Horoskopy 2022 Martin Pávek Tipy na výlet Ramona Siringlen

Terapie a práce na sobě

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Často a s oblibou se mluví o tom, jak muži nejsou dost mužní, jsou neschopní, líní a nedělají pro rodinu dost. Nezřídka se do takové kritiky zapojí i muži, ale velmi si v ní libují ženy. Vedou se různé polemiky o příčinách, ale obvykle je vina ponechána mužům samotným.  Z pozice žen bychom si však mohly uvědomit, že jsme to my, které v tomto mají největší vliv. V roli partnerek na nás záleží, jestli se k muži budeme chovat s úctou, respektem a láskou nebo ho naopak budeme ponižovat a kritizovat. Myslíte, že někdo, kdo se cítí odmítaný a nemilovaný, pro vás bude s radostí něco dělat? Nebo spíš bude kopat kolem sebe, stahovat se do sebe či unikat? Skutečně si myslíte, že někoho donutíte k lásce násilím? Ano, násilím. My ženy nedisponujeme takovou fyzickou silou, ale naše zbraně jsou slova a způsob, jakým je používáme. Naše slova mohou zraňovat mnohem víc než bodnutí nožem. Buďme si toho vědomy a nemáchejme kolem sebe dýkou svých slov. Lásku tím nezískáme, jen zraníme druhého a v konečném důsledku i sebe. Chceme-li, aby se k nám muž choval s láskou a respektem, milujme ho a respektujme. Nechcete? Tak s ním nemusíte být. Není povinné být ve vztahu s mužem.Nechcete ho opustit? Pak si uvědomte, že vám ten vztah něco dává. Něco, čemu jste nechtěly dát hodnotu a důležitost, a právě za to můžete začít pociťovat vděk.  To, jací muži jsou, z velké části formujeme my ženy. V rolích matek dáváme svým synům zažít, že jsou milovaní, hodnotní. Ten první nejdůležitější vztah mají s námi, se ženami. Role otce přichází později. Otec je vzorem, jak být mužem, ale opět záleží na matce, zda ona otce přijímá, miluje a respektuje. Pokud ano, je bezpečné být jako táta. Malí chlapci prochází obdobím, kdy chtějí být jako táta úplně ve všem. Někdy je to až úsměvné. Náš syn si takto asi ve 4 letech ustřihl vlásky těsně u kořínků nad čelem, aby to měl stejně jako táta, kterému tam vlasy už ustupují :-) V tomto období můžeme jako matky dávat svým malým mužům tu zpětnou vazbu, že tomu dáváme velké, láskyplné ANO. Ano, můžeš být jako táta. Můžeš být mužem, já muže a tvého tátu miluju. Vím, že prakticky toto není pro ženy snadné. Každá z nás si prošla různými zkušenostmi, které se dotkly naší sebehodnoty a sebevědomí. Jen postupně je budujeme a učíme se respektu a lásce samy k sobě. Proto není tak snadné skutečně milovat a respektovat muže. Zkuste po sobě nechtít být v tom dokonalé a jen si dát záměr, že chci směřovat tímto směrem. To stačí. Můžete u toho dělat chyby a může se stát, že se na svého partnera po starém způsobu někdy oboříte s kritikou. Následně si však můžete uvědomit, že chcete jít jinudy. Najít, co jste vlastně v tu chvíli nedělaly v souladu se sebou, že se stalo, že jste pak obvinily ze svých nepříjemných emocí druhého. Zde pak můžete konat změny a podpořit sebe v přijetí, respektu a lásce k sobě, kdy je propojíte s vědomím zodpovědnosti za svůj život a svoje emoce. Pak už totiž nemusíte hledat chyby na muži, ale můžete sobě dát svobodu žít podle sebe. Pak muže vedle vás už netlačíte, aby vás zajistil štěstí a můžete si ho užít takového, jaký je. Osobně miluji tento způsob tvoření vztahů. Je náročný, to je bez debaty, ale rozmnožuje naši svobodu, samostatnost a lásku ve vztazích. Když se stále vracíme k sobě a svému prožívání, můžeme přestat znásilňovat druhé, aby nám dávali to, co si neumíme (z nezralosti) dávat sami, a můžeme si k sobě vybrat někoho, koho chceme takového, jaký opravdu je a nemusí se kvůli nám měnit. Které esence v tomto tématu mohou pomoci? Samozřejmě lípa na posílení sebelásky.Růže na pročištění našich zranění na ženské linii a z partnerských vztahů.Modřín  na vymanění se ze závislosti na druhých, která svazuje nás i druhé. To jsou ta nejčastější témata, ale každý to můžete mít ještě v jiných nuancích, takže klidně vyberte esenci, která vás teď nejvíc přitahuje a bude to pro aktuání okamžik ta pravá. O vztazích mužů a žen jsme si povídali i na Příznacích transformace ve vysílání s názvem Jak žije šťastná žena.   Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Ptáte se mě, co dělat v případě, že máte doma muže, který je příliš závislý na vztahu, na Vaší péči, pozornosti a maminkovské roli. Tito muži často trpí pocity méněcennosti a nedůvěry, která se projevuje jako manipulace dětským chováním ve formě vyžadování pozornosti, žárlivostí, vyvoláváním pocitů viny nebo útoky a zastrašováním. Jestliže je žena v takovém vztahu, pak závislost je také jejím skrytým tématem. Příčinou bývá strach z opuštění, který se může projevovat tím, že žena má strach z hluboké intimity a kontaktu, bojí se dotknout svých niterných pocitů a zranění a raději volí formu úniku- tedy stav tzv. protizávislosti, je příliš dominantní nebo příliš zaměstnaná prací a různými činnostmi, aby nemusela být konfrontována se svým hlubinným nitrem. Chování muže k ženě vždy odráží stav jejího nitra, to jak ona sama zachází s vlastními pocity. Analytická, kritická a citově chladná žena si proto může přitahovat závislé a slabé muže, aby v jejich chování rozpoznala vlastní dětské pocity a nedořešené niterné konflikty. Existují tedy dvě úrovně prožívání, jak se s takovou situací vypořádat. Na vnitřní úrovni je třeba přijímat realitu takovou, jaká je. Je důležité si přiznat, že vlastnosti, které nás na partnerech nejvíce iritují, jsou rovněž našimi utajenými stránkami, které se v sobě snažíme popřít. Je dobré se s tímto faktem konfrontovat a uznat v sobě pocity závislosti třeba i v jiných úrovních - připoutanost k vlastním schopnostem, k představě, že jsem silná a vše zvládnu sama, k práci, k dětem nebo pocitu, že mám vždy pravdu a jsem nepostradatelná nebo schopnější než můj muž. To je ve skutečnosti projevem pýchy, která se snaží kompenzovat skrytý pocit méněcennosti. Teprve tehdy, až žena uzná, že svým chováním "nutí" muže stavět se do slabší pozice, až přizná svou zranitelnost a závislost sama v sobě, může se od takového vztahu osvobodit a umožnit i svému muži, aby se vymanil z pozice dítěte. Druhá úroveň prožívání je úroveň vnější, to znamená, jak komunikuji navenek s okolním světem. Tam je dobré zachovávat autenticky vlastní hranice a jasně a nekompromisně se vymezit vůči manipulaci. Jestliže muž ženu obviňuje, vyžaduje, tlačí, zastrašuje, pak žena by měla použít svou sílu a říct jasné "ne" takovému chování. Pokud muž opakovaně nerespektuje její hranice, pak je lepší ze vztahu odejít. Jestliže chceme napravit své pokřivené vzorce a mechanismy, měly by tyto dvě úrovně probíhat současně. Protože pokud se budeme pouze vymezovat a nepřevezmeme zodpovědnost za své pocity, tak sice třeba odejdeme ze vztahu, ale na vnitřní úrovni se nic nezmění a s dalším partnerem budeme prožívat opět stejné scénáře. Druhým extrémem je to, když žena bere zodpovědnost za celou situaci na sebe a úporně se snaží pracovat se svými pocity, aniž by se vymezila, a očekává přitom, že její muž se změní. Její neschopnost postavit se sama za sebe a bránit se manipulaci pak ústí v to, že v muži narůstá potřeba projevovat čím dál větší agresi nebo slabost. Vše začíná u nás samotných. Ale bez jasné komunikace a autentického projevu se v situacích s lidmi nedostaneme dál. Proto je užitečné poznávat svůj vnitřní svět a nelpět na své dokonalosti. Přiznat své slabiny a umět se s nimi vyrovnat. Celý svět je naším zrcadlem a díky tomuto uvědomění můžeme růst a objevovat krásy života v sobě i v okolním světě.   Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Život se nedá řídit, ani kontrolovat. Pokud to děláme, naší motivací je strach. Strach z nejistoty, strach z potencionálního nebezpečí, které z úrovně nízkých frekvencí podvědomě vnímáme na každém rohu. Jestliže tedy máme představu, že změníme své myšlení a zajistíme si tak pocit bezpečí, stále nejsme svobodní. Náš život se sice začne ubírat novým směrem a pocítíme jisté výsledky, ale strach nás bude stále pronásledovat. Proto nestačí jen pozitivně myslet. Kdo chce být svobodný, zvolí si svobodu jako prioritu, bez ohledu na koncepty a představy, co svoboda vlastně znamená a jaké podmínky proto musí splnit. Existuje také možnost, že pro dosažení stavu svobody žádné podmínky, které musíme splnit, neexistují. Otázku, co je svoboda, si musí každý položit sám. Odpověď je skrytá pod nánosy konceptů a představ, je to spíše záležitost intuitivního cítění či tušení, nikoliv téma k analytickému rozboru. Jde o to, že dokud máme myšlenky, se kterými se ztotožňujeme, ve skutečnosti svobodní nejsme. Je to z toho důvodu, že myšlenky nás napadají a stáváme se jejich zajatci bez ohledu na to, jestli jsou pozitivní nebo negativní. V příjemných myšlenkách je jistý pocit pohodlí a více prostoru pro iluzi utváření vlastní reality, ale stále jsme jimi do velké míry omezováni. Ten, kdo jde ve svém prožívání do hloubky, až za samotné myšlenky, se setkává s pocity nejistoty, obavami a strachem. Teprve když strachu dovolíme, aby se stal našim průvodcem a spojencem, naší vědomou součástí, můžeme jej plně integrovat do svého těla a necítit se jím ohroženi. Když přijmeme nejistotu jako nedílnou součást našich instinktů, přijímáme také proud života takový, jaký je. Nejistý, nepředvídatelný a neuchopitelný. Divoký a dobrodružný. Život si nelze podmanit, nelze jej zkrotit. Život je samotné vědomí. Je to živoucí Duch, který nás neustále proměňuje a proto kdykoliv se chytáme svých pomyslných jistot, rozmetá je na prach. Člověk, který kráčí cestou k osvobození, si toto uvědomuje a každou ztrátu jistoty vnímá jako požehnání. Jistota = iluze. Proto každá doba, která zdánlivě působí jako nejistá, je vždy plná chaosu a změn, je zároveň předzvěstí transformace vědomí na vyšší úrovně bytí. Je zajímavé pozorovat, kolik protichůdných názorů a tezí my lidé vymýšlíme, abychom se mohli alespoň částečně zorientovat v tak náročné a chaotické době. Mysl tak jedná z důvodu, aby se měla čeho chopit a vytvořit si svůj bezpečný postoj v nebezpečném světě. Zaujímat stanovisko vytváří pro mysl iluzi bezpečí. Uspokojivou odpověď na otázky existence však nelze najít v žádném z myšlenkových postojů. Rychlost, s jakými jsou naše názory zpochybněny, koncepty, plány a postoje rozmetány, je více než kdy dříve citelná. Není se čeho chytit. A tak zůstává jen odevzdat se a důvěřovat, že síla, která nás přesahuje, je inteligentnější, než iluze našich ustrašených starých já, které z posledních sil bojují o své přežití. Nakonec nám pravděpodobně nezbude nic jiného, než své strachy a obavy odevzdat této síle a nechat se unášet proudem života tam, kam určí naše vyšší směřování, naše božská neuchopitelná podstata. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Lucie Meškanová: Když na sebe žena zapomene

Lucie Meškanová: Když na sebe žena zapomene

„Dokážete mě ocenit, jen když je vám zle (muži, rodino, spolupracovníci, celý světe), jen když mě potřebujete. Pořád jen dávám, a když jednou potřebuji pomoct já, nikdo tady není. Dokonce jste naštvaní, že si dovolím být nemocná! Nemám co na sebe, protože pro samou péči, aby bylo postaráno o vás, si neudělám čas ani na to dojít si pro nový boty. Lítám jen kolem vás a to nikdo nevidí, tahle práce je neplacená a všichni vidí jen peníze. Myslíš si, že když nosíš domů víc peněz, nemusíš nic a rozhoduješ o všem. Už toho mám dost! Je mi zle. Takhle to prostě dál nejde!“ Spílá žena, které ještě zatím nedošlo, že na sebe zapomněla. A na druhé straně stolu na ni civí manžel, přítel, děti, rodiče, spolupracovníci a celý svět a VŮBEC NIC NECHÁPOU. „A proč si teda nic na sebe nekoupíš a víc neodpočíváš?“ hlesne manžel po chvíli. To ale neměl dělat. Teprve teď se strhne ta pravá mela. „Nekoupím, nemůžu, nejde to, musím, nesmím a TY ZA TO MŮŽEŠ! DĚLÁM TO KVŮLI VÁM A NIKDO MĚ NEVIDÍ!“ Pak se žena zpravidla rozpláče, děti v pubertě nenápadně mizí s mobily s očima v sloup někam do bezpečí, mladší děti brečí s mámou a muž vůbec netuší, o co tady jde. „Vždyť si nikdy na nic nestěžovala? Dávám jí co si řekne? Co jsem zase udělal špatně?“ Začíná být naštvaný a přechází do útoku. Pak se křičí, vyčítá, vytahují se kostlivci ze skříní a pak je ticho. ZAPOMNĚLA JSI NA SEBE a teď to víš a není to ničí vina. Možná to zní divně, ale je  důvod zajásat, protože když se stane tohle, tak jsme zatáhly za ruční brzdu a je možné něco udělat jinak. Prostě teď vidíš, že jsi se jen spletla. Většinou totiž víš, jak to chodí. Znáš všechny ty řeči, že „nejdřív si nasadí v letadle masku máma a pak dítě“ a myslíš si, že se tak chováš. Jenže koukala jsi na světlo, které jak baterka svítilo na cestu všem kolem. Byla jsi hrdá na to, že tak září. Pořád jsi hlídala, aby nezakopli a měli cestu dostatečně uhlazenou a stačilo ti vědomí, že vše klape. Jenže jednoho dne ti došly síly. Třeba jen chřipka nebo  jiná ne-moc. Možná jsi jen o něco požádala kamarádku, manžela nebo děti a oni řekli, že ne. A VTOM SE TO STALO! Tak moc to zabolelo, že to vyvolalo tu bouři v prvním odstavci. Oni mě vidí, jen když něco potřebují! Pak zapomenou. Pak nevědí.  Možná jste taková ta skvělá žena, máma, kolegyně a kamarádka, která přirozeně všem pomáhá a nečeká za to nic, jen prostě očekává, že když bude ona něco potřebovat, druzí to budou mít také tak. No, a zjistí, že to má každý jinak. CO Z TOHO PLYNE? Uvědomit si, že jsme na sebe zapomněly, je velký dar. A ano, vděčíme za to našim blízkým, kteří nám to názorně předvedli. CO MŮŽEME? Naplnit na prvním místě sebe sama jako pohár živé vody. Dát si pozornost, péči a ocenění. Nikdo to za nás ve skutečnosti nemůže udělat – může nám jen naši vlastní hodnotu zrcadlit. TAKŽE JDEME DO TOHO PRAKTICKY! Šatník (dosaď) mám v pořádku nejdříve já a pak se teprve postarám o rodinu (a věřte, že nejde o peníze, ale o zájem a péči – pro případ výmluv) a děti vážně nepotřebují výstřelky podle poslední módy, kdykoli si řeknou. Jste jejich máma a svým postojem k sobě samé jim dáváte do života to nejdůležitější. Věřte, že  se smíří s tím, že mobil za 30 tisíc prostě nedostanou. Daleko snáze než s tím, když s vámi nebude sranda (a to nebude, když jste za obětující se chudinku). O domácí práce je třeba se dělit, zejména s většími dětmi. Vyndavání myčky, věšení prádla, čištění domácích mazlíčků vašim dětem jen prospěje, i když budou remcat – a to mohou, ale vy také můžete trvat na svém. Ideálně dojdete do stavu, kdy si přidělené domácí práce rozdělí podle toho, co každý z nic nesnáší nejméně ze všeho. Nadšení zásadně neočekávejte :). Oblečení a jiné ženské sarapetičky si kupujte pravidelně každý měsíc (stačí maličkost). Nečekejte,  až bude peněz nazbyt a pořízeno vše, co máte v plánu – to totiž ve většině rodin nebude nikdy, a když budete čekat na tu zářnou chvíli, tak se s vámi vsadím, že se jí nedočkáte nebo se odhodláte právě ve chvíli, kdy se rozbije pračka a je potřeba koupit novou. Vaše staré oblečení vyhazujte, prodávejte, darujte. Nezahrabávejte se v něčem, co vás netěší, jen proto, že „to ještě užijete na doma“. Do diáře si zapište masáž, jógu, běh, kosmetiku, kadeřníka, seminář, atd. a na tyto položky se dívejte naprosto rovnocenně s třídní schůzkou, tendrem za milion v práci a nutností udělat na poslední chvíli dětem do školy kraslice na Velikonoce. Jinak se tam totiž nikdy nedostanete, nebo plná výčitek, a to je na nic. Smějte se a naučte se být i trošku marnotratná a lehkovážná. Žádný muž nemá rád ufňukanou chudinku. Pořiďte si krásné spodní prádlo a pyžamo. Když vám cokoli z výše uvedeného nevyjde, nezlobte se na sebe, manžela, šéfa ani děti. Mějte se prostě jen ráda. Pak nakazíte i všechny kolem.  Opačně to není možné. Krásné jaro. P.S. Letí zelená barva. Zelená se týká našeho srdce, svobody a našeho vlastního vnitřního prostoru. Mám krásný nový zelený kabát a nepotřebuju ho! Lucie Více info na www.luciemeskanova.cz     Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.   )

Je vzdělání zakázané?

