnosti. Poznání minulosti, spojené s vlastní tvorbou obrazu budoucnosti, je naprosto unikátní cestou, jak pomoci skrz sebe všemu a všem v tomto životě. Právě v těchto nastávajících vánočních dnech jsou duchovní energie připraveny vynést naše toužebná přání na světlo světa a pomoci nám je zhmotnit, manifestovat.Proč se nám to vždy nedařilo? To nám zase pomohou osvětlit právě meditativní pohledy do minulosti, v tomto případě do uplynulých dvanácti měsíců. Nelze však hluboké a nové poznání získat pouze racionálním promýšlením či vymýšlením, ale ruku v ruce se soustředěnou, klidnou, meditativní činností. Stav hluboké fyzické relaxace umožňuje propojit naše podvědomí s vědomím, a tak získat v bdělém stavu potřebné obrazy, myšlenky – vlastní a jedinečné poznání. Přeji vám nejlaskavější adventní dny s očekáváním příchodu světla.Přeji vám nejlaskavější chvíle s vlastními obrazy vaší budoucnosti.Přeji vám vše dobré a světlé. S vděčností YvellYvetta Ellerová 13 meditací s relaxačně-léčivým působením 13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život Ve 13 svatých vánočních meditacích projdete celým rokem a jeho souvislostmi, otevřete brány k vašim snům a přáním, protože vaše vnitřní světlo je v plné síle, můžete si na „to posvítit“. Je to nejideálnější doba, opakující se jen jednou v roce, pouze o vánocích. Ve 13 svatých vánočních nocích můžete nahlédnout na obrazy z proudu minulosti a také na obrazy z proudu budoucnosti. Můžete se stát vědomými tvůrci svého života. Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje. Poznání může člověku přicházet různými cestami. Jednou z nich je bdělá myšlenková "práce" ve spojení s tichou, meditativní tvořivou obrazností. Připravila jsem pro vás v období vánoc 13 tvořivých-léčivých meditací – setkání s obrazem, myšlenkou, světlem...Nahlédnutí do obrazů minulosti a budoucnosti, vnímání jejich proudů a vlivů, možnost být pozorovatelem i tvůrcem zároveň - to je možné kdykoliv, ale pouze o vánocích, v těchto výjimečných nocích přináší energie těchto dnů jedinečné možnosti, které se v průběhu roku neopakují. Meditace si můžete objednat zde: 13 svatých nocí Zdroj: http://www.yvetta-ellerova.eu/ Autorka: Mgr. Yvetta Ellerová, certifikovaná terapeutka EFT, Light-sofie 13 meditací s relaxačně-léčivým působením13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život Ve 13 svatých vánočních meditacích projdete celým rokem a jeho souvislostmi, otevřete brány k vašim snům a přáním, protože vaše vnitřní světlo je v plné síle, můžete si na „to posvítit“. Je to nejideálnější doba, opakující se jen jednou v roce, pouze o vánocích. Ve 13 svatých vánočních nocích můžete nahlédnout na obrazy z proudu minulosti a také na obrazy z proudu budoucnosti. Můžete se stát vědomými tvůrci svého života. Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje. Poznání může člověku přicházet různými cestami. Jednou z nich je bdělá myšlenková "práce" ve spojení s tichou, meditativní tvořivou obrazností. Připravila jsem pro vás v období vánoc 13 tvořivých-léčivých meditací – setkání s obrazem, myšlenkou, světlem...Nahlédnutí do obrazů minulosti a budoucnosti, vnímání jejich proudů a vlivů, možnost být pozorovatelem i tvůrcem zároveň - to je možné kdykoliv, ale pouze o vánocích, v těchto výjimečných nocích přináší energie těchto dnů jedinečné možnosti, které se v průběhu roku neopakují. Meditace si můžete objednat zde: 13 svatých nocí )
Komunikace s Dušemi je práce, která je vždy provázená určitým tajemstvím. Nikdy nevíte, co se bude dít, ani jak to bude probíhat. Vyžaduje pevnost charakteru i koncentraci toho, kdo spojení provádí. Některá setkání jsou příjemná, provázená hloubkou citů a emocí, kdy se vyjadřují nedořešené, nebo nevyjádřené slova i poselství. Můžeme se ale setkat i s tím, že Duše mluvit nechtějí. V každém případě se k Duši chovám s úctou a vědomím toho, že kdysi měla své tělo i svůj život. Má pro mě stejnou hodnotu a přistupuji k ní, jako by přede mnou seděl živý člověk. Nikdy bych Duši jen tak bez propojení a komunikace neodvedla pryč s tím, že to tak já chci. Jsou však i setkání velmi složitá a nebezpečná, o tom ale až někdy jindy. Dnes bych ráda sdělila jedno setkání, ze kterého můžou čerpat i jiní. Na sezení přišel starší muž, který měl nějaké zdravotní problémy. Když jsem se s ním propojila, abych mu četla příčiny, viděla jsem u něj Duši jeho matky, která stála u hrobu, na kterém byla fotka malé holčičky. Ptala jsem se muže, zda mu nezemřela sestra a on mi odpověděl,že ano,ale ještě když byla malá. Myslel, že se s tím rodina smířila a život šel dál. Duše matky ale říkala něco jiného. Během života byla silně věřící a smrt její dcery ji zlomilo srdce. Vše ale uschovala v sobě. Bohužel i to, že ztratila víru a to bylo příčinou toho, že po své smrti zůstala blízko svého domu a místa, kde žila. Prostě nevěřila, že je něco jiného a stále zatížena nepochopením, zůstávala ve svém životě bez chtění posunu do sfér, kam Duše odcházejí. Muži vytkla, že nechodí na její hrob a požádala, zda by ji tam donesl květiny,které měla ráda z rozkvetlých luk. Po předání všech slov, které měly být vzájemně řečeny, se Duše s pomocí světelných bytostí nasměrovala tam,kam patří. Překrásné bylo,že ve vyšších místech, kde dlí Andělé, zůstával stále otevřený prostor, žena v obklopení Andělů požádala, zda by pro ni muž složil píseň, aby i Andělé mohli čerpat z krásy hudby, která se dotýká sfér. Nerozuměla jsem tomu. Muž mi ale pověděl,že celý život byl varhaník a hrál v kostelech. Tuto zprávu přijal velmi vděčně, a i když už je v důchodu, byla to pro něj výzva a opravdu složil překrásnou píseň, kterou nazval Píseň pro maminku. Byla jsem pozvaná na jeho koncert a mohu říci, že se opravdu dotkla mého srdce a věřím, že tóny stvořené z lásky k matce a jejímu příběhu, došly až k nebi. Vznikla píseň. Píseň pro všechny, kteří mají své maminky v nebi na památku. Kdyby Duše o ni nepožádala, dnes by nebyla. Děkuji za toto přání a děkuji muži za to, že přání vzal vážně a přinesl lidem novou skladbu, která při poslechu otevírá srdce, naplňuje ho vděčností a pokorou. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Příchod nové Duše do života 2 Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakcabc7245208cbf15f06efe3d532dd770').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addycabc7245208cbf15f06efe3d532dd770 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addycabc7245208cbf15f06efe3d532dd770 = addycabc7245208cbf15f06efe3d532dd770 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_textcabc7245208cbf15f06efe3d532dd770 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakcabc7245208cbf15f06efe3d532dd770').innerHTML += ''+addy_textcabc7245208cbf15f06efe3d532dd770+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Po reakci na první článek o příchodu Duší do života, bych ještě ráda přidala pár informací z mých zkušeností, které by Vás mohly obohatit a vyjasnit nějaké otázky okolo Duší. Příchod dítěte je vždy dohoda – smlouva, která je uskutečněna mnohem dříve, než přijdeme na Zem. Smlouvu můžeme a nemusíme naplnit. Duše jsou na svět natěšené a skutečně čekají na možnost, narodit se do hmotného těla. Okolo Země je taková plošina, energetické místo, v kterém Duše poskakují, radují se a čekají na vhodný čas, který je určen k prostupu na Zem. Z výšky to vypadá jako malá světýlka, pohybující se sem a tam. Tak, jak se my díváme na hvězdy, tak i z pohledu prostoru zpět k Zemi, vidíme podobný obraz. Spousta světýlek okolo Země. Příchodem děťátka se říká, že se zrodila hvězda a je to svým způsobem pravda. Když žena otěhotní, začne se tvořit fyzické tělíčko a Duše se postupně spojuje s tělem. Můj syn mi při regresní terapii říkal, že nás pozoroval na procházkách s mým mužem, podle něj to bylo už když jsem měla v břiše ty molekuly (neuměl jinak nazvat těhotenství). Slyšel, co si o něm povídáme a co si přejeme. Je velmi důležité si během těhotenství uvědomovat, že Vaše dítě Vás slyší i vnímá Vaše pocity a vztahy mezi rodiči. Je vhodné a důležité se svým děťátkem mluvit a vyjadřovat mu lásku a radost, že přichází právě k Vám. Také je pro děťátko velmi smutné, pokud si přejete určité pohlaví a ono ví, že není to, co si přejete. Očekávání určitého pohlaví je nejbolestivější zklamání, které v bříšku zažívá. Je to trauma, které mu ovlivní možná celý život a hlavně přístup k sobě samotnému. Pokud si otec přeje syna a v bříšku je holčička, bude chtít být přijata a ve svém životě se bude snažit už od mala, aby se zavděčila, byla přijata a milována. Jsou to potom ženy, které si celý život neobléknou sukni, vše zvládnou sami, naštípou dříví a mezi muži jim je lépe, než s ženami. To platí oboustranně. Mateřství je dar, který není každému dán. Pečujte o Duši, kterou jste si do života pozvali. Uvědomte si, že v malém tělíčku je ale velká a mnohdy stará Duše, která jen pokračuje na své cestě životem a náš úkol je, ji poskytnout teplo, podporu a pomoc při nasměrování jejího cíle a záměru. Ona ho zřejmě dosáhne i tak, ale s Vaší podporou to vše může být snadnější a radostnější. Podmínky, do kterých se rodíme, jsou také námi vytvořené a mají konstelace přesně určené pro náš posun, který jsme si naplánovali. Často se mě lidé ptají, jaký smysl a význam mají těžké rodinné prožitky. Třeba násilí a zneužívání, že to nedává smysl. Pokud bychom chtěli tyto těžké lekce pochopit, museli-bychom jít mnohem hlouběji do jiných rovin a tam nalézt odpovědi, které jsou vždy individuální. Násilí je nejtěžší lekce, ve které Duše nachází svoji sílu. Uchopením síly přestáváme být už navždy obětí. Pokud bychom se dívali na tento problém z karmické roviny, byly by tam velké souvislosti, ale to je o mnohem delším povídání. Porod by měl být tím nejposvátnějším intimním rituálem. Je to nejdůležitější okamžik a také je velmi důležité, aby i ostatní členové rodiny přišli děťátko přivítat. Tak se utvoří vztahy, které jsou vzájemně výživné a silné. Často slyším stížnosti prarodičů i rodičů, že o ně děti nejeví zájem atd. Pokud se ale podívají, jak se zachovali oni ke svým dětem, nebo vnoučatům, skoro vždy tam byl z jejich strany nezájem. Například věta: „Proč bych se přijel podívat, když už je to 6 vnouče?