Horoskopy 2022 Martin Pávek Tipy na výlet Ramona Siringlen

Terapie a práce na sobě

Lucie Valchařová: KDYŽ OTEC CHYBĚL…

Lucie Valchařová: KDYŽ OTEC CHYBĚL…

Když jsem zveřejnila článek “Ženo, jak to máš se svým tátou?”, spousta z vás se ozvala, jak to funguje, když otec v dětství dcery vůbec nefiguroval. Dost často od žen cítím lítost a křivdu. Mají pocit, že je otec zradil a svým způsobem… je to regulérní pocit, ale… dovolte mi trochu jiný pohled, který stojí za to připustit! Pro váš klid. Možná je na čase skoncovat s přehrabováním všech křivdiček. Ano, je to pravda! Pro naši dospělou generaci 30+ je opravdu běžné, že táta v dětství přítomen nebyl, a i když tam fyzicky byl, tak jste mohli mít pocit, že “tam nebyl”. Neangažoval se. Naopak jeho roli dost často vyvažovala “silná maminka”, která byla přísná, tvrdá, “všechno stihla, všechno zvládla”, akorát už ji nezbývaly síly na laskavost, dotek a hřejivá slova. Každá mince má ale dvě strany! Takže se buď můžete litovat (nedoporučuju!) a pořád si hýčkat své rány “jak tam otec pro vás nebyl a kvůli toho vám nefungují vztahy nebo jak ta maminka vám nikdy nedala najevo lásku, a proto se cítíte v životě tak špatně”… no takhle, je to varianta, je to ale život na nic, co si budeme povídat. Mnohem lepší způsob, jak se na tuto situaci podívat, je přijmout fakt, že se nic neděje náhodou! Jednotlivé generace prochází vývojem, který má svůj důvod, abychom se mohli posunout vpřed.Takže… Co dobrého nám to přineslo, že tátové v našem životě nefigurovali a proč to tak bylo? Není to historicky tak dávno, kdy žena se rovnala naprosto bezvýznamnému stvoření, které nemělo právo “volit, pracovat, ozývat se, ukazovat svou vnitřní sílu, sexualitu, dávat najevo svůj názor” atd.Vzhledem k tomu, že pro naši generaci je to už naprosto jasné, neuvědomujeme si častokrát, z čeho vycházejí naše rody.Naše babičky a prababičky díky válkám byly samy, muž byl pryč. Musely převzít jeho roli, jinak by ony ani jejich děti (naši rodiče) nepřežily… Proč? Protože žena byla na řadě! Jestli chtěla žena zesílit a získat zpět svou sílu, musela okusit i tu druhou stránku. To by se ale nedalo jinak, kdyby tam muž vedle ní byl! A tak… ŽENA ZESÍLILA A ROZVINULA V SOBĚ MUŽSKÉ STRÁNKY! “Děkuji mami, babi, že jste tuhle tíhu vzaly na sebe!A ty tati... děkuji, že jsi tady pro mě nebyl. Díky tomu vím, jak je muž potřebný! Díky tobě vím, jak je mužská energie důležitá a jak náročné je, když “jedu v mužském módu”. Díky tomu, že jsem to s tebou nezažila, si teď mužů vážím o to víc a oceňuju je.” Každá generace je o kus dále, posouvá se, tak jako celý svět. Pokud chcete soudit svého tátu (či mámu), stoupněte si o 60, 70, 80 let v historii dozadu do vašeho rodu, do konkrétních podmínek vaší rodiny, do podmínek a energie dané doby, do dětství vašeho mámy nebo táty a pak jim můžete “poradit”! Já vím. Všichni bychom si přáli. Otce i matku. Milující, podporující, ideální.Takhle to přece příroda zařídila. Asi jste si už všimli, že na ideály se moc nehraje. Hraje se na to, co je v danou chvíli potřeba. Když změníte úhel pohledu a začnete se dívat na to, co dobrého vám daná situace přinesla, vždycky najdete DÁREK. My máme tu výhodu - nadhled 30,40 let… my máme šanci to posunout. (Stejně nasekáme zase jiné chyby, aby se náhodou naše děti nenudily. 😀) Naši rodiče a prarodiče nám prošlapali nelehkou cestičku. My se už můžeme dostávat do rovnováhy! Muž a žena. Spolu. Díky Bohu!Je to složité? Je!Stojí to za to? Určitě. Dostali jsme tento dar! Téhle doby, téhle etapy a máme šanci! Děkujeme vám rodiče, že jste nám to umožnili!   Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )

Lucie Meškanová: Silná žena a umírající muž

Lucie Meškanová: Silná žena a umírající muž

Žena, která všechno zvládne sama a lépe. Je zvyklá se pochlapit, držet basu s ostatníma holkama a něco vydrží... Pracuje, nakoupí, lecos doma spraví. Pak honem pro děti do školy, úkoly, uvařit a cvičit – musí vypadat dobře, chystá se s holkama na pokec, tak ať se blejskne. Pak padne do postele vyčerpáním – na toho ňoumu, nemá stejně pomyšlení.  Tahle krutá realita, kterou slýchám od svých klientek, není navenek prezentovaná takhle.  Navenek je všechno v nejlepším pořádku. Chlapi jsou prostě takoví. Musíme je postrkovat a umě manipulovat – pro jejich dobro a pro rodinu. Nikdy to nebylo jinak. A čekat až se něčeho chopí sami? To bychom se načekaly… Znáte podobný příběh? Samozřejmě jen z doslechu.  On se ten příběh může hrát i nenápadně.  Dám ti, když ty… Nedám ti, když ty… Jsem smutná, když ty… Mám radost, když ty… Jestli mě máš rád, tak… Když uděláš tohle, tak já budu šťastná…  Jenže co když je to všechno trochu jinak. Co když je to všechno vzhůru nohama a souvisí to jak se vztahy mezi mužem a ženou tak se stavem světa kolem nás?  Poslechněte si příběh o muži, ženě a jejich přirozené síle. Byl jednou jeden muž a jedna žena. Ta žena byla po staletí muži pronásledována a umlčována. Nemohla se svobodně vyjádřit a utrpěla od mužů hodně ran. To se stalo hodně dávno nebo i nedávno. Každopádně s ženou, která zde stojí dnes s mužem v tomto příběhu, to nemá mnoho společného. Alespoň viděno zvenku nemá. Ale něco v ní si pamatuje každou křivdu a každou bolest. Něco v ní říká: “Už nikdy se nedám.” “Raději se o všechno postarám sama.” “Nikdy ho k tomu už nepustím.” Co je to záhadné a tajemné k čemu ho nepustí? V realitě běžného dne je to oprava skříně (jsou hodinoví manželé), nošení těžkých břemen (nejsem žádná křehotinka), nikdy se nezastavím (zaměstnání, práce doma, děti, koníčky, cvičení… jsem moderní soběstačná žena s mnoha zájmy).  V nevědomí je to mužská síla, kterou ze strachu z jejího zneužití mužem, žena zabrala pro sebe.  Když už muž se ženou nevěděli jak dál, tak se začali ptát a volat o pomoc.Oba totiž onemocněli.  A odpovědi přicházejí…  Ženo, nejsi na svém místě… máš něco co ti nepatří. Muži stále se bojíš projevit pravdivě, máš strach, že svou pravdou ještě více zraníš ženu.   Co se děje, když žena zabere mužskou sílu pro sebe?  Nemůže stát na dvou místech najednou – nemůže tedy logicky stát ve své ženské síle. Žena muži zatarasí cestu k jeho mužské síle a ten bloumá, snaží se s ženou navázat kontakt a utíká, churaví, zuří, bojuje, rezignuje… Žena mužem pohrdá, připadá jí jako slaboch – neprojevuje se jako chlap a pořád se mu něco nelíbí! Vztah se mění na boj nebo rezignaci (tichý boj – mě je to jedno!) Buď takto žijí dokud je smrt nerozdělí – většinou první přichází smrt muže – nebo se rozejdou a zkouší to jinde.  Je z toho marastu cesta ven? Ano, je.  Muž i žena musí odvést kus práce a odvážit se podívat se na věci JINAK. Žena si musí jako první uvědomit, že je něco špatně a projevit ochotu.  Ženo, pro případ, že u bodu 1. začneš “po chlapsku” muži spílat, že “Je to jeho vina, protože není pravdivý, a že tedy počkáš až on konečně začne něco dělat!", připomínám Ti – říká Život – že ty jsi první na řadě se složením zbraní.   Tak tady je cesta:   Muž musí projevit emoce – projevit se pravdivě (někdy je to křik a někdy pláč, někdy pravda o tom, že už takhle nemůže dál) – pak teprve si ho žena může všimnout.  Žena musí muži (všem mužům) odpustit.  Žena musí odpustit sama sobě.  Muž musí odpustit sám sobě.  Muž většinou ženě nemá co odpouštět – je nadšený tím, že ho žena vidí…  V této chvili si žena začíná uvědomovat, že stojí na místě, které jí nepatří.  Žena hledá a všimne si síly, kterou poprvé po dlouhé době vidí a ta síla jí zajímá.  Ta síla si jí dlouze prohlíží a teprve skrze pokoru k sobě ženu pustí.  Je tady však ještě jedna postava, která ženu zajímá a láká. Je to Smrt.  Žena odkládá představy, které si doposud o Smrti tvořila a Smrt přijímá.  Žena definitivně opouští, i pomyšlení, že by chtěla stát jinde než u své přirozené ženské síly.   Žena se propojí se svojí přirozenou silou a rozkvéta a je silná ve své slabosti, silná ve své křehkosti, opravdová ve své ženskosti. Objevuje v sobě  laskavost, trpělivost a něhu.  Muž je okouzlen a klečí u jejích nohou.  Žena ho však nevidí, protože muž na něco zapomněl.  Muž chvílí váhá, hledá, ale pak mu dojde, že k ženě, která je sama sebou se může přiblížit jen ve své síle.  Muž se propojuje se svou silou.  Muž přistupuje k ženě a vede jí k Životu.  Žena muže následuje.  Žena se muži dává a oživuje sebe i jeho  skrze posvátnou sexualitu i letmý úsměv a důvěru.  Muži se daří v práci i podnikání a rád se vrací domů. Žena je spokojená a naplněná, když pečuje o děti, i v zaměstnání. Je blažená i na mateřské dovolené. Ví, že jí nic neuteče. Ví, že když naplní rodinu, vše se přidá v pravý čas. Přirozený řád ožívá.   Muž a žena spolutvoří. Důvěřují si a mluví spolu, často beze slov. Jsou jednotní, zdraví a v každodenním životě prožívají naplnění a celá společnost vzkvétá.  Konec příběhu. Je to jen pohádka?  Lucie   Více info na www.luciemeskanova.cz     Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.   )

Tara Svobodová: CO MI TO JEN ZRCADLÍ?

Tara Svobodová: CO MI TO JEN ZRCADLÍ?