Je vzdělání zakázané?

Dnešní článek bude mít 2 poloviny. Ta první bude hrůzný, strach nahánějící vhled do školství v jeho nejrozšířenější podobě. Staneme se svědky ukázněnosti, memorování, soupeření a ztráty své jedinečnosti. Věřím, že druhá polovina vás zahřeje na duši a ukáže vzdělávání zcela jiným směrem. Ocitneme se jakoby v jiné realitě. Osobně proti vzdělávání nic nemám. Chceme aby se děti naučili jazyk, číst psát, počítat no a pak jim přejeme aby si poradily se vším, co jim přijde do cesty v jejich cestě životem. A aby byly šťastné... To je to hlavní, aby byly šťastné. Opravdu jim to dnešní vzdělání dokáže nabídnout? Pozoruji kolem sebe, že děti jsou zvídavé, tolik se toho naučí a potřebují své vzory. Od prvních nekoordinovaných pohybů, lezení až prvních krůčků. Pohání je zvědavost. Touha objevovat. Vše prozkoumat, všude se dostat, strčit ruku pod tekoucí pramen vody. S příchodem řeči přibyde další rovina jejich objevování. Proč, proč a proč:) Děti jsou nezastavitelné. Nebo ne? Existuje bod v čase a prostoru, kdy tato vášeň dostane pěkně na frak a dříve nebo později začne upadat. Tento bod je nástup do systému základního vzdělávání. Měl bych lepší označení. Komplex základního vzdělávání. Je mi to líto, ale pak se dějí věci, které přímo odporují výše popsanému. První ze změn je klid. Ukázněnost. Děti musí sedět v lavicích. Kde je to objevování? Ten pohyb? Ale už je mu 6 a tak se musí naučit, že musí sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. Ano, tohle každý chceme pro své dítě. Zní to hrůzněji než jsem si vůbec představoval. Krátce poté jsou představeny zákony džungle - Každý sám za sebe a ten nejlepší vyhrává. Říká se, že žádný člověk není stejný. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Přesto vás budeme porovnávat známkami. Musíte být všichni stejně dobří. Ve všem. Kdo nebude mít samé jedničky nedostane se na školu. Další školu. Kde bude muset opět sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. K porozumění a vykonání je toho více než dost. To je panečku předmětů a té látky. Pro všechny. Rozumím, že člověk má mít nějaký všeobecný základ, ale některé učivo spíše připomíná IQ test. V reálném životě jsou k ničemu, pokud to není váš oblíbený předmět a pokud jste nějaký takový vůbec měli. Třeba dějepis. Nevím jak teď ale byla to samá jména a datumy. Tuhle někdo, támhle někdo, tehdá a tehdá. Žádné souvislosti, žádné poučení z historie, kterou považuji za nejdůležitější. Když se to člověk naučil, prokázal tím inteligenci a píli. Prokázal, že poslouchal, porozuměl a splnil příkaz to zopakovat. Také jsem nezažil jsem mnoho míst, kde by lidé nesměli spolupracovat. Možná někde na Wall Street. Neopisuj. Budu to známkovat. Musím vědět, jak si vedeš. Nebylo by lepší, kdyby se ti opisující hříšníci nad problémem zamysleli spolu? Když na něj společně přijdou, obohatí je to oba. Představa, že se v práci zeptám kolegy na jeho názor s problémem, který mě dostal do úzkých a oba by jsme za to byly vyhozeni (dostali za 5), je absolutně zcestná. Tuhle část už nebudu dále natahovat. V mnohém se mou nemusíte souhlasit. V mém světě jsem v šoku z toho, jak rozdílně od mého pohledu, k člověku přistupuje komplex vzdělávání. Snad bych to tak i nechal a řekl si, že to líp nejde. Naštěstí se ke mě v minulosti donesly informace, které mě ukázaly že to jde. Nyní se dostáváme do říše fantazie. Asi pro většinu z nás. Vše o čem budu mluvit není jen teorie. Tato praxe na světě probíhá. Ty děti absolventi existují a jsou vcelku úspěšní. Odpověď na otázku – proč to není všude, když je to tak dobrý – asi každý zná. Pro ostatní napovím. Kam by jsme to došli bez sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. To je náplň pracovního dne většiny z nás. V tomto ohledu komplex vzdělávání neselhává. Na těchto školách učitel není učitel. Radši se vnímají jako průvodci. Když má dítě otázku, zeptá se jich a oni mu odpoví, případně pomůžou s objasněním otázky. Jak prosté, že. Představa, že dítě ve škole aktivně projevuje zájem patří jen šprtům, ne? Tohle žádné normální dítě školou povinné nědělá. Tito průvodci říkají, že dětí není třeba se dotazovat. Není třeba z nich něco páčit, sami mají mnoho otázek. Mnoho:) Rozdíl je, že 5 leté dítě si ve školce hraje. Někdo jezdí s auťáky a od mala je fascinovám jejich pohybem. Auta vysílá do různých směrů, brodí je různými materiály jako třeba písek. Skoky auťáků z vyvýšených míst a jejich následná reakce je fascinuje. Někdo si rád staví, povídá si, někdo vaří, stará se, pečuje. Někdo pozoruje květiny a otrháváním lístečků nebo pampelišek slouží ke zkoumání z čeho jsou. Když přijdou do této školy, místo sezení v lavici se dále věnují těmto kratochvílím. Nechtějí je tam mít stejné. Každý svoji pozornost zaměřuje jiným směrem a v takto nízkém věku jsou děti skutečně autentické. V této škole mají mnoho mnoho místností, věcí, které můžou v jejich bádání využít. Kde se tedy učí? Fígl je v tom, že v zaběhlé škole jsou děti všech věkových kategorií. 6 až 15 let plus minus. Ty starší děti všeobecný základ ty mladší hravě naučí. Jako je to v jejich útlém věku naučili jejich starší kumpáni. Nepřijde jim to zvláštní. Takový je koloběh školního života. Co myslíte? Kdo vysvětlí lépe sčítání jednociferných čísel dítěti v 6 letech? Někdo, kdo je o 30 let (minimálně) starší nebo někdo, komu je o pár let víc? Děti se mají k sobě blíž. Dokáží si to vysvětlit způsobem, který je pro dospělého mnohdy nepochopitelný, ale stejně tak je to i opačně. Dospělý, i když vzdělaný, nepodá tyto znalosti tak efektivně jako desetiletý, dvanáctiletý. Toto je podložené také vědeckými výzkumy. Ale uvědomuji si, jak moc citlivý jsme na vědci řekli:) Všeobecné znalosti nejsou tak obsáhlé a už vůbec né tak složité. Nechápu, co tam na té škole 9 let dělají – ptají se průvodci z těchto škol. Já bych jim odpověděl. Učí se sedět, poslouchat... Pokud tedy připustíme, že se u dětí jejich zvídavost nezastaví v 6+ letech, že učitelé vlastně čekají na otázky, děti učí děti a netrvá to tak dlouho, co dál? Dál nic. Děti se v mnoha volných chvílích specializují na svůj obor. Zní to směšně u 6 letého dítěte ale když přidáte čas. Tomu dítěti je najednou 10, 12 a více. Je zvyklé se pravidelně a přirozeně učit v kolektivu všeobecnému přehledu od svých starších spolužáků. Neexistují zde známky. Děti pracují společně. Nikdo nepíše sám za sebe. Neopisuj, tam neznají. Naopak si práci ve skupinách chválí. Děti se vzájemně podporují a dokáží i tomu poslednímu Neználkovi vysvětlit o co jde. Ale hlavně, jejich hra nepřestala a mají stále mnoho otázek. Jejich dovednosti a porozumění dané problematiky se zvětšují. Sami od sebe. Hnaní vlastní zvědavostí se ve volných chvílí pouští do studia, výpočtů nebo experimentů. Průvodci jsou jim oporou.  Z auťáků se stal zájem o fyziku a o vývoj nových pohonů, z pozorování květin se stala vášeň pro botaniku. Zná vážně všechny květiny. Nevěříte? Zeptejte se ji. V 15 letech z této školy vychází člověk, který má všeobecný přehled, ale taky je velmi specializovaný na svůj obor, který je jeho život a který může intenzivně rozvíjet dál. Nezná soupeření, ale spolupráci. Mnoho životních milníků překonalo díky spolužákům a svým průvodcům. V dalších návazných studií jsou za premianty, protože narozdíl od ostatních spolužáků z ročníku jsou tam správně:) V této souvislosti jsem si vzpomněl na Jakuba Vágnera. Syn Karla Vágnera. Muž predurčen k tomu být hudebník. Jako všichni v jeho rodině. Přesto se stal rybářem. Nesmysl. Rybář. Hahaha. Musel překonat spoustu překážek a stát si za svým. Neměl to jednoduché a přesto to dokázal. Například je to první Čech co natáčel svůj pořad pro National Geographic. Zapálený rybář, kterému se koníček stal obživou. Táhlo ho to tam celý život. Z tohoto pohledu se zdá, že vzdělání v pravém slova smyslu je v našem světě zakázáno. Děti se učí být kolečkem v soukolí. Neučí se dát jejich dar světu. Neučí se rozvíjet svoji vášeň. To co tě baví, respektive dělal bys to i zadarmo, je správný směr kudy se vydat. Když tě to bude bavit, staneš se nejlepším (v uvozovkách). Když budeš nejlepší, peníze si tě také najdou (to je největší strach lidí, kteří ví kudy, ale bojí se o vlastní přežítí, obživu). Je to tak jednoduché. V těchto školách to vědí. Malé dítě je nejlepší ukazatel. Jen mu to nesebrat. To samé platí také pro nás. Máme to jen težší. Ti, co si prošli komplexem základního vzdělání, těm to ve velké míře bylo sebráno. Měli jsme se stát kolečkem. V našem nitru je to ale stále přítomno. To, co můžeme dát a být přitom šťastní. Autor: Jan Brož  )

Adéla Chytilová: Samota může být lék

Adéla Chytilová: Samota může být lék

Samota není zlá, je to jen způsob, jak se sblížit sám se sebou.  Vždy jsem se samoty bála. Byla pro mě symbolem úzkosti, nudy a prázdnoty.Připadala jsem si sama, když jsem měla být bez druhých. Neuměla jsem samotu správně pochopit ani využít. Děsila mě.  Nesebeláska je příčinou strachu ze samoty Stává se to každému z nás, sedíme doma a padá na nás depka. V televizi nic není, internet jsme probrouzdali stokrát a stále nám něco chybí. Aktivit je spousta, ale samotným se nám nechce. Potřebujeme někoho k sobě, abychom měli chuť být aktivní. Zatímco se litujeme, čas běží a my máme pocit, že náš život je prázdný. To prázdno uvnitř nás se jmenuje nesebeláska. Když nemáme rádi sami sebe, nebaví nás být ani ve své vlastní společnosti. Je to logické, když někoho nemusíte, čas strávený s ním vás obtěžuje nebo vyčerpává. Stejně tak se cítíme, když našim jediným společníkem jsme my sami. Jsme závislí na pozornosti druhých a je nám lépe jedině v případě, když my naši pozornost zase věnujeme někomu jinému. Je to tím, že zapomínáme na své pocity a mysl se zabaví, už nás netýrá nudou.  Proč ale potřebujeme vnější elementy, abychom se cítili uspokojeni?  Kdo žije z vnějšku, nikdy nebude uvnitř naplněný. Je to prosté, pokud mě potěší až přítomnost další osoby, dávám si tím podmínku, že spokojená budu jedině, když bude nablízku. To je ale velmi ošemetné, protože v momentě, kdy se ta osoba vzdálí, prožiju utrpení. Pokud potřebujeme ke štěstí někoho/něco, vždy budeme otrokem vnějšího světa. Osho říká krásnou větu: pokud máš uvnitř klid a harmonii, okolo tebe může být bouřka i hurikán, ale ty zůstaneš stále klidný. Toto je to pravé a moudré umění, vybudovat si v samotě a uvnitř sebe takovou lásku, pochopení a radost, že i když se okolo mě cokoliv změní, budu stále v pohodě. Žít občas v naprosté samotě, nám dává možnost naučit se být si nejbližším společníkem a užívat si to.  Co takhle dát si rande sám se sebou?  Zní to ujetě? Možná ano, ale vyzkoušejte to! Udělat si plán jen sám se sebou, povídat si, obejmout se, pochválit se, vyrazit na výlet, udělat si sváteční jídlo, potěšit se dortíkem nebo jen spát hodiny a hodiny, cokoliv, co byste si chtěli dopřát s někým jiným, změňte na plán jen se sebou. Může to být první krok k přijímání samoty jako něčeho bezpečného a zdravého. Držím palce :-)  Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d = 'naslovicko' + '@'; addy64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d = addy64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d').innerHTML += ''+addy_text64d25ca8eb1fbd44d7e496af157daf7d+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   )

Barbora Zumotová: NEMUSÍ VÁS BÍT, ABYSTE BYLI TÝRANÍ - psychický teror může být horší

Barbora Zumotová: NEMUSÍ VÁS BÍT, ABYSTE BYLI TÝRANÍ - psychický teror může být horší

Je paradoxem, že naše neochota připustit si, že jsme byli týraní, nás může udržovat ve zraněných emocích nebo ve zraňujícím vztahu. Poměrně často se s klienty na konzultacích setkávám s tím, že se domnívají, že si nemohou až tak moc stěžovat, protože je fyzicky rodiče přece netýrali. Jenže psychický teror, odepírání lásky nebo výhružka odepření lásky je pro dítě stejně děsivá a zraňující jako výprask. Často je možná ještě horší. Fyzické šrámy jsou totiž vidět, ale ty psychické ne, a pak i sama oběť psychického násilí má někdy tendenci popírat, že ji někdo trýznil. Ráda bych uvedla pár reálných příkladů psychického teroru z praxe: - matka holčičce sbalila nějaké oblečení, vystrčila ji ze dveří bytu a zavřela.- rodiče odvezli dceru autem před budovu dětského domova a odjeli.- rodiče nechali děti podepsat formuláře, že půjdou do polepšovny. Ani jeden z těchto příkladů není vymyšlený a ve všech byly formuláře staženy, dveře zase otevřeny a auto se vrátilo. Mohlo by se říct, že se zas tak moc nestalo, ale umíte si představit, jak vyděšené ty děti musely být? Jak manipulovatelné a ovladatelné, aby něco takového nemusely znovu prožít? Je úplně jedno, že si rodiče v daný okamžik mysleli, že tím něčeho dosáhnou a že třeba z poza rohu dávali na dítě pozor. Ono už to prožívalo a prožilo. Nechalo to stopu a tuto stopu, tento zážitek je třeba uznat v té kvalitě, v jaké byla prožita. Je úplně jedno, jestli svoji chybu rodiče zpětně uznají nebo ne. Stačí, když si vy nyní, v přítomnosti, dovolíte přijmout, jak vám tehdy bylo a dáte tomu důležitost. Jde totiž o nesmírně důležitý akt přijetí sebe sama, svých emocí a jejich pravdivosti. Když je totiž přijmete a přestanete svoje zážitky z dětství bagatelizovat nebo omlouvat rodiče, můžete si začít znovu věřit. Věřit tomu, co prožíváte v těle, co potřebujete a jak vám je. Uvědomit si, že žádné dítě se neprovinilo tak, aby bylo trestáno odebráním lásky rodičů nebo i samotnou výhružkou jejího odejmutí. A pozor! I věta: "Takhle by tě maminka neměla ráda, když budeš dělat..." je úplně stejná energie jako to vyhazování ze dveří nebo odvážení do dětských domovů. Dítě nás totiž bere vážně. Neví, že si jen nevíme rady a chceme ho k něčemu donutit. Třeba k takové banalitě, aby obcházelo kaluže nebo si mylo ruce. Prostě slyší tu výhružku NEBUDU TĚ MÍT RÁDA a to se v dětské hlavě rovná výhružce smrtí, protože bez maminky dítě nepřežije, a to každé dítě instinktivně ví. Takže prosím dovolte si být k sobě laskaví a dovolit si cítit, že vás něco bolí, děsí nebo vzteká. Třeba jste to v dětství nesměli, ale teď už je to na vás. Nemusíte dál poslouchat ten otisk rodiče v sobě, který říká, že jste si to zasloužili nebo že to nebylo tak zlé. Bylo to tak zlé, jak jste to cítili a to je vše, co se s tím DÁ a JE POTŘEBA UDĚLAT. Nic víc. Když si to totiž dovolíte, můžete zase znovu začít věřit sobě a díky tomu dělat i rozhodnutí, která jsou s vaším cítěním v souladu. Přestáváte být tím hodným, ovladatelným robůtkem, kterého z vás chtěli mít rodiče. Byť to zní jednoduše, není to vůbec snadné udělat. Dopřejte si tedy čas a prostor, nechtějte to po sobě hned. Možná budete potřebovat i průvodce, který vás vašimi emocemi bude provázet. Ze Slunečních esencí může být nápomocná lípa na dosycení pocitu, že jste v pořádku takoví, jací jste. Dub na posílení vlastních hranic a hlavně dovolení si je vůbec mít. Přestat být prostupní pro nároky druhých. Modřín na postavení se do vlastní síly bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí a uvolnění se ze závislosti na přijetí druhými. Ať se vám to daří ❤️ Bára Zumotová Celý text i s aktivními odkazy: https://www.zumotova.cz/news/nemusi-nas-bit-abychom-byli-tyrani/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.  )

Merlin - král čarodějů: Přestaňte skuhrat!