“. Co se asi bude dít? Ani vnouče nebude projevovat zájem. A potom bývá zklamání, nepochopení a smutek z prázdnoty, která jen zrcadlí naší lhostejnost k Duši, která se narodila do naší rodiny. Přivést na svět dítě je velká zodpovědnost, měli bychom sami přestat být dětmi a stát se těmi nejsvětelnějšími průvodci (rodiči) životem svých dětí, na které budeme vždy vzpomínat s vděčností a láskou smysluplného naplnění. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloaka0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addya0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addya0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1 = addya0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_texta0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloaka0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1').innerHTML += ''+addy_texta0d2f4193ad40f81a308c63b7c64a0c1+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Posledních pár let se často stává, že na sezení se mnou si rodiče přivede jejich budoucí dítě (duše). Je to velké požehnání, protože máme možnost urovnat karmu a tím tento vztah prožít na jiné, kvalitní úrovni v radosti a poznání toho, kdo k nám přichází. Jeden z nejkrásnějších příběhů, který jsem měla možnost prožít s rodiči, Vám povím. Přišla krásná žena středního věku. Trápilo ji, že ještě nemá muže a ráda by už změnila svůj život. Během krátké doby od sezení, poznala pár mužů a jeden byl podle ní ten pravý. Prožívali hezká setkání a sbližování. Krátce na to paní otěhotněla a dostala velmi silný strach, že to nezvládne a uvažovala i o potratu. Přijeli ke mně oba dva. Chtěli si promluvit a poradit se. Nikdy na ten den nezapomenu. Ve dveřích se objevil muž, kterého jsem viděla ve francouzské uniformě a vedle něho svítila velmi intenzivně Duše. Úplně hřála a já se začala hodně smát. Bylo mi jasné, že se není na čem domlouvat. Toto dítě se prostě narodit má. Muži jsem řekla, že miminko bude chlapec a že se znají z války. Byl to jeho nejlepší kamarád, o kterého přišel při výbuchu z děla. Pán začal plakat a nebyl schopen víc dělat. Odešel do auta a čekal na svou paní. My jsme mezi tím hledali příčiny jejího panického strachu, že neuživí dítě a že to nezvládne. Hned se objevil příběh z francouzské války. Paní měla 4 děti, na které byla sama. Těžko vše zvládala, navíc každodenní strach o život byl vysilující. Její muž, současný partner, byl ve válce a neměli na sebe kontakt. Další vhled byl, jak na poli mezi mrtvými, sedí její manžel a v náručí mu umírá jeho kamarád. Bylo to smutné. Po každovečerním povídání si k sobě oba muži našli vztah. Duše, které prožijí extrémní situaci, jako je třeba válka a každý jejich den může být ten poslední, si k sobě najdou velmi hluboké pouto. Z důvodu upřímnosti a pravdy, ve které se vzájemně otevírají. Její manžel měl svého přítele velmi rád a dohodli se, že po válce ho pozve k sobě domů, aby ho i jeho paní mohla poznat. Bohužel osud byl jiný. Když se muž vrátil z války domů, často večer při svíčkách vyprávěl své ženě o příteli. Tak to trvalo po celou dobu, až jednoho dne paní řekla: ,,Ten tvůj přítel musel být skvělý muž, ráda bych ho poznala.‘‘ A tím, aniž by to tušili, došlo ke spojení přání všech. Na rovinách Duše všichni tři toužili být spolu. Tak se stalo a tento život mají možnost si opravdu prožít, užít a naplnit své touhy. Těhotenství bylo klidné, příjemné a potom přišel na svět chlapec, kterému chtěli dát jméno Filip nebo Vilém. Proč asi? Zvítězil Vilém a malinký je na světě, jen neslyší na jedno ouško. Ani se nedivím po tom výbuchu. Jsme v době, kdy existují technologie, které umí sluch navrátit. Děkuji za to. Tatínkovi jsem řekla, že ten malý nebude jen syn, ale spíše jeho kamarád. Tady v tomto případě nebude Vilém za maminčinou sukní, ale už od mala by ho měl otec vést cestou muže. Brát do lesů, jezdit na koni a co nejdříve mu pořídit skautskou kudličku. Pro maminku je vše nové, teprve poznává děťátko a vytváří si krásné pouto. Učí se citům a něze beze strachu, že to nezvládne. Pro tatínka je kamarád, zná ho a tak se raduje a těší na společný život. Potěšilo mě, když mi malého přinesli ukázat, byla jsem dojatá. Klidné usměvavé miminko, rodiče šťastní, vědomi si společného příběhu a hluboké vděčnosti, že je s nimi. J e krásné se dívat na rodiče, kteří své dítě milují a s láskou pečují o novou Dušičku, která tolik potřebuje jejich podporu. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakeebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyeebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addyeebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627 = addyeebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_texteebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakeebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627').innerHTML += ''+addy_texteebd6cae19cfd43a5e363b5a4a6cc627+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Svůj šestý smysl, jak se také jinak intuice nazývá, používá každý z nás. Někdo vědomě, někdo nevědomě. Pro mnohé lidi je intuice synonymem bezpečnostního systému, který se spustí, když je něco špatně (intuice mi řekla, abych tam nechodil, abych přišel dřív, abych jela jinudy…). Velmi známé je propojení matky a dítěte, kdy matka svou intuicí zachytí „nepohodu“ svého dítěte i kdyby bylo na druhém konci světa. To je ale jen malý zlomek toho, co naše intuice umí a proč ji máme. Je to jako bychom si mysleli, že z celé palety barev stačí vnímat jen jednu a to ještě pouze v jednom odstínu. Intuice je mostem k vyššímu já. Pokud chceme ve svém životě přestat tápat, stále dokola zkoušet nové věci, zda nám budou fungovat či nikoliv, metodou pokus a omyl zjišťovat, zda to, co jsme se dozvěděli je i naše pravda, nebo jen pravda toho, kdo to propaguje, musíme se naučit pracovat se svou intuicí. Pro pochopení poselství intuice potřebujeme dobrý překlad. Tak jako oči převádějí obraz přes čočku a sítnici do zrakového nervu, ze které náš mozek (potažmo mysl) následně vytvoří obraz, poselství intuice překládá naše mysl podobným způsobem jako zrakové vjemy. Pokud chceme svou intuici více využívat (ne jen jako výše zmíněný bezpečnostní poplach), musíme udělat dvě věci. Tou první je vyladit svou anténu – intuici, na co nejčistší příjem a jako druhou věc musíme vyladit mysl, aby zaujala svou skutečnou roli, pro kterou byla stvořena. Tedy překlad poselství intuice, která ke každému z nás promlouvá různými způsoby do myšlenkových forem, které jsou návodem k jejich realizaci v našem hmotném světě. Dalším důležitým úkolem naší mysli je formulace vhodných otázek, které sami sobě pokládat musíme, abychom se od naší intuice dozvěděli ty správně odpovědi. Pokud se naučíme důvěřovat svojí intuici a chceme její moudrost využívat ve své každodenní realitě, zároveň je potřeba zharmonizovat svou mysl, která je doprovázena naší osobní vůlí (egem). Ta stojí za realizací každé naší myšlenky, a když začneme svou osobní vůli používat v souladu se svou intuicí (vnitřním vedením, moudrostí naší duše…), vydáme se na svou jedinečnou cestu životem, kdy už nebudeme koukat na zkušenosti jiných a snažit se do nich napasovat svůj život, ale naučíme se vnímat svoje jedinečné způsoby řešení a své vlastní možnosti realizace. Rozpoznání intuice od toho, co intuicí není, je jeden ze základních kroků, které musíme podniknout, když chceme začít důvěřovat tomu, co nám naše intuice sděluje. Jelikož je jazyk intuice každého z nás velmi osobitý, neexistuje univerzální návod, jak svou intuici rozpoznat. Nyní si řekneme ty nejčastější způsoby, jakými k nám intuice promlouvá, a naučíme se je rozlišovat od toho, co nám hlásí naše mysl, osobní vůle (ego) zatím nepropojená s intuicí, či dokonce rady druhých lidí, které nám utkvěly v našem nevědomí. Synchronicity – součástí realizace našich přání a tužeb jsou takzvané synchronní jevy, ke kterým dochází, kdykoliv se mění naše vnější realita a naše nové životní volby se začínají zhmotňovat. Pokud je pro Vás synchronicita neznámým pojmem, ve zkratce lze tento jev vysvětlit jako sladění okolností, které společně pracují na realizaci naší tužby (například když se rozhodnu, že si koupím nějakou knihu, ale nevím, kde jí prodávají, jakoby náhodou potkám člověka, který o knize začne mluvit a nejen že ví, kde jí koupit). Častým omylem je, že každá synchronicita přichází jako signál do naší intuice, tedy je zprávou od naší duše, že to, co si přejeme, se již zhmotňuje a vše je na správné cestě. Ve skutečnosti může k synchronním jevům dojít i na základě potřeb naší osobní vůle, kdy vůle touží po důkazu, že se rozhodla správně, ale přitom její přání postrádá hloubku – jsou bez propojení s intuicí. Znamení – dokud se nenaučíme komunikovat se svou intuicí přímo či skrz nějaký nástroj, často k nám promlouvá přes různá znamení. Takže třeba položíme nějakou otázku, vyslovíme přání a požádáme o znamení. Takovéto znamení nemusí mít přímou souvislost s naší touhou, jako třeba v případě synchronicit. Ovšem i znamení může přicházet od naší osobní vůle, zrovna tak jako od intuice.Hlas intuice vs. hlas rozumu – jsou životní situace, ve kterých se musíme nějak rozhodnout. Je jedno, kolik času na svoje rozhodnutí máme, často platí, že čím více času máme k dispozici, tím více argumentů vytáhne náš rozum a utluče hlas i ntuice, který není tak hlučný. Často se také doporučuje orientovat se podle pocitů – ovšem i zde může být háček, protože nepříjemný pocit se můžeme pociťovat i u hlasu intuice, jde-li o něco, s čím máme provázaný nějaký emoční otisk. Jestliže nejsme zároveň otevřeni jejich vnímání a léčení, může nás i tento způsob zavést do slepé uličky. Příště si řekneme, jaké kroky je třeba udělat, abychom svou intuici dokázali realizovat v svém životě, vnímat svou intuici je totiž jen jeden z kroků, který musí každý udělat, ale sám o sobě nestačí. I intuici je třeba umět uzemnit, tedy propojit s každodenní realitou.Petra-Anežka Šarmová & Tereza Stropnická Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Michal Říha: Proč je chůze na boso tak prospěšná? Ivana Valová: Lymfatická soustava Autorky článku: Petra Anežka Šarmová & Tereza Stropnická - http://www.intuitivnimysl.cz kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0 = 'Petra' + '@'; addy0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0 = addy0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0 + 'IntuitivniMysl' + '.' + 'cz'; var addy_text0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0 = 'Petra' + '@' + 'IntuitivniMysl' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0').innerHTML += ''+addy_text0fe3dd423a068db30ede43651abba5d0+''; Otevřete se vnímání a porozumění své intuice, napojte se na vaší jedinečnou cestu a naplňujte záměry své duše ♥ )