Ve své praxi potkávám každý den ženy, které se ocitají v podobné situaci. Žijí v dlouhodobém manželství, mají děti a už nějakou dobu na sobě "pracují". Tedy, jinými slovy, začínají si uvědomovat, že vzhledem k tomu, že jejich život je jednotvárná rutina, stres a obrovský výdej energie, měly by začít měnit své návyky. Prvním takovým krokem k probuzení bývá uvědomění, že svět je zrcadlem naší mysli. Taková poctivá žena při tomto zjištění zažije obrovský pocit úlevy a příval energie, pramenící z náhlého prozření. Začne číst knihy a články a k danému tématu se upne a vytvoří z něj svůj cíl. Pokud však žena postrádá v sobě silného a rozvinutého anima, tedy schopnost racionálního jasného úsudku, asertivní jednání a zdravé hranice, pak reálně hrozí, že se začne ztrácet ve svých analýzách a nezvladatelných emocích a na všechny situace bude hledat odpověď pouze právě skrze ono zrcadlení. Což by bylo v pořádku, kdyby se jednalo o první krok, jako součást zdravé sebereflexe. Ovšem stále potkávám řadu žen, které u tohoto kroku samy začínají i končí při řešení svých problémových situací. Vezmu typický příklad z praxe. Žena žije s mužem, který si rád zajde na pár piv a několik nocí v měsíci tráví mimo domov. O vnitřní život své ženy se nezajímá, bývá arogantní a panovačný. Jeho zbraní jsou peníze a majetek, svou ženu vědomě udržuje v závislé pozici, vyžaduje servis a jistou míru poslušnosti. Je žárlivý a sobecký.Žena toho začíná mít po těch letech plné zuby. A protože muž dobře tuší, že tímto si zakládá na malér, jednou za čas popustí udičku a hodí své ženě návnadu, aby neumřela hlady. Když zmerčí krizi, stává se z něj na pár dnů pozorný romantik, ten, do kterého se ona kdysi zamilovala. Nic jiného ve svém životě nepoznala, žila vždy jen pro těchto pár vzácných okamžiků. Doma se jí nikdo nevěnoval, rodiče byli příliš zaneprázdnění a ona jako nejstarší sestra pečovala o další dva sourozence. Jo, doba byla tvrdá. A tak, za kousíček té chvilkové pozornosti a něhy by dala celý svět. Teď už ví, že je to zrcadlení. Už několik let na sobě "pracuje". A sklízí úspěchy. Její muž jel s nimi po pěti letech na dovolenou. Sice se každý večer opíjel, ale i to je pokrok. Taky už nejspíš nemá tu milenku, už tři měsíce byl o víkendu doma, jen dvakrát zůstal přes noc v kanceláři, protože neustále pracuje. Také jí už v poslední době neříká, že je tlustá, a dokonce minulý týden pochválil večeři. Jinak ale na jógu jí zatím chodit nedovolil, protože by tam mohla někoho potkat. Co jí to jen zrcadlí? Ráno medituje, v poledne říká mantry a afirmace, snaží se na sebe usmívat do zrcadla. Už rok pěstuje sebelásku a výsledky se dostavují. Pomalu, ale jistě. Za pár let z něj určitě bude lepší muž. Jen ona ještě na sobě zapracuje. Vždyť všechno dává takový smysl! Koupila si nové šaty, dnes udělá k večeři novou specialitu, snad mu bude chutnat. Ona se nevzdá. Její láska je nekonečná. Opravdu láska? V tomto duchu jedná zraněné dítě. Snaží se zavděčit, vinu bere na sebe a ignoruje realitu. Hlavně ne konflikt! Hlavně ho neztratit! Věčná analýza, logické zdůvodnění všech jevů, ví o sobě, že je méněcenná. A tak pořád jakoby posiluje sebelásku ve své hlavě. To je cesta na dno. Až zjistí, že je tam, bude muset začít aktivovat svého anima. Překonat strach ze změny, opustit své teplíčko a začít jednat. Bojovat za to, čeho se kdysi dávno vzdala. Za svou sebeúctu a respekt. Bude muset skousnout ten konflikt s ním, jinak ví, že by zemřela. Už nemůže jinak. Její duše by shořela v ohni a tělo by sežrala zhoubná nemoc. Teď už ví, že když ho opustí, dá naději i svým dětem. Bude muset rozdýchat ten strach, strach, že on bude bojovat, že jí obere o poslední peníze, že nebude mít kam jít. Aktivace anima je v tomto případě jediná možnost, jak zachránit svou duši i život. Vystavit se diskomfortu, čelit konfliktům a naučit se postavit za své potřeby. To je skutečná sebeláska. Nekompromisní čin. Nikoliv analýza a přebírání zodpovědnosti za druhé. Nikoliv role pečující ženy, ale služba ve jménu její opravdovosti. Teprve tehdy se uvolní obrovské množství zadržované síly a dochází k opětovnému spojení mužského a ženského principu v ní. A její vnitřní dítě cítí podporu, i když je stále plné nejistoty. Celá její bytost se spojuje k vyřešení situace a ona uniká z letitého vězení, nadechnout se poprvé ve svém životě z plných plic a ochutnat ten nezaměnitelný a dlouho vysnívaný pocit svobody.     Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Adéla Chytilová: Komfortní zóna je potřebná

Adéla Chytilová: Komfortní zóna je potřebná

Vystavuj se nekomfortu a výzvám a posílí tě to… Vystup ze své komfortní zóny… Věty, které se nám vryly do mysli a vyskakují na nás denně v motivačních citátech a na sociálních sítích. Mají velký vliv na naše podvědomí a ničí to kým skutečně jsme. Nutí nám být často někým jiným. Jedná výzva za druhou Dlouho jsem těmto motivačním větám věřila a řídila se jimi. Měla jsem dojem, že kdybych žila v komfortu a užívala si pohodlí, tak je to jen lenost a neschopnost se posouvat dál. Pracovala jsem se na pozicích nebo ve firmách, kde jsem se necítila bezpečně nebo šťastně. Dělala jsem věci, které mě ničily a vyčerpávaly, ale zmohla jsem se akorát na stížnosti a litování se. Ke změně mi bránil strach z nedokončení výzvy, z neúspěchu a ze slabošského útěku před nekomfortní zónou do známého teplíčka. Přišlo mi úplně normální si život komplikovat a být u toho na sebe přísná a tvrdá. Hlavně žádné slitování a ulehčení. ANO! Denně jsem si vybírala tu náročnější cestu, omezovala se a dělala to, co mi nepřinášelo klid na duši. Velká nelogika tohoto jednání mi byla dlouho skrytá. Naštěstí jsem se probrala. Sebeláska = komfort Přestože sebe-lásku zkoumám roky a věnuji se jí v terapiích s klientkami, trvalo mi déle, než jsem zjistila, že součást toho mít se ráda je být na sebe hodná a udělat si život i příjemný a pohodlný. V té haldě denních povinností, nucení se, tlaku, nasazování masek a hraní rolí je velmi málo prostoru pro komfort, klid a pohodu. Pro to být sama sebou a jen si užívat to, co chci, aniž by to byla výzva, posun nebo výkon. Ty z vás, které si umíte dělat co chcete bez výčitek tento článek nebude nic nového, ale pro nás, co jsme jely výkon za výkonem, abychom si připadaly dostatečně silné a schopné, je toto zjištění úlevné. Zjištěšní, že komfortní zóna je velmi důležitá pro naši stabilitu. Že žijeme jen jednou, tak proč si to jen znepříjemňovat nekomfortem? Proč si nedopřát občas i tu jednodušší cestu? Proč si nedovolit nic nedělat a válet si šunky klidně celý volný den? Nemuset nemuset nemuset, nic nemuset. Aspoň chvíli dopřát tělu i duši naprostou volnost. Začala jsem po letech naslouchat svým potřebám, když mám hlad, najím se, když chci spát, tak zhasnu a na hodinku si lehnu, i když není ještě spánku, když chci být sama, tak zrušit setkání. To, co se zdá jako samozřejmé jsem právě nedokázala realizovat a hrnula jsem tyto nevyslyšené potřeby před sebou s pocitem, že teď ještě MUSÍM tohle a tohle. Pochopila jsem, že komfortní zóna je něco, co už ani nevím, jak chutná a vypadá. Moc ráda zase zažívám pohodlí, pomalu se učím ho přijímat jako něco normálního a nepostradatelného. Vypnout a jen žít, ne jen přežívat. Přeji tohle každé z vás. Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloaka8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addya8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8 = 'naslovicko' + '@'; addya8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8 = addya8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_texta8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloaka8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8').innerHTML += ''+addy_texta8717b41dc63a3e8ea0e1af2ba6abea8+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Veronika Kovářová: DESATERO ŠŤASTNÉHO ŽIVOTA