Merlin - král čarodějů: Přestaňte skuhrat!

Než budete skuhrat, brečet a láteřit, jak je k vám život nespravedlivý, jak to nezvládáte anebo vám to jde ztuha, zastavte se a uvědomte si, že právě v tuhle vteřinu je na tom někdo daleko hůř než Vy, někomu zrovna v náručí někdo umírá, jiný přišel o práci, rodinu i bydlení, jiný nasedl do vlaku závislostí, ze kterého se nedá vystoupit, další zas vidí utrpení a nic s tím nedokáže dělat a jiný je po těžké autonehodě a znovu se navrací do běžného života. Proti tomuhle je to vaše jen hloupost, malichernost a sračka. Ale buďte v klidu, i já občas mám takový stavy, že ty lekce nedávám, že jsou složitý. No ale co už, moje duše si je vybrala, takže mi nezbývá co? No prostě je přijmout. Každý si prochází jiným stupněm vývoje a nedokážu si představit, že by se všech 7 500 000 000 lidí na této planetě v jeden okamžik probudilo, usměrnilo toky svých myšlenek, nasměrovalo by svoje srdce bezpodmínečné lásce a byly najednou všichni IN a měli hojnosti dostatek. No to by dopadlo, takovou Apocalypsu bláznivých šílenců by tahle planeta asi neustála. Vždycky bylo hůř, a vždycky bude líp. Jednou jste na vrcholu, jindy žerete bahno. No a co, o tom životní lekce jsou. Když je nechápete, nechápejte je, stejně jednou dostanete facku, pak druhou... třetí... čtvrtou a tak dále a tak dále. Stejně se ale jednoho dne probudíte, a budete vědět. neřekl jsem ani nenaznačil, že budete konat a budete měnit, jen jsem řekl: "BUDETE VĚDĚT" To, jestli se rozhodnete jít do nových dveří, po nových cestách záleží už jenom na vás. Nikdy jste nikoho nevlastnili a nikdo nevlastnil vás. Nikdy jste nikomu nepatřili, ale ani on nepatřil vám. Sami si většinou serete do vlastního hnízda chamtivostí, sobectvím nebo závistí. Stejně tak jako nepřejícností, či tím, že když nejste šťastní Vy, nebudou prostě ani druzí. Schováváte se za jistoty, které ale neeexistují, za jistoty, které jsou dočasné a pomíjivé. Vy to ale vidíte jako jedinou cestu. Co byste dělali, kdybyste o všechno přišli? Pravděpodobně by na Nuseláku, nad Macochou a jiných místech bylo plno, ale to nic nevyřeší. Nezbývalo by vám nic jiného, než začít znovu, mít chuť riskovat, zkusit to a to, abyste se posunuli dál.. jen proboha nezůstávejte přešlapovat na místě. Dokud nepadnete hubou na zem a neryjete brázdu jak za traktorem, nepochopíte smysl hojnosti, ani vztahů ani úspěchu, budete jen sžíráni strachem z věčného nedostatku, budete se neustále bát o to, abyste měli nějaké materiální hodnoty, které stejně až zemřete, rozkradou vaši nejbližší a ještě se kvůli tomu budou hádat nebo soudit. Takže, než si zase budete na něco stěžovat, uvědomte si, že jste to především Vy sami, kteří si staví překážky, nástrahy i bariéry pod záminkou, kterou nazýváte "STRACHEM". Strach je blud, je to vaše vlastní vytvořená iluze, které ale rádi a s oblibou podléháte. Doslova ji milujete, hýčkáte a ňuchňáte jen proto, aby vás mohla tato iluze dál ovládat a z vás se stávají jen ustrašené ovce, které se bojí pohnout, aby je nesežral někdo mocnější... Ale o tom zase až příště... Pavel /Merlin/ Merlin Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz   )

Barbora Zumotová: Cesta k práci, která nás baví a naplňuje

Barbora Zumotová: Cesta k práci, která nás baví a naplňuje

Poslání a naplňující práci hledá spousta lidí. Někdy se ženou za snem, který vznikl pouze v jejich hlavě, ale není s jejich vnitřním nastavením a prožíváním vůbec v souladu. Někteří naopak vědí, v čem by jim bylo dobře, ale zastavují je strachy a nedůvěra v sebe sama. Sepsala jsem stručně pár bodů, kterými je potřeba projít, chceme-li dospět do momentu, kdy svoji práci děláme rádi a přináší nám spokojenost a naplnění. Každý z vás bude v jiné etapě. Přesto se zkuste zamyslet nad každým bodem, protože vše se děje ve vrstvách a můžeme se v procesu občas vracet k milníkům, kterými už jsme dříve prošli, a nyní tam na nás čeká další kousek, kterým můžeme doplnit skládačku našeho ryzího já. Co tedy potřebujeme dělat? 1. Přestat si skrze práci naplňovat druhotné cíle - ocenění, důležitost, pozornost... Vzpomínám si třeba na klientku, která vystudovala herectví proto, aby byla konečně svými rodiči viděna. Nebo si zcela prozaicky vybereme takovou práci, která přináší jistotu zaměstnání, ale kdyby nám nešlo o to zabezpečení, tak po ní ani nevzdechneme. Je spousta programů, které si v sobě neseme. Přejali jsme je od našich předků a jedeme podle nich. Tato fáze procesu bývá nejvíce opomíjená, ale je naprosto nejdůležitější. Trvá také obvykle nejdéle. Jestliže se necítíte dobře sami se sebou, nefungují vám vztahy s blízkými, máte konfliktní vztah se svými rodiči nebo se od nich nemůžete odpoutat, zaměřte nejprve pozornost tímto směrem. Dokud totiž nejsme dobře spojení sami se sebou, nemůžeme si dost dobře rozumět, a proto nebudeme ani dostatečně citliví k sobě, abychom věděli, jaká práce nám skutečně přináší pocit klidu, pohody a naplnění. Pro mě je to taková práce, ve které mohu být plně sama sebou. Jinými slovy, cítím se v ní jako ryba ve vodě. V této fázi bude užitečná esence z lípy, esence z dubu a esence z bezu. Lípou si doplníme vědomí své hodnoty, lásku k sobě a spojíme se se svými kořeny. S dubem posílíme svoje hranice a dovolíme si dělat věci ke svému prospěchu. Bez nám pomůže ukotvit se na tom místě v systému, které nám náleží. 2. Pochopit, co mi v současné práci vadí a proč, abych ze současné práce neutíkala před svými nevyřešenými tématy. Dostihnou mě i v další práci a může to být o to těžší. Někdy chceme ze současné práce odejít v domnění, že pro nás není vhodná, hlavně proto, že jsme se nenaučili vyrovnat se s určitými situacemi, které zde zažíváme. Může jít o vztahy s kolegy, nerespekt ze strany nadřízeného, přetížení apod. Ovšem, když odejdeme, tak se nenaučíme to, co jsme potřebovali. Tedy např. postavit se za sebe, srozumitelně komunikovat, říct si o pomoc, poukázat na nefunkční procesy nebo špatné dodávky atd. Zůstáváme zde na určité úrovni v dětských pozicích, kdy čekáme, že ti druzí by se přece měli chovat slušně a vidět, že měli něco udělat lépe, šéf by neměl nadržovat kolegyni nebo by měl mít větší autoritu. Všechny tyto situace jsou úžasné učební lekce, které nám mohou proměnit náš pohled na věc, posílit v nás vědomí dospělého, nezávislého člověka a schopnost fungovat samostatně. Ve výsledku se v té stávající práci začneme cítit dobře nebo budeme připraveni na to odejít v klidu, bez emocí a najít si to, co s námi bude ladit více. 3. Najít svoje talenty ve smyslu toho, co nám jde s lehkostí a samozřejmostí. Nejčastěji nebereme své přirozené vlohy moc vážně. Jsou to věci, které nám jdou od dětství snadno a přirozeně. Mnohdy se domníváme, že tohle přece umí každý, a není to nic výjimečného. Jenže to je jen náš zkreslený úhel pohledu. Nám to jde bez zvláštního úsilí, a proto si myslíme, že to tak má každý. Zkuste se tedy zaměřit na věci, které vám skutečně jdou, a zeptejte se třeba svých přátel, jestli to považují za přínos a něco ojedinělého. Můžete se jich i přímo zeptat, co na vás oceňují a možná budete překvapeni, co se dozvíte.Abyste mohli úspěšně poznat své kvality, je velmi důležitý výše zmíněný první krok. 4. Zjistit, čím tyto naše dovednosti jsou užitečné pro druhé natolik, aby za ně byli ochotní dát protihodnotu. Najít tedy takovou podobu výsledku našich schopností, která přináší užitek dalším lidem. Můžete se zaměřit na to, co vám dělá největší radost. Z čeho jste nadšení tak, že když o tom mluvíte, jste celí rozzáření. Tohle je totiž nesmírně lákavá energie, která přitahuje druhé zcela přirozeně a nemusíte nikomu nic vnucovat. 5. Osvobodit se od programů, které v nás vytváří tlak a strach - obavy, že se neuživím, že mi budou závidět, že řeknou, že jsem zahodila svoji rozjetou kariéru, že na to nemám, že si dovoluju moc, že na to nemám papír atd.  Na strach a obavy je úžasná esence z osiky. 6. Určit si zdravě svoji cenu, se kterou se cítím v souladu a která je podnikatelsky funkční. Cena vaší práce by měla jednak odpovídat tomu, co jsou lidé ochotní zaplatit, na druhé straně by vás měla dobře uživit. Může pro vás být těžké říci si o peníze. Můžete s nimi mít spojené nejrůznější programy, na kterých je velmi užitečné si popracovat, aby pro vás peníze přestaly být strašákem nebo projevem hamižnosti. Peníze jsou prostředek, oběživo, které nám umožňuje si mezi sebou vyměňovat. Za to jim můžeme být vděční :-) Zásadní je, zda si sebe a své práce vážíte. Když ne, nebudete si umět určit zdravou cenu a bude pro vás obtížné si o peníze vůbec říct. Naopak, když budete vnímat hodnotu své práce, nebudete se potýkat s tím, že vás někdo bude přemlouvat ke slevám nebo dávat vám peníze s neochotou a nepříjemnými emocemi.Cena, kterou si určíte na začátku, se může postupně měnit s tím, jak získáváte zkušenosti. Je to přirozené a nic není tesané do kamene navždy.V souvislosti s hodnotou naší práce může být nápomocná esence ze sedmikrásky. Pracuje s tématem pokory a vědomím vlastní hodnoty. Poslouží, pokud se podceňujeme nebo naopak přeceňujeme. 7. Začít :-) Po krůčcích, postupně a dovolit si to měnit tak, aby to s námi zas a znovu ladilo.Nespěchat, nedělat skoky, na které se necítíme a vytvořit si předem záchranný kruh ve formě finanční rezervy nebo partnera, který je ochotný nás podržet, když to ze začátku nepůjde.Můžeme začít v malém a pomalu. Důležité je zažít ten pocit, jaké to je, když děláme něco, co jsme my. Tzn. kde se nemusíme přetvařovat, ohýbat a dolovat ze sebe motivaci, kterou pro danou práci nemáme. 8. Mluvit o tom, co děláme. Sdílet svoje nadšení. Nevnucujte, nepřemlouvejte, jen sdílejte. Nebuďte lakomí a podělte se. Nechte druhé ochutnat to, co děláte, ať mohou zjistit, že se jim vaše práce líbí, přináší jim hodnotu a chtějí jí víc.Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Dejte ze sebe hodnotný, kvalitní kousek, ne to, co vám zbylo a nikdo to nechce. :-) Budujte důvěru ve svoji práci tím, že ji už kvůli sobě děláte dobře. Nevypouštějte nové produkty jen proto, že si myslíte, že byste měli mít něco nového. Nezveřejňujte něco každý týden jen proto, že to říká nějaká marketingová příručka. Buďte autentičtí a důvěryhodní. Čas každého z nás je drahý. Když budete vypouštět plytkosti, budou vaši sledující a tedy potenciální klienti vědět, že to, co z vás jde, nemá vždycky hodnotu, a přestanou vašim výstupům dávat pozornost. Naopak, když budou zvyklí, že cokoliv z vás vypadne, má smysl a užitek, pohlídají si, aby vaši novou tvorbu zachytili.Velký pomocník s přijetím a projevením své jedinečnosti je esence z modřínu. Tak je modřín mezi jehličnany naprostou výjimkou, může pomoci i nám, abychom svoji jedinečnost objevili a dovolili si ji projevovat. Přestat se schovávat a začít zářit. 9. Připravit se na změny Všechno se stále mění a vyvíjí. Bude se měnit nejen prostředí, ve kterém pracujete, ale budete se měnit i vy. Přijměte změnu jako součást svého života a dovolte si vývoj. Je docela možné, že vaše vlastní práce se bude měnit spolu s tím, jak se měníte vy. Něco, byť žádané, vám může postupně přinášet méně radosti z tvorby a přijde čas na to vzdát se starého a rozvíjet něco, na co jste zatím neměli tolik prostoru. Neberte věci jako jednou pro vždy dané. Vnímejte sami sebe, své potřeby a podle toho si svoji práci upravujte.V souvislosti s tímto tématem vnímám esenci z řebříčku. Řebříček totiž umí dát nadhled, spojení se svým vnitřním vedením a přijetí přirozeného plynutí života. 10. Dát pozor na vyčerpání I práci, která vás maximálně naplňuje, je potřeba mít v rovnováze s péči o sebe sama a dostatkem odpočinku. Když vás práce baví, je potřeba hlídat si svoje kapacity o to víc. Můžete se samozřejmě rozdat všem, kteří vaši práci potřebují, ale pak nezbyde dost sil na váš vlastní život a budete strádat. To nebude dělat dobře vám, v důsledku ani vašim klientům.Když budete svoji potřebu odpočinku a času na váš soukromý život respektovat vy, pak i všichni okolo. Pokud ne, nejsou to většinou lidé, se kterými by stálo za to spolupracovat.Jste-li příliš zaměření na výkon a neumíte brzdit, bude se vám hodit některá z jinových esencí, která vás zpomalí a navede na větší vnímání vašich vlastních potřeb. Můžete tedy sáhnout třeba po lípě, růži nebo osice. Užívejte si celý proces. Nečekejte na závěr, že až to vyřešíte, najdete svoji vysněnou práci, budete šťastní. Můžete být šťastní už teď. Všechno potřebuje svůj čas. I náš vývoj. Tempo každého z nás je jiné. Není potřeba se srovnávat. Soustřeďte se na sebe a neplýtvejte časem na přemrštěné sledování konkurence. Když totiž půjdete svojí vlastní cestou, budete vždycky originál, kterého si najdou ti, kterým právě váš způsob práce vyhovuje. Připomněla bych ještě esenci z pampelišky a esenci z máku.Pampeliška bude skvělá pro ty, kteří nad vším až příliš mudrují, protože nás vede k jednoduchosti a vnímání radosti z prostých denních maličkostí.Mák zase disponuje velkou životní silou. Chceme-li se spojit s našimi zdroji, s dospělostí a samostatností, můžeme sáhnout po něm. Ať se vám to daří krásněBára Zumotová Na toto téma si mě můžete poslechnout podrobněji v pořadu Jak žít svoji práci snů na Příznacích transformace. Více zde: https://www.zumotova.cz/news/cesta-k-praci-ktera-nas-bavi-a-naplnuje/     Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Petra Jelínková: Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují

Petra Jelínková: Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují

Dnes se krátce rozepíši o jednom jevu, který je velmi častým, a vůbec v této době. A sice o jevu, kdy se mladý člověk nebo dokonce člověk ve středním věku neusazuje, nemá partnera či rodinu, zázemí atd. Toto téma velmi souvisí s neúplnými rodinami nebo rodinami, které jsou sice úplné, ale kde ti dva nefungují jako partneři, ale spíše jako prostředky pro dosáhnutí něčeho, co každý jeden z nich potřebuje pro sebe naplnit. Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují, bojí se mít děti, bojí se odpovědnosti. Pokud se omezíme pouze na tento jeden život, zrod toho leží v dětství. A ty příběhy oscilují mezi dvěma krajními extrémy. Jsou to ti, na které byla v dětství kladena velká odpovědnost – ať už hráli jednomu z rodičů do nějaké míry partnera nebo na ně byla kladena přílišná finanční odpovědnost, kdy byli různě přímo či nepřímo rodiči tlačeni či podporováni, aby všechen svůj volný čas, všechen čas různých školních prázdnin trávili vyděláváním peněz po brigádách a mnoho jiných podob odpovědnosti. Častý znak těchto dětí je, že neměly pubertu nebo velmi potlačenou. U těchto dětí byl zcela či z velké části utlumen zcela přirozený a zdravý vzdor vůči rodičům. Tyto děti předčasně dospěly a paradoxně ve skutečnosti zůstaly zakonzervovány v dětství. A na nevědomé rovině se brání další odpovědnosti. A často je k tomu přidaná ještě nálož v podobě fixace jednoho z rodičů, která může být velmi viditelná nebo i jen na úrovni neviditelných energetických vláken, kterými rodič drží své dospělé dítě. A často ani to dospělé dítě nemá sílu to vlákno rodiči odstřihnout. Nebo to jsou děti, které naopak žádnou odpovědnost neměli. Rodiče jim v dětství a dospívání umetali cestičku. Chránili je před jakoukoliv výzvou. Tyto děti rovněž zůstaly v dětství. Je vtipné od života, že často jsou to pak sami tito rodiče, kteří na své děti vyvíjejí další tlak, kdy už se usadí, založí rodinu atd., aniž by si byli vědomi, že oni na tom mají svoji odpovědnost. Jsou však za to odpovědny i dané děti, které dopustily, aby na nich bylo toto pácháno. A to i přesto, že v dětství je pro dítě nesmírně těžké, ne-li existenčně a emočně nemožné, aby se tomu vzepřelo. Ale to nemění nic na tom, že za každé naše jednání, a to od miminek, neseme odpovědnost. Ve smyslu, že v životě se nám to někde odrazí, dříve či později. A pokud budeme chtít žít jinou realitu, než kterou nám umožňuje dané destruktivní nastavení, bude nevyhnutelné se z toho destruktivního nastavení osvobodit. Co s tím nyní můžete rodiče dělat? Vy nic. Už se to odehrálo, už je to minulost, kterou si to dítě neustále tahá do přítomnosti a tak i do své budoucnosti, dokud si neuvědomí a následně nepřipustí (neprožije), že se to odehrálo. Pak si vezme svoji sílu zpět, vystoupí z role oběti a vstoupí do role tvůrce. A tato minulost jej již nebude ovlivňovat v jeho dospěláckém životě a jemu se uvolní cesta pro všechny ty věci, které si nedovolovalo, jako usazení, rodina, zázemí atd. Rodiče se však mohou místo na své dospělé dítě zaměřit sami na sebe. Rovněž si to uvědomit, že to činili, plně si to přiznat (prožít) a pak to zkoušet nedělat – své dítě konečně pustit, byť to měli udělat nejpozději v 18 letech. Tím pomohou sobě. I oni vstoupí do své síly, z role oběti přejdou do role tvůrce, i tito rodiče vstoupí do své odpovědnosti. A jen tak mimochodem tímto svým velkým posunem, který pro sebe udělali, podpoří i to dané dospělé dítě. Jednak se jim zcela přirozeně změní chování vůči němu a i vnímání jeho života, jeho partnera atd. a jednak (a to je hlavní, jelikož z toho vše vnější teprve vyvstává) budou to mít ve vztahu ke svému dítěti jinak vevnitř. Nechají ho jít, jak na úrovni vnější, tak na úrovni vnitřní. Dají mu svobodu. A jedním z projevů toho, že už nedrží své dítě, je, že od svého dítěte nebudou nic očekávat, nebudou chtít nic vrátit na zpět, nebudou mít pocit, že jim dítě něco dluží, nedovolí, aby jim dítě něco poskytovalo z pocitu dluhu nebo jakéhokoliv strachu, fixace. Takto získané věci, činy od svých dětí (od kohokoliv) se dotčeným stejně dříve či později zboří jako domeček z karet. Podhoubí toho všeho leží už v záměru, s jakým si muž a žena pořizují dítě. A zejména jde o ženy, jelikož v nich dítě roste, vyvíjí se a vazba je vrozená. Na rozdíl od vazby dítěte na tátu, která je získaná. Pokud se ženě narodí dítě v době, kdy sama není naplněná a dané dítě ji to tak má zajistit, nebo ji dopomoci k tomu, aby byla normální, stejně úspěšná jako ostatní vrstevnice v jejím okolí, nebo protože by ráda pauzu od práce, která ji nebaví, nebo jako pojistku daného partnera nebo jako zajištění si zázemí od svého partnera a mnoho jiných strachových důvodů, pak zcela automaticky nastupuje daná fixace. A ta fixace se může projevovat různě. A může být velmi pro oko pozorujícího viditelná ale i velmi skrytá. Avšak nachází se tam, jelikož dítě v této chvíli se stává prostředkem a dítě to podprahově cítí. A už od narození tak na sebe přebírá břímě zajišťovat spokojenost matky či obou rodičů. A jaké rodiny budou zakládat tyto děti? Pokud si toto vše neuvědomí a nepřipustí dříve, než vstoupí do manželství, než budou mít děti, tak nejspíš jejich muže nebudou vnímat jako muže, jejich ženu nebudou vnímat jako ženu = nebudou se cítit ve své rodině v bezpečí, nebudou sami spolu naplněni. A tak dané dítě nemůže přijít jen jako vedlejší efekt, jako třešnička na dortu, i bez které bude ten dort fajn. Dané dítě, pokud přijde, nepřijde svobodné. Což není v určité rovině špatně, vybralo si tyto rodiče, stav, fázi cesty, kde se v době zplození a následných prvních pár let nacházeli. Anebo ty dospělé děti nějak cítí, že to není úplně ono, nějak cítí, že by rodinu ještě zakládat neměli a ani vstupovat do manželství, a jejich život je dovede k uvidění toho výše uvedeného a k uznání této minulosti před tím, než ty děti budou mít. Jejich děti, pokud je mít budou, budou mnohem svobodnější, méně zatížené svými rodiči. A toto vnímám, že je mimo jiné v pozadí mnoha případů, kdy se párům nedaří počít nebo donosit dítě. V této době mnoho dětí (duší) již nechce ty nánosy rodičů, již chtějí vstoupit do zcela jiných, více svobodných energií a k tomu potřebují, aby jejich rodiče ušli již nějaký kus svého vnitřní poznání a měli tak již spoustu svých stínů přijatých - byli vědomější (moudřejší = zralejší). Většina rodičů ohánějících se svoji velkou odpovědností, ve skutečnosti zůstali těmi malými zraněnými dětmi, jen v dospělém těle. A čím více mají potřebu se ohánět tím, jak jsou odpovědní, tím mnohdy většími (zraněnějšími) dětmi zůstali. A to i přesto, že třeba jsou schopni se finančně o sebe postarat. Jelikož jejich zranění se pak projevuje v jiných oblastech života anebo ke svému zajištění použili právě své děti, které díky fixaci měli potřebu se rodičům vydat. To je různé. Nic však není ztraceno! Nikdy není pozdě! Vše sloužilo svému účelu, vše byla cesta daného rodiče a dítěte. Klíč spatřuji v uvidění toho, co jsem jako rodič páchal, či co na mě jako dítěti bylo pácháno, připuštění si toho (prožití toho) a již to uvnitř i vně nedělat, což půjde snadněji, když už víme, s kým máme tu čest a tím prožitím si toho (uznáním té minulosti) si zčásti odpustíme, že jsme to dopustili či na sobě dopustili.  S láskou Peťa Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost." Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Angelika Mrázová: PŘIPRAVTE SE NA NOVOU KOSMICKOU VIBRACI

Angelika Mrázová: PŘIPRAVTE SE NA NOVOU KOSMICKOU VIBRACI

Už není pochyb, blížíme se k neúprosnému okamžiku v naší historii jako druh. Ani skeptici nemohou popřít, že se něco děje na planetární úrovni, něco, co přesahuje sociální a ekologické konflikty nebo transformaci vědeckého paradigmatu. Pro ty z nás, kteří tuto realitu prožívají jako energetickou zkušenost expanze a spojení, se časy zrychlují s náhlým vývojem vědomí, rozbitím toxických vazeb, zmizením onemocnění téměř bez léčby, zvýšeným vnímáním, neomezenou synchronicitou a podobně. nemoci, které se objevují přes noc. Někdy je to povzbudivé, jindy šokující, ale jsme zde, abychom našli smysl pro každou zkušenost, pocit a prožívání každého okamžiku, jako by to bylo poslední. Někteří již našli vlastní způsob, jak zůstat na této ose. Jiní si teprve nyní uvědomují, že potřebují vedení, než se realita rozpadne na jejich hlavy, je nutné pochopit potřebu opětovného spojení s vnitřním pánem, aby se vrátila rovnováha a duchovní spojení. Je nutné být v neustálých vibracích Lásky a Unie, abychom mohli pozorovat veškerou negativní energii, která nás obklopuje, aniž bychom byli ovlivňováni, dnes více než kdy jindy je nutné mít železnou vůli, abychom se nenechali unést protivenstvím a ne být v pasti. Bude to ještě intenzivnější rok na osobní úrovni, který bude i nadále testovat naši vnitřní rovnováhu, a proto by bylo vhodné tento zvyk udržovat až do konce roku, každý den, aby se vytvořila vyšší a pozitivnější vibrace ve vašem bytí. což usnadňuje přechod. DENNÍ MEDITACE To, co bylo doporučeno dříve, je dnes zásadní, každodenní meditace je palivem pro naše tělo a duši, aby prošla touto dobou. Udělejte to se třemi fázemi, vědomým dýcháním, uvolněním těla, příchodem světla. Čím jednodušší, tím snazší bude začlenit to jako zvyk. JASNÝ ZÁMĚR Musíte zmapovat trasu a k tomu potřebujete mapu, každé ráno meditovat a zapisovat si záměry, které dávají smysl vaší existenci, záměr na den, záměr na měsíc, záměr na rok a záměr nebo účel vašeho života se mohou změnit, ale podporou vašich akcí a záměrů vás nastaví na cestu k dosažení vašich cílů. REGISTRACE SNŮ Vaše sny vás vedou ve směru vaší evoluce a vždy jím byly, ale nyní musíte věnovat větší pozornost tomu, co vám ukazují, zaznamenávat zprávy, které dostáváte, umožnit vašemu vyššímu já, aby vás vedlo a řídilo se vaší intuicí. RADIKÁLNÍ UVOLNĚNÍ ŠKODLIVÝCH LIDÍ Staré vztahy a postavy z minulosti jsou prezentovány v našem současném poli, za účelem uzavření cyklů oddělením se od toho, co odráží váš starý způsob bytí. Rozloučte se opravdovým způsobem s uznáním a přeberte odpovědnost za odchod. Zjistíte, že na oplátku dostáváte mimořádnou energii. POZITIVNÍ LIDÉ Spojte se se svými vrstevníky, s těmi, kteří sdílejí tuto životní filozofii. Tato změna nás tedy opět spojí, pamatujte, že ptáci stejného opeření létají společně. Zúčastněte se globálních akcí, výstav, meditací. Vytvořte si vlastní posvátné kruhy. ČAS V PŘÍRODĚ Zůstat v kontaktu s přírodou, i když prší, přichází do styku s přírodní energií, pozoruje známky větru, mraků, stromů. Příroda nás nabíjí vitalitou a čistou energií. UCHOVÁVEJTE SVÉ POSLÁNÍ Každá duše má sen a to je její sever. Najděte, co vás dělá šťastným, a trvale se vzdejte všech předsudků a přesvědčení, které vám říkají, co je možné a co ne. Neuděláte dobře, když budete dělat věci tak, jak to od vás čeká, najít své poslání a jít dál. KARMICKÉ ČIŠTĚNÍ Naše energetická pole jsou plná zbytků, která již nepracují pro náš růst. Jindy to mohlo trvat roky, než jsme pochopili a přeměnili tyto zbytky karmických zážitků. Zrychlení a změny v naší DNA dnes způsobují výbuch dávných krystalizací. Vyčistěte tedy to, co z nich zbylo, prací ve vás, kvantovými korekcemi, léčením zvuku, energií jakéhokoli druhu nebo čímkoli, co máte po ruce. PŘESTÁVKA Všechno toto v nás produkuje neobvyklou únavu, hmota je pomalejší, pokud jde o přizpůsobení její dynamiky dynamice vědomí. Chraňte se odpočinkem, pokud je to možné, máte dobrý spánek, bez ohledu na denní dobu, pokud nemůžete, nahraďte jej výletem, procházkou, věnujte čas sobě, své relaxaci a tichu. PŘIJÍMEJTE DALŠÍ POMOC Jsme vždy doprovázeni, abychom byli svědky nádherného okamžiku, ve kterém druh přechází z jedné dimenze do druhé, ale nezapomeňte, že zkušenost je osobní a nemůžete ji přenést, nikdo nemůže prožít vaši zkušenost, tak si ji užívejte, usmívejte se, buďte laskaví šířit lásku ke všemu a všem kolem vás, ukázat ve vás božství.  S láskou a vděčností  Autorka článku: Angelika Mrázová )

Jak se mohu vypořádat s izolací?

Jak se mohu vypořádat s izolací?

Ukliďte svůj dům. Do základů. V každém rohu, vzpomeňte na věci, které jste nikdy nechtěli a neměli odvahu a trpělivost se jich dotýkat. Udržujte dům světlý a čistý. Eliminujte prach, pavučiny, znečištění. I to nejskrytější. Váš domov vás reprezentuje: pokud se o něj postaráte, postaráte se také sami o sebe. Mistře, ale čas je dlouhý! Jak mohu žít v izolaci? – Opravte, co lze opravit, a odstraňte, co již nepotřebujete. - Věnujte se čekajícím fakturám a účtům, odstraňte zbytečné emaily, vložte fotky do alb, opravte nábytek, opravte vše, co stojí za opravu. Zbytek vyhoďte s vděčností a vědomím, že cyklus skončil. Opravování a odstranění mimo sebe vám umožní opravit nebo odstranit to, co je uvnitř vás. – Mistře a co potom? Co můžu dělat s celou tou dobou sama? – Rostlinná říše … I květiny ve váze. Pečujte o rostliny, každý den je zalévejte, mluvte s nimi, pojmenujte je, odstraňte suché listy a plevel, který ji může dusit a nechte ji proniknout cennou vitální energií. Je to způsob, jak pečovat o svá vnitřní semínka, touhy, úmysly, ideály. – Mistře, co když mě navštíví prázdnota? Kdy přijde strach z nemoci a smrti? – Promluvte si s nimi. Udělejte pro ně také prostor, udělejte si čas pro každý svůj strach. Pozvěte je na večeři s vámi. Zeptejte se jich, proč se dostali tak daleko až sem. Jakou zprávu vám chtějí přinést? Co se vám snaží říct? – Mistře, nemyslím si, že to zvládnu… – Není to izolace, váš problém, ale strach čelit vnitřním drakům. Teď nemůžeš utéct. Podívejte se jim do očí, poslouchejte je a zjistíte, že vás tlačí ke zdi. Izolovali tě, aby s tebou mohli mluvit. Jako semínka, která mohou vyklíčit, jen když jsou sama. “ Zen Toyo )