Padal sníh a já nevnímala chladné vločky padající na mou tvář. Auto bylo ve škarpě, náraz byl silný, silniční značka ležela pod autem. Jela jsem přece pomalu, znám to tady jezdím zde každý den do práce, ale v noci mrzlo a silnice ještě nebyly posypané. Opodál muž odhazoval sníh, jen se podíval a odešel, auta, která projížděla okolo přibrzdila jen proto, aby se mohli podívat, nikoli pomoci. Dál jsem tam stála ani už nevím jak dlouho a přemýšlela co dál. Adrenalin je mocný, mozek pracuje a přemýšlí prakticky, jak dostat auto ze škarpy a dostat se domů. Mužský hlas, který jsem najednou uslyšela, byl vysvobození, řekl mi, že slyšel velký náraz a pak mě viděl stát před autem, na nějaký čas jsem mu zmizela z dohledu, myslel si proto, že mi někdo pomohl, ale pak mě tam viděl stát opět. Pomohl mi dostat auto ze škarpy a odvezl mě domů. Při lékařské prohlídce byl stanoven šok a klidový režim. Jak jsem se již zmínila, adrenalin mi pomohl splnit v tu chvíli pro mě základní povinnosti a šok a snad i bolest jsem nevnímala. Zhruba po půl roce, kdy jsem si už na tento zážitek téměř nevzpomněla, přišla rána, bolest zad, hlavy kloubů, celého těla. Navštívila jsem lékaře, který mi nechal udělat testy na boreliózu, neboť mé příznaky tomu odpovídali a trefa. Následovala léčba, kdy jsem několikrát užívala ATB, Neurologie, magnetická rezonance mozku, lumbální punkce, vše bylo relativně v pořádku, ale můj stav se nelepšil. Byla jsem unavená, ale tak, že jsem spala a spala. Každý den byl stejný, spánek a léky na bolest a pocit osamělosti. Rodina mi byla velkou oporou, ale každý z nich měl své povinnosti, škola, práce, takže jsme spolu trávili čas mezi tím, když mě probudili a poté jsem opět usnula. Ani krásné letní dny jsem nebyla schopná trávit venku a užívat si, ataky a bolesti byly silnější. Jednoho dne jsem si řekla, jak z toho kola ven a napadlo mě pořídit si kočku. Už jako malá holka jsem je měla ráda, nemusí se venčit, tak proč ne. Koupila jsem si Britskou kočku jménem Kari. Britské kočky jsou klidné, polehávají v blízkosti člověka a mají rádi přehled o dění kolem nich. Bylo zvláštní, jak jen pocit, že je se mnou doma mi začal pomáhat. Byla jsem doma už téměř rok a takovou energii jsem dlouho nepocítila. Ona byla se mnou a já byla s ní a začalo zvláštní propojení, které jsem zprvu brala jen jako souznění mezi člověkem a kočkou. Když jsem spala, spala se mnou, když jsem byla vzhůru věnovala se sama sobě, britky jsou takové, ale kolikrát večer přišla, sedla si naproti mně a začala mňoukat, přivírat oči, cítila jsem jako kdyby říkala, už je čas jít spát. Šla jsem a ona šla za mnou, když jsem usínala, odešla. Několikrát v noci mě probudilo, jak chodí po posteli kolem mě, předla a zase odešla. Smála jsem se tomu, když jsem to vyprávěla, že mě chodí v noci kontrolovat. Ale chodila mě také budit, mňoukání přímo do ucha a pohled, který říkal, už nespi mi zezačátku také přišel zábavný. Při bolestech si lehávala k místu, kde jsem bolest cítila, a předla. Uklidňovalo mě to a uvolňovalo, bolest se tím vždy zmírnila. Co mě však opravdu zaráželo, bylo to, že kdykoli jsem si sedla na sedačku, lehla si za mou hlavu, za krk. Říkala jsem si, proč, takhle jí nemůžu pohladit, ale postupem času se to stalo pravidlem. Za nějaký čas jsem nastoupila na RHB oddělení na tři týdny. Bylo to úžasné, cvičili se mnou, každý den jsem podstupovala Vojtovu metodu, neboť jsem měla nižší citlivost levé horní i dolní končetiny. Vše se zlepšovalo ale bolest za krkem a hlavy se naopak zhoršovala. Přestali mi tedy cvičit s krční páteří. Dostala jsem se opět na neurologii, opět magnetická rezonance a výsledek…šok. Vyhřezlé krční ploténky, následkem autonehody ale tak moc, že neurochirurgové mě v mém věku ještě operovat nechtějí a i přes operaci budu mít doživotní následky. Bylo to zvláštní, v momentě, kdy jsem se dozvěděla svou diagnózu, jsem si vzpomněla na Kari, jen mi proběhlo hlavou, ona to cítila, ona cítila, že tam není něco v pořádku a proto si mi neustále lehala za krk. Začala jsem se ptát sama sebe, co je to za vlastnost a jak je možné, že mi její doteky a přítomnost tak pomáhají. Jak je možné, že když jí hladím a dotýkám se jí, cítím lépe i svou levou ruku. Tolikrát byla i u ostatních členů rodiny, pokud byl někdo z nich nemocný. Britky dle mé zkušenosti, nejsou kočky k dětem, ale pokud některé z mých dětí bylo nemocné, Kari k nim přišla, lehla si na ně, nebo vedle nich. Pokud měli teplotu, lehávala na jejich těle, předení ale nebylo přímo předením, přirovnala bych to spíše k nějaké vibraci celého jejího těla a zvláštního pobrukování, při čemž měla natažené packy, oči zavřené, ale nespala, působila spíše velmi soustředěně a za několik minut se protáhla a odešla. Dnes již opět chodím do práce, byť kromě léků mi lékaři pomoci nemohou. Chodím na kontroly, ale mohu s klidem říci, že díky „terapii“ kočkou se cítím skvěle. Vděčím jí za znovu získanou energii a chuť opět si téměř na plno užívat života. A léky na bolest, jako je například můj dávný přítel Tramal, zůstávají v mé krabici na léky již mnoho měsíců a doufám, že to tak bude i nadále. Únavový syndrom mi zůstal, ale jak se říká, vše si bere nějakou daň. Začala jsem se zajímat o Felinoterapii, kterou jsem prošla, aniž bych věděla, že existuje. Pro mnoho lidí, je kočka, jen kočka, bohužel málo kdo ví o jejich léčivích schopnostech. Jsem velmi ráda, že jsem je mohla a mohu poznávat. Ale tím můj příběh nekončí, pořídila jsem si Ragdollího kocourka Timmyho a to je opravdu „extraterapeut“. Renáta Turková Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Michal Říha: Proč je chůze na boso tak prospěšná? Ivana Valová: Lymfatická soustava Autorka články: Renáta Turková - terapeutka regresních terapií - FACEBOOK FELINOTERAPIE kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloaka8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addya8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4 = 'turkova.r' + '@'; addya8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4 = addya8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4 + 'email' + '.' + 'cz'; var addy_texta8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4 = 'turkova.r' + '@' + 'email' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloaka8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4').innerHTML += ''+addy_texta8183867b68bc9b61536865c3c0a00d4+''; Felinoterapie je léčba těla i duše. Při této léčbě využíváme mnoho našich smyslů, je vhodná pro léčbu dětí, starší lidi a dnes tak převažujícímu stresu. )
Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit. Fakt je to tak, někdy si to zkuste. Za noci, kdy je jasno, si vyjděte ven. Chce to najít si místo, kde není žádné pouliční osvětlení, nebo je opravdu málo jakéhokoli umělého světla. Teď zakloňte hlavu a podívejte se na hvězdy. Kolik jich vidíte? Deset, padesát, sto? A teď přijde ta finta - čas. Vydržte se dívat nahoru a začnou se mezi těmi hvězdami, které už vidíte objevovat další a další, najednou to jde rychle a náhle se vám až zatočí hlava z těch milionů světýlek, které jako by tam před chvílí vůbec nebyly. Z krásy a velikosti vesmíru vám může dojít řeč a přesně o to tu jde, přestat mluvit, tiše se posadit a být tady a teď pro ty hvězdy, pro sebe, pro život, který nám byl dán. Úplně stejně to funguje se zázraky. Možná víte, že tam někde jsou, ale nevíte, že jsou i pro vás, že jste jejich součástí. A přitom stačí tak málo. Kdykoli to půjde se na ně prostě choďte dívat. Co je to vlastně zázrak, co to hledáme? Nejdříve vidíme ty "velké" a ty co jsou nejblíž. Někdy nám je ukazují i v médiích. Jednomu člověku se například povedlo porazit nemoc ( jen si vzpomeňte na vlnu podpory pro Karla Gotta, když oznámil svou diagnózu a radost ze zázraku uzdravení). Zaměřte tedy svou pozornost na dobro a TO,CO CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ VIDĚT a zázraky začnou ve vašem zorném poli přibývat. Když se ale rozhodnete těch zázraků vidět ještě víc, je třeba udělat ten samý postup jako s hvězdami. Chce to čas. Vydržte se pozorně dívat kolem sebe a najednou uvidíte zázrak i v úsměvu kolemjdoucích, vůně vzduchu, tvaru mraků, poděkování, malé pomoci druhým, nebo jen bytí tady a teď - pro sebe, pro život, pro každé nadechnutí. A vůbec nejlepší je, když každý den alespoň jeden zázrak vytvoříte vy sami a dopřejete druhým ho uvidět a zažít s vámi. V pokoře a vděčnosti se dívám kolem sebe a každý večer vzhlížím k obloze, abych znovu a pokaždé nevycházela z údivu a radosti, že jsem součástí tohoto vesmíru, stejně jako ty miliony hvězd a zázraků. Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Navazující články: Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 2. díl Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 1.díl Očima laskavé rebelky: Jste Dámička nebo Amazonka? Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Během své lektorské praxe jsem testoval různé postupy, metody výuky s cílem najít ty, které zajišťují dlouhodobou znalost jazyka. A díval jsem se na to, co způsobuje, že se student cizí jazyk skutečně naučí. A zjistil jsem, že ta nejefektivnější, nejlepší metoda je velice jednoduchá. Stačí jazyk používat a tím se ho naučíte. Souhlasím tedy s tím, že je velice dobré vyjet do zahraničí, kde, pokud se nedostanete do české, slovenské nebo polské komunity, ale budete pouze s cizinci, kteří česky neumí, tak mluvit anglicky prostě budete muset. Vyjet ven je tedy skvělá věc. A pokud tu možnost máte, tak vyjeďte. Co když ale vyjet ven nemůžete ať už z pracovních či rodinných důvodů? Co když nemůžete strávit rok v Anglii nebo Austrálii, ale přesto se angličtinu potřebujete naučit? Jste pak odsouzeni k tomu, že se angličtinu nenaučíte? Rozhodně ne. Ve skutečnosti máte velkou šanci se jazyk naučit, pokud budete používat ty správné techniky a ty správné postupy. Proto bylo mým cílem vytvořit systém, který bude fungovat pro studenty, kteří nežijí v anglicky mluvící zemi, a přesto se chtějí angličtinu naučit. Věřím, že každý to může zvládnout. Naučili jsme se jeden jazyk a není žádný důvod, proč bychom se nenaučili druhý. A navíc jako dospělí se učíme nové jazyky rychleji než děti. Vím, že někteří lidé tomu nevěří. Hned vysvětlím, proč tomu tak je. Ten hlavní důvod je jednoduchý. Děti musí koncept každého slova pochopit nově z kontextu, ze situace. Jako dospělí máme obrovskou výhodu urychlovačů, například v podobě slovníku. Prostě si význam slov můžeme najít ve slovníku a víme ho hned. Nemusíme se ho snažit pochopit ze situace tak, jako to dělají malé děti. Můžeme také za poměrně krátkou dobu pochopit základní gramatická pravidla, která dal někdo do přehledu, a můžeme si tak gramatiku osvojit mnohem rychleji než děti. Také máme možnost čtení, což je velký urychlovač učení, a malé děti do 6 let ho většinou využívat nemohou. Jako dospělí se tedy učíme nová slova nejen poslechem ale i čtením. Vezmeme-li tedy v potaz čas, který studiu nového jazyka věnujeme a porovnáme ho s časem, který mu věnují děti, tak se jazyky učíme rychleji než děti. Představte si, jak by to vypadalo, kdybyste tolik času, který děti věnují učení svého rodného jazyka, věnovali učení angličtiny. Děti procvičují rodný jazyk každý den 8-12 hodin. Kdybyste měli tolik času, jako ho mají děti, tak se do tří maximálně šesti měsíců angličtinu naučíte. Pravděpodobně teď ale nemáte možnost být 8-12 hodin denně v kontaktu s angličtinou. To je mi jasné, ale budete-li se angličtině věnovat dostatečně často, tak se ji naučíte a budete v ní schopni komunikovat. Je vypozorováno, že potřebná hranice je 90 minut denně. Neznamená to, že se musíte 90 minut denně angličtinu učit. Je ale potřeba být tento čas s angličtinou v kontaktu a používat ji na přijímání a předávání informací. Také je dobré mít při učení jazyků především pozitivní nebo alespoň neutrální myšlenky ohledně vašeho postupu a mít radost z každého nově osvojeného slova. Ze zkušenosti víme, že mnoho studentů, přestože mají schopnost se nový jazyk naučit, tak se vlastními úvahami, vlastními rozhodnutími a postoji brzdí a naučit se anglicky je pro ně těžké. Jsou to úvahy, které v duchu nebo nahlas pronášíme. Například: Nejde mi to. Nic si nepamatuji. Zapomínám slovíčka. Nechápu to. Nemám talent. Nerozumím rodilým mluvčím. Raději nebudu nic říkat, aby nedošlo k trapasu. Ta gramatika je moc těžká. Nemám tu správnou výslovnost. V tomto věku už nemá cenu se učit nový jazyk. Všechny tyto úvahy jsou zcela zbytečné a v učení nám nepomohou. Jako malé děti jsme je neměli a byl to jeden z důvodů, proč jsme se rodný jazyk naučili, přestože nám to trvalo poměrně dlouho a nebylo to jednoduché. Bylo to právě proto, že jsme tam neměli úvahy, které by nám zabránili v tom, abychom jazyk používali. Myslíte si, že jste třeba ve dvou letech měli perfektní výslovnost každého slova nebo skvělou gramatiku? Nebo jste si třeba ve škole hned navždy zapamatovali název každé rostliny nebo kamene, se kterým jste se setkali? Já jsem toho rozhodně schopný nebyl a hodně slov, které jsem kdysi znal, jsem již zapomněl. Věřím, že i mnoho z vás jste spoustu slov především z odborných předmětů zapomněli. A pokud se to stalo, řekli jste si někdy, že nemáte talent na jazyky nebo že čeština je příliš těžká? Ne, takové myšlenky se neobjevovaly. Prostě jsme si tam nedávali žádné zbytečně úvahy, proč bychom se neměli češtinu naučit. Doporučuji tedy, pokud je vaším cílem naučit se anglicky, hlídejte si a „vypínejte“ všechny myšlenky a úvahy, které vás mohou zastavit. Byla by to škoda. Angličtina je jazyk, který se postupně učí všechny generace studentů. Potřebujeme ji při cestování, v práci nebo při získávání informací od cizinců, kteří žijí kolem nás. Přeji vám, aby se vám také podařilo se ji naučit. Pokud byste chtěli vědět více o tom, jak se učit anglicky „bez učení“, více informací získáte v členské sekci programu www.jakseucitanglicky.cz V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Rok 2016 končí svou první polovinu. Vše co bylo započato začátkem roku, ale vlastně už s koncem roku 2015 nabralo na obrátkách, nabralo zcela jiné směry, než jaké byly očekávány. Uzavíraly se a uzavírají situace, vztahy, děje, události, pracovní poměry, bortí se finanční i materiální jistoty, nejen ve vás samotných, ale i ve vašem okolí nebo celosvětově. Přicházejí zásadní životní rozhodnutí, nevyhnutelné změny, které mnozí ale nechápete. U každého znamení se otevírají cca 3 před-narozeninové měsíce, ve kterých se jakoby rychleji a dynamičtěji zviditelňují nezpracovaná témata, otevírají se nedořešené situace a graduje vše, co nebylo ještě uzavřeno. Jsou to vždy nejnáročnější 3 měsíce pro jednotlivé znamení, útěchou může být, že Berani, Býci, Blíženci a částečně i Raci to již mají za sebou. Lvi tímto obdobím zvratů a zlomů právě procházejí, stejně tak jako Panny a Váhy stojí na startovní čáře a čekají na svůj výstřel. (Mě osobně tento startovní výstřel čeká právě zítra 27.6.), ale už teď vím, co mi všechno ještě následující 3 měsíce odhalí, co mi ukáží a co ještě budu muset zvládnout dotáhnout do konce. Štíry čeká tento výstřel s koncem července, Střelce s koncem srpna a Kozorohy s koncem září. Každý bude svoje před narozeninové období prožívat jinak a po svém, ale přesto všichni stejně. Jak již bylo několikrát řečeno, 9-ová vibrace tohoto roku je o mnoha životních zlomech, náhlých ukončeních, změn směrů i dalšího posunu, odmítavý postoj k návratu do minulosti, ale také o sklízení vlastní setby za uplynulé 3 roky, pokud vynechám karmické záležitosti z dávné minulosti. Druhá polovina letošního roku vám ale ještě více odhalí to, co jste nestačili ukončit, vyřešit nebo změnit v jeho první půlce. Více se bude zaměřovat na to, aby se dokončily procesy, neuzavřené příběhy, rozdělilo se to, co je nefunkční, odpoutávali jste se od toho, co vás svazuje, co vám brání prožívat naplno vše, co byste chtěli. Budou přicházet rychlejší a zranitelnější zlomy, skrze bolest i trápení budete procházet procesy své vlastní vnitřní přeměny. Můžete v jedné vteřině prakticky přijít o všechno jen proto, aby jste si uvědomili, že jste znovu na začátku a že odešlo to, co jste až příliš chtěli nebo na čem jste lpěli. Všechno nestabilní, neklidné a nevyrovnané se bude hroutit, budou gradovat procesy, situace i události. Nepátrejte po tom, proč se to či ono děje, jaká je příčina, ale v dané situaci si promyslete své další kroky, svá slova i své postoje nebo názory, bude se vám to hodit. I světové dění nebude tak klidné jak se může zdát, nečekané zvraty v politické sféře, ale i v myšlení, v náboženstvích, všude tam, kde je nesoulad se budou projevovat potlačované emoce, netrpělivost, ale i zbabělost, touha utíkat od problémů, nechuť je řešit, určitá bezmoc nebo beznaděj či prožívání vlastní krize víry, ocitnutí se na vlastních životních křižovatkách. Nepodléhejte zbytečně strachu, je to nedílný proces tohoto roku. Je to z toho důvodu, aby vše nepotřebné, zastaralé a zkostnatělé odcházelo, dál vás nesvazovalo, neničilo a nemučilo vaše myšlenky. A právě mysl bude tím hlavním a ústředním tématem od července do prosince 2016. Bude vás víc zatěžovat, víc vás nutit přehodnocovat vše, co jste zaseli v minulosti, bude vás hnát do koutů, abyste dospěli k rozhodnutím, hledali nové cesty, východiska nebo alternativy. Budete doslova osudem i Vesmírem tlačení do situací, aby docházelo k nápravám chyb a omylů, k odpuštěním, ale i k možným ztraceným návratům. Stejně tak budete tlačení do toho více projevovat své skutečné pocity, nemanipulovat a nebýt manipulováni, nezneužívat a nebýt zneužíváni. Budete častěji konfrontování sami se sebou ve své samotě, ve svém nitru, častěji budete pochybovat o svých rozhodnutích, postojích nebo názorech. Budete sobě i druhým odkrývat své karty, své skutečné tváře, více uvidíte to, co jste vidět nechtěli a stejně tak budete vybředávat a pomalu se drát ze svých vlastních vytvářených iluzí, sebeklamů, vypočítavosti, přetvářky i pokrytectví. Budete se častěji tváří v tvář setkávat se svými starými a dobře zašitými kostlivci v podobě druhých, budou vám častěji odzrcadlovány vaše vlastní nezpracované emoce, potlačované touhy, nenaplněné sny a chtění. Více budete chtít a lpět udržet si to, co kolem sebe máte, nebudete se chtít daného pustit, ale přesto to neudržíte, pokud je to slabé a nestálé. Hlavně se nesnažte nic měnit, nejste pány Osudu a on není ve vašich rukou. Nakonec stejně všichni budete chtě nechtě podřízeni jemu. Osud je mocnější, než se vám může zdát. Přijímejte vše, co k vám bude přicházet se vztyčenou hlavou, nekrčte se v obavách někde v koutku. Přijměte výzvy i situace, i když budou bolestné, mizerné nebo zraňující. Ony vám totiž ukáží vaši slabost, vaši nedokonalost, to, v čem a v jaké oblasti o sobě pochybujete, kde máte nedostatečné sebevědomí, sebedůvěru a naopak na světlo bude vyplavovat vaše skryté obavy a strachy. Ať už bude přicházet cokoliv, pamatujte si, že všichni jsme tu za jedním jediným účelem. Prožít si tento krátký pozemský život naplno, prožít každý den tak, jako by měl být váš poslední. Pavel /Merlin/ Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz )
Pocit vlastní hodnoty, že k něčemu jsme. Kde ale vzít a nekrást...V prvním díle jsem slíbila pokračovat ve své zpovědi o tom, jaké jsem udělala největší chyby v cestě za sebevědomím a vnitřním klidem. Ta další se týkala právě pocitů, že nejsem k ničemu, že nemám pro tento svět žádnou hodnotu. Když se řekne slovo hodnota, okamžitě mi naskočí další slovo - a to je HODNOCENÍ. Ve vztahu k člověku je to podle mě vždycky destruktivní proces, nebo minimálně takový, který nepomáhá. Ani ve vztahu sama k sobě. Vyslovením jakéhokoli hodnocení (platí to dokonce i pro kladné) totiž dodáváme energii kódu přesvědčení - říkáme o druhém jaký JE, ale to my ve skutečnosti nemůžeme vědět - jde pouze o naše vnitřní vnímání. Když hodnotíme, vychází naše slova z oblasti EGA a promlouvá k EGU druhého - vytváří falešné pocity nadřazenosti nebo méněcennosti. Věřte mi, že falešné jsou. Vzpomněli byste si, když zalovíte ve svém dětství - kdy a kde jste zažili hodnocení druhými poprvé? Jaká je emoce, která předané informace provázela? A zkuste si teď vzpomenout - kdy se vám to dělo naposled v nedávné době? A stejně tak si vybavte tu emoci. Dobře své emoce prozkoumejte. Kam až nás jsou schopné dostat, co vše se v nás děje, když nám někdo oznámí, jací JSME a my netušíme, že jde o falešnou zprávu... A ještě jedna otázka: Kdy jste naposledy někoho hodnotili vy sami, co jste říkali druhému člověku o svých přesvědčeních? Jakou emoci jste prožívali jako hodnotitelé? Emoce hodnoceného mě dostávaly do kolen, a tak se zrodila moje chyba č. 2: Abych dodala hodnotu sama sobě, chtěla jsem si ji nějak zasloužit u ostatních. Aby mě hodnotili kladně. Předpokládala jsem, že to bude fungovat, když se přece tak snažím všem vyhovět. Pořád jsem sledovala, co bych na sobě ještě mohla změnit a opravit. Uzavřela jsem sama sebe v kleci nejistoty, zda vše dělám správně. A pak mi to najednou docvaklo - proč čekám, že mě budou pořád všichni hodnotit? No - protože jim to uvnitř své hlavy dělám taky a pořád! Chtěla jsem to změnit a zkusit, co se stane, když si to v hlavě srovnám tak, abych s hodnocením ve své mysli dokázala přestat...Abych si pro začátek nenaložila příliš těžký úkol, fáze první byla o pouhém pozorování, kdy se mi to děje v průběhu dne (tedy že mi hlavou víří myšlenky z oblasti EGA o druhých lidech, které potkávám).Postupně, když jsem na tyhle myšlenky začala číhat, tak najednou přicházely méně často. Mohla jsem tedy postoupit do fáze druhé - přijetí a úsměv ,v hlavě jen myšlenka na radost ze setkání. Nastalo obrovské uvolnění a já si uvědomila, že už vůbec nemám strach, jak mě lidé hodnotí, protože už jsem to od nich zkrátka vůbec neočekávala, bylo mi to tak JEDNO, jak jen je to možné - v pozitivním slova smyslu, tak hezky jedno.Tohle jednoduché cvičení mysli mi udělalo v životě prostor myslet na jiné věci, prožívat každý den kousek radosti z obyčejného (nebo neobyčejného?) bytí sama sebou - a to stačí. V příštím díle se podíváme na mojí třetí největší chybu, mezi tím se uvidíme na osobních konzultacích, inspirativních setkáních a také na Facebooku Laskavé rebelky, kde se můžete podělit o své zkušenosti, také vám ráda odpovím na vaše otázky k tématům osobního rozvoje a podpory sebevědomí. Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma - https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace. KORUNNÍ ČAKRA – SAHASARÁNA Čiré bytí, JÁ JSEM, JEDNOTA – tak by se dala asi nazvat tato 7 čakra, která dřímá na temeni hlavy. Musím se přiznat, že až tento text skončí, přečtu si ho jako VY poprvé, plně to nechám na automatickém písmu, ať už z toho vznikne cokoliv. Někdy je svět jako vejce, jsme schovaní a jediný koho vidíme, jsme my sami – hledáme nedokonalosti v naší představě dokonalosti. Stal se z toho skoro sport, dokonalost je všude – tělo, vztahy, jak by měl vypadat život, partner, láska a vše je v naprostém hledáčku toho, jak by to mělo být a když to tak není, první na ráně je buď okolí anebo JÁ. Tyranie vlastního JÁ – a zde je nejlepší rozhodčí a soudce v jednom naše mysl. MYSL to místo, které tak moc ráda dokonalost, chytá se každé částečky hmoty, aby byla poznána, aby byla rozpoznána, odhalena. Pořád dokola něco hledá a hledá a nepřestane. A když to najde, najde něco jiného, co bude dál chtít stavět k vlastnímu obrazu. Toto místo je magické ukrývá se zde vztah k bohu, vztah k vesmíru, smýšlení o sobě samém. To jak jsme otevřeni, to jak jsme schopni povolit hranice našeho myšlení, to vše sem patří. V posledních týdnech jsem hodně psala automatickým písmem své vize – je to přímo k téhle čakře, proto to zde s vámi chci sdílet: Hluboká vize - Athelaj. 20. 5. 2016 Kutná HoraPRVNÍ ČÁST Usedám do bolesti, do místa plného záhady .... vidím obraz .. vidím příběh "Je to tu pěkně vlhké, vzduch je tu jakoby zkažený, nic tu nedýchá, je to podivné a otrávené místo. Teče tu voda, jsou tu i potraviny - ale vše je mírně otrávené a způsobuje to bolest, utrpení - lidé jsou zde oblečeni dost teple, je tu zima - podívám se nahoru a zjistím, že jsem v nějaké studni. Sleduji své ruce, jsem odhodlaná z toho místa odejít, opustit ho nadobro a tak poslední energii co mám dám do cesty nahoru - moje myšlenky - tam je lépe, tam budu moct dýchat. Šplhám nahoru, je to neskutečně těžká cesta, ale pro tu vidinu udělám cokoliv. jsem skoro nahoře ... ach bože to je úleva. Vyšplhám se a první co vidím je poušť - sesunu se zmožená ke studni, nevím čemu věřit, jsem ztracená, koukám se zpátky do studny - tam to znám, tam je to místo, které jsem tolik nesnášela ale co tady? Vždyť tady nic není - nemám sebou ani vodu nic .... NE mě to nepřemůže, jdu i za cenu, že umřu - JDU ... Umírám ... Narodila jsem se a jsem zpátky ve studni - jsem v šoku - ale pamatuji si, svůj minulý život - můžu si udělat zásoby sice zkažené vody ale aspoň nějaké - vše připravuji a když jsem připravena opouštím studnu - desítky životů umírám na poušti - stále více a více připravená cestovat dál a dál .... Poslední život jsem prostě připravená, že dojdu někam, kde nebude jen pusto prázdno - chci, aby někdo šel se mnou, ale zůstávají, nechtějí zemřít - raději utrpení než smrt. Jdu už se umím na poušti pohybovat, už jsem celkem s energií pouště v krásném souznění - stále mě žene vidina toho, že někde ulehnu do trávy, kde si odpočinu, najím se něčeho čerstvého. Jdu a vidím před sebou něco velkého - je to ZEĎ - ta poušť je oplocená ZDÍ - umírám u zdi vyčerpaná a unavená z věčného kráčení někam, za jiným a lepším, za něčím co neexistuje, za něčím za čím jsem se domnívala, že jdu...."Bylo ticho - mé tělo plulo nahoru a já mohla položit jednu otázku: L: Jaký to má smysl?A: "Jediný smysl, který to má, tomu vkládáš ty, žádný význam to nemá" Zeptám se otázkou - jaký to pro tebe má význam?L: CO? já mám odpovídat Vám? Nic se nikdy nedozvím, to je peklo na zemi pořád musím něco hrabat ze sebe - ach .... Pro mě to má význam zbavit se místa kde nechci být - nechci být v utrpení a bolesti chci ven.A: "A cestování tomu má nějak pomoci - to je ten význam?"L: CO?ticho.... Hluboká vize - Athelaj. 21.5.2016 Kutná HoraDRUHÁ ČÁST Po dlouhém tichu, kde se ztratil hlas v otázce se už neozvalo nic .. jen ticho - zase je to na mě, zase mi nikdo neporadí jak kráčet, copak je to tak těžké odpovědět na otázku? Cítila jsem zlobu, ale věděla jsem, že je mi to k ničemu - protože nakonec to byl vztek zase jen na samu sebe .... Narodila jsem se do již velice známého místa - otrávené místo plné bolesti a utrpení. Jenže má smysl někam jít? Má smysl se za něčím hnát? Dobře, udělám to jinak - sednu si tu a budu čekat co se stane .... Sedím v místě, kde po stěnách stéká divná smradlavá tekutina, všude je křik, bojím se i ohlédnout, ale sedím - sedím v blátě nebo co to je .... kdo by zde chtěl být? No tak jo, když to nejde ven, budu to muset udělat jinak. Vylezla jsem ven a nabrala písek a přinesla ho dolů - dolů do studně. Trávila jsem dny tím, že jsem přinášela písek dolů a seděla a nechávala to místo na sebe působit. Zemřela jsem tam mnohokrát, ale zlepšovala jsem se v meditacích a naučila se pohybovat v tom místě, dokonce jsem z toho co stékalo po stěnách dělala s pískem sochy, tvořila jsem tam své představy. Jednoho dne jsem seděla a nechala na sebe to místo působit, už nebyl odpor k místu, už nebylo nic co by mě přimělo lézt někam a v tom se to stalo - jako když uhodí blesk - PRÁSK Sedím na louce, první okamžik tomu nevěřím a hledím kde je studně, kde je humus co tam byl - vidím ostatní lidi jak jsou vyplašení - křičí ale není to radostné - oni mají strach, že se tam vrátí - neskutečné - tady si už uvědomuji, že i když se prostředí změní lidi se chovají ještě podivněji. Za má záda si sedl STRACH, vypadal jako oblak takového tmavého dýmu a děsně se smál "Zase se tam vrátíš, zase tě to potká, zase budeš hnít za živa." Ohlížela jsem se a viděla jsem jak lidé prchají, bylo to děsivé. A v tom jsem zaslechla Athelaj. Jemný hlas, který hladí i když se ptá otázkou ... A: Tak co si vybereš tentokrát - prchání před strachem, že se něco vrátí co bylo ve tvé minulosti silně zakořeněno ale přesto to již neexistuje? A nebo si vybereš jít krok do zeleného a budeš žít okamžikem, který je vzácný a to je teď? Jak odpovíš?L: No jistě vím, že je to pravda, už se nevracet, ale je tam tak reálný strach ....Vize se ztrácí .... znovu jdu do vize a cítím strach, ale pro mé překvapení sedím a medituji na louce na zelené louce .. kde je studně???? Kde je utrpení??? Kde je bolest? Jak to, že je to pryč?A: "Rozhodnutí je součástí vědomí, že tady tudy už nepůjdu. Poušť je symbolem prázdnoty, ve které ale může být vše - je prázdná a přitom plná - jen to vidět - jak ale můžeš vidět na poušti plnost, když po ní kráčíš s myšlenkou, jak by měla vypadat? Představa ničí vše živé - je to bolest, je to hnijící energie - tam cesta nevede a i když jsi byla statečná a cestovala opravdu pak daleko, zastavila tě tvá vlastní ZEĎ - tvůj mozek, tvoje představy a tam umíráš u představ. A pak ti umožním se na něco zeptat, ale stále máš pocit, že musíš odejít a tak znovu se rodíš do toho samého, abys jednoho dne pochopila, že to tak být nemusí - ale ne ničím vnějším - ale vnitřním.Tvá tvorba ve studni byla krásná, byla opravdová byla přítomná, navzdory prostředí, tak jako ty. A v momentě kdy se vize změnila, přišel strach - protože to co dobře známe, je nám i přes utrpení velice blízké až mateřsky spojené.Jde o to, že nic nemá svůj význam, ten tomu dáš TY.Takže i když se nyní ponoříš do bolesti zpátky najdeš se v meditační poloze v trávě, protože to už je nyní stav tvého JÁ - jediné co se udržuje v bolesti ať je jakákoliv je jen tvá myšlenka o svém JÁ."Dovětek: "Až budeš kráčet, zastav se - nadechni se a stůj pevně - podívej se kde stojíš a kam údajně kráčíš, sedni si, neutíkej, nech všechno proplout - myšlenku, emoci - jdi ji vstříc, jakoby jsi vítala nejmilejšího."A: BUĎ UPŘÍMNÁ, navzdory tomu co kdo řekne, co si kdo myslí, co ti to vezme nebo dá - co si vybereš? L: Já nevím - ach bože .... A: Ano přesně tak .... Jsem s tebou Sdílím s Vámi Vize, protože ty vycházejí z mého vztahu k vesmíru, Bohu je to o důvěře. Tento druh snění, vizí jak chcete je léčivý, není omezený, není vedený, je přesně