Veronika Kovářová: DESATERO ŠŤASTNÉHO ŽIVOTA

Definice šťastného života je odlišná člověk od člověka. Co je štěstím pro Tebe, neznamená, že musí být štěstím i pro druhého. Co je stejné a platné pro každého, je soubor principů, na základě kterých si tvoříme šťastný a spokojený život. Zde je desatero principů šťastného života. 1. Smiř se se svou minulostí Zřejmě není člověka, který by si s sebou nenesl nějaké to zklamání z minulosti. To je nesporný fakt, který provází každého na cestě životem. Bez bolesti a zklamání bychom neměli šanci růst jako osobnost, proto i takové situace život někdy předloží. Stačí si uvědomit, za jakých okolností Tě život přinutil povstat ve své síle. Mnohdy bez určité bolesti by nebylo radosti v přítomném okamžiku. Někdy ve prospěch budoucnosti musíme skutečně „zabrat“, abychom se vypořádali s něčím, co nás vzdaluje od vysněné situace, od našeho snu. Konce a začátky jsou součástí našich životů. Průběh minulosti již nezměníš, co ale můžeš změnit, je Tvůj postoj vůči tomu, co se stalo. Jen tak nebude tato fáze, která Ti ublížila, ovlivňovat Tvoji přítomnost. Proto se smiř s minulostí, uzavři to a nech to jít. 2. Přestaň se zabývat tím, co si myslí ostatní Ostatní si budou myslet, co chtějí, a ty to stejně neovlivníš. Je bláznovství snažit se napasovat sebe sama do souladu myšlenek druhého. To je nemožné, a přesto se lidé nechávají zviklat tímto iluzorním nápadem. Urputně se kontrolovat a žít podle názorů ostatních. Ale do jaké míry tyto názory souvisí s realitou a skutečným postojem ostatních, kterým tak lidé nevědomě dovolují, aby ovládali jejich životy? Jedná se pouze o domněnky, které ve většině případů nemají s názory ostatních nic společného. Celá tato anabáze plná domněnek souvisí s určitým typem strachu. Je to fikce, to je celé. Lidé se kvůli obavám z toho, co by si ostatní mohli myslet, vzdávají vlastních snů. Vytváření scénářů, proč to nejde, je snadnější, než vykročit ze zóny pohodlí a udělali něco, z čeho máme strach. Proto se přestaň zabývat tím, co si myslí ostatní, a jdi si za svými sny. 3. Čas léčí všechny rány a bolesti Není snad lepšího léčitele, než je čas. Co s časem velmi úzce souvisí? Trpělivost. Být trpělivý. To je přesně ta schopnost, kterou je třeba se naučit. Nechat věci, ať se dějí svým vlastním tempem. Pokud je vyvíjen vyšší tlak, než je přímo úměrný toku a vývoji událostí, škrtí to i toho nejodolnějšího jedince. Říká se, že s trpělivostí nejdále dojdeš. Tak proč chvátat? Nechej všemu čas. Co se pak stane? Uvolníš se nejen Ty, ale také vědomě dovolíš, aby se vše potřebné začalo dít tak, jak má, a to bez Tvé kontroly. Nezdravě nastavená kontrola způsobuje podvědomý stres, a to nemá nikdo zapotřebí. Se získaným nadhledem získáš odstup, do celého dění začíná proudit svoboda volby, a ta je zásadní nejen pro Tebe, ale i pro všechny, kteří jsou v situaci jakkoli zainteresovaní. Proto tomu, co řešíš, nech čas. Uvolníš se a všechno se postupně rozpohybuje.  4. Za Tvoje štěstí jsi zodpovědný pouze Ty Podtitulem by mohlo být: Přestaň druhé vinit ze Tvých nezdarů. Každý si utváří podmínky, ve kterých prožívá svůj život. Každý po svém. Záleží na mentálních přesvědčení, na základě kterých se rozhodujeme, co a jak budeme žít. Pravdou je, že toto se děje často nevědomě. Nikdo by si vědomě nepřál dobrovolně šlapat si po štěstí, je to tak? Co pro to udělat? Poznat sebe sama. Sebereflexe je v tomto případě na místě. Poznat, jak vlastně fungujeme a proč. Pokud lidé cítí křivdu, že za jejich životní podmínky mohou jiní lidé, neskutečně se vzdávají vlastní síly. Ve své podstatě tímto sebelítostivým postojem lidé odevzdávají sílu těm, které viní ze svých neúspěchů. To proto se stává, že se stávají svědky toho, že se druhým plní sny, o kterých sní de facto také sami. Proto přestaň vinit druhé a převezmi odpovědnost, která patří Tobě. 5. Neporovnávej svůj život s životy ostatních Jeden neznámý jednou řekl: „Nesrovnávej mou 24. kapitolu života s Tvojí 7. kapitolou.“ Jak můžeš vědět, že to, co žijí druzí, se kterými se srovnáváš, je/by mohlo být rovněž i Tvoje? Lidé často chtějí to, co nemají. To je lidské a logické. Co je na tomto přístupu nebezpečné, když se to zvrtne? Lidé mohou přijít i o to, co mají. Pokud čteš mezi řádky … vděčnost, být vděčný … je to tak. Vděčnost za všechno, co máš, násobí všechno, co máš! Dalším důvodem, proč se vzdát tohoto neužitečného zvyku – srovnávat se s ostatními – je naprostá nevědomost o jejich životech. Nikdy nemůžeš vědět, jakým bitvám čelí/čelili, aby získali to, co mají a žijí. Nepsaným pravidlem je, že úspěšní lidé čelí životním výzvám s odvahou a odhodláním. Nesrazí je první, druhý atd. neúspěch. Jsou věrní svým snům. Proto se zaměř na svůj život, jak jej kvalitně žít než plýtvat čas s nějakým srovnáváním. 6. Přestaň tolik o všem přemýšlet Analýza je dobrá věc pro ekonomiku a byznys, ale život ji nemá rád. Život se rád děje bez zbytečných analytických prověrek. V průběhu života jsme neustále prověřováni, jak jsme schopni udržet se ve své síle, je zkoušena naše odvaha, vůle, ale třeba i intuice a schopnost nadhledu. Život je plný změn a změna není v žádném případě zastřešena naprostou jistotou. Ani nemůže být, pak už by to nebyla změna, ale rutinní akt. Přehnaná analýza jen celou situaci ztěžuje a lidé tak často zápasí s vymyšleným řešení. Proč? Protože z 99 % vycházejí ze zkušeností z minulosti nebo ze zkušenosti ostatních lidí, a to v neužitečné rovině s neblahou vizionářskou vizí „Co kdyby …“ Pokud se nad vším jenom přemýšlí a není zapojen šestý smysl, chybí spontánnost a za kvalitu rozhodnutí přebírá zodpovědnost strach. Proč? Aby byla 100% jistota úspěchu. Pamatuj, že každá změna, ke které jsi veden, je vždy poprvé. Takže určitá dávka rizika tam bude vždycky, jinak by na Tebe za dveřmi nečekalo něco nového. Proto přestaň o všem tolik přemýšlet, seber odvahu a jdi si za svým. 7. Více se směj Kde bychom byli bývali byli, kdyby na světě nebyl úsměv. Jak se říká, s úsměvem jde všechno lépe. Jen si připomeň, co se s Tebou děje, když se usmíváš, když se směješ? Co se Ti vybaví? Jaké myšlenky a pocity Tě zaplaví? To je přesně ten důvod, proč je důležité se více smát. Nejen čas je lékem, ale i smích je velký léčitel. Když radost zaplavuje každou buňku těla, je to velmi osvěžující a léčivý proces pro mysl, srdce i duši. Zkus se smát a myslet na něco negativního. To nejde. S úsměvem se pojí optimismus, a ten je nejlepším přítelem úspěchu a naplnění. Vidět naše nejbližší se smát, je snad jeden z nejvzácnějších darů, jaký můžeme dostat, ale i dát. Proto se více směj, aby bylo na světě více radosti. 8. Dělej to, co Tě baví Zřejmě jedna z nejprofanovanějších vět 21. století, na kterou bys měl znát odpověď, i když Tě vzbudí v půl třetí ráno. Velmi často skloňovaná s pracovním uplatněním tzv. s životním posláním. Ano, nezbývá než souhlasit, ale hodně záleží, jak se to celé uchopí. Praxe a zkušenosti dokazují, že lidé mnohdy dělají to, co je baví, akorát si to pod vlivem chronické nespokojenosti neuvědomují. Podvědomě jsme vedeni k činnostem, které chceme dělat dobrovolně, je to tak? Pakliže se do něčeho nutíme, pak to chce změnit. Jednoduché. Dělat to, co nás baví, je spojeno i s koníčky. Užívat si volného času smysluplně, abychom plnili vnitřní pohár spokojenosti. Každý spokojený člověk vám vyjmenuje z boku, co dělá rád. Proč? Protože to dělá opakovaně, tyto aktivity jsou jeho srdeční záležitostí. Čím častěji děláme to, co nás baví, tím více jsme v životě spokojenější. Proto dělej to, co Tě baví, abys mohl vyprávět. 9. Přestaň si stěžovat S největší pravděpodobností největším zabijákem štěstí je tendence si stěžovat. Když prší, že nesvítí slunce. Když svítí slunce, že ani nezaprší. A tak pořád dokola, až z toho lidé ocitají v začarovaném kruhu chronické nespokojenosti se vším, co je. Věčně nespokojená mysl nedovolí lidem vnímat nádheru každého dne, oni tu krásu kvůli závoji šedi prostě neuvidí, neuslyší, neucítí. Zbytečně tak přicházet o okamžiky, které se už nikdy nemusí opakovat. Z celé krásy tapisérie vidět černou díru je obvykle znamením, že je něco špatně. Stěžování úzce souvisí se zaměřením pozornosti a síla pozornosti je mocná. To, na co se zaměřuješ, roste. To je princip manifestace. Chceš si něco splnit? Zaměřuj se na to, co Tě k vysněnému přibližuje. Proto si přestaň zbytečně ztěžovat život stěžováním si a začni se zaměřovat na to, co se daří! 10. Užívej si života Všechno vím, chci vědět něco nového. Tady to je: Užívej si života! Začni všechno, co víš, i žít. To je další stupeň poznání, které se učí ovládat mnozí z nás. Žít to, co víme. Vzestup vědomí přichází skrze prožitek. Pokud se nové informace usadí pouze na teoretické rovině, nedochází k posunu v hmotném světě. Tehdy se rodí přechytralé vědomí, které trpí syndromem dokonalosti. Aby došlo k posunu ve hmotě,musí dojít ke změně na mentální rovině tzn. – začít přemýšlet jinak než dosud, začít vše poznané žít. Např. vidět krásu celé tapisérie. Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě. Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé. FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink )

Barbora Zumotová: O DVOU PŮLKÁCH ODPUŠTĚNÍ

Barbora Zumotová: O DVOU PŮLKÁCH ODPUŠTĚNÍ

 Setkávám se s lidmi, kteří byli v minulosti někým zranění a cítí bolest, vztek a křivdu. Nesou si to s sebou, velmi je to zatěžuje a kazí současný život. Když řeknu, že potřebují odpustit, tak se často dozvím, že to dělají a třeba nejen to. Jenže pozor, odpuštění neprovedete tím, že řeknete "Odpouštím ti." I kdyby jste to opakovali stokrát. Nejdřív musíte vypustit ven všechny emoce, které ve vztahu k tomuto člověku máte. Ne na něj, ale ze sebe někde v klidu o samotě nebo v rámci terapie. Když vypustíte ven všechnu zlost, smutek, bolest, pocit zrady a křivdy vůči tomuto člověku, tak zjistíte, že to byla jen půlka odpuštění. Druhá půlka je ODPUSTIT SOBĚ. Potřebujete odpustit sami sobě, že jste všechno, co vám udělal ten druhý, dopustili, že jste mu to dovolili. Dokonce, že jste měli nějaké důvody, proč jste mu to dokonce chtěli dovolit, protože vám to něco přinášelo. Např. dovolili jste partnerovi/partnerce, aby vás zneužíval/a, protože jste chtěli, aby s vámi zůstal/a. Nedovoli jste si říci ne, protože jste se báli, že by vás opustil/a. Je skutečně těžké odpustit si, že jsme se sebou manipulovali, ponižovali se nebo si třeba ze strachu a z nevíry ve vlastní hodnotu vybrali partnera, který se nám až tak nelíbil, ale byli jsme přesvědčeni, že by nás nikdy neopustil. Odpustit si ale možné je. Přes upřímnost, pokoru a laskavost sami k sobě si můžeme odpustit i vlastní chyby a to je pak skutečné odpuštění dovršeno a my jsme odpustili (=uvolnili) to všechno nepříjemné, co nás svazovalo. Pak jsme uvolnění a svobodní, máme srdce opět otevřené. Která zesencí pomáhá na odpuštění? Řekla bych, že svým způsobem všechny. Záleží totiž na tom, v čem si potřebujeme odpustit. V tom, že jsme se nebránili? Tak dub - pěkně nás nakopne se ozvat a nedat se.V tom, že jsme se zneužívali, aby nás měli rádi? Pak lípa  nám pomůže začít se mít rádi sami a pochopit, že k tomu nemusíme být jiní a můžeme zůstat sami sebou.Pro ženy, které zneužily svoji ženství, by byla vhodná  růže.Pokud jsme zneužívali svoji sexualitu, pak bych zvolila  esenci z máku.  Přeji krásný den v laskavosti a lásce k sobě Bára Zumotová Více zde: https://www.zumotova.cz/news/o-dvou-pulkach-odpusteni/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Helen Stanku: Snad všechna duševní trápení pramení z nedostatku naší síly