Petra Jelínková: Jak souvisí odpor s aktuálním děním

Petra Jelínková: Jak souvisí odpor s aktuálním děním

V našich individuálních životech jsme přes různé situace vedeni jít do svého středu, do neutrality. Tam je ta naše síla, naše moc, tam jsme tvůrci a nikoliv oběti. A právě všude tam, kde ve svém středu nejsme, oscilujeme kolem jednoho či druhého extrému (jsme v jedné či druhé polaritě), všude tam jsme v odporu - ve stavu oběti a o sílu přicházíme. Avšak ať už jedna či druhá polarita – naprosto navenek jinak vypadající postoj, přístup, z toho vyššího pohledu je obojí stejné. Jelikož obojí polaritní přístup vytváří odpor. A za každým odporem se skrývá náš strach. Naše energie tím odchází a podporuje v našem životě danou destrukci, jelikož neustále podporujeme naše destruktivní nastavení, ze kterého ta naše polarita, to vymezování pochází. Uvedu příklady z individuálek, které vedu, pro snazší uchopení. Rodiče mají dvě děti. Třeba kluky. Na obě děti praktikují direktivní výchovu, děti mají samý zákaz, nic nesmí. Jedno dítě v dospělosti, jen co to bude možné, od své původní rodiny odejde a nejlépe hodně daleko. Ve svém osobním životě se nebude schopno vázat, usadit, založit rodinu. Druhé dítě naopak zůstane co nejblíž rodičům, bude plnit i v dospělosti jejich pokyny, zůstane v jejich područí. Častým projevem pak je, že nebude schopno se od nich odtrhnout a buď rovněž bude mít problém mít svoji vlastní rodinu, nebo ji mít bude, avšak bude tam aplikovat stejnou dominantnost, jakou zažilo, nebo bude to on, kdo bude mít dirigentskou partnerku atd. Oba tak rozdílné životy, jsou jen rozdílným projevem té samé nepřijaté minulosti, projevem odporu, nerovnováhy. Jen jeden před tím utekl (zdánlivě) a druhý se tomu podvolil. Nebo jiný příklad. Dvě dcery vyrůstají v rodině, ve které je velmi špatná finanční situace a neustálý strach z toho, jak se vše poplatí. Jedna dcera se stane navenek velmi úspěšnou, v práci od rána do večera, vydělává hromadu peněz, které investuje do realit atd. Avšak jaksi její osobní život pokulhává. Navíc byť má mnoho hmotného, je zajištěná, má pořád strach z nedostatku a tento strach ji tlačí neustále hromadit, nakládat na sebe stále více práce atd. Druhá dcera je naopak rovněž ve finanční nouzi, jako byli její rodiče, není navenek úspěšná a je závislá na manželovi atd. Oba tak rozdílné životy jsou však krajním projevem toho samého – neuzdraveného strachu z nedostatku a tak vytváření odporu vůči tomu. Ta zmíněná rovnováha (neutralita) vůbec neznamená, že s něčím musíme souhlasit, že budeme vše pasivně přijímat ve smyslu obětních beránků a vše omlouvat, vůbec! Můžete si uvědomovat, že to není v pořádku, můžete s tím nesouhlasit, avšak rozdíl je v tom, jak to máte uvnitř. Máte u toho, co se vám nelíbí, v sobě klid, mír, bezpečí, neutralitu vůči té situaci či těm dotčeným? Nebo tam máte zlost, vztek, úzkost či jiné podoby rozrušení? Tam, kde nás něco vnitřně rozrušuje, tam máme vnitřní „práci“. Jinými slovy, když nás něco vnitřně rozrušuje, nemůže za to dotyčný či dotyčná situace. Je to něco nepřijatého v nás, nějaká minulá zkušenost, kterou dosud odmítáme. Ta situace či ten dotyčný nám ji pouze aktivovali. Nezpůsobuje nám bolest dotyčný či ta situace, to my sami svým odporem (nepřijetím)! Tyto lekce se doteď z velké části děly pouze v rámci individuálních životů každého z nás, avšak většina v tom nebyla a dosud není vědomá. A doslova se roztrhl pytel z konfrontacemi s těmito našimi nepřijatými částmi prostřednictvím situací vně zejména u těch, kteří se začali probouzet před lety, kteří již dříve nastoupili intenzivní cestu k sobě. Tito lidé v těch různých nepříjemných situacích jsou již více vědomí, více schopni introspekce a tak i více schopni v situacích a lidech vidět kousky sebe samých a zkouší jít do vnitřního klidu, zkouší přetavit odpor v přijetí (osvobodit se z destruktivních nastavení). Jelikož již vědí, mají prožito, že vše, co vnímají venku, a jak to vnímají, jsou oni sami. Avšak je tu stále moře těch (většina), kteří ty nepříjemné situace žijí více v roli oběti a tedy si zamezují přístup k informacím o nich samých a nejen o nich, které k nim prostřednictvím těch situací přicházejí. A tak pořád odmítají sami sebe, aniž by tušili, čímž si do života nepřináší nic dobrého. A kolektivně je to vidět na celospolečenském dění. To, co se teď děje v roce 2020 a 2021, celospolečensky není nic jiného než zviditelnění odporu (destruktivních nastavení) uvnitř nás všech. Z pohledu ze shora, z nadhledu můžeme krásně vidět jak na tom jako lidstvo jsme. Kolik těch destruktivních nastavení v sobě ještě stále neseme, jak každý individuálně tak i jako celek. Odpor není totiž nic jiného než projev destruktivního nastavení v nás. Jinými slovy odpor není nic jiného než zviditelnění našich dosud nepřijatých minulých zkušeností a jejich neustálé odmítání. Což neznamená, že musíme souhlasit s nějakou naší minulostí, že se nám musí líbit, ale to, že si prožijeme zcela neutrálně, že i toto jsme prožili, že i toto je naší součástí, že i toto jsme my, nebo že i toto jsme třeba činili, že i toto je našim prvkem, byť se nám nelíbí. Zkusím vysvětlit. Vnímám, že jako společnost jsme se začali většinově postupně rozdělovat na dva krajní tábory. Většina lidí osciluje kolem jedné barikády. V jedné krajní poloze jsou lidé, kteří již skoro rok jsou opravdu jen doma. I v přírodě, kde není vidět široko daleko nikoho, se chrání, mají velký strach. Neustále sledují čísla a jsou velmi vystrašeni, velmi silně se jich daná situace emočně dotýká. Tito lidé často se velmi kriticky dívají na ty, kteří nemají něco na puse, na ty, kteří jsou naštvaní za zavedená opatření atd. Tyto lidi velmi rozrušuje nejen samotná situace, ale i ti, kteří se nechtějí podvolit všeobecných pokynům atd. A toto rozrušení ještě živí tím, že to mají neustále puštěné a nepřetržitě sledují vývoj a pak ještě to dál rozvádějí a zase se tím emočně rozrušují při debatách s podobně smýšlejícími. Pak je druhá strana barikády. Na ni jsou lidé, kteří třeba i odmítají nošení něčeho na puse, kritizují daná opatření, zpochybňují existenci daného aktuálního celospolečenského tématu atd. Lidé na této straně barikády si možná myslí, že jsou nad tím, že jsou ti vědomější, ti osvícenější, ti, jež neovládá strach. Já na to mám jiný pohled. Tato druhá posledně zmíněná strana barikády rovněž činí odpor - má strach, kterému podléhá. Lidé na této druhé straně rovněž uvnitř sebe mají rozrušení – vůči systému, vůči lidem, kteří jsou na opačné straně spektra. Podle mě jsme to kolektivně jako společnost vůbec nepochopili! Je to veliký chyták! A důsledkem je stále vyhrocenější situace vně. Od počátku roku 2020 jsme se velmi výrazně, ještě více než předtím, rozdělili na dva tábory. Avšak je jedno jestli jeden či dva tábory, jelikož ze všech lidí těch dvou barikád jde jejich cenná energie pryč a živí se jí právě ta destrukce – živí se tím to, co by již chtěli změnit, zlepšit, ať už jsou na jedné či druhé straně. Navíc oproti jaru 2020, kdy lidé měli taky strach (odpor), ale drželi více pohromadě, nyní se jen rozdělili, strach zůstal na obou stranách a naopak ještě více zesílil v důsledku boje s druhou názorovou stranou, což znamená, že lidé na jedné či druhé straně jen ještě více vyhazují svoji cennou energii a podporují destrukci. Z pohledu ze shora obě ty strany jsou stejné, jelikož ať už je to černé či bílé, z obou těch stran se line odpor (předně uvnitř těch lidí) a tím se jen podporuje to destruktivní vně. A odpor může být jak neprojevený (pouze uvnitř nás), tak i projevený v podobě vyřčeného odsouzení, kritiky, atd. Co vlastně dělají oba tábory? - lidé, kteří oscilují v blízkosti jednoho či druhého tábora? Povyšují a ponižují. Přeceňují a zlehčují. Na tomto můžeme krásně vidět, jaký v sobě kdo z nás má ještě odpor. Jinými slovy, jaké množství destruktivních nastavení máme v sobě. A to se neprojevuje v našem životě jen v rovině této celospolečenské tématiky, ale tato naše vyhraněnost (povyšování a ponižování) - nadvláda ega prostupuje všechny oblasti našeho života. Ta strana lidí, kteří se velmi bojí, ať už o sebe či o své blízké, a daný strach je paralyzoval, kteří jsou schopni udělat cokoliv, podřídit se čemukoliv, se dotkli svého strachu ze smrti. Popřípadě pokud nemají ani tak strach o sebe, ale o své blízké, tak strachu ze samoty. A v podhoubí strachu ze samoty je rovněž strach ze smrti, jelikož být sám znamenalo zejména v dřívějších dobách být odtržen od informací a to dříve znamenalo ohrožení. A mnozí to mají zakódováno ve svých buňkách po předcích a z jiných životů. Ta druhá strana, která je na opačné straně spektra, která popírá existenci dané situace, že se skutečně v nějaké realitě, která je tu na Zemi, toto nachází, kteří se vysmívají těm, co tu ustrašenou realitu žijí, jsou překvapivě rovněž ve strachu – ve strachu ze ztráty svobody, ve strachu z útlaku. Což na té hlubší rovině rovněž znamená strach ze smrti. Nebo ještě jinak. Když byste nebyli na jedné či druhé straně, když byste nebyli v extrému (v nerovnováze = nepřijetí), pak byste neměli potřebu kritizovat opačná stanoviska, pohoršovat se nad nimi, zesměšňovat je, zlehčovat či jinak jim dávat pozornost. Jelikož jedině když my sami se nacházíme v černobílém a tedy omezeném vidění, jsme v odporu, pak jsme v nerovnováze, bez své síly, a ponižujeme a povyšujeme. A nic tímto přístupem nevyřešíme. Jenom tím podporujeme to, co nechceme žít. Tak to platí v individuálních životech každého z nás a i celospolečensky. Vše, čemu dáváme pozornost, to roste. A co dělají lidé na jedné či druhé straně barikády? Dávají pozornost tomu, co už nechtějí, aby tu bylo. Jen ta energie lidí z každé té strany má opačnou polaritu. Avšak to je jedno, jelikož nezaleží, v jakém směru ta energie jde, jestli zleva nebo zprava, ale to, jakou kvalitu má. Odpor je nízká energie, tou se nic nezmění! Lidé na obou stranách jsou v oběti. Stejně jako je ve stavu oběti nejen oběť šikany, násilí, ale i pachatel. Stejně jako je ve stavu oběti nejen muž podpantoflák či muž, na něhož je fixovaná matka, ale i daná dirigentská partnerka a i ta matka. Jelikož byť tak navenek rozdílné projevy, pochází u všech z jejich odporu - neuzdravené (nepřijaté) bolestivé minulosti. A ta minulost může být natolik potlačená, že si ji nemusí vůbec pamatovat, avšak to, že v nich je a je nepřijatá, jim prozrazuje jejich vnitřní rozrušení a i vnější chování – hra na nadvládu a bezmoc. Avšak my se máme posunout do role tvůrce! To je naše moc! A máme ji každý jeden z nás. My máme zjistit, jakou máme moc, v čem leží naše moc. A v tom nám nesmírně pomáhá daná celospolečenská situace. A všechny ty strachy, ať už strach ze samoty, z opuštění, izolace, nesvobody, z útlaku a na hlubší rovině toho všeho strach ze smrti, které se tímto napříč lidmi v různých intenzitách a formách vyvolaly, vlastně pomáhají zrychleně a davově z nás lidí odtéct všechny ty emoce spojené s minulostí, kdy jsme se ocitali v situacích, kdy jsme se těchto strachů dotkli. Takto to však odplavává velmi pomalu. Jelikož to sice odtýká, ta nějaká minulost se námi přijímá, avšak jsme v tom nevědomí, takže to jde po malých kouskách. Pak i vnější situace se proměňuje velmi pomalu. My to však můžeme velmi urychlit. Je to na nás! A čím? Tím, že v tom budeme vědomější - že vystoupíme z role oběti v podobě jedné či druhé strany a vstoupíme do role tvůrce, kdy nebudeme ani povyšovat ani ponižovat, situaci přijmeme jako realitu, která tu jako jedna z mnoha je, a tím přijetím si umožníme svoji pozornost v plné síle zaměřit na to, jak jinak chceme žít. S vědomím tohoto, že v každém jednom z nás odplavávají ty potlačené emoce, že tím přijímáme stále více tu nepřijatou (potlačenou) zkušenost, se nám bude snáze dařit zůstat ve svém středu, neutralitě a nebýt ani na jedné straně. Což již samo toto uvědomění tomu pomáhá, že odpor mizí. Namísto toho máme svoji pozornost směřovat směrem, jakým chceme žít. A v rámci možností činit kroky. A co tedy dělat dál?! Předně, každý jeden z nás se zkusme obrátit k sobě, dovnitř. Přestaňme svoji tvořivou sílu vyhazovat z okna tím, že se budeme zaměřovat na ty jiné venku. To je útěk od sebe! To jsme nic nepochopili, a to ať už jsme zastánci jedné či druhé strany. Jelikož když jsme na jedné a druhé straně, děláme to samé, obracíme se ven, místo abychom řešili sebe. My můžeme totiž řešit jedině sebe a teprve tím, že vyřešíme sebe, tím se změní i venek. Vnější dění ani nepovyšujme ani neponižujme. Na Zemi žijeme v mnoha realitách. V každém okamžiku jsme v takové realitě, která odpovídá tomu, co vyzařujeme. Je skutečností, že někoho skutečně to, co tu po celé Zemi probíhá, ohrozilo na životě nebo že dokonce někdo tímto způsobem odešel. Popírat to, je vlastně nepřijímání jedné úrovně reality, která na Zemi je. Jsme v odporu. Avšak jedině přijetím, připuštěním si, uznáním, že je tu realita, ve které to existuje, si svoji sílu bereme zpět, přestáváme svoji energií živit tu realitu, kterou odmítáme, a tu energii pak můžeme teprve pak nasměrovat ve směru toho, co chceme vytvořit. Avšak bez předchozího přijetí, uznání toho, že to tady existuje, si nemůžeme zvolit, že my v té realitě nebudeme. Když to odmítáme, odmítáme uznat, že někoho se to skutečně týká, ať už se „jen“ strachuje či skutečně on či někdo z rodiny si s tím prožil své, pak nic nového, než toto, co odmítáme, nepodporujeme. Jelikož nás to téma neustále rozrušuje, odebírá nám energii, a i když se v tom tématu snažíme tvořit, orientovat jinam, nejsme u toho tvoření toho jiného přítomní, jelikož naše myšlenky a prožívání jsou pořád v tom, co nechceme. Jelikož když jsme to neuznali, nepřijali, pak při vytváření toho nového se neubráníme odporu. Celá situace je darem – vylézá z nás všech odpor, který je schovaný ve všech našich destruktivních nastaveních. A destruktivní nastavení vychází ze strachu. To, jak je na tom celý svět, jednotlivé oblasti, můžeme krásně vidět na množství odporu, potlačeného strachu vylézajícího na povrch v podobě vyhrocení dané ne-moci a vyhrocení ostatních témat s tím spojených. Ale není to přesné, jelikož ve vyšším záměru se nějaká oblast čistí rychleji než druhá. A tak jen z toho, že někde je to aktuálně horší, někde lepší nelze určit, kde je více odporu. Jelikož tam, kde je to aktuálně horší, možná jen aktuálně probíhá intenzivnější čistění (vyplavávání odporu). A je to pozitivní, jelikož odplavávají emoce velmi mnohdy hluboko schované, dlouho potlačované a to napříč celým světem. Z mého pohledu dochází k léčení, uzdravování. A to při vší úctě k lidem z obou barikád. Ale my v tom můžeme být aktivní, dokonce bych řekla, že bychom měli být. Toto celé je nejenom samovolné čistění – vyplavování odporu v různých podobách a skrytého v nás pod mnoha destruktivními nastaveními. Toto celé je ale i výzva a současně příležitost (záleží, z jaké roviny vědomí se na to díváme), abychom si uvědomili, prožili, jakou máme sílu. Každý jeden z nás. Ta naše síla leží v našich myšlenkách, emocích, přítomném okamžiku a v našem fyzickém těle, přes které konáme. Namísto hledání viníka vně se prosím zkusme každý obrátit dovnitř sebe. Vystupme z role oběti v podobě jedné či druhé barikády a vstupme do role tvůrce. Tvůrce si uvědomuje, že vše, co vidí v situacích a lidech kolem sebe je on sám. Už jen toto, když si to v každé situaci, která nás rozruší, uvědomíme, vystupujeme z role oběti, bereme si otěže svého života zpět do svých rukou, přestáváme krmit destrukci (to, co nechceme) svojí energií. A už jen tímto uvědoměním zcela přirozeně opouštíme černobílé vidění, již nemáme odpor. Přebíráme odpovědnost za sebe. A snáze se nám daří v životě již neskákat na ta destruktivní nastavení. Po tomto uvědomění stále cítíme ty nepříjemné emoce, avšak už jakoby zdáli, už se s nimi totiž neztotožňujeme. Doporučuji je prodýchat, nechat je odplavit. Po chvíli, pár minutách byste měli cítit úlevu v těle. Najednou ty nepříjemné emoce se po chvíli změní ve vnitřní radost, vděčnost. Toto je jedem z mnoha způsobů, který funguje mě, jak plně prožít emoce – nechat je plně projít, aniž bych je potlačila a současně si s nimi dál netvořit destrukci. Jelikož tím uvědoměním, že je to o mě a ne o té situaci či člověku, který mi tu emoci zprostředkoval, já na tu emoci již nelepím svůj stav oběti, stávám se pozorovatelem. Avšak k tomu, aby se ve společnosti neobjevovala destrukce v podobě všech možných dramat, je třeba, abychom na úrovni svých individuálních životů, každý jeden z nás, uviděli, pojmenovali co nejvíce svých destruktivní nastavení, kterými si přitahujeme ty situace a lidi, kteří nás rozrušují, a uznali, že i toto v sobě máme, že i toto jsme my, jedna naše rovina bytí. Tím najdeme ten kořínek, který pak vytrháváme spolu s tím, jak už takto informovaní v jednotlivých situacích jasně vidíme, s kým máme tu čest, a již se tomu destruktivnímu nepodřizujeme a nejednáme dle toho. Možná se může zdát, že v naší zemi je to celospolečenské téma aktuálně celé nějak horší než v jiných. Možná ne nadarmo jsme Slované. Možná je čas, kdy si máme uvědomit, jakou moc máme ve slovech. A nejen v těch vyslovených, ale i v těch pronesených v duchu. A čím se řídí ta naše slova? Našim vnitřním nastavením. A jsme opět u přeměny našich destruktivních nastavení v konstruktivní. Jsme opět u našeho vnitřního světa, ze kterého teprve vše viditelné povstává. Možná bychom každý jeden z nás měl přestat utíkat od sebe, hledat viníka vně, a uvědomit svoji odpovědnost za to celé. Jelikož celospolečenské dění jen odráží vnitřní svět (všechna nastavení) nás všech. A celospolečenské dění se může tak jedině proměnit tím, že každý jeden z nás něco objeví prostřednictvím toho, co se mu nelíbí vně, v sobě, nějaké své stinné prvky, ty si uvědomí, připustí, že ano, i toto k němu patří (prožije), což mu pak usnadní jednat jinak. To je podle mě to, co se po nás všech chce. Ne ven obracet pozornost, ale dovnitř – objevovat sám sebe, své potlačené prvky v jiných venku, uvědomovat si, že vše, čeho si všímám, byť se mi to nelíbí, jsem já, nějaký můj prvek, prožít si to a dál jednat jinak – nikoliv již pod nadvládou daného skrytého destruktivního nastavení v sobě. To se mimo jiné děje na mnoha terapiích a i u mě na individuálkách. Jedině tímto přístupem, že se obrátíme dovnitř, skutečně změníme celospolečenskou situaci. Pak v nás bude totiž stále méně odporu, budeme ve své síle. Budeme i nadále vyjadřovat svůj pohled, řídit se nařízeními, avšak jako pozorovatel – s vědomím toho, z jakých všech strachů toto pramení, ale už se tím nenecháme strhnout, uvnitř nás zůstává klid, mír, jsme nad tím. A spíše se díváme ve směru toho, co chceme vytvářet, jak chceme žít a tam směřujeme pozornost, to po krůčkách, v rámci možností tvoříme. Je velký rozdíl, když vyjádříme svůj názor, ale uvnitř nás je klid, mír a když vyjádříme názor a uvnitř nás je vnitřní neklid (odpor). Jakmile je uvnitř nás rozrušení, byť to můžeme myslet jakkoliv dobře, krmíme zase jen tu destrukci, nic víc. Teď jsme opravdu životem nuceni davově se obrátit dovnitř, konečně přestat před sebou utíkat tím, že budeme povyšovat a ponižovat, že budeme hledat viníky venku. Cítím ohromný potenciál pro nás všechny v tomto – ohromnou sílu, kterou tím v sobě objevíme. Zkuste si to doma ve svých vlastních rodinách. Když partner udělá něco, co vás rozruší, naštve, s čím nesouhlasíte, vám samozřejmě najedou ty nepříjemné emoce. Ať už ve vztahu k partnerovi uděláte cokoliv, většinou to činíte ve stavu daného rozrušení. Což samozřejmě nic nevyřeší, což každý známe. Zkuste to jinak. Nejdřív si uvnitř sebe obnovte klid. Postarejte se o to, abyste vůči partnerovi nebo té situaci necítili nepříjemné emoce (to neznamená potlačit emoce). Může pomoci to uvědomění, že když mě partner rozrušil, byť on si tím řeší své, já v těch místech mám práci, zabrnkalo to na něco mého, co nemám přijaté a hlavně tu situaci bych v životě neměla, takového partnera bych neměla, když by to nerezonovalo s něčím uvnitř mě, s něčím destruktivním. Takže to, že to aktuálně žiji, je jenom moje odpovědnost, nemůže za to nikdo jiný než já sama. Již tímto uvědoměním opouštíte černobílé vidění, přestáváte hrát oběť a vstupujete do své síly. A v tomto stavu vaše reakce na daného partnera bude zcela jiná. Třeba i použijete stejná slova, ale bude v nich jiná energie, anebo uděláte úplně něco jiného. A partner jasně pocítí, že je něco jinak, že už na vás nemůže, pocítí vaši sílu, byť tomu nebude rozumět. A celá situace se promění, ať už tím, že partner k vám začne chovat větší úctu nebo tím, že z vašeho života odejde a přijde nový, který k vám tu větší úctu bude schopen chovat. A to je ono. Víte, kdy ta žena bude žít ve vztahu něco jiného, než žije? Kdy se to změní? Kdy bude mít partnera, který se k ní bude chovat více s úctou, v něžnosti, odpovědnosti atd? Ne když změní partnera, aniž by změnila cokoliv uvnitř sebe. Ale právě tím, že objeví to destruktivní nastavení uvnitř sebe, které ji tuto zkušenost přitáhlo. Ale jsem si jistá, že jste tyto zázraky ve svém životě již mnohokrát zažili. Jen jste si to třeba nedali do těchto souvislostí. To vy jste to změnili, svoji změnou přístupu, z destrukce na konstrukci, přesunem z role oběti do role tvůrce. A to se nyní po nás všech chce davově. Obrátit se k sobě, ke svému vnitřnímu a až následně vnějšímu životu. A ten dopad, ta míra, s jakou věci měníme a ovlivňujeme, když konáme bez odporu a s odporem, je naprosto nesrovnatelná. Navíc velice často v tom stavu bez odporu, přijetí (což neznamená souhlas) často máme chuť udělat něco úplně jiného než ve stavu odporu, rozrušení. A možná k tomu jsme my Slované nyní vyzváni. Možná jsme připraveni změnit realitu bez boje, agrese, manipulace, pouhou změnou vnitřního nastavení, kdy se z odporu přesuneme do přijetí a z toho místa budeme teprve konat. Avšak pokud budeme chtít v tomto stavu konat aktivně, pak to bude bez jakéhokoliv boje, manipulace či jiné formy agrese, jelikož my budeme konat ve stavu, kdy vůči dané situaci či lidem, kteří jsou toho součástí, nebudeme mít žádné nepříjemné emoce. To je naše síla, to je moc nás všech. A vnímám to jako velký chyták obracet svoji pozornost na dění vně, tam to skutečně trvale nevyřešíme. Byť je to velmi lákavé. Vyhazujeme tím energii na nějaké řešení, avšak to řešení se nalézá uvnitř nás – v postupné přeměně našich destruktivních nastavení v konstruktivní, v přeměně našeho odporu v přijetí. A teprve z prostoru přijetí můžeme skutečně konat ve své síle. A možná jako Slované máme toto dokázat jako první v masovém měřítku. Nejen to praktikovat jako hrstka probuzených jednotlivců ve svých vlastních životech, ale nově již většinově, a tím změnit danou vyhrocenou společenskou situaci. Ne nadarmo se v této době na území naší země inkarnovalo mnoho starých duší s ohromnou vnitřní silou, kterou jim propůjčuje jejich moudrost nabitá napříč mnoha zkušenostmi. Ne nadarmo jsou již v této době více či méně probuzeni, neboť jako lidé byli během posledních několika let vymrštěni na intenzivní cestu k sobě samým a již tak vědomě nějakou dobu kultivují svůj vnitřní svět. A tito lidé mají ohromný dosah, probouzí další a další. Jelikož toto obrácení se dovnitř, tuto introspekci má nyní dokázat většina z nás, čímž docílíme změnu v naší společnosti. A možná tím pak budeme inspirovat celý svět, jelikož dokážeme něco tak viditelného, tak přelomového, ale bez ničeho výrazně viditelného vně, co bychom k tomu výsledku použili. S láskou Peťa Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost." Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Mgr. Jan Kroča: Přivítejme sníh jako očistu krajiny