takový, jaký je a taková je 7 čakra. Co víc zde s vámi sdílet, než to co vyšlo z tohoto spojení, co více nám může přiblížit vesmír a boha než se odevzdat proudu života, než nechat proudit to co je, důvěřovat tomu proudu a jít s ním. Vztah k Bohu:Byla doba, kdy jsem byla na to celé naštvaná, nazlobená – chtěla jsem se vrátit do momentu, kdy jsem si řekla, že se vydám na duchovní cestu a budu prostě, a nalézat kdo jsem a proč tu jsem. Chtěla jsem to zrušit a žít normální nevědomí život, až tak zoufalá jsem byla. Ale bez toho Boha, bez té lásky bez toho vesmíru to prostě nejde, složila jsem zbraně, složila jsem boje a znovu uvěřila. A tím se do mého života vliv život místo pomalého umírání… Hluboká VIZE 23.5.2016 Kutná Hora Nořím se do srdce, sedím na louce, na přesně té louce z vize z pouště. Sedím a naproti mě sedí myšlenky - hádají se pořád něco melou a za mnou jsou emoce. Pozvu je, aby si sedly, abych na ně viděla. Ony tedy vztekle, lítostivě jdou - jedna pláče, druhá kope všude kolem sebe a do toho ten hluk od těch myšlenek. Sedím a koukám na ně, pozoruji co se děje a vidím, že emoce se drží s myšlenkou. A tak odděluji myšlenku od emoce - zvláštní to věc - přestanete věřit myšlence, programu a emoce začne divně pobíhat sem a tam kam se, jako chytne, do jakých sítí vleze, aby tam mohla existovat - ptám se jí? "Proč tu pořád jsi? Co se děje? " Ukázala mi zas jinou myšlenku a tak jsem ji prostě oddělila, už jsem ji neuvěřila a emoce zmizela…. Sedím tam a koukám, ozývá se známý hlas… "Pokud věříš své myšlence, svému vlastnímu neštětí, propadu, nemoci, bolesti, dramatu ať má jakékoliv téma - pak je zde zastoupena i emoce, která tomu všemu dodává na síle a autentičnosti. Když ale přestaneš myšlence věřit a vidíš ji jako něco co přichází a odchází a není třeba se ji držet, pak uvidíš, jak emoce najednou neví kudy kam - nemá se čeho chytit a pokud není chycena v jiném starším dramatu zmizí. Pokud se Ti opakují určité emoce, odděl myšlenku a pokud ji OPRAVDU přestaneš věřit a uvidíš ji jako něco co pluje sem a tam a necháš ji, emoce se nemá čeho chytit a odchází tak jako myšlenka."Athelaj. Tato čakra je o vnitřním probuzení, o dovolení si věcí, které se nemusejí všem líbit, je to o autentičnosti a jedinečnosti. Je to místo, kde buď jste ztraceni a zahlceni ve vlastním představě o tom co je, bylo a bude anebo je to místo plné dobrodružství a neskutečných věcí, které jsou skutečné, až s tím kam si dovolíme pustit hranici naší mysli. Když mi chyběla rovnováha, vnímala jsem nebe jako spásu, jako něco co pomáhá, jako záchranu, jako lék, jako uzdravení – to JAKO tam je záměrně. Nyní, když cítím, že se pomalu navracím k podstatě k sobě samé, tak tady v tom bodě je velká živelná energie země, neodešla, je tu stále i zde v tomhle místě – to co prožívám v 7 čakře, píšu a mohu to díky slovům ukázat i Vám, těm kteří jsou otevřeni. Nic víc totiž není potřeba, není co řešit, jsem celistvá, tak jak jsem a dokud budu věřit myšlence, že to tak není, tak to tak nebude. Všichni máme ono napojení, jen se tomu otevřít ve své mysli, že je to možné a že to mám HNED – TADY A TEĎ. Pokud uvěříme, že je vše možné, a že si stavíme překážky sami, tak se otevře něco velkého, co nás naplní, dá nám sílu, dál kráčet.Neříkám, že je to snadné, život by se měl žít se vším, co nabídne, se vším s čím přijde. Život, je proud energie, která se rodí a zaniká a vzniká nová a tak pořád dokola – prochází celým tělem, prochází až k zemi a navrací se zpět. A my jdeme buď s ní, nebo proti ní – moc možností tu asi není. Ať jsou Vám vize ku prospěchu, k pochopení toho co je potřeba pochopit, vidět z pohledu vědomí. Přeji všem, aby našli přesně to, co mají a dá Vám to přesně to, co máte najít. Děkuji, za Vaši podporu, těm, kteří mi píší a moje články o čakrách četly a čerpají z nich inspiraci, berme to vše jako inspiraci a co nám neslouží, zahoďme a nevšímejme si toho – tohle Vás nic neučí, je to pouze obohacení pomocí sdílení, učí se každý od toho nejpovolanějšího – OD SEBE. Navštivte můj nový web, zdraví Vás ATHELAJ. www.athelaj.cz Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání. Autorka článku: Lenka Vlášková Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem. www.tarot-a-shamballa.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Potřebujete se naučit anglicky? Mám pro vás dobrou zprávu. Každý to může zvládnout. Z předchozích článků víme, že každý máme na jazyky talent a pokud máte dlouhodobou motivaci se angličtinu naučit, tak je velká šance, že uspějete. Věřím, že než se do učení angličtiny pustíte, je také dobré vědět, mezi jaké předměty vlastně anglický jazyk patří, abychom k jejímu učení přistupovali tím správným způsobem. Mnoho studentů se začne učit angličtinu na škole spolu s dalšími předměty, jako jsou biologie, chemie, matematika nebo fyzika. Takové předměty se většinou učíme tak, že se snažíme zapamatovat si informace, které jsou napsané v učebnicích, a pak jsme známkováni na základě toho, jak dobře si tyto informace pamatujeme. Ať už s tímto systémem vzdělávání souhlasíte či ne, je to zažitý systém výuky, který má minimálně jednu výhodu. Někdo v minulosti přišel například na to, jak fungují fyzikální zákony nebo jak funguje lidské tělo, sepsal to do učebnice a vy teď tyto informace můžete získat, aniž byste si na ně museli sami složitě přicházet. Jak je to ale s učením cizích jazyků? Je dobré použít stejný systém výuky jako třeba na biologii nebo fyziku? Kam vlastně zařadit cizí jazyky? Nyní možná napíšu něco, s čím nebudou někteří z vás souhlasit. Zkuste se ale nad tím zamyslet. Dovolím si tvrdit, že angličtina není klasický předmět. Nepatří tedy do předmětů typu biologie, chemie, zeměpis, dějepis. Angličtina je sport. Ano, je to sport. Cože? Možná si teď někteří z vás řeknou, to není možné. Angličtina je sport? Ano, je to sport nebo se alespoň dá ke sportu přirovnat. A pokud se podíváme na to, co nás učí ve škole, patří tedy mezi předměty, jako jsou tělesná výchova, pracovní vyučování nebo zpěv. Chápu, že může být těžší tuto myšlenku přijmout, dejte mi ale prosím šanci ji vysvětlit. Pojďme se nejprve podívat, jak se učíme sporty. Jak se třeba učíme tenis? Na začátku je trochu teorie. Někdo nám ukáže, kde jsou hranice kurtu, jak se drží raketa, jaké jsou základní údery, a pak se jde trénovat. Teorií tedy strávíme 10% času nebo i méně a pak se jde do praxe. V praxi se snažíme opakovat to, co nám někdo jiný ukázal nebo co jsme viděli, že druhá osoba dělá, tedy kopírujeme to, co dělá druhá osoba. Děláme při tom chyby, občas potřebujeme trochu korekce, ale postupně se sport učíme a tréninkem se posouváme na novou úroveň. A když se posuneme na novou úroveň a hrajeme proti lepším hráčům, opět děláme na té úrovni chyby. Když tuto novou úroveň zvládneme, posuneme se výše, kde opět děláme nové chyby, a tak dále. Prostě máme při učení sportů méně teorie, hodně praxe, a také spoustu chyb, které se postupným tréninkem odstraňují a tak se posouváme se na vyšší úrovně. A teď zpět k učení jazyků. Zkusme se nyní vrátit do svých dětských let do doby ještě před tím, než jsme šli do školy a zkusme si vzpomenout, jak jsme se učili svůj rodný jazyk. Používali jsme nějaké učebnice, vyplňovali jsme gramatická cvičení? Učili jsme se ze seznamu slovíček, z kterých nás druhý den někdo vyzkoušel? Připravovali jsme se na velkou čtvrtletní písemnou práci, tak jak to většinou známe ze školy? Já určitě ne a předpokládám, že ani vy jste to nedělali. Přesto jsme se do šesti let svůj rodný jazyk naučili a v první třídě jsme byli schopni plynule komunikovat. Jak takové učení rodného jazyka probíhalo, když jsme neměli žádné učebnice ani hodiny češtiny? Systém byl velice jednoduchý. Učili jsme se napodobováním toho, co říkali ostatní. Tedy opakováním toho, co jsme slyšeli. Dělali jsme u toho chyby? Ano, a spoustu, stejně jako když se učíte nový sport, ale příliš jsme je neřešili. Prostě jsme jazyk hodně používali, dělali jsme spoustu chyb ať gramatických nebo ve výslovnosti. Dokonce nás většinou ani nikdo neopravoval způsobem, který známe ze školy. Umíte si představit, že by vám rodiče řekli: „Dej si pozor na koncovku tohoto slova, to je sedmý pád a v sedmém pádě skloňujeme toto slovo podle vzoru hrad. Dej si na to příště pozor.“ Ne, nikdo nás tímto způsobem neopravoval. Rodiče to maximálně řekli správně a my to pak po nich správně zopakovali. A tak jsme se naučili svůj rodný jazyk, bez nervů, přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka. A podobně se můžete naučit i angličtinu. Přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka, podobně jako jste se jako malé děti naučili češtinu nebo jako se malý Angličan naučí angličtinu. Dnes jsme si ukázali, do jaké skupiny předmětů patří angličtina, a v příštím článku se podíváme na to, zdali se učíme cizí jazyky rychleji než děti. V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Sebevědomí a vnitřní klid. Poslední dobou se s tímhle tématem doslova roztrhl pytel. Transformační energie v uplynulých měsících nemilosrdně boří všechno, na čem jsme doteď stavěli své jistoty i nejistoty a přesvědčení. Pak třeba stačí jeden jediný den, někdy i pár minut a bum... všechno je jinak, vnější svět najednou dělá něco úplně jiného, než známe, lidi v našem životě (světe div se) si dělají co chtějí a my ztrácíme půdu pod nohama. Jenomže proč? Protože nestojíme dost pevně na své vlastní půdě, protože se necítíme dost silní na to, abychom vše zvládli, ustáli. Hledáme marně sami v sobě a v návalu strachu najednou ve všem to zmatku nenacházíme uvnitř sebe nic, co by alespoň naznačovalo víru v dobrý konec. A to všechno jenom proto, že jsme své sebevědomí ve starém světě energií 3D postavili na špatných základech. Uvedu první ze tří nejčastějších chybných základů, na kterém jsem kdysi v době duchovního bezvědomí stavěla i já, dnes už chápu, proč to nemohlo fungovat a co dělat místo toho. 1.CHYBA: Na prvním místě se zabývat povrchemJestli jste si mysleli, že tohle neděláte, zkusme si to trochu prozkoumat. Vezměte si čistý papír a napište tak, jak vás budou odpovědi napadat jako první, necenzurujte se, jen prostě pište, co vás jako první napadá. a) Pokud vidíte něco, s čím jste na sobě nespokojeni - napište to sem. b) Vzpomeňte si, jakým