Helen Stanku: Snad všechna duševní trápení pramení z nedostatku naší síly

Vnitřní síla „okysličuje“ život Život není bez síly. Její nedostatek znamená nejprve oslabení, později destrukci a nakonec zmar. Bez síly je život pouhým přežíváním. Mihotavým světélkem. Síla je vědění a napojení na sebe sama a smír se sebou. Silní lidé v těžkých životných chvílích stojí za svým a dokážou si svou sílu ochránit. Její nedostatek se zase projevuje závislostí na druhých. Závislostí na jejich přítomnosti. Závislostí na jejich mínění. Bohužel ale i třeba závislostí na omamných látkách. Závislosti na jídle. Závislosti na alkoholu, hazardních hrách. Stejně tak potřebou druhé kontrolovat a ovládat. Lidé bez síly mají velké duševní bolesti, nízké sebevědomí, snahu druhé energeticky vysávat. Když člověk nemá dostatek vlastní síly, potřebuje jí čerpat z druhých. Ti to ale na nevědomé úrovni vnímají jako disharmonii a dříve, nebo později se onomu „upírovi“ začnou vyhýbat. Slabý člověk si bude snažit druhé kupovat a očekávat za svou přízeň a dary nějakou náhradu, či kompenzaci. Pokud se jí nedočká, začne vyvíjet tlak na okolí. A někdy i pomocí citového vydírání nebo pomluv. Silný člověk dává a nic za to nechce. K opravdovým osobnostem ostatní přicházejí proto, že vyzařují přirozenou autoritu, sílu a ostatním je v jejich přítomnosti dobře. Na druhou stranu – není na světě člověk ten, který by se zavděčil všem. Silná osobnost to ví, dokáže respektovat druhé a jejich potřeby – pokud mu to ovšem neubližuje. Sebejistý člověk se dovede bránit. Je těžko manipulovatelný. Techniky manipulátoru prohlédne hned a ty se potom naprosto míjejí účinky. Intuice mu jasně dává varovné signály. Co tvoří osud?
 Jsou to 3 věci: Vůle, vnuknutí a karma. Možná si kladete otázku, zda je život daný? Odpověď je, že každá duše si plánuje. 
Silný člověk dokáže realizovat své vize přání a touhy. Vidí je před sebou a dokáže na základě synchronicity přitáhnout energie síly i neviditelné energenie dané oblasti. Když se toto všechno spojí nelze nedosáhnout úspěchu. Vnuknutí, která silní lidé mají, přecházejí ve vize. Vůle je pomáhá realizovat. Karma dává tempo realizace. Když je vize napojená na intuici, přichází inspirace shůry. Ten, kdo se nedá od svých snů odradit, mívá šťastný, naplněný život. Intuice jej vede. Ke všemu je třeba síla Ale vracíme se k začátku. K tomu všemu je potřeba síla. Síla je něco, co okysličuje život. Bez síly může realizace našich plánů, vizí a přání pokulhávat. Se silou je větší napojení na energie okolo nás. Síla vůle pomáhá prorážet překážky. Lidé se silnou vůlí k sobě často bývají přísnější než ti druzí. Nicméně dokážou v jednom životě zvládnout více úkolů i práce a štěstí nacházejí snáze, než ti ostatní.
 Přirozený dar Někdo má přirozený dar. Co to je? Může to být talent skryté vzpomínky. Schopnost vybavit si prastaré prožitky a vědění, znalosti z minulých životů, čili i zmiňovaná karma. Někdy člověk musí překonat energetické bloky, škraloupy, a pochopit, jak energie fungují. To lze nejlépe vlastním Poznáním. Lidská duše cítí, co je pro něj nejlepší. Člověk má svobodnou vůli a může ji posilovat. Existují cvičení, které umí dodat příliv energie a síly. Tato cvičení se předávají z mistrů na žáky. Kdo je připraven, učitele si najde. Přeji mnoho síly a zdaru Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Helen Stanku je astrokoučka, certifikovaná koučka, vědma probouzející intuici a žena, který pochází z rodu, ve kterém nebyla nouze o mágy a vědmy, ale také o loutkáře a akrobaty. Helen je z rodiny, kde se dědí především otevřená 7. a 6. čakra, díky které může nejen vykládat osud, ale také otevírat lidem širší intuici čili aktivovat třetí oko. "S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný." )

Veronika Kovářová: Jak si plnit sny

Veronika Kovářová: Jak si plnit sny

Nikdy se nevzdávej svých snů! Pouze Ty víš, co pro Tebe znamená jejich naplnění, a to je smyslem života. Vše, o čem sníme, musí nejdříve uzrát uvnitř nás, abychom byli vůbec schopní umožnit naplnění. Jak to uchopit v praxi? Je nutné přistoupit k idee, snu, vizi v první řadě tak, že naplňujeme především bez jakéhokoliv chtíče. Primárně si uvědomit úhel pozornosti, jak o snu přemýšlíme.Může pomoci si zodpovědět otázku: Co získám tím, když se můj sen naplní? S upřímností si odpovědět na otázky: Kam Tě odpověď zavádí? Jaké myšlenky se Ti honí hlavou? Co cítíš, když mluvíš o svém snu? Co v Tobě vyvolává průběh realizace? Jak bys popsal/a sílu motivace? Odstoupit od tendence pokrývat nedostatek, ale naopak naplňovat na základě pocitu dostatku, tzn. – stavět na hodnotách, talentech, zkušenostech, radosti a pocitu uvolnění. Jakýkoliv opak v průběhu naplňování utváří identický výsledek. O snech se přemýšlí ~ většinou ~ jako o velkých věcech, které žádají svůj čas. To je pravda.  Ale co takové sny jako je krátký výlet, radost z malého dárku, návštěva někoho, koho máme rádi, nové oblečení, lístky do divadla, milá zpráva, parfém a mohla bych pokračovat ve výčtu malých snů, které nám dělají radost každý den. Docházejí nám vůbec tyto souvislosti? Nebo vše malé, co dostáváme každý den, považujeme za naprosto automatické? Jak dalece si uvědomujeme onu schopnost, díky které umožňujeme, aby se malý sen stal realitou? Jak to konkrétně děláme?Jaký je jeden z nejdůležitějších principů úspěchu?Je nezbytné zharmonizovat úroveň:• intuitivní [vize, vjemy, impulsy],• mentální [myšlenky],• emocionální [pocity],• fyzickou [akce]. Pokud oddělujeme velké sny od malých, klademe limity sami sobě, protože každý sen je naplňován podle stejných, výše zmíněných principů. Plnit si své sny je to nejlepší, co pro sebe, ale i naše blízké můžeme udělat. Proč? Protože jsme šťastní! Závěrem … Sny se stávají realitou, když víra a vnitřní pocit jsou v souladu. Ze srdce vám přeji hodně štěstí, pevnou vůli, jasnou mysl a odvahu na cestě za vašimi sny!!Veronika Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision                                                   Věnuji se motivační psané tvorbě a koučinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí. Ze srdce vám přeji, ať naleznete odvahu žít svůj život s vášní a láskou v srdci. A dále pochopení, jak nelitovat ani jediného okamžiku ve vašem životě, neboť vše, pro co se rozhodneme, nás přivádí zpět domů. A tím domovem je naše srdce. )

Vendula Kociánová: Jsem na všechno sama, on mi vůbec nepomáha!

Vendula Kociánová: Jsem na všechno sama, on mi vůbec nepomáha!

Příběh Lucie Lucie se mi svěřila s tím, že je šíleně utahaná. Už neví kudy kam a všechno je jen na ni. Manžel přijde z práce, lehne na gauč a leží. Ona kmitá a vzedme se v ní šílený vztek na toho ignoranta, který se jí ani nezeptá, jestli něco nepotřebuje. Vzdychá, tříská věcmi a dává všemožnými způsoby najevo, že toho má hodně. Občas mu i řekne napřímo, aby jí pomohl, vysál, uspal děti, vyklidil myčku. A on to udělá a zase lehne na gauč. Je z toho nemocná. Bolí ji klouby, pořád by spala a je velmi lítostivá nebo vzteklá. Co by Lucii pomohlo? Vyzvala jsem ji k tomu, aby popsala do nejmenších podrobností, co vlastně manžel doma dělá. Zamyslela se a řekla, že se stará o zahradu, na které je prý neúměrně dlouho a nevidí, že ona spíše potřebuje pomoct doma. Opravuje a stará se o auta. Občas uklidí myčku. Někdy se mu zachce a uvaří večeři. Pere prádlo. Hraje si s dětmi, za to je velmi ráda. Chodí do práce. Zeptala jsem se, s čím by potřebovala pomoct teď, kdyby mohla cokoli. Odpověď byla, že s ničím, že má všechno hotovo. Zeptala jsem se, zda by byla spokojená, kdyby manžel přišel domů a řekl „Lásko, běž si za kámoškama, lehni si k televizi, udělej cokoliv, co chceš, všechno zařídím. Uklidím, obstarám děti, uvařím večeři. Všechno bude hotové a nachystané. Řekla, že by jí to spíše naštvalo. Chtěla by tam ležet s ním. O co tedy jde? Lucie si ve skutečnosti nestěžuje na manželovu lenost a neschopnost. Dělá toho evidentně docela dost. Chce jeho POZORNOST! To je to, co jí extrémně chybí. Chce aby ji viděl, aby ji objal, pohladil, aby se jí zeptal, jak se má, aby se jí díval do očí, když s ním mluví, aby ji pomiloval jinak než rychle před spaním, aby s ní chtěl jít na procházku, aby s NÍ BYL! Když nezná svou hodnotu Pokud žena nezná svou hodnotu, ani by ji nenapadlo říct si o výše zmíněné potřeby. Ona byla vždy ta druhá, jak by mohla někoho poprosit o pohlazení, když ji doma nikdy nikdo nepohladil? Ani neví, o co si říct a tak, bohužel, většina žen zaměňuje potřebu pozornosti za potřeby jiné. Vnější. Pořádek nebo dítě Je vcelku běžné, že si žena v něutěšeném partnerském svazku přeje mít dítě. Doufá tak, že tím udrží partnera doma. Bude mít konečně zástupného jedince, skrze kterého si pozornost bude vynucovat. „Kdybys aspoň kvůli tomu děcku přišel dříve! Malý tě potřebuje, to jsi mu pěkným vzorem..” Křičím, protože mi chybíš Pokud na muže žena křičí, peskuje jo, hledá na něm chyby, kritizuje ho, tak se mu velmi často snaží říct „Chybíš mi, nevšímáš si mě, už nevidím v tvých očích ten jas, co byl na začátku, stala jsem se pro tebe samozřejmostí, uklizečkou a prostitutkou. Chci být zase pro tebe na prvním místě, chci pro tebe být důležitá a přitažlivá….” Bere muži sílu Je tak dlouho zvyklá bojovat s muži. Je tak zvyklá vynucovat si jejich pozornost násilím, že už si vůbec neuvědomuje, jak bere svému muži sílu. Zpočátku takový nebyl a pomáhal. Byla pro něj důležitá. Jenže pak přišly děti, starostí přibývalo a povinnosti se kupily. Je zvyklá na přísnot, tak nepolevila. Všechno se snažila zvládat. Nemohla si dovolit chyby. S tolika povinnostmi musela dělat vše, co umí s precizností. Chyby by ji zdržovaly. Když jí chtěl pomoct, řekla, že si to raději udělá sama. Když něco udělal, napomenula ho, že to dělá špatně. Uzavřel se do sebe a děla to, co umí. Domácnost je její rajón, nebude jí do něj zasahovat. A tak se vzdálil. Začal v jejích očích slábnout a připadal jí jako neschopná nula. Ale to on zdaleka nebyl. Jen se tak tvářil, aby měl klid. Jinak to neuměl. Vraťte sílu muži Přestat kritizovat, poučovat a uvědomit si, že já mám problém. To je klíč. Dovolit si nebrat muži sílu a být slabá. Odpočívat ve dnech, kdy mám menstruaci. Nechat věci plavat. Nefňukat, ale ukázat, že na něco prostě nemám. Tím se muži vrátí síla, postaví se do ní a ve chvíli naši slabosti to prostě přebere on. Jste spojené nádoby. Když někdo zeslábne, druhý zesílí. Tak to je. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )

Tara Svobodová: PŘEKÁŽKY VE VZTAZÍCH NA DUCHOVNÍ CESTĚ

Tara Svobodová: PŘEKÁŽKY VE VZTAZÍCH NA DUCHOVNÍ CESTĚ

Setkávám se v praxi s dvojicemi, které si v partnerském vztahu přehrávají tak typický program, vyplývající z duálního náhledu na svět. Mužská část vědomí se nachází na povrchu a ženská podvědomá a instinktivní část je vnořena do hlubin duše. V muži je aktivní jeho jangový princip, čili muž se ztotožňuje se svou vědomou částí, egem a myslí, a jeho ženská část se nachází v jeho nevědomí. Žena je více v kontaktu se svou podvědomou, instinktivní a temnou stránkou duše a v nevědomí má svůj mužský protipól. Proto každý člověk vidí ve vnějším světě a zejména ve svém partnerovi svůj vlastní stín nebo komplex, který není schopen rozpoznat ve svém vědomí. Proto vzájemná interakce vypadá tak, že když muž není dostatečně obeznámený se svou stínovou složkou, promítá ji do své ženy a vidí v ní své potlačené komplexy a emoce.Žena naopak, má tendence vnímat svoji temnotu a v muži vidí zejména jeho potenciál a také lepší část jeho charakteru. Navíc z důvodu závislosti nebo připoutanosti ke vztahu má tendence mužovo necitlivé chování tolerovat, ba dokonce často se nechává manipulovat do role, že uvěří v mužovu projekci a ve svou vlastní vinu či méněcennost. Zkrátka věří obrazu, který o ní stvořil její nevědomý muž. Na základě toho se pak obviňuje za své emoční projevy, které by naopak měla brát jako signál, že se stává obětí manipulace a tuto manipulaci rázně odmítnout. Pokud mužův stín zvítězí nad jeho vědomím, pak žena ztrácí ve vztahu svou sílu i své sebevědomí, přizpůsobuje se mužskému egu a její duše pomalu umírá, uvězněna v pasti jejích dětských snů o dokonalém vztahu a dokonalém světě, které se ovšem nikdy nenaplní. Jestliže však žena rozpozná, že je vtahována do hry mužského ega, sebere odvahu a sílu a proti manipulaci se vymezí, pak bude záležet na tom, jak moc si je její muž vědom svých slabých a temných stránek. Pokud má muž dostatek sebereflexe a chce skutečně duševně růst, pak bude schopný překonat svou vlastní temnotu a uvědomí si, že vlastnosti, které přisuzuje své partnerce, jsou ve skutečnosti jeho vlastním nevědomým stínem. Když ale žena otevře své srdce muži a muž zůstane u svých starých zvyků a projekcí, pak jeho stínová část natolik vystoupí na povrch, že muž tuto svou vlastní temnotu neunese, odejde ze vztahu a obviní přitom ženu z čehokoliv, co není schopen sám u sebe rozpoznat jako svůj nevědomý obsah. Také se stává, že vztah opustí žena, která se vyléčí z vlastní naivity, opustí zacyklený začarovaný kruh a odmítne dál nést stín svého muže.Role samozřejmě mohou být někdy i obrácené, záleží na tom, která ze složek duše se právě nachází na povrchu vědomí člověka. V některých případech se skutečně podaří dosáhnout stavu, že muž i žena otevřou svá srdce vzájemně a každý z nich je schopen přijmout zodpovědnost za své prožívání a projekce. Pak je možné uzdravit destruktivní programy a vstoupit společně do prostoru lásky, která si ke své existenci neklade žádné podmínky.   Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Adéla Chytilová: Úzkost vzniká z pocitu nebezpečí

Adéla Chytilová: Úzkost vzniká z pocitu nebezpečí

Měla jsi někdy úzkost? Co jsi při tom cítila? Jaká byla její příčina?  Co je to BEZPEČÍ? Každý z nás potřebuje cítit bezpečí, určitou zónu komfortu a jistotu. Jakmile jsou tyto potřeby něčím nebo někým narušeny, pak to naruší i nás. Konkrétně naši stabilitu a pohodu. Už malé dítě vyjadřuje svoji spokojenost a dobrou náladu podle toho, jak moc bezpečně se cítí v prostředí, kde vyrůstá. Dá se říct, že dítě, kterému rodiče s láskou a péčí uspokojují jeho potřeby, má dobrý základ pro to být vyrovnané. Takové dítě se cítí bezpečně, pochopené, respektované a má dostatek pozornosti, aby nestrádalo. Není to vždy platný návod na bezchybnou výchovu dítěte, ale už známá pyramida lidských potřeb umisťuje pocit bezpečí ihned za uspokojením těch nejzákladnějších fyzických a biologických potřeb. Bezpečí je pro každého něco jiného, ale jeho obecná definice je jistota, klid, materiální zabezpečení, domov, náruč blízkého, příjemný pocit v kolektivu a vše, kde se cítíme silní a rovnocenní. Jakmile nám ale tuto sílu někdo naruší, pak ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Často je to až život ohrožující pocit, strach, pocit hrůzy a paniky. Někdy to může být jen maličkost, která se ale díky tomu, že „nám jde o život“ zvětšuje do odporných rozměrů a je jedno, že třeba jen v našich hlavách, které jsou plné děsivých scénářů. ÚZKOST vzniká při narušení naší zóny bezpečí Spousta z nás je doma úplně jiná než ve škole, v práci nebo na úřadě. Skupiny cizích lidí v některých z nás vyvolávají úzkost, pocit nebezpečí, nejistoty, studu nebo trapnosti. Doma nebo tam, kde se cítíme druhými přijímáni, se chováme sebevědoměji a tolik nepanikaříme, protože i když se může i v tak jistém prostředí vyskytnout pocit nebezpečí (partnerské problémy), stále je to známé a ukotvené místo, kde jsme si jistější v kramflecích. Kdežto například na pracovišti, kde se proti nám spikla kolegyně a stahuje s sebou i další je pocit klesajícího bezpečí citelný až do morku kostí. Navíc pokud jsme tam noví a zasedlá kolegyně je tam roky a má tam určitou pozici, pak se není čeho chytnout pro záchranu. Tak se z každého pracovního dne stane něco jako stezka odvahy. Už jen přijít do práce a čelit lidem, kteří nás neberou a útočí na nás, může některým stahovat žaludek strachem. Je to jako bychom se vydali napospas hadům, pavoukům nebo krokodýlům, ze kterých máme panickou hrůzu. Když nás celý den bude honit predátor, asi o úzkost nebude nouze, že? A světe div se, tak se cítí i naše vyděšené JÁ (vnitřní dítě), kdykoliv se této situaci musí vystavit. A pokud to je denně 8 hod, potom se jedná o pořádnou nálož úzkosti. Ta vzniká přesně v momentech, kdy se nacházíme mimo naši komfortní zónu. Nebo ještě lépe řečeno, když nám někdo vezme pocit, že to máme pod kontrolou, kdy se necítíme OK a máme tendenci utéct, plakat nebo se zachránit. Ne každý to prožívá v práci či škole, ale obecně se dá říct, že úzkost přichází, když se cítíme v úzkých. Ztrácíme pocit, že to zvládneme sami a nejraději bychom se schoulili do náruče někomu, kdo nás má rád a kdo by nás vzal za ruku a vyřešil to za nás. Možná trošku přeháním, ale to malé dítě v nás, které nemělo včas nebo kvalitně uspokojené potřeby v dětství, se ozývá přesně v takových chvílích. Jsou to situace, kdy se cítíme opuštěni a záchrana v podobě zabezpečení je v nedohlednu. OTÁZKA na závěr: je potřeba se tomu spíše vystavovat a překonávat se nebo naopak se obejmout a odejít z takového prostředí, kde se necítíme bezpečně? Za mě osobně je super přijímat výzvy, ale až tehdy, kdy se umíme sami zabezpečit, pomáhá tomu, když víme: -kdo jsem-co je mi příjemné a v čem se necítím dobře a proč-přijmu na sobě klady i zápory/smířím se s tím-vytvořím si komfortní zónu podle toho KDO JSEM  Jednoduše řečeno, když se mám ráda, neboli se otevírám sebe-lásce, pak svoji hodnotu nehledám nejprve u druhých, ale u sebe. Pak pro mě skupiny lidí nebo další strašáci přestanou být nebezpečím, protože se nemám proč bát, budu za sebou stát a ochráním se. Čím silnější a pevnější vztah máme sami k sobě, tak silný bude i náš pocit bezpečí ve světě. Neznamená to, že se nebudeme už nikdy bát predátora, ale budeme si umět vybudovat ochrannou krustu a nezvolíme útěk nebo nesklopíme hlavu. Je to super pocit! Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb = 'naslovicko' + '@'; addyfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb = addyfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_textfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb').innerHTML += ''+addy_textfb3840b815c48a8132cddcc1fc1251bb+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Asi jste si všimli jak je lidská mysl zvyklá vše neustále třídit, popisovat, zařazovat, analyzovat atd. Asi jste si také všimli jak nutkavá tato tendence je. A taky jste si možná někdy v životě uvědomili, že ji jednoduše můžete nechat být. Opravdu tak nutně potřebujete všemu rozumět? Opravdu musíte mít na vše nějaký názor? Uvědomujete si jak extrémně zúžené je běžné lidské vnímání? Veškeré konflikty začínaje u malých mezilidských a konče u velkých mezinárodních, jsou postaveny na tomto zúženém vnímání. Jsou postaveny na slepých soudech, na dojmech s klapkami na očích. Na lidech mě fascinuje jedna věc, kterou s oblibou pozoruji. Ti nejzoufalejší, jejichž životy se den za dnem hroutí, lidé, kteří nežijí naplněné vztahy a životní hojnost jim prokluzuje mezi prsty, jsou často tak pyšní. Tak moc bývají přesvědčení o svojí pravdě a tak málo jsou ochotní ji zpochybnit. Znovu a znovu se drží právě toho, co je zevnitř rozežírá. Svých názorů, svého plytkého porozumění. V různých intenzitách funguje tento zákon u nás všech a klíčovou otázkou se tedy stává jak moc jste ochotní zpochybnit svou mysl. Jak moc Vám vládne? Jak moc se jí držíte? Vůbec nezáleží na tom, jestli se Vám na desetimetrovém můstku třesou kolena. I s třesoucími se koleny můžete skočit. Úplně stejně je možné skočit do hlubší reality bytí. Té užvaněné, věčně posuzující a vše škatulkující mašiny je možné se pustit. Je možné vystoupit z klece chápání. Na tomto místě by mnozí mohli namítnout, že jsem blázen, když nabádám lidi k tomu, aby nepřemýšleli. Co mají potom následovat? Mají snad slepě přijímat věci, které se dějí? Ano bez hlubšího porozumění by to tak mohlo vypadat. Já však vím, že když se člověk vymaní z věčně rozdělující mysli, začne se dotýkat absolutna a toto absolutno je samo o sobě svrchovaně inteligentní. Ono zarputilé bojechtivé omezené vnímání pomalu mizí a přichází mnohem širší rozhled - skutečný nadhled. Jako člověk možná velmi často řeknu, že nevím, ale to vůbec neznamená že jsem ztracený. Je to právě naopak! Moje důvěra v Existenci je tak bezmezná, že jsem si naprosto jistý, že to, co je nad slunce jasné, bude vždy v pravou chvíli nad slunce jasné. Přirozená důvěra. Tak žiji svůj život už dlouho a nikdy jsem nebyl zklamán.Hlubší porozumění přicházejí v záblescích jasné inspirace a jejich kvalita je nesrovnatelná s mentálně ožvýkanými názory a představami. Je to čiré vnitřní vědění. K tomuto vědění se může dostat každý, je nicméně nutné poodstoupit od toho, jak jsem navyklý uvažovat. Je nutné toto uvažování zpochybnit. Dám Vám malý příklad. Podívejte se na Vaše blízké vztahy. Podívejte se jak jasně dané názory máte na tyto postavy ve Vašem životě. Podívejte se jak moc se tyto názory v čase mění v závislosti na tom, jak se právě cítíte. V jednu chvíli říkáte, že bezpodmínečně milujete, druhý den nenávidíte a chcete rychle zmizet. Nikdy nevidíte celý obraz. Vždy máte klapky na očích. Nevidíte nejen toho druhého, nevidíte ani sami sebe a to není kritika, ale inspirace. Zpochybněte svoje obvyklé vnímání věcí. Stejně jako můžete například během meditační praxe ulpívat na neustálém hodnocení Vašeho prožitku. "Jojo, teď se to prohlubuje. A jé, teď to mizí." To není meditace. Pusťte se. Pusťte ten nekonečný komentář. Co tam zůstane? Uvolněte se do "nevím" a nechte se překvapit. Život není možné pochopit, zaškatulkovat ani nijak rozpitvat. Do mysteria Života musíte reálně proniknout a dokud se toto nestalo, buďte velmi pokorní, protože filtry vnímání jsou tak mocné. Kdyby nebyly, velmi rychle by na Zemi přišel ráj. Toužíte po lepším světě? V první řadě zpochybněte vlastní mysl. "Lepší" svět tu už je, ale nikdy ho neuvidíte, pokud budete dokola přežvykovat vlastní tmavé myšlenky. Přeji Vám odvahu zkoumat! Budete nekonečně odměněni! Autor článku: Jan Nammo https://chrampoznani.cz/fenix-retreat/ )