Mgr. Jan Kroča: Přivítejme sníh jako očistu krajiny

Taková sněhová nabídka už ve městech devět let nebyla. Ano, komplikuje dopravu a působí další potíže. Ale současně přináší i důležitá pozitiva pro jemné dimenze krajiny. Sníh působí velmi očistně na mentální smog. Miliardy krystalků zmrzlé vody na sebe vážou zbytkové energie kolemjdoucích lidí a kolektivní emocionální zátěž hlavně ve městech. Strach lidí z ekonomických problémů, ze ztráty blízkých, v posledních měsících i strach z nákazy, všechny tyto emoce zůstávají jako neviditelné bahno v místech, kudy se pohybuje hodně lidí. Nejenom ve městě, ale třeba i na přetížených turistických trasách v přírodě, například na přeplněných parkovištích v horských centrech nebo v místě, kde lidé hodiny čekají na lanovku na Sněžku. Voda v ledovém skupenství dokáže podobné negativní energie absorbovat a je v tom mnohem účinnější, než třeba déšť, i když ten to umí také. A skvěle to dokážou také blesky, které čistí přehřáté mentální pole měst přes jaro a léto. Po devíti letech bez pořádného sněhu byly ulice našich měst už dost zanesené nejrůznějšími mentálními formami i astrálními energetickými „odpadky“, takže můžeme jen vítat, že současné závěje absorbují všechny zbytkové formy, které otravují obyvatele obcí a přispívají k jejich „blbé náladě“. Jarní tání odnese energetický odpad do řek a nakonec do moře, Tam budou definitivně rozpuštěny studenou slanou vodou, což je ideální přírodní likvidátor negativity. Očistnými závějemi sněhu dostáváme příležitost na pořádný jarní restart poté, co odezní hlavní vlna epidemie. A máme dost signálů na to se domnívat, že virus je už pomalu na ústupu.  Současný sníh v ulicích má ještě jednu skvělou vlastnost, tlumí hluk z dopravy. Lidem se tak lépe spí, to je teď v zimě důležité. Většina lidí přes zimu trpí spánkovým deficitem, současné lidstvo totiž zapomnělo na přírodní cykly. Pracovní doba i školní rozvrh jsou dnes stejné po celý rok. Pro naše předky bylo ale úplně v pohodě, když v zimě spali třeba 12 hodin a v létě jenom šest. Takže se v klidu vyspěme a důvěřujme očistné síle zasněžené přírody, která se teď kolem nás projevuje naplno. Foto: Pavel Vojta, publikováno se souhlasem autora Autor článku: Mgr. Jan Kroča, průvodce po léčivých místech, http://www.jankroca.cz  )

Lucie Valchařová: Akné nebo nadváha? aneb „Muži, držte se ode mne dál!“

Lucie Valchařová: Akné nebo nadváha? aneb „Muži, držte se ode mne dál!“

Tak se minulý týden sešlo na konzultacích několik žen, které řešily programy spojené se vzhledem – akné, ekzémy, velká nadváha atd. Zjištění, proč se jim tyto „estetické neduhy“ vytvářejí, bylo velmi zajímavé a všechny do puntíku spojovat jeden fakt – STRACH. Tělo fungovalo jako ochrana před mužskou energií.Vždy, když tělo vykazuje něco zvnějšku, je to o naší interakci s vnějším světem. Stěžejním středobodem našeho prožívání je, jak nás vnímají ostatní. Tak třeba to akné… AKNÉ Přišly dvě paní, které s ním BOJUJÍ několik let. Pochopitelně to velmi ovlivňuje jejich sebevědomí. Každý, kdo kdy měl co dočinění s touhle “nepříjemností” ví, jak se myšlenky motají jenom kolem toho, kolik mám dneska pupínků a s jak velkou “škodou” půjdu dnes mezi lidi. Mají tendenci se schovávat. Ráno člověk vstane a hned se spustí: “Už zase? Proč zrovna já? Proč zase na obličeji? Nemůžu se na sebe ani podívat. Takhle nemůžu ven mezi lidi…” Klientky sžíral vztek a vedly s akné vleklý boj.  BOJ VŽDYCKY VYVOLÁ ODPOR. Co odmítám, to dostávám dvojnásob. Čím více bojovaly (emocemi, extra “účinnou drahou” kosmetikou atd.), tím se to zhoršovalo.Přes ten dlouhodobý boj nepochopily zprávu, kterou jim jejich kůže přišla říct.  A tak jsme měnily přístup: “Milé akné, děkuji, že jsi mi přišlo pomoct. Je to pro mě ještě těžké přijmout, protože mě teď vlastně pěkně sereš, ale otevírám se tomu, že mi jdeš pomoct a ukázat mi, kde jdu sama proti sobě, kde se bojím, kde se nepřijímám, proč se schovávám? OK, přestávám bojovat a začínám ti naslouchat, co mi chceš tedy říct? V čem mi jdeš pomoct?” Hlavní změna je v pochopení. Ženy si myslely, že “nemohou chodit ven, protože mají akné.”Ale opak je pravdou: “Mám akné, protože se bojím chodit ven.” U obou jsme odhalily nevědomý strach z mužské energie, proto se jejich kůže bránila, aby je “ochránila” před interakcí s muži. Když by totiž neměly akné, začaly by být pro muže přitažlivé, a to je pro jejich podvědomí velmi nebezpečné. Zajímavé, že? Dost zajímavá je i ta nadváha… NADVÁHA Prosím, pevně věřím, že je vám jasné, že nemluvím o pár kilech navíc, ale o velkých ochranných štítech v podobě 20 kg, 30 kg, 40 kg nad běžnou váhu.Život těchto lidí se dělí na život s nižší váhou a život s vyšší váhou. Svou spokojenost doslova „váží na kila“. Ženy mi tvrdí, že jejich jediným cílem je zhubnout. Až zhubnou, budou šťastné.Když se pak díváme do minulosti, tak se jim to mnohokrát podaří. Podaří se jim shodit 30 kg, ale PAK SE NĚCO STANE a do pár týdnů či měsíců je 30 kg opět zpátky. Proč? Protože ženino nastavení se nezměnilo! Mohla upravit stravovací návyky (velmi často se setkávám s tím, že tyto ženy jí poměrně málo), ale pokud nezměnila své nastavení a nevyléčila své vnitřní zranění, které ji vytváří ochranu z tuků, tak pak přijde jakákoliv událost „z venku“ a začne se opět začne (zcela nevědomě) schovávat do svého tukového krunýře. Čím větší strach, tím větší krunýř v podobě nabytých tuků je potřeba, aby k ženě opravdu nikdo nemohl proniknout. A to je třeba zmiňovaný strach z mužské energie, pokud je žena v této oblasti zraněná, stačí, aby ji do života vstoupil partner, kolega nebo nepříjemný šéf, který ji začne brnkat na bolístky a už se žena začne obalovat. Všechny ženy touží po lásce a po hřejivém mužském přijetí, ale jejich podvědomí skrze jejich zkušenosti si o tom myslí své, a proto žena „křičí“ do světa skrze své tělo a energii: „Muži, držte se ode mě dále.“ Je to velmi podobné jako u toho akné, i když touží být hezká a přitažlivá, její podvědomí si jede to své: „Kdybych shodila, mohli by se muži ke mně dostat blíž, a to je velmi nebezpečné. Zase mi ublíží, zase se v tom budu utápět, tak to ne. Do toho nejdu. Radši si vytvořím ochranu. Tyhle bolesti už tady byly.“ Zdá se vám to nelogické? V podvědomí logiku nehledejte (i když já ji tam vidím ☺), to jen „tupě“ přehrává, co tam bylo nahráno. Tělo je vždycky moudřejší a vždy nám podá přesnou zprávu, jde jen o to chtít vidět skutečnou pravdu a začít měnit k sobě krůček po krůčku svůj přístup. Vždy pod tukovou ochrannou se nachází zamrzlé vnitřní dítě (dost často ve velmi nízkém věku), které potřebuje hromadu lásky, ujištění a pocitu bezpečí. Jen dotyčná musí konečně vystoupit z roli oběti a přestat chtít po druhých, aby ji tyto potřeby naplňovali oni, pak konečně tělo může vydechnout a začít se pomalu zbavovat své „ochrany“. Není vůbec ojedinělé, že díky vnitřní práci kila začnou padat „sama“ dolů bez urputné snahy, cvičení a diet.   Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )

Barbora Zumotová: Sen o lásce a strachu z blízkosti

Barbora Zumotová: Sen o lásce a strachu z blízkosti

29.01.2021 19:58 Začala jsem užívat esenci z jahodníku  a hned první noc se mi zdál sen. Setkala jsem se s mladým mužem, který byl pro ženy byl velmi přitažlivý, ale nepolapitelný. K žádné se nechtěl víc citově přiblížit. Stoupali jsme společně po nějakých skalách. Pomáhal mi a držel mě za ruku. Oběma nám to bylo milé. Když jsme vylezli nahoru, bylo na něm vidět, že už je ta blízkost mezi námi na něj moc a má tendenci z ní rychle utéct se světáckým výrazem, že on se neváže. Tak jsem mu nabídla, ať od svého strachu neutíká, zůstane se mnou a jen dýchá. Ať si dovolí cítit, jak ho blízkost někoho dalšího děsí a dusí. A tak zůstal na mém klíně, dýchal a prožíval tu bolest, která v něm byla uložená. V obličeji se proměnil v malého chlapce, který je zoufalý a vyděšený. Já jsem mu zatím vysvětlovala, že strach z blízkosti mohou mít lidé, kteří měli matku, která je dusila svou "láskou" a vázala svoje štěstí na ně. Bylo vidět, jak ho to bolí, ale dává smysl. Prožíval velké vnitřní utrpení, ale byl statečný a stále dýchal a já jsem mu opakovala, že jsem tam s ním. Po pár minutách už se uvolnil a bylo vidět, jak jeho okovy padly a mohl sám sobě dovolit se k ženě a lásce přiblížit. Té skutečné, sladce jahodové lásce, která nás naplňuje a současně nám ponechává svobodu a volnost. Ten sen je sám o sobě tak výmluvný, že k němu není potřeba moc dodávat :-) Každý z nás si může dovolit přiblížit se ke své bolesti, dýchat a vnímat ji. Jsou to náročné okamžiky, které často sleduji během konzultací u svých klientů. Je to pár minut intenzivního prožitku, po kterém následuje úleva a osvobození. Vím, že to není vůbec snadné, ale možná ještě těžší je být stále ve střehu, abychom se svým bolestem vyhnuli. Může to totiž být život plný omezení, o kterých ani nevíme nebo si z nich děláme domnělou přednost a máme svůj systém výmluv, který nám umožňuje nevystoupit ze své mentální ohrádky. Sluneční esence nám pomáhají tato naše omezení uvolňovat a rozpouštět potlačené emoce. Může se to dít i takto ve formě snů. Přeji vám, ať se vám daří postupně a vaším tempem vracet se ke své zdravé svobodné podstatě Bára Zumotová Více zde: https://www.zumotova.cz/news/sen-o-lasce-a-strachu-z-blizkosti/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Tara Svobodová: BERU SI SVOU SÍLU ZPĚT