způsobem každou tu věc řešíte ( zakrýváte, odstraňujete?) Pokud neřešíte vůbec, dejte křížek a napište si, proč to neřešíte. c) Podtrhněte v seznamu ty chyby, které jste našli na svém těle nebo vzhledu. d) Kolik průměrně měsíčně investujete do úprav na vašem těle nebo vzhledu? Počítejte vše od make-upu, přes holení až po kadeřnici nebo kosmetičku, nehty, solárium nebo třeba permanentku na cvičení - prostě vše, co má vylepšit váš fyzický vzhled. e) Zakroužkujte ty chyby, které jste našli jinde než na těle - čeho se týkají? Vašeho chování, myšlení, vztahů, návyků? Jak je nejčastěji řešíte? Opět se zamyslete, zda je zakrýváte, odstraňujete nebo neřešíte vůbec. Zamyslete se nad tím, které z nich vám nejvíce vadí, překážejí v dobrém pocitu? Jsou to ty, které aktivně řešíte a do kterých investujete čas a peníze? Ve fyzické rovině je možné, dostupné a běžné cokoli spravit, vylepšit, a proto se k tomu tak často a pravidelně obrátíme a hlavně - je to rychle vidět, že ano? Je to taková náplast. Funguje jen na chvilku.Ale duše zůstává fakt dost často na huntě. Stačí, když srovnáte čas a finanční prostředky věnované na obrodu a vylepšení tělesné schránky s péčí o zvýšení spokojenosti vnitřní.Transformace to nyní účinně očišťuje, urychluje, a usiluje o vyrovnání energií. Tisíci způsoby nám dává najevo, abychom se také podívali dovnitř. A začali o svou duši pečovat pravidelně. Mojí osobní cestou, když jsem zjistila, že zvenku to vylepšovat vážně nestačí a sebejistota získaná úpravou fasády se udržela vždy jen na chvíli, se stalo rozhodnutí být skutečně dobrým člověkem, kultivovat svou duši. Tak po té cestě jdu a mezi námi - od té doby mám stále menší starosti a vydání s těmi vylepšováky z venku :) Když se stanete( nebo stáváte) dobrým člověkem, znamená to (viděno mýma očima), že trvale pracujete na své laskavosti, pravdivosti, respektu, podpoře nejen k druhým, ale zároveň k sobě samým, znamená to, že přesně víte kým jste ( a dokonce stejně dobře, kým nejste), nebo po tom intenzivně pátráte a co je pro vás v životě důležité. Lidem, kteří jsou na to připravení, můžu pomoci nastartovat jejich vlastní cestu. Pokračovat budeme příštím článkem, kde odhalím další chybu, které jsem se dopouštěla na cestě k vnitřní síle a sebevědomí . Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma - https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Co je vnitřní dítě? Vše co se nám v dětství stalo, v dobrém i zlém si neseme v sobě. V každém období svého dospívání jsme měli získat nějaké zkušenosti, které potřebujeme v dospělosti. Máme sedm období dospívání. KOJENEC, BATOLE, PŘEDŠKOLNÍ VĚK, ŠKOLNÍ VĚK, PUBERTA, DOSPÍVÁNÍ a DOSPĚLOST. Zkušenosti potřebujeme, abychom byli dospělí. Být dospělý znamená být v souladu se svým vnitřním dítětem. Pokud jsme v dětství dostali vše co jsme pro svůj přirozený vývoj dostat měli, je naše vnitřní dítě v pohodě, protože ví, že jeho dospělý se o něj postará a ochrání ho. Pokud tomu tak není, cítí se naše vnitřní dítě ohroženo okolním světem i námi samými. Když jsme nedošli vnitřní zralosti, nejsme dospělí, ale řešíme problémy kolem sebe a v sobě jako děti, nebo rodiče. Dítě v nás je vystrašené, vynucuje si podporu a pozornost. Rodič v nás, se rozhoduje dle naučených vzorců, které přijal v dětství. Je direktivní, nesmlouvavý, přesvědčený o správnosti svého jednání, podle kterého se řídí a vnucuje ho druhým i sobě. Takže naše jednání ovlivňuje dítě, rodič a dospělý. Dosáhneme-li stavu, kdy vnitřní dítě je v souladu se svým rodičem, získává naše vnitřní dítě dospělého o kterém ví, že ho ochrání a postará se o něj vždy, když bude potřebovat. Málokdo z nás si uvědomuje, že máme v sobě konflikt mezi rodičem a dítětem. Když se pomocí Chanelinngu dostaneme do podvědomí, tento konflikt se zjitří a my se dozvídáme proč se vše neděje jak si přejeme a co máme změnit, aby se to tak dělo. Poznáváme sami sebe a měníme své programy, které nám bránily žít ideálně šťastný život v hojnosti a blahobytu. Zkuste si opakovat „Žiješ ideální život v hojnosti a blahobytu“. Opakujte to několikrát za sebou. Říkejte to ve druhé osobě.Ty žiješ. Pak to samé můžete zkusit říkat v osobě první. Já žiji. A pozorujte pocity, které u toho máte. Máte-li přitom dobrý pocit a jste přesvědčeni, že tomu tak je ve všech oblastech vašeho života, pak nemáte co řešit a jste šťastný člověk. Ale když cítíte, že tomu tak není, zamyslete se proč a snažte se to napravit. Jsme tu proto, abychom byli šťastni. Jen šťastní lidé mohou rozdávat radost a lásku.A VOTOM TO JE. Již několikrát jsem zde psal o Channelingu a píši znova. Proč? Protože jsem došel konečně poznání, proč jsme touto schopností obdařeni a jak ji můžeme pro sebe využít. Když jsem objevil možnosti Channelingu a začal tuto naši schopnost využívat při svých terapiích, věděl jsem, že se něco napravuje, ale procesu, který se v nás odehrává jsem ještě dostatečně nerozuměl. Dnes vím, že máme ve své mysli programy, které předurčují naše jednání. Myslíme si, že máme svobodnou vůli, ale nemáme. Neseme si v sobě zkušenosti svých předků, které nám předali a přidáváme k nim vlastní zkušenosti, které předáme svým potomkům. Nerozhodujeme se svobodně dle dané situace, ale podle programů, se kterými jsme se ztotožnili. Myslíme si, že víme co je správné a co je špatné pro nás i ostatní a bojíme se tyto své představy změnit. Jdeme životem a chceme vědět co nás čeká za příštím rohem. Podle zkušeností si vytvoříme představu, že za tím rohem je stejný svět, jaký známe a pokud tomu tak je, jsme spokojeni, pokud tomu tak není, jsme nešťastní. Došel jsem poznání, že když si ze své mysli pomocí Channelingu vyčistíme své programy, domněnky a předsudky, stáváme se tvůrci svého života a náš osud, který nám byl předurčen těmito programy, přestává platit a my získáváme svobodnou vůli žít teď a tady po svém. Svět, lidé, život kolem nás se mění stále rychleji, ale naše programy, některé jsou prehistoricky staré, říkáme jim pudy, se mění jen pomalu. My se tomuto rychlému vývoji nestíháme přizpůsobit. Připadá mi to jako zázrak, když na mém kurzu Channelingu si některý z účastníků sedne do horkého křesla a najde odvahu pojmenovat svůj program, který mu v životě způsobuje problémy. Sedne si a během deseti minut odchází s hlubokým prožitkem nového poznání. Starý program, který mu nedovolil svobodně jednat je pryč a on získal svobodnou vůli rozhodovat se podle nových zkušeností a ne podle starých programů. Nedávno jsem viděl americký film, který se právě tímto tématem zabývá. Jmenuje se Správci osudu. Je o tom, že nemáme svobodnou vůli a jsme řízeni osudem, ale máme možnost se osvobodit a svobodnou vůli získat. Bůh nám svobodnou vůli nedal, dal nám možnost si ji vzít a Channeling je mocný nástroj, jak ji získat. A VOTOM TO JE. Autor metody Runa: Miroslav Procházka. http://www.rus-runa.cz Je možné si domluvit bezplatnou konzultaci po telefonu, přes Skype i osobní setkání. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak58801434af68778c47f73e352a968606').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy58801434af68778c47f73e352a968606 = 'metodaruna' + '@'; addy58801434af68778c47f73e352a968606 = addy58801434af68778c47f73e352a968606 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text58801434af68778c47f73e352a968606 = 'metodaruna' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak58801434af68778c47f73e352a968606').innerHTML += ''+addy_text58801434af68778c47f73e352a968606+''; Mobil 777 648 577 Skype miremek Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autora. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace. ČAKRA TŘETÍ OKO – ADŽŇA To co vidím, nemusí být vždy skutečnou pravdou, skutečnou pravdou je jedinečná moudrost každého jedince, která se ale neshoduje s jinou pravdou. To co nás osvobodí, je zahodit veškeré naučené a přečtené pravdy. Zvednout se a jít si za svým, za tím co nás táhne, za tím co vnímáme pro sebe jako dobré – navzdory všemu kolem, kráčíme, i když jsme na své okolí příliš nebo zase málo. Tato oblast je zvláštní v tom, že otvírá jedinečnost, moudrost, intuici a poznání, které plyne z bytí – být sám sebou. Jenže být sám sebou znamená, být jedinečný a to se málo komu chce. Hodně se setkávám s tím, že lidé prostě chtějí vědět, jak si otevřou třetí oko a už jim nedochází, že mechanicky něco otvírat je jakoby jsme chtěli po sobě věci, na které nejsme připraveni, nebo je zcela nechápeme. Vše se otvírá, vše se děje přesně jak má a jediným způsobem, kterým se čakra léčí a zesiluje svou sílu, je to jak žijeme, to je celé. Moudrost dostaneme do svého vínku, než vlastně vcházíme do těla, zrodí se z krve a jde pracovat do hmoty, jde se stvořit skrze nás, je však otázkou zda každý dojde takové úrovně, aby toho byl schopen. Někdy se tyhle věci pohnou po práci na sobě, někdy prostě je to jen proto, že takovou moudrost vy nenesete a máte tu svou moudrost jinde a to mnoho lidí nechápe – otvírají, až otevřou něco, co není připravené a oni pak zase žádají o uzavření schopností – každý je tu jako jedinečná bytost, každý má to své a je na něm aby na to přišel. Vlastně nevím co o téhle čakře ještě více říct, je to místo kde už padají veškeré programy veškeré vzorce a přichází to poznání, místo kde je ukryta esence samotného života. Také přichází pohled na sebe samu, kým jsme a kým jsme kdysi byli a pochopit a přivítat veškeré tváře života a osobnosti.Uvidět onu nit, která míří až k nám a je propletená přes veškerý život. Od jisté doby ke mně chodí hluboké vize a ráda bych tu jednu s vámi sdílela, možná se to může zdát vlastně úplně mimo mísu, ale to právě s touhle oblastí souvisí – 3 oko je možnost na-cítit se na tu podstatu sebe a uvidět sebe v moudrosti – někdy to není tak úplně snadné, jak se může zdát – vidět a cítit – někdy je to spíš na škodu a musí se s tím člověk naučit pracovat a naučit se s tím žít. Minulý život je jako provázek, vedoucí k vám, přes Vás, přes ostatní, provázek co prochází každého, kdo s jeho esencí došel k poznání před bránu toho života, dveře se otvírají a Vy nevíte, kam jdete, ale víte, že je DNES den, kdy jste připraveni se do toho ponořit, je čas to vyřešit.Hluboká vize - Athelaj. 21. 4. 