Bethany Conner: Spirituální význam vlasů

Bethany Conner: Spirituální význam vlasů

"Vlasy jsou ústředním aspektem našeho vzhledu, něčeho, na co se muži i ženy velmi pyšní, ale sahá jejich účel snad hlouběji? Nejen, že vlasy jsou klíčovou reprezentací sebe sama, symbolizující osobní styl a svobodu projevu, ale mohou také poskytnout vhled do celkového zdraví. Vlasy nás chrání před slunečním zářením a drobnými zraněními, zlepšují vstřebávání vitamínu D a dodávají teplo oblasti těla, která ztrácí kolem dvaceti pěti procent našeho tepla. Ale kromě svých somatických výhod, různé kultury a náboženství věří, že vlasy mohou odrážet vaše nejvnitřnější emoce a zvláštnosti, přičemž si zachovávají svou vlastní jedinečnou duchovní sílu a energii. Všechny tyto interpretace jsou zaměřeny na skutečnost, že lidé jsou jediní tvorové, kteří jsou schopni pěstovat dlouhé vlasy z hlavy. Není náhodou, že chrání korunní čakru - naše spojení s duchem nebo vyšším JÁ - ani to, že pokud budou ponechány ve svém vlastním přirozeném nastavení, dorostou do optimální délky, která je pro každého jednotlivce jiná. KULTURNÍ A NÁBOŽENSKÝ VÝZNAM VLASŮ Široce rozšířená teorie je, že vlasy fungují jako anténa, shromažďují podrobnosti o okolním světě a směřují energii směrem k čelním lalokům. Téměř srovnatelné s šestým smyslem, mnozí věří, že to může pomoci odhalit, kdy ostatní lžou, nebo vám dokonce umožní předvídat věci dříve, než k nim dojde - zcela nový význam, když se postaví chloupky na zadní straně krku. Domorodé kultury, které se vyznačují svými genderově neutrálními dlouhými kadeřemi/chumáčemi, věří, že vlasy jsou rozšířením našich myšlenek, pocitů a současné životní situace a ukazují vše od věku až po stav vašeho vztahu ke štěstí. Když usilujeme o zlepšení síly nebo intuice, jejich prvním bodem volání je jejich účes a zdraví. Symbolická povaha vlasů je běžné náboženské téma. V biblickém příběhu Sampsona a Delily jsou to právě vlasy, které dodávají Sampsonovi sílu. Židovské pánské postranní kadeře představují oddělení mezi čelním mozkem ovládajícím intelekt a zadními ovládacími fyzickými touhami. Jogínská tradice zaznamenává zvýšenou vitalitu a klid díky zachování vlasů. Až budete příště potřebovat střih ... Přestože pravidelné ořezy podporují zdraví vlasů tím, že se zbavují rozštěpených konců a vytvářejí silnější vzhled, existuje vnitřní spojení s vaší duchovní pohodou pokaždé, když jsou vaše kadeře ztraceny. Historicky bylo stříhání vlasů používáno jako trest pro ty, kteří byli zotročeni nebo dobyti, byli tak zbaveni své identity a označeni jako bezmocní; pro americké domorodé kmeny to znamenalo smutek nebo truchlení. Yogi Bhajan, zodpovědný za zavedení Kundaliní jógy do USA, také zdůraznil negativa, které jsou způsobena neumožněním růstu vašich vlasů v plné délce. Navrhl, že by to mohlo vést k nedostatku výživy (konkrétně vitamínu D, vápníku a fosforu), což by zase omezilo paměť, výdrž a trpělivost. Dává smysl, že ti, kteří zasahují do svých vlasů méně, jsou schopni šetřit více energie, protože nezpůsobují, aby tělo pracovalo na dorůstání vlasů tak, aby vyhovovaly jejich přirozené délce. Oproti tomu je holení hlavy náboženskou praxí mezi buddhistickými mnichy, jeptiškami a vaišnavismem (větev hinduismu). Jejich ideologie je, že to umožňuje proudům současných energií vytékat a aktivovat dvě čakry existující mimo fyzické tělo, což poskytuje větší pocit rovnováhy s vaším okolím. RŮZNÉ STYLY A PŘÍZNAKY Některé rituály a problémy týkající se péče o vlasy mohou mít také přímý dopad na duchovní energii. Zda se více přizpůsobujete svému duchovnímu JÁ, pokud máte vlasy dole nebo svázané, se liší. V Indii je poskytována moudrost těm, kteří si během dne svíjejí vlasy na své koruně (údajně nabíjí své mozkové buňky) a pak je v noci vyčesávají pro relaxaci. Jiné kultury se však domnívají, že jsme při spánku náchylnější k negativní energii, a proto byste měli vždy udržovat konce vašich vlasů zastrčené. Ačkoli ztráta vlasů je obvykle příznakem deprese, duševního stresu nebo zoufalství, příčiny takových stavů jsou zakořeněny v nerovnováze nebo útoku na duchovní JÁ. Deprese nastává po dilematu charakteru, jako je nízká sebeúcta nebo neúnosná vina; duševní stres z nadměrné potřeby mít úplnou kontrolu nad životními situacemi; a zoufalství symbolizuje osobní vzdání se moci, které ukazuje nedůvěru v životní proces. Celkově hormonální a chemická rovnováha v našem těle stimuluje růst vlasů a určuje naši duševní pohodu, proto není divu, že různé kultury a náboženství kladou na tento vztah takový význam. Vlasové rituály, které přijmete, duchovní nebo jiné, budou vždy hluboce osobní volbou. ““ ZDROJ: Bethany Conner Sdíleno ve svobodě projevu a dlouho trvajícím účesu...co trvá..., Mikai. )