Tara Svobodová: BERU SI SVOU SÍLU ZPĚT

Tak nějak vypadá můj každodenní záměr, kdy ruším v sobě všechny negativní programy, které moje mysl napříč všemi časy a dimenzemi vytvořila. Mojí největší lekcí v tomto životě bylo skutečně uvěřit tomu, že ve své podstatě jsem nevinná. Velkou část mého života v minulosti na mě lidé vrhali své stíny a já věřila jejich projekcím.  Uvěřila jsem tomu, že jsem vinná tím, že nesplňuji jejich očekávání. Uvěřila jsem tomu, že jsem pyšná, zlá, nemožná, nečistá, nehodna lásky, pozornosti, že jsem méněcenná a arogantní. Tak moc jsem věřila druhým lidem, že jsem poctivě třídila každou svoji myšlenku, abych nikomu neukřivdila, každý svůj soud a hodnocení jsem analyzovala a měnila tyto programy v lásku a přijetí.Nakonec jsem uviděla, že moje síla způsobuje to, že v přítomnosti některých lidí se chovám jako jejich zrcadlo, jako katalyzátor jejich nahromaděných emocí a frustrací a hraji pro ně role, které tito lidé v sobě sami nejsou schopní rozpoznat. Znáte to, když v přítomnosti negativních lidí začnete být nervózní a podráždění, a pak už si nejste jisti, jestli jsou to vaše emoce nebo emoce těch druhých?  Proto jsem se postupem času musela rozhodnout, že si vezmu svoji sílu zpět a nenechám do sebe vstupovat parazitické energie, ani energetické háky jiných bytostí. Rozpustila jsem je ve světle a poslala požehnání jejich původcům, s jasným záměrem, že toto už nikdy nedovolím. To byla moje část karmické dohody, že jsem se nechala ovládat, manipulovat a přistoupila jsem na to, že jsem slabší, než ve skutečnosti jsem. Dlouho mě lidé ovládali pocity viny a já byla v roli oběti.  Musela jsem si přiznat, že jsem také manipulovala. Tento rok však přináší velkou změnu. Kdo chce, může zažívat stav nevinnosti, pokud se rozhodne následovat tento záměr. A skutečně, je to rychlé a účinné, pokud člověk umí pracovat se svou myslí. Ne, že bych si nedovolila dělat chyby nebo být zranitelná. Jen jsem si dovolila pocítit, že vše je přesně tak, jak má být. Rozhodla jsem se pustit program, ten dlouhodobý a těžký inkviziční model, že jsem se dopustila hříchu a že nesu tíhu viny na svých bedrech. Je to skutečně úleva, to mi věřte. Mám dostatečně velké sebevědomí, proto jsem také byla často zkoušená, jestli ustojím nápor obviňování, pomluv a nařknutí z různých úmyslů. Naučila jsem se dívat na věci tak, že každý člověk reprezentuje a reflektuje pouze sám sebe. Vše, co člověk řekne o druhém člověku, říká pouze sám o sobě. V druhých lidech vidíme své stíny a také své silné stránky. Nic víc a nic méně. Dovolit si žít v nevinnosti je pro mě nová úroveň bytí, hodná prozkoumání. A že je v ní lehko! Vina je jen koncept, kdy se člověk ztotožňuje s emocemi nebo myšlenkami ze své minulosti. Je na čase pochopit, že ani mysl ani emoce ve skutečnosti nejsme my. Jsou to jen formy, které potkáváme napříč časem a dimenzemi. Nemusíme na sobě nechávat ulpívat tyto formy , nikdy jsme jimi nebyli, nejsme a nikdy nebudeme. Naše pravá podstata s nimi nemá nic společného. Je to jen iluze, hra mysli a záleží na nás, jestli se rozhodneme tuto iluzi podporovat, nebo jí prokoukneme a navrátíme se zpět k nevinnosti. Moc bych si přála, abychom mohli být všichni nevinní jako děti. Život by byl zábava a my bychom se tu potkávali, abychom se podporovali ve schopnosti tvořit v radosti a lásce. Věřím, že jednoho dne přijdou generace lidí, pro které tato realita už bude každodenním chlebem. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Sama jsem na počátku dospělosti hledala cestu z depresí a problémů ve vztazích a díky terapiím, absolvovaným workshopům a osobní pouti jsem získala schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše.  Tři roky jsem cestovala převážně sama po jižní Evropě, pobývala na odlehlých místech, meditovala a spala venku, v přírodě. Získala jsem tak zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Šest let jsem asistovala při práci jihoamerickým šamanům v České republice a na Slovensku a osvojila jsem si techniky a přístup k jejich pojetí člověka jako nedílné součásti přírody. Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie a šamanské techniky. Dvacet let pracuji s tarotovými symboly, které nepoužívám k věštění, ale k náhledu do struktury podvědomí osobnosti a výkladu snů. )

Petra Jelínková: Naše jedinečná cesta

Petra Jelínková: Naše jedinečná cesta

V tomto článku v krátkosti popíši jakousi duchovní linku -  duchovní proces, kterým procházíme v nějaké podobě a intenzitě nejspíš všichni a jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé. Popíši jakousi podobnost v našem vývoji, ačkoliv životní cesty každého z nás jsou naprosto jedinečné. Silně vnímám, že tato obecná vývojová linka se nás všech týká a všichni jí v nějaké podobě v tomto životě procházíme. Je to dáno fenomenální dobou probouzení lidstva, která již mnoho let na Zemi probíhá, a do které jsme se v tomto životě narodili. A je to pro nás všechny ohromná čest, že tu můžeme právě v této době být. „Nahoře se čekají fronty :-)“ První část života, různě dlouhou, si žijeme svůj život. Buď se vše daří, nebo již od počátku se setkáváme s různými těžkostmi a nepříjemnostmi. To je různé. A toto vše nás utváří a postupně mění.  Tuto fázi třeba nazvěme nevědomý život. Pak se v našem životě stane něco, co je úplně jiné než jakákoliv předchozí dramata a těžkosti. Navenek nebo z pohledu jiných to třeba nemusí vypadat nikterak složitěji a dramatičtěji než něco, čím jsme procházeli před tím. Ale my jasně víme, cítíme v sobě, že toto je úplně jiné. Jakoby to zasahuje hlouběji a rozcupovává nám něco tolik drahé. Je to mžik či delší proces, ale výrazně nás změní, doslova otočí o 180 stupňů. Nepoznává nás okolí, my se nepoznáváme. Zpočátku třeba ani nevíme, co se s námi děje. Jen víme, že to, kým jsme celé roky byli, už nejsme, a třeba zatím nevíme, kdo jsme. Nevíme to dočasně. A nevíme, kým jsme, jelikož ve skutečnosti se upozadila jen velká část našeho ega a ta je tou, která neví, kdo je. Nezapadá to egu do jeho konceptu. Možná se cítíme méně jak kdy dříve, avšak opak je pravdou. Ve skutečnosti se rozbořila podstatná část naší ego sebeúcty – sebeúcty založené na vnějším (na tom, co si myslí druzí, atd.). Ve skutečnosti v tomto bodě k sobě chováme již větší úctu než kdykoliv před tím. Avšak tu skutečnou sebeúctu vycházející z toho, kým jsme. Ta se začíná v nás rodit, vystupovat do popředí. Vždy v nás byla, ale tím jakýmsi šokem se odebrala velká část té iluzorní, která tu skutečnou překrývala. A tak ta skutečná může být námi více viděna a cítěna. Je to vědomí si sebe sama. V této fázi se jakoby naráz rozbořilo mnohé z toho starého a to zbylé staré již námi přerostlé se rozboří postupně nebo se od základů přestaví, jak dál půjdeme životem. Zbyly v podstatě už jen ty zapečené nečistoty v tom hrnci. Sice už třeba těch nečistot (těch destruktivních nastavení), které zbývá vyčistit, není tolik jako před tím, ale za to jsou „výživné“ a jdou často z toho hrnce mnohem tíž. V této fázi jakéhosi nárazu se vlastně rozbořilo mnohé z toho, co jsme znali, ale nové se zatím ještě nestaví. Vzniklo tím prázdno, které zpočátku můžeme cítit jako velmi nepříjemné. Avšak to prázdno je tím místem, ze kterého bude rašit to nové a více z nás a více skutečné. Tato fáze rozboření mnohých iluzí může být aktivována různorodými věcmi. A jak jsem psala, zasáhne nás často v oblasti té největší bolesti. Často tou aktivací jsou věci zvnějšku. Například začneme cítit odpor k práci, pro kterou jsme roky studovali a mnohé obětovali a do toho se nám rozpadne vztah s člověkem, ke kterému nás váže hluboké pouto, tak jak mně se to stalo. Tím ztratíme pocit bezpečí různého druhu. Nebo třeba onemocníme, nebo někdo z blízkých onemocní. Nebo naše dítě má nejrůznější potíže, nebo se nám nedaří otěhotnět, nebo znovu otěhotnět. Nebo někoho nám velmi blízkého navždy ztratíme, nebo naší nepozorností způsobíme nějakou tragédii nebo se ocitneme ve finanční nouzi a mnoho jiných rozličných variant. Delší či kratší chvíli si nejspíš popláčeme na těch troskách. To je naprosto přirozené. Avšak poté začneme hledat, ptát se, najednou budeme mít tolik nezodpovězených otázek. A to je okamžik, kdy se přesouváme do další fáze.  Tu fázi bych nazvala vědomější, přímější a intenzivnější cesta k sobě. V této fázi nám dochází mnohá poznání, mnohé souvislosti. Současně se střetáváme s dalšími výzvami. Ty jsou možná mnohem těžší než ty, se kterými jsme se setkávali před tou zmíněnou aktivací. Avšak rozdíl je v tom, že pro nás těžší nejsou, my na ně konečně máme sílu. Vypadají vnějškově možná těžší a možná to tak vnímá mnoho lidí, kteří na svoji aktivaci teprve čekají. I my si můžeme uvědomovat, že dříve bychom nějakou takovou výzvu stěží dali, avšak současně si uvědomujeme, že v této době je to již jinak. Tato byť mnohem těžší výzva než kterákoliv před tím, je pro nás tou, kterou pro nás byly ty výzvy před tou aktivací. V dané fázi díky mnohým uvědoměním jsme vědomější, vědoměji přistupujeme k daným výzvám, stáváme se stále více pozorovateli. Postupně se nám daří jít více a více do klidu uvnitř nás, do srdce, do bodu nula, do neutrality. V této fázi se nám daří stále více jednat na základě niterného vědění uvnitř nás, na základě vnitřního klidu (což nás nikdy nevede do jakékoliv agrese) a stále méně jednáme pod nadvládou emocí a myšlenek. Toto je fáze, kdy zjišťujeme, že jsme přerostli mnohé z toho, co nám v životě zůstalo, že pokud to má v našem životě zůstat, musí se to zásadně proměnit a od základů. Vlastně čistíme ten hrnec od těch posledních zapálených zbytků nečistot. A k tomu nám pomáhají všechny ty výzvy, všechna ta uvědomění, ke kterým díky nim docházíme. Proč o tom nyní píši na začátku roku 2021? Mnozí mají již fázi své aktivace, probuzení, za sebou. Už prošli tím jakýmsi otřesem, čímž se zbavili z větší části nadvlády ega. A už kráčí po té přímější, vědomější cestě a dočišťují sice zbytky, ale ty, jež jsou zasety velmi hluboko a mají velmi dlouhé a silné kořeny. Avšak osvobození se byť zčásti aspoň z jednoho z nich znamená ohromnou euforickou radost v našem těle, plnou vděčnosti a i prudký narůst hojnosti a větší harmonie ve všech podobách. Avšak většinu lidí žijících na Zemi tento navenek vypadající pád (ta aktivace) teprve čeká. U někoho je to za dveřmi, u někoho se to bude dít za několik let. Každopádně tak jak já to vnímám, nebude možné tu na Zemi v této epochální době být, bez toho aniž bychom všichni nastoupili intenzivní (vědomější, přímější) cestu k sobě samým. A to, co každého z nás na tu vědomější cestu přivede, je věcí každého jednotlivce. Blíže o tom píši mimo jiné v článku: „Zlatá střední cesta“ v Klubové sekci. A tak vy, kteří plánujete (vaše duše plánuje) udělat tuto výhybku na vědomější cestu za pár měsíců či něco málo let, pamatujte, že v době, kdy budete v té pomyslné bouři vnějších událostí, neděje se nic špatně. Jste připraveni. Všechno zvládnete! Máte na to dost sil, jinak by to před vás ani nebylo postaveno. Z toho pomyslného popela vzejdete mnohem silnější, mnohem více si vědomi sebe a jako lidé mnohem více schopni lásky, tj. budete stále více věcí činit na základě svého srdce (pocitů hluboko uvnitř vás) a nikoliv ovládáni emocemi a myšlenkami. S láskou Peťa   Autorka: Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Petra Jelínková: Jak jsem umřela a znovu se narodila