2016 Kutná Hora Po mnoha bolestech těla, se ukládám do nuly, kde nic není, nic nemám, zažívám své fyzické tělo jinak, vnímám ho, učím se to. Někdy je to zmatek, někdy je to bolest, někdy je to propad, slzy nemají konce, je to tu, to proč tu fakt jsem… učím se, učím se, hoří mé tělo pod lavinou písmenek a tak usedám a píši vzkaz od Athelaj. ode mě, JÁ JSEM Athelaj. Bohyně Země 2014 "Jsem MATKA, MATKOU všem, jsem ZEMĚ. Se mnou jsi provázána po všechny životy, ať jsi kdekoliv. Esence je všudypřítomná i ve vodě." Pravila tvář zarytá v Zemi.Náhle se obraz mění na sedící bytost, není zde poznat, zda je to muž či žena, je to absolutně jedno, jako kdyby na tom nezáleželo."Jsem, a když jsem tak vše roste, vše se hýbe. Nyní se roztříští poslední kus, ten poslední článek ze skla vyrobený a otevře se nevídaná věc. MOC, jehož tíha v době pradávné, byla tvou zkázou, nyní se navracíš."A pak se vše mění na bytost, které v hlavě roste krásný květ a jakoby byla ta bytost těhotná nebo držela vajíčko. Je zahalena do bílé barvy až šedivé, je v takovém víru a přesto je klidná, Dívám se tiše a ona tak lehce praví:"Již vím, čím jsem - jsem klidná, nesu své dcery a syny ve svém lůně, nesu je všechny - jsem si vědoma toho, že každé dítě jehož životu jsem dala možnost je mnou a já jsem jím. Jsem si vědoma, a přesto dovoluji být každému, aby šel svou cestou. Ve své mysli je uvolním, ať kráčejí, ať jdou - ke mě se pak vrací jako k MATCE jejíž dar byl dán životu i smrti." Proměna 2014 "Pradávné energie, pradávná bytost, stále jdeš dál, až dojdeš na hranici legend, bytosti, o nichž se praví, že pocházejí z legend a pohádek a ty je uvidíš jako reálné bytosti, protože jsi jednou z nich. Dojdeš až na samou hranici, kdy začal svět, pradávná energie si Tě žádá. "Minulé životy, jsou minulé, je mnoho teorií o nich, přesto však jsou lidé, jejichž provázky sahají až do samých útrob Země, do jeho prvopočátků. A ty jsi jednou z nich. Hluboká vize - Athelaj. 25. 4. 2016 Kutná Hora A: "To co se rozprostírá nad tvou hlavou, je mrak, děsivá obluda, co přišla navštívit tento čas, čas kdy kořen ucítí nebe. L: "Až kořen ucítí nebe?" A: "Až se srdce dotkne stínu, pak se kořen zvedne k nebi a ucítí lásku, nezapomeň - LÁSKU." " L: "Dávat lásku tam kde to bolí, dávat lásku tam kde je ohrožení." A: "Jen luna rudě září v čas, kdy krev rozbouří tvůj čas, kdy boj o život je s námi, pak hlava skloní svůj boj a schází do srdce, jen tak uvidí kořeny podstaty, jen tak dosáhne kořen nebe - láska je ten lék, lék všeho a všech - láska je plynoucí život i když luna září v barvě krve." Zpátky ke kořenům 2015 A: "Ty stojíš, tak stůj, vnímej ten život kolem, je to báseň i přes to, že děj se odehrává za času temného, tento čas je čas zráním, kdy to co nechtělo být spatřeno ze strachu, bude vyléčeno okem, jehož jediná energie je láska. Děs v očích a strach je mocný, není však všemocný. Všemocný je ten kdo dává své energii směr a zároveň kdo ho obohacuje o esenci lásky a pochopení, ten je všemocný, je schopen všeho, je tím čím byl stvořen, silou mocnou než cokoliv silou všemocnou." A proč Vám to píši zrovna sem? Protože čakry jsou život, je to energie kterou směřujeme, je to energii jak mluvíme, jak cítíme, jak jednáme, jak vidíme a jak vnímáme sami sebe a nakonec je to jak vnímáme boha a vesmír a svět a o tom až příště – je to tak, není návod na odblokování čaker, jako není návod na život – život se žije – čakry se prostě tvoří za celý náš život a jsou schopné s tím jak na sobě pracujeme prostě postupovat s naším tělem – nejsou oddělené – jsou s námi jako život – máme to ve svých rukou. Athelaj. „Uvidět znamená být viděn v moudrosti a jedinečné pravdě.“ Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání. Autorka článku: Lenka Vlášková Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem. www.tarot-a-shamballa.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Existuje jedna zcela zásadní věc, která nesmí chybět, pokud se chcete naučit nový jazyk. Angličtinu učím již mnoho let. Ve třídě jsem měl studenty, kterým to na začátku moc nešlo, a patřili mezi ty slabší ve třídě. Přesto se po čase dostali na úroveň těch zpočátku lepších a někdy je i předběhli. Co rozhoduje o tom, zdali budeme v učení angličtiny úspěšní? Jaký je ten nejdůležitější faktor, který rozhoduje o tom, zdali se nový jazyk naučíme či ne? Už víme, že všichni jsme na učení jazyků talentovaní. Co tedy ještě potřebujeme k tomu, abychom uspěli? Možná už tušíte, co to je. Tou důležitou věcí je motivace. Motivace je to, co hýbe světem. Motivace je to, co rozhoduje o úspěchu či nezdaru. Slovo motivace pochází ze slova „hýbat se“. Pokud nemáte motivaci, nedojde ani k žádnému pohybu, k žádné akci a nic se tedy nezlepší. Ani úroveň vašich znalostí. Téměř každý student má určitý druh motivace, když se začne učit anglicky. Proč ale někteří neuspějí, přestože motivaci mají? Pojďme motivaci trochu více prozkoumat. Jsou totiž dva druhy motivace a jen jedna opravdu funguje. Jaké dva druhy by to mohly být? Jsou to motivace krátkodobá a dlouhodobá. Nejprve se pojďme podívat na tu krátkodobou. Sem zařazuji následující situace. Vyjedete si o dovolené do zahraničí a tam zjistíte, že už skoro všichni na světě kromě vás mluví anglicky, a tak se rozhodnete s tím něco udělat. V září se zapíšete do kurzu anglického jazyka a pustíte se do prvních lekcí angličtiny. Nebo se váš zaměstnavatel rozhodne podpořit vzdělávání ve své firmě a připraví pro své zaměstnance kurzy angličtiny, na které vám přispívá nebo je máte zcela zdarma. Někdy jsou dokonce v pracovní době a tak využijete příležitosti a do kurzu se zapíšete. Nebo si zaplatíte soukromého lektora, aby vás tu angličtinu už konečně naučil. Toto jsou všechno typy vnější krátkodobé motivace. Nebo alespoň z mého pohledu. Někdo jiný, ve většině případů lektor anglického jazyka, pracuje pro to, abyste se angličtinu naučili. Je vaším učitelem, průvodcem. Já vím, že se to zdá, že vy sami se chcete učit, že první impuls vzešel zevnitř. Ano, věřím, že na začátku to tak opravdu je, ale abyste u studia zůstali, potřebujete někoho, kdo by na vaše učení dohlížel. Sami od sebe byste se jazyku po vyprchání počátečního nadšení tolik nevěnovali. Nechci, abyste si teď mysleli, že jsem proti tomu, abyste chodili do jazykové školy nebo si platili soukromého lektora. Naopak, určitě to doporučuji. Chci jen, abyste pochopili rozdíl mezi tím, kdy se angličtinu učíte sami od sebe, jako se malé děti učí svůj rodný jazyk, a tím kdy potřebujete vnější kontrolu, nebo jak říkají někteří studenti, že nad sebou potřebují bič k tomu, aby se angličtině věnovali. Mnohokrát jsem se v různých jazykových školách setkal s tím, že studenti, kteří tento bič potřebovali, studium do 6 či 12 měsíců stejně ukončili či přerušili. Hodně zde závisí na kvalitě lektora, který, pokud je opravu dobrý, dokáže studenty při angličtině udržet i za hranici 12 měsíců. Netvrdím tedy, že vnější motivace vám nepomůže zlepšit vaši angličtinu. Určitě v mnoha případech pomůže. Je tu ale jedno úskalí. Pokud jednou výuka skončí, a to se dříve či později opravdu stane a jako studenti již nad sebou bič v podobě učitele mít nebudete a vnější motivace tedy odejde, přestanete být s jazykem v kontaktu a vaše úroveň začne postupně klesat. Pokud s jazykem přestanete být v kontaktu, tak je vypozorováno, že studenti v průměru ztrácí přibližně 500 slov za rok. Vezměte si, kolik času jste museli angličtině věnovat, než jste se naučili 500 slov a teď to během roku ztratíte. Pokud je tedy vaším cílem naučit se anglicky, ale jdete na to přes krátkodobou vnější motivaci, tak není zaručený dlouhodobý výsledek. Proto říkám, že je potřeba dlouhodobá motivace, stejně jako ji mají malé děti, když se učí svůj rodný jazyk. Pojďme se nyní více podívat na to, co myslím tím, když říkám, že potřebujete dlouhodobou motivaci. Abychom to zjistili, je třeba se opět vrátit do dětství a podívat se na to, co je naším cílem, když jsme malé děti a učíme se svůj rodný jazyk. Čeho chceme dosáhnout? Zkuste se třeba podívat na to, jak to bylo přímo u vás samotných. Když jste byli malé děti, dali jste si někdy za cíl naučit se česky? Rozhodli jste se někdy, že se naučíte tu zajímavou řeč, kterou všichni kolem vás mluví? Bylo to tak? Nebylo. Ale česky jsme se přesto naučili, i když to nebyl náš cíl. Co tedy pro nás bylo v tu dobu důležité? Potřebovali jsme rozumět rodičům, sourozencům, babičkám, dědečkům. Šlo nám o to, abychom rozuměli tomu, co nám druzí chtějí sdělit a chtěli jsme sdělovat své vlastní myšlenky druhým tak, aby nás pochopili. To byl naše skutečná potřeba, náš skutečný cíl. Nebyla to ani slova ani gramatika ani úspěšné zvládnutí testů. Šlo nám o předávání myšlenek. Naše motivace šla zevnitř. Nepotřebovali jsme nad sebou žádný bič, který by nás k učení přiměl. Prostě jsme se jazyk učili tak, že jsme ho používali. Každý den jsme měli motivaci jazyk používat k předávání a přijímání informací a nikdo nás k tomu nemusel nutit. Tento přístup k učení se jazyka fungoval. Všichni jsme se rodný jazyk naučili. Prostě jsme ho jen používali a naučili se ho. Já vím, že se to může zdát jasné a logické, bohužel ale tento přístup pak většinou nepoužíváme, když se učíme nový jazyk. Učíme se nová slova z různých seznamů slovíček. Zaměřujeme svoji pozornost na učení se pravidel, vyplňování gramatických cvičení a zvládnutí testů. Ano, tento přístup také funguje, ale jen u zhruba 20% studentů. Ostatní končí s pocitem, že se angličtinu nikdy nenaučí nebo jsou z nich věční začátečníky, kteří to každý rok či dva zkouší znovu. Posunou se o trochu výše, aby během pár měsíců, kdy si dají pauzu, opět klesli zpátky. A přitom je řešení opravdu jednoduché. Stačí změnit přístup. Stačí přestat se angličtinu učit tím, že o ní studujete a učíte se něco nazpaměť, ale začít ji používat k získávání informací. Pokud se vám podaří dostat do bodu, kdy budete mít dlouhodobou motivaci k používání angličtiny a půjde vám především a o získávání a předávání informaci v angličtině, uděláte ten nejzásadnější krok k tomu, že jednou budete opravdu schopni v angličtině komunikovat.Dnes jsme si ukázali, jaké jsou typy motivace a která motivace opravdu funguje. Příště se podíváme na to, mezi jaké předměty angličtina vlastně patří. V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Strana 17 z 19
Více videí