Ava Brožová: 9 vyzkoušených rad jak projít depkou a emočním propadem

Ava Brožová: 9 vyzkoušených rad jak projít depkou a emočním propadem

Návod jak zvládnout transformační katarzi nebo náhlé emoční propadnutí, v běžné populaci zvané také jako “dneska mám depku” :-))) Podvědomí ozářené měsícem Vy, co jste se narodili do této doby, mějte na paměti, že jste si před zrozením dali za cíl pomoci planetě k vzestupu vibrací. Zjednodušeně jste sem přišli změnit svět. Chcete-li tomuto závazku dostát, je třeba změnit prvotně sami sebe. Stát i národ je spojený z jednotlivců a jedině změna na úrovni každého jednotlivého článku řetězu má poté vliv na celek. Abychom zvýšili naši individuální vibraci je třeba projít občas katarzemi - emočními propady. Je dobré si uvědomit, že tyto stavy jsou vlastně pozitivní, protože dávají možnost odblokovat, rozpustit, zpracovat, přijmout, zvědomit vaše nevědomé programy. Jak jinak si jich lze všimnout než tak, že vás přivedou na pokraj deprese, záchvatu pláče nebo hněvu? Jakmile začnete pociťovat tyto přicházející emoce, můžete zajásat, protože se “něco čistí”. Jistě znáte tyto zhuštěné stavy třeba po víkendovém semináři rodinných konstelací nebo v rámci vaší osobní řízené fyzické detoxikace. Ideální je svěřit se do rukou odborníkovi, terapeutovi ale né vždy máme tuto možnost. Pokud to na vás skočí a není někdo takový po ruce, zkuste si vzpomenout na následujících 9 bodů, které jsem napsala v roce 2016 v roce v součtu čísla 9 vibrace tarotové karty Poustevník - moudrý duchovní člověk s lucernou, která svítí do tmavých koutů našeho podvědomí... :-) Jak se tedy zachovat a jak vytěžit z této situace maximum? Připravila jsem pro vás pár bodů, které mám vyzkoušené a senzačně zabírají na široké spektrum duchovně pracujících. :-))  1. Nesnažte se to pochopit, rozebrat a zpracovat hlavou! Katarze přichází V okamžiku, kdy už cítíte, že “to na vás jde”, nejste vlastně úplně příčetní. Blok se dostává na povrch z hloubi vašeho nevědomí, kde byl i několik tisíc let a dostal se tam v rámci vaší reinkarnace, vaší rodinné genetické linie nebo třeba před pár lety, kdy jste měli nějakou traumatickou situaci a ta se pěkně vpálila do nevědomé krajiny vaší psychiky. Cokoli v tomto stavu afektu budete rozebírat a probírat a analyzovat na prvočinitele, vám bude akorát brát energii. Nechte proces běžet a nezrychlujte ani nezpomalujte přemýšlením. Také by bylo škoda se katarzi vyhýbat a proce v sobě zadusit nebo dělat, že se nic neděje. Ztratíte tak hodnotný signál vaší duše a šanci, něco změnit. Jakmile pokročíte do fáze “výbuch”, využijte jakoukoliv možnost, abyste dostali trauma, negativní energii nebo jakkoliv to nazveme, ze sebe ven. Plačte nebo řvěte, udělejte všechno, co je možné. Čím absurdnější věci vás v tu chvíli napadají tím lepší bude potom výsledek. Říkejte nahlas slova, která vás napadají. Nehrajte si na hrdiny, že si nesmíte stěžovat a plakat. Křičte: “Já jsem na dně! Já už nemůžu! Pořád mne budou ubližovat! To je život na nic! Jsem ubohá nula! Nikdy nebudu mít dost peněz! Nejlepší je říkat to, co vás absolutně nejvíc emočně “rozseká” a opakovat to tak dlouho dokud budete plakat a cítit zlost. Uvědomte si ale, že z vás mluví “program podvědomí” a takto mu přijdete na kloub, že se vyřve s emocí ven. Trauma vyhřezne na světlo a prosvítí jej světlo! Někam se zavřete a cíleně křičte, svíjejte se, klidně se válejte po zemi, udělejte ze sebe největší chudinku/chudáka na světě. Máte na to právo! Zapojte svoje tělo a bušte pěstmi do polštáře, klepejte sebou, máchejte rukama, dupejte. Roztrhejte staré zlaté stránky nebo s nimi práskněte o zem. Trhejte papír, krabice. Kopejte do boxovacího pytle. Absolutně nic, co děláte, v tu chvíli necenzurujte! Myslete na to, že čím více frustrace ze sebe dostanete, tím radikálněji se vám uleví. Zejména muži to mají složitější, protože ženy většinou uleví své nevědomé toxicitě pláčem a za hodinku to mají “hotové”. :-) Chlapi musí cíleně ulevovat a upouštět “papiňák” jinak. Ideálně výše uvedenými technikami. Dobrá rada je také vymalovat nebo vypsat emoce, pocity, hněvy, běsy na papír a poté ho roztrhat a spálit, hodit do WC nebo zahrabat. BÁJEČNĚ SE VÁM ULEVÍ!!! A MÁM VYZKOUŠENO, ŽE I ZHUBNETE.Fajn fáze “výbuchu” je také začít ty věci ke konci přijímat: Přijímám, že jsem nula! Mám právo být nula! Ač se vám to jistě příčí, když to čtete, má to senzační léčebný efekt. Odpadne vám totiž tlak NA VÝKON tlak někým být… Máte právo být nula a když to přijmete, budete mít klid. A věřte mi, přestanete jí být. :-) 3. Nejednejte v afektu s okolím a nic nerozhodujte!V průběhu procesu emočního propadu a následné katarze si ideálně vypněte telefon i počítač. Nikomu nepište a neřešte životní rozhodnutí. Často nás tento stav k tomu nutí! Rozhodně to nedělejte, protože si poté až všechny pocity odezní, můžete zoufat, co jste to proboha provedli. Je to vlastně stav, jako bychom byli opilí. Také nesmíme pod vlivem alkoholu řídit. Neřiďte v tu chvíli svůj život. Není ani dobré, hodit své vlastní emoce na někoho jiného. Nepište kamarádkám ani bývalému partnerovi/partnerce a podobně. Soustřeďte se plně na sebe. Poté, co dokončíte a dočistíte, s největší pravděpodobností budete mít na celou situaci jiný názor. 4. Dejte si sprchu!Voda je zázračný očistný elixír. Když jste si jisti, že emoční stav a jeho průchod je u konce, dejte si sprchu a umyjte si i vlasy. Voda smyje nejen fyzickou ale i emoční nečistotu a odplaví jí do kanálu… kam patří. :-) Ve vlasech se hodně drží minulost, stará energie. Použijte ale přírodní mycí prostředky, abyste na své tělo nenanesli další chemickou zátěž. Doporučuji vědomě vodu požádat, aby nežádoucí energie odplavila. Jistě s námi ráda bude spolupracovat. 5. Dejte si sladkou odměnu!Vaše tělo může mít hlad po prodělané “příhodě” a může, a je to dokonce velice pravděpodobné, mít potřebu sladkého. Dejte si nějakou raw dobrotu. Ideální je kombinace hodně zralého banánu a čokolády. Můj recept je: dva banány do mixéru, deci kvalitní vody, 4 lžíce kvalitního kakaa (nejlépe raw) + lžíce kvalitního medu. Tento koktejl zaručeně potěší duši i tělo. Neodpírejte si “něco dobrého”, udělali jste kus práce na sobě a to je někdy náročnější, než složit vagón uhlí. 6. Napijte se vody!Stejně jako sprcha omyje z venku vaše tělo, je velice vhodné se také vody napít. Doporučuji ale vlažnou vodu nebo teplou nebo slabý bylinkový čaj. Emoční propad je spojený s detoxikací podvědomí a má to velký dopad na fyzické tělo, je třeba napomoci procesu detoxikace vyplavením toxinů z organizmu. Kvalitní čistá voda přirozené teploty je ideální. Hlavně žádné další šoky pro tělo jako hodně studená nebo vařící voda. Doporučuje se po každé terapii, například po masáži, po lymfo-drenáži nebo po nasazování baněk. Super je pár kapek třeba bachových esencí Rescue. 7. Zabalte se do teplého oblečení!Po tomto náročném pocitovém tobogánu se může dostavit také zimnice. Mne se to stává a poté velká únava. Dbejte v tu chvíli na teplé oblečení. Zdá se to jako hloupost ale naše orgány - ledviny a játra a srdce jsou v té chvíli velice zatížené. Především si chraňte ledviny. V terapeutických centrech jsou většinou teplé fleecové deky a přehozy. Majitelé vědí co dělají. Je vcelku běžné, že se začne během procesu odbloku nebo po něm klient klepat zimou. Je vhodné být na toto připraven a nenechat tělo vychladnout. Mělo by tak další šok a proces očisty by se mohl znehodnotit. 8. Uvědomte si podvědomý program! Až se dostanete do klidu a proces bude u konce, uvědomte si váš nevědomý program, který tuto situaci odstartoval. Nebo jaké vaše trauma emoce generovalo. Dnes už ani není třeba vědět, “kde se to v podvědomí vzalo”. Jestli vás upálili v 16. století jako čarodějnici a nebo vás maminka plácla ve dvou letech po hlavě. Většinou u již i napůl vědomě žijících jedinců, stačí jen zvědomit pocit a program. Několik příkladů programů, které je ideální si v duchu zformulovat do věty jsou: “Jsem slabý a proto nic nedokážu” nebo oblíbené “Musím dřít do úmoru, abych měl dost peněz.” Programů může být ale i více. Je dobré si je “vychytat” všechny. Třeba si je napsat na papír a PŘIJMOUT JE. Většinou se toto pochopení nebo chcete-li aha efekt dostaví v průběhu několika následujících hodin nebo dnů. Nezačínejte však analyzovat, dokud ještě cítíte dobíhající emoce. Nemuseli byste se dobrat správného náhledu. Pochopení situace, zvědomění a přijetí celého procesu, je velice důležité. Tak se pohneme radikálně vpřed a to, co nás zatěžovalo, pak už odpadne samo. 9. Pochvalte se za dobře odvedenou práciPoslední část procesu, ale velice důležitá, je pochvala a odměna. V žádném případě si během celého procesu NIKDY NIC NEVYČÍTEJTE. Jste skvělí, tací jací jste. Odvedli jste kus skvělé práce a prošli vědomě procesem odbloku. Máte za to od vesmíru palec nahoru a pamatujte, co jsem psala na začátku. Jste světlonoši, co touto prací pomáhají nejen sobě lépe žít, ale i celé planetě. Vaše zářivá krásná vědomá energie “nakazí” další lidské bytosti a zažehne proces transformace od nevědomého života (života jen na základě karmy tj. na základě nevědomých programů mysli) k životu vědomému (žiji bez omezení, morálně a láskyplně k ostatním šťastný život jaký si přeji). Navíc budete mnohem lépe kooperovat s dalšími bytostmi a společně jednou vytvoříme lepší společnost, když táhneme za jeden provaz. Přeji vám milí čtenáři vše nejlepší v následujících zcela fatálně důležitých letech pro nás i naší Zemi. Vše, co jsem výše popsala, jde z mých vlastních zkušeností. Emoční propady máme všichni. Je to zcela přirozená věc. Čím více programů vyčistíte, tím méně se budou objevovat! Nepolevujte a berte to jako hru. Když jsem s transformací začínala nebo-li byl u mne spuštěn proces zvědomování mého žití, bylo to fakt malé peklíčko. :-)) Za pár let intenzivní práce na sobě žiji mnohem lépe, snadněji, lehce, cestička je umetená… Také proto, že mi tak odpadla karma a individuální ego. Tvořím nyní pro celek, pro dobro celku. Jsem čím dál více sama sebou a proto vám řeknu pár slov na závěr, tak jak mi “zobák” narostl. :-)) To, co jsem výše napsala, může znít jako pěkné duchovní plky, ale já jsem tím vším prošla a říkám na rovinu: Má to kardinální efekt tahle práce na sobě! Hraní si na něco Když srovnám svůj život plný žárlivosti, soupeření, nenávisti ke svému tělu, přetvařování, hraní si na něco, jaký jsem žila před 15 lety a teď, kdy žiji souznění, spolupráci, lásku k lidem ale i lásku k sobě, která se například projevuje v eliminaci z mého života lidí, co mne svojí energií stahují nebo se snaží vysávat. Je to absolutní pravda, že když odblokujete, detoxikujete, pročistíte svá nevědomá traumata, začne celá vaše osobnost vyzařovat zcela jinak a přitahovat jiné situace. Pociťuji, že každý další rok se dostáváme do silnějšího a silnějšího pole fotonové energie, které z nás bude tahat a tahá ty nejhlubší bolístky, abychom se plně zvědomili. Logicky i ty katarze, propady a procesy čištění budou silnější a také je budeme čím dál více cítit na fyzickém těle. Snad vám tento článek bude inspirací jak využít těchto čistících situací ve svůj i všeobecný maximální prospěch. Navazující články: Ava Chrtková: Milujte sami sebe Ava Chrtková: 10 rad jak navázat láskyplný partnerský vztah a efektivně projít obdobím samoty Ava Chrtková: Duchovní fašismus aneb ZRCADLO ZA KAŽDOU CENU Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Článek napsala: Ava Brožová - zpěvačka, moderátorka a provozovatelka portálu Příznaky transformace http://www.priznakytransformace.cz  Tento článek může být volně šířen a kopírován na jiné weby v plném znění s fotografiemi a obrázky ALE POUZE S uvedením autorky a S PLATNÝM AKTIVNÍM ODKAZEM na Příznaky transformace.   )