Petra Jelínková: Jak jsem umřela a znovu se narodila

Dnes se s vámi podělím o jeden svůj prožitek, který jsem měla na konci roku 2020. Teď zpětně, když se ohlédnu, vím, že najížděl celý Advent. Ale až ke konci roku mě v jednom okamžiku došlo, v čem nějaký týden už jsem. V ten okamžik na konci roku to jen vyvrcholilo nebo ještě lépe řečeno, se to stalo velmi vědomé. Já dostala ohromný dar, ohromné požehnání v té lekci, která mně tím přišla, dar v těch informacích, které jsem tímto u sebe procítila. Tento článek je opět jeden z těch „jiných“, než které běžně píši takto veřejně všem. Obsahem spadá spíše do Klubové sekce, ale jasně cítím, že ho mám sdílet veřejně s vámi všemi. Podotýkám, že to byl můj prožitek, mé informace vztahující se k mému životu. A byl to prožitek. A tedy dané informace pocházely z prostoru břicha a srdce a nikoliv z prostoru hlavy, odkud pochází, když si jen něco vyslechneme, přečteme atd, avšak nijak se to uvnitř nás nepropojí. Možná však tento můj prožitek, který tu s vámi sdílím, bude pro některé z vás tím mostem k tomu vašemu vlastnímu prožitku. Třeba některým z vás obsah tohoto článku poslouží jako most k vaší vlastní moudrosti uvnitř vás. Při běžných činnostech v kuchyni jsem se náhle, samovolně, nečekaně a neplánovaně dostala do prožitku, kdy jsem svým vnitřním zrakem uviděla sebe v posledních minutách tohoto svého života. V těch posledních minutách jsem samovolně a zrychleně procházela vše, co jsem žila, nežila, udělala, neudělala, všechna má rozhodnutí, mé reakce atd. Pocitově jsem opravdu prošla vše, byť ten prožitek trval jen několik málo sekund. Ale tak to je. Informace z nitra přijdou na sekundu a přitom když je máme pojmout do slov, obsahují informace na knihu či na dlouhý několikahodinový monolog. To mimo jiné zažívají lidé na individuálkách, jelikož během sezení dovnitř sebe v různé míře vstupují. Tento zmíněný prožitek, kdy jsem prolítla všechen můj dosavadní život a uviděla jej z pohledu toho, který již svůj život končí, byl pro mě nesmírně cenný. Já si tak natvrdo prožila, co pro mě skutečně má cenu a co nikoliv. Uviděla jsem své předchozí volby ve zcela jasném světle. Za některé jsem hluboce děkovala, byla na sebe hrdá, že jsem se tak rozhodla, a některé jsem z pohledu té smrtelné postele viděla jako promarněný čas, jako nevyužití mého potenciálu. Samozřejmě že nic není z toho vyššího pohledu promarněné, vším se sleduje hlubší smysl, nic se neděje bez důvodu a dané lekce, které se nám dějí, jsou právě ty, které potřebujeme. Avšak na té smrtelné posteli já jasně viděla, kde jsem šla přímo a plně využívala svoji energii, a kde jsem jí plýtvala a ten potenciál nevyužila nebo ne plně. Například moji hlubokou vnitřní proměnu, která započala roku 2012 a pokračovala v následujících letech, jsem vnímala jako požehnání. Byť se mi rozcupovala podstatná část mé stávající reality, já na té smrtelné posteli jasně cítila, že toto byl ohromný zářivý milník na mé cestě. A spíše jsem děkovala Bohu za to, že se tak stalo a že jsem tehdy, Bůh ví odkud, vzala sílu a rozhodla se vystoupit z toho, co jsem převážně profesně ale i osobně žila. Zažít tuto proměnu v životě, zvolit si ji, projít jí a prožít si, jaký rozdíl to je, to byla moje velká experimentální zkušenost. To bylo plné využití mého potenciálu. Stejně jak jsem z té smrtelné postele vnímala svoji hlubokou vnitřní proměnu, kterou jsem se vydala na cestu zrychleného sebepoznání, jsem vnímala i změnu mého profesního směřování – z advokacie k webu jinypristup.cz. Jasně jsem cítila, že na tom bych z pohledu té smrtelné postele vůbec nic neměnila. Naopak jsem děkovala Bohu, že jsem před lety dokázala vyskočit z té staré práce a z toho starého způsobu života, kde jsem se já osobně věznila, a začít co se práce (seberealizace) týče skutečně žít – plněji projevovat to, kým jsem. V této oblasti mého života jsem jasně cítila, že pro toto jsem sem přišla, že od okamžiku toho mého rozhodnutí pouštět advokacii, jelikož mě osobně to ubíjelo a neviděla jsem v tom pro sebe smysl, já začala plně využívat svůj potenciál, své dary, které se postupně více otevíraly a projevovaly ve stále větší hloubce. Naopak byly oblasti, kde jsem jasně pocítila, že jsem měla rezervy. Byť mnohé se v rámci té mé velké zmíněné proměny zlepšilo i v těchto oblastech, na té smrtelné posteli jsem jasně věděla, že jsem tam i přesto plně nevyužívala svůj potenciál. Byla to oblast partnerského vztahu. Kde jsem jasně věděla, že jsem stále nedokázala být plně svá, kde jsem stále nedokázala plně svobodně komunikovat (byť jsem v tom ušla kus cesty a byť mnohé vztahy jiných lidí by naši vzájemnou hlubokou a otevřenou komunikaci mohli závidět). Ale já jasně cítila, že jsem v tom nebyla ještě úplná, plná, svá, svobodná. A současně jsem pocítila, že je to moje, že je to moje odpovědnost, moje volba, byť partner si tím taky řešil svoje. Také jsem jasně cítila, že jsem se celý svůj život bála lásky, bála se otevřít partnerovi, měla kolem svého srdce stále hradby. A to i přesto, že tou velkou proměnou před lety, spadly i mnohé z těch hradeb okolo mého srdce. A ačkoliv mnozí mají mnohem větší hradby nevědomě celý život a z jejich pohledu by ty moje zůstatkové hradby nebyly hradbami, ale již svobodou. Já byla schopna vnímat, že tam stále ještě hradby jsou. Ty hradby jsem měla ze strachu ze zranění. A jak to tak bývá, toho se mi za život v osobních vztazích událo nespočetně, jelikož jsem se toho bála. Najednou na té smrtelné posteli se mi to zdálo tak snadné, tak jasné, tak jednoduché. V těch posledních minutách života jakoby nebyla žádná překážka dost velká, žádná výzva, které bych se zalekla, která by mě zastrašila, žádný strach nebyl dostatečně velký, aby mě limitoval. Na té smrtelné posteli jsem i jasně cítila, v jaké nerovnováze jsem mnoho let žila, jakou nerovnováhu jsem dopustila mezi tím, co hodnotného přináším a jakou materiální hojnost si dovolím. Jasně jsem cítila, jak jsem se dlouhá léta naprosto zbytečně podhodnocovala. Z nedostatku úcty k sobě samé, samozřejmě. Sice se to postupně lepšilo tím, jak rostla má úcta k sobě samé a vědomí si sebe sama a to, co dělám a jaké dary přináším na Zemi (my všichni přinášíme dary na Zemi!), ale jasně jsem viděla, jak jsem si to svojí vlastní vůlí brzdila a ta větší materiální hojnost mohla přijít mnohem dříve. Jasně jsem cítila, že po celý ten život bylo pro mě důležité vybudovat domov, kde se budu cítit příjemně já a všichni členové a i ti, kteří zavítají. Jak důležité pro mě bylo mít dostatek peněz na vše, co budu potřebovat, na všechny mé projekty, na všechno mé tvoření, podnikatelské záměry, na vše, co mi rozradostní tělo, potěší mě a jiné. Avšak jaká ztráta času bylo hromadění majetku v jakýchkoliv formách nebo jen myšlenka na hromadění nebo trápení se pro to, že ostatní hromadí a já ne. Na té smrtelné posteli jsem si jasně prožila, že si s sebou nic z toho nahromaděného nevezmu a že ani argument, že to bude pro moje děti, není tolik opodstatněný. Jelikož našim dětem můžeme odkázat majetek a finanční konta jaké chceme, avšak pokud jsme je jako jejich rodiče svým vlastním přístupem k sobě neinspirovali v tom, že jsou hodnotní, a tedy pokud si nevypěstovali zdravou sebeúctu – vědomí si sebe sama, materiální blahobyt námi jim odkázaný si stejně neudrží, nebo zuby nehty udrží, avšak moc radosti jim nejspíš nepřinese, jelikož nechovají dostatečnou úctu k sobě samým. A ta nízká sebeúcta se bude projevovat i v jiných oblastech, třeba v osobním životě, kterou už jako rodiče nashromážděným majetkem pro naše děti nezalepíme. A s tím souvisí další věc, kterou jsem si v těch pár sekundách toho prožitku uvědomila. A toto uvědomění považuji za to snad nejzásadnější. Došlo mi, jaké rezervy jsem měla ve skutečném trávení času se svými blízkými. Za poslední roky se to hodně změnilo, zlepšilo. Avšak v těch posledních minutách života jsem jasně cítila, jak velké nedostatky tam stále mám. Jak malinko z toho moře času, co jsem věnovala svým blízkým, jsem v jejich přítomnosti byla skutečně přítomná, uvědomovala si tu posvátnost toho okamžiku, to požehnání a užila si to se vším, i s těmi rozličnými názory atd. Současně s tím vším jsem procítila, jak je život krásnej. Ano, není to tu lehký, každý zažíváme své. Mně proběhl v těch pár sekundách před očima celý můj život, všechny ty těžkosti, velké euforické zázraky i ta každodennost a já si prožila, jaký krásný život jsem měla, žila, jak obecně život je krásný. Řekla bych hořkosladké chuti, že je, ale je krásný, jedinečný a byl celý můj. V tom prožitku, který trval pár sekund, bylo ještě mnohem víc a i ty oblasti, které jsem tu zmínila, jsou opravdu jen nastíněné, jelikož ty informace o tom byly mnohovrstevnaté a mnohem hlubší. Avšak to prozatím stačí. Více se o tom budu jistě zmiňovat v Klubové sekci v mnoha článcích a videích, jelikož celá tato zkušenost u mě samotné spustila procesy, které teprve přinesou své plody. Po tomto prožitku jsem se jakoby znovu narodila. Nešlo se znovu narodit, kdybych před tím, byť symbolicky, uvnitř nezemřela. V podstatě se v těch pár sekundách stalo to, že jsem uviděla svůj život, vše, co jsem v něm udělala či neudělala očima sebe, která již odchází a již tedy jí nezbývá nic jiného než přijmout to vše jako ponaučení, jelikož již nemá čas na změnu. Jenže mně byl tento prožitek dán v průběhu života a nikoliv na jeho konci. Mně byl dán dar to vše uvidět a procítit v době, kdy mám čas na změnu. Proto ten nový život. Proto jsem psala, že jsem jakoby zemřela a znovu se narodila. Jakoby můj dosavadní život skončil a od té chvíle jsem se narodila znovu. Jen jakoby zrychleně. Nejsem mimino, zůstalo mi mé dospělé tělo, uvědomění všeho, čím jsem prošla. Jen vím, mám prožito to, co bych si prožila na konci života. Jenže s tím rozdílem, že já mám čas v těch místech, kde jsem měla dosud rezervy, žít víc plně. Jakoby tento můj život byl jasnou tlustou čárou rozdělen na dva životy. A ten první život ke konci roku 2020 skončil. Já uzavřela ohromnou etapu a započala novou. A to vše se událo naprosto samovolně, bez mého úsilí a hlavně bez nutnosti nějakého dramatu. A to se dostávám k další věci, o které se krátce zmíním. Dle mého pohledu všechny naše aha momenty, všechna uvědomění, vhledy atd., pokud jsou skutečné, a nikoliv výplodem našeho ega, přichází samy, bez našeho nátlaku, úsilí, nevyvoláváme si je záměrně. Věřte mi, že by mě ještě mezi svátky vůbec nenapadlo, že toto bude obsah prvního článku v roce 2021. To, co jsem tímto článkem chtěla předat, je, že já sama na sobě mám prožito, že na sklonku života vidíme vše odžité mnohdy úplně obráceně. Těžká období nebo to, co jsme tolik chtěli a nedostali, jako ohromné příležitosti a dary. Volby, díky kterým jsme něco zkusili, byť to třeba nevyšlo dle představ, jako využití příležitosti. Naopak setrvání v pohodlné komfortní zóně a uchlácholení se, že nám to tak stačí, jako promarněnou příležitost, energii a čas. Více o tom budu psát v Klubové sekci, jelikož tento prožitek se mi teprve nedávno stal a on započal další můj velký cyklus, změnil ve velkém mou vnitřní chemii, rozbořil mnohé z toho, co mi již nesloužilo, a jak to bude dosedat, budou nejspíš přicházet další nová a ještě hlubší uvědomění a s tím spojené změny. Současně vnímám, že se tento prožitek v tento čas nestal jen mně, nýbrž mnoha lidem. Byť k tomu mohlo vést mnoho jiných cest. A nejspíš je tento prožitek pro všechny ty lidi důležitý pro období, do kterého vstupujeme. V tom prožitku jsou nejspíš skryty dary, které budeme v následují fázi své cesty mnozí potřebovat. S láskou Peťa Autorka: Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Barbora Zumotová: Maminky, dělejte pro děti míň, ale dělejte to rády

Barbora Zumotová: Maminky, dělejte pro děti míň, ale dělejte to rády

Jsou lidé, kteří umí vytvářet pouze závislé vztahy. To jsou vztahy, kdy jeden visí na druhém a děsí se opuštění. Tito lidé se cítí "dobře" ve vztazích, kdy je na nich ten druhý závislý: a) protože nemá jinou možnost, to jsou třeba naše děti nebo b) ve vztazích, kdy se jim podařilo druhého k sobě dostatečně připoutat. Buď určitým závazkem (mám s tebou děti, jsem tvoje manželka apod.) nebo si vybrali někoho, kdo se projevuje ještě více závisle než oni. Samozřejmě to není stav, kdy by tito lidé byli opravdu vnitřně vyrovnaní a šťastní, ale přináší jim to určitý pocit klidu a nadvlády. Dokud mají pocit, že je ten druhý neopustí, si svoji závislost úplně neuvědomují.V okamžiku, když však děti opustí domov nebo přijdou o partnera, jejich vnitřní nejistota vypluje na povrch a začnou prožívat strach a úzkost. Strach z opuštění je pro ně velmi trýznivý. Dá se s tím samozřejmě pracovat a přijmout vlastní závislost a s ní spojenou bolest, ale ráda bych teď hlavně vysvětlila, co se vlastně stane, že z dítěte vyroste vztahový "závislák". Závislého dospělého totiž ze závislého dítěte vychová matka. Možná není příjemné to vědět, ale je to tak. Když se dítě narodí a samozřejmě už v bříšku, je zcela závislé na matce. Bez maminky umře. (Na moderní vymoženosti Sunaru můžeme zapomenout, ty nehrají v psychickém vývoji žádnou roli.) Maminka dává dítěti všechno, co potřebuje, tj. výživu, teplo, lásku a pocit bezpečí. Když je toho všeho dost, tak závislost na matce není žádný problém. Je příjemné být závislý na někom, kdo vám rozumí, vnímá vaše potřeby a RÁD je naplňuje. Nechává vás růst, vyvíjet se a postupně osamostatňovat. I když vy jste na něm závislý, on vás nedrží. Takže až vyrostete a jste dostatečně samostatní, můžete v klidu roztáhnout křídla a vyletět z hnízda. Už se o sebe umíte postarat sami a emočně jste nasycení, protože maminka dala všechno, co jste potřebovali a dávala vám to ráda. Ze závislého dítěte tak mohl vyrůst samostatný dospělý, který zažil, jaké to je, když tvoříte nezávislý vztah a dáváte s radostí. V nezávislém vztahu k sobě druhého nepoutáte násilím (za násilím si můžete představit i citové vydírání "bez tebe to nezvládnu") a nemáte potřebu si nějak pojistit, že s vámi zůstane, takže nemáte potřebu kontrolovat ho, ani se mu zavděčovat. V nezávislém vztahu přitahujete druhého tím, co mu dáváte. Takže druhý je s vámi jednoduše rád, protože je s vámi příjemně. Prostě je super být ve vaší blízkosti, tak proč by odcházel. Takové vztahy si závislí lidé neumí nejprve ani představit, protože to bohužel nezažili. Naopak zažili maminku, která toho pro ně třeba i hodně dělala, ale nedělala to ráda nebo dělala to, co si myslela, že je pro vás nejlepší, ale nevnímala, co doopravdy potřebujete. Takže vás třeba krmila, když jste neměli hlad, nebo vás učila samostatnosti a nechávala spát samotné v postýlce, i když jste chtěli být s ní. Poslala příliš brzy do školky nebo na tábor, abyste se zocelili, ale vy jste to tam protrpěli apod. Všechno tohle zocelování a opouštění dříve, než je na to dítě zralé, vytváří úzkost a závislost. Naopak když je maminka tím bezpečným přístavem, kam se dítě může vracet, když potřebuje, pak se dítě může přirozeně vzdalovat a stávat se postupně vlastním tempem samostatné. Proto bych ráda doporučila maminkám malých dětí, aby zkusily třeba dělat i míň pro děti a víc pro sebe, ale zůstaly vnímavé k potřebám svých dětí. Současně když pro ně právě něco dělají, aby to dělaly rády. Když totiž rády pečujeme o dítě, cítí toto: "Jsem v pořádku, mám hodnotu, maminka mě má ráda a má radost, že o mě může pečovat." Pokud jsme to nezažili, nebo jen v malé míře, můžeme si toto vědomí dosycovat esencí z lípy. Někdy se maminky vrhnou do snahy být dokonalou matkou, která zvládne všechno a je vždy perfektní ona i dítě, až padají vysílením a žádná radost z péče o dítě z nich nezáří. To dítě samozřejmě vnímá a hledá chybu v sobě. Spolu s tím samozřejmě začne prožívat i strach. S tématem strachu pracuje esence z osiky. Měla bych jedno doporučení i pro maminky dospělých dětí. Zkuste si přiznat, že jste nebyly vždy perfektní. Dovolte svým dospělým dětem, aby cítily, že jim něco chybí a aby vám to mohly říct, pokud chtějí. Můžete po nich přestat chtít, aby udržely vaši představu o tom, že jste pro ně jako matka udělala všechno. Uvidíte, že ubyde napětí mezi vámi a bude šance, že se vaše vztahy zlepší. Mohou začít být opravdovější a tím pádem také bližší. Vy pak můžete samy začít s tím, že začnete vaše vztahy tvořit nezávislým způsobem, tzn. začnete nabízet to, co pro druhé bude příjemné a užitečné, takže budou rádi ve vaší společnosti a vy je nebudete muset k sobě tahat přes výčitky a citové vydírání. Přeji krásné dny s vašimi milovanýmiBára Zumotová Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.  )

Nejnovější články na našem portálu

Jarmila Faltýnková: Proč lidé musí někdy trpět ještě víc, aby začali hledat důvody, proč tak strašně trpí aneb Psycho-spirituální pohled na Stockholmský syndrom v každodenním životě
březen 29, 2023 47
Celý život se topím v dříve nepřiznávaném, poslední roky však už zcela naplno prožívaném a...
Číst článek...
SOLFEGGIO FREKVENCE – Léčivé a harmonizující tóny pro naši duši i tělo
březen 25, 2023 1076
„Pokud chcete najít tajemství vesmíru, přemýšlejte z pohledu energie, frekvence a vibrace“. –...
Číst článek...
Jarní rovnodennost 20.3.2023 ve 22:24 h a Novoluní v Beranu
březen 19, 2023 818
21.3.2023 v 18:22 h, PLEJÁDSKÝ TRANSFORMAČNÍ PORTÁL. Dne 21.3.2023 v 18:22 h nastává na nultém...
Číst článek...
březen 17, 2023 882
20.03. 2023 ve 22:25 vstoupí Slunce do znamení Berana a touto událostí bude skutečně odstartován...
Číst článek...
Jitka Valentová: Úplněk v Panně 7.3.2023 v 13:40 h a Sirianský duchovní portál změn
březen 05, 2023 1664
Dne 7.3.2023 v 13:40 h nastane na 16. stupni zemského znamení Panny úplněk. Březnovému úplňku se...
Číst článek...
Vykuřovací rituál – Nejlepší očista energií prostoru a posílení osobních vibrací
únor 27, 2023 5192
„Určitými kuřidly, dle hvězd sestavenými, lze velmi mnoho vykonati, neboť silně povzbuzují vzduch...
Číst článek...
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) – Dobrý sluha, ale i zlý pán
únor 25, 2023 1213
„Bývá označován za nežádoucí plevel nebo také za vynikající léčivou bylinu. Můžete si vybrat. A...
Číst článek...
Nemusíte zavrhovat ty, kteří neobstáli v soutěži na vaše dokonalé blízké
únor 17, 2023 1493
Naše zraněné dětské části můžeme objevovat v mnoha souvislostech a odstínech. Třeba i v naší snaze...
Číst článek...
Med – Pokrm bohů, studnice mládí a moudrosti
únor 16, 2023 802
Tento nejdůležitější včelí produkt provází dlouhá historie a spousta zajímavostí. K vytvoření 1 kg...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

Význam čísel na hodinách, které se opakují
16 květen 2020 1734900
Věřím, že každý se někdy zarazil nad časem (čísla na hodinách, to ale není čas…), který na sebe...
Celý článek...
Co se stalo s pšenicí, že po ní všichni tloustneme?!
4 listopad 2019 512186
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
numerologická vibrace jména
16 leden 2016 443027
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Smrt přichází ze střev - vyčistěte je od plísní!
30 září 2020 351879
V České republice je to bohužel často pravda, jelikož patříme na první místa v evropském žebříčku...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 284177
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
2 prosinec 2019 273327
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Ženy uštvané zaživa
27 říjen 2018 269045
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
17 červenec 2020 249891
Proč tato nemoc rapidně mezi lidmi narůstá? Proč tomu tak je skrz naší duši?? DUCHOVNÍ PŘIČÍNA:...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 238867
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 236409
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 232612
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 230006
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 211946
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 201549
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 184297
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 182222
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 179339
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 173846
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 163600
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 161239
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 159069
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 140451
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 125941
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 122640
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...