Tara Svobodová: MASKA SÍLY A ODVAHA ZRANITELNOSTI

Tara Svobodová: MASKA SÍLY A ODVAHA ZRANITELNOSTI

Bývala jsem kdysi hodně dlouho smutná. Byly mi diagnostikovány těžké deprese, ale paní doktorka zároveň byla nadšená tím, že moje jádro je zdravé a že nejsem typický příklad psychiatrického pacienta, který nemá kontakt s realitou.Ve 20 letech jsem podstoupila psychoanalýzu, dvakrát týdně po dobu 18 měsíců jsem mohla otevřeně mluvit o svých niterných pocitech, aniž by mě někdo soudil a získala jsem tak velkou podporu v tom, že existuje někdo, kdo mě, na rozdíl mého okolí, nemá za úplného blázna. Svůj smutek jsem dlouho skrývala za maskou úsměvu a vždy jsem se snažila působit, že jsem silná, dokonce jsem o své síle byla niterně přesvědčená. To, že mi nefungoval život, vztahy, ani finance, jsem si léta nebyla schopná přiznat. Maska síly byla mým největším štítem, hlavním obranným mechanismem a vždy jsem se snažila působit tak, že nemám žádné problémy, že jsem nad věcí a že mám vše pod kontrolou. Mojí největší noční můrou byl strach z ponížení, z toho, že někdo prokoukne moji masku a poukáže na moji neschopnost, nedostatečnost, že zkrátka můj komplex méněcennosti bude odhalen. V nitru jsem vedla těžký boj. Když jsem přišla do společnosti, potřebovala jsem na sebe upoutat pozornost, abych získala pocit převahy a potvrdila tak sama sobě, že nejsem tak ubohá, jak se ve skutečnosti cítím. V závislosti od svého věku jsem používala různé strategie. Nejdřív to byla snaha ukázat, že nepatřím mezi konzumenty systému, tak jsem nosila dready a vytahané mikiny, piercing a kapsáče, jindy jsem se snažila manipulovat muže sexuální energií, tak jsem nosila výstřední šaty a make up, a pilně jsem trénovala v soubojích s muži o nejvtipnější, nejchytřejší a nejoriginálnější pointu v každé konverzaci. No, co si budeme povídat, valný dojem to na muže nedělalo. Pořád, v každé společnosti, kde jsem se pohybovala, jsem se cítila někde na okraji, nikdy jsem nezapadla do žádného kolektivu, ani sociální skupiny, pro punkáče jsem byla moc měkká, pro "normální" lidi zase moc úlet, pro buddhisty jsem byla čarodějnice. Když jsem náhodou byla ve vztahu, stále jsem měla nutkání se s někým porovnávat, aby mě náhodou nezastínila krása či inteligence jiné ženy. Co myslíte, moje obavy se v mnoha případech naplnily. Často jsem ukončovala své první vztahy z obavy, že by mě můj partner opustil jako první. Nakonec jsem svou touhu někam zapadnout vzdala. Byla jsem unavená ze všeho toho předstírání a dělání dojmu na druhé. Musela jsem si přiznat, že mám problém. A to byl teprve začátek. Protože přiznat si problém pro mě až takový problém nebyl, ale přiznat svou zranitelnost před druhými, to bylo téma na dalších deset let práce. Ještě stále se občas setkávám s lidmi, kteří mě staví na piedestal a mají pocit, že jsem snad nadčlověk. Pro tyto lidi mám dobrou zprávu - jsem stejná jako všichni ostatní, jen jsem se roky věnovala svým komplexům a proto už teď tolik nejsou vidět. Můj nynější vztah ve mě tyto komplexy odhalil, můj přítel si se mnou v prvních letech prošel očistcem i peklem. Musela jsem si přiznat, že jsem hrozná fúrie, bezcitná mrcha, agresivní terorista, citový vyděrač a manipulátor, intrikánka na entou, hromádka neštěstí, neschopný lempl, líná bestie, závislá koule u nohy, špatná matka i hospodyně, nervák, ignorant, naivní sluníčkářka, pyšná egoezoterička, zlomyslná čarodějnice, zakomplexovaná holčička i oběť. Všechno to, čím jsem za žádnou cenu NIKDY nechtěla být!! V těchto temných zákoutích duše jsem v konfrontacích s touto energií postupně našla svou sílu, jako ukrytý zakopaný poklad. To, čeho jsem se nejvíc bála, přišlo jako nečekané odhalení a můj muž mě viděl ve všech těchto podobách. Také si v tom zahrál svou roli a myslím, že jeho proces byl dost podobný tomu mému. Přesto, že jsme společně čelili našim stínům a on se také zjevoval v těch nejnemožnějších a nejvíc nechtěných polohách, jsme se dosud neopustili. Ba právě naopak, čím víc jsme sestupovali do temnoty, tím víc se mezi námi utužovalo pouto bezpodmínečné lásky. Tyto role a jejich odhalení nám pomohly konfrontovat se s našim strachem a přijmout tak ty části sebe sama, které jsme na základě svých představ o konceptech vlastní dokonalosti zavrhli. To z nás udělalo lidštější bytosti, i když stále je co se učit. Toto přijetí sebe sama v různých polohách člověku poskytne dar soucitu a také přijetí druhých lidí bez nutnosti posuzovat. Před pár dny mi napsala jedna stará známá po letech pozdrav, a jaké bylo moje překvapení, když moje srdce zalila vděčnost. Před pár lety jsem se jí přestala ozývat, protože na můj vkus byla málo autentická a mě nebavilo stále kódovat rozpor mezi tím, co cítí a jak vystupuje. Krátká zpráva od ní mě zalila teplem po celém těle a já jsem k ní pocítila lásku, bez ohledu na to, kým se dnes prezentuje být, vlastně mě to ani nezajímá. Nezajímá mě, co si o sobě lidé myslí, zajímá mě, kým ve skutečnosti jsou.Protože nikdo z nás není tím, kým si myslíme, že jsme.Naše myšlenky jsou jen dočasnou formou, ale naše bytost má svou zářivou podstatu a z ní vychází veškerá naše motivace, ač se to z jiných úrovní může jevit jako nepravděpodobné.Každý z nás se vyvíjí a proto naše soudy o druhých nemají valný smysl. Vše odnese čas. Jen naše pravá podstata, stvořená z lásky, tady vždy byla, je a bude ve všech časech, úrovních i směrech. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

KAM JDE VAŠE POZORNOST?

KAM JDE VAŠE POZORNOST?

Aktuální dění snadno člověka stáhne a tak vidíme, jak velká množství lidí zaměřují pozornost někam, kde to nemá pozitivní efekt. Chaos graduje stejně jako emoční napětí mnohých z nás. Teď je ovšem čas zaměřit pozornost na to, co je důležité. Nevěnujte tolik energie médiím. Nechte být šílenství hroutící se politické scény. Věnujte pozornost tvorbě toho Vašeho světa. Nikdo na Vás skutečně nemůže, pokud žijete v Lásce! Každý z Vás tvoří v každém okamžiku ten svůj svět. Současná situace je bezpochyby výzvou. My nepatříme k těm, kteří ji zlehčují. Nicméně dobře víme, že to největší peklo vytvářejí miliardy lidí, kteří denodenně negativně zvracejí všemi možnými směry. Zaměřte se na to, co je skutečně důležité a to pro většinu lidí (píšu většinu, protože někteří z nás mají své poslání právě tam) opravdu není dění na politické scéně, přestože nás všech se různou měrou dotýká. Zkuste mě pochopit. Opravdu důležité jsou jiné věci. Je to Vaše niterné poznání, úroveň lásky, kterou v tomto nelehkém čase reálně žijete, kvalita vztahů s těmi, kdo jsou ve Vaší bezprostřední blízkosti. Myslíte si, že světu prokazujete dobro, když jste ztracení v boji se systémem, v boji s restrikcemi a díky tomu nejste schopní prožít naplněný čas se svými partnery, se svými dětmi? Tento svět se nikdy skutečně nezmění skrze boj. Tento svět se změní jedině, když větší množství lidí najde hlubší realitu a začnou ji konečně a bez odkládání žít. Ano, tak důležité je prohlubování se do nitra. Když nemáte odkud brát, jednoduše nemáte odkud brát! Tam uvnitř je nekonečný pramen inspirace! Tam uvnitř jsou řešení, která by Vás ve snu nenapadla! Trik je v tom, že tento pramen neobjevíte nikdy, pokud se budete donekonečna ztrácet v tom, co je venku. Klidně se vymezujte vůči šílenství tohoto světa, klidně říkejte ne, ale nezapomínejte na duchovní rozvoj, vztahy, krásu života. Nezapomínejte na to, na čem skutečně záleží! V podpoře Jan Nammo...  FB Cesta Srdce - Kushi a Nammohttps://chrampoznani.cz/ )

Barbora Zumotová: Nepleťme si touhu s láskou

Barbora Zumotová: Nepleťme si touhu s láskou

To, že po někom toužím a nemůžu bez něj být, neznamená, že ho miluju. Je jedno, jestli se jedná o mého partnera nebo o dítě. To, že bez někoho nemohu být, znamená jen to, že nejsem samostatná a neumím být sama šťastná. Jsem-li v tomto stavu, pak ten, po kom toužím, mi má přinést štěstí, smysl života, zachránit mě z mého aktuálního stavu, ve kterém mi není dobře. Ovšem, když se zamyslíte nad tím, jak je na tom s láskou ten, kdo se takto cítí, pak je jasné, že trpí jejím nedostatkem.  Z toho vyplývá, že: a) nemá druhému, co dát, b) bude druhého zneužívat. Nenechte se zmást tím, že bude tvrdit pravý opak. Třeba: "Já bych se pro děti rozdala. Obětovala jsem pro ně svůj čas, kariéru, zůstala s jejich otcem, i když jsem ho nemilovala." To není obraz milující matky. To je obraz ženy, která se nikdy necítila naplněná a nikdy se nenaučila milovat. Neuměla totiž milovat ani sama sebe. Nebyla nikdy naplněná láskou. Naučila se obchodovat. Se svým časem, péčí nebo tělem. Zneužívala se, protože nikdy nezažila to, co by potřebovalo zažít každé dítě: "Maminka mě miluje takové, jaké jsem a nic za to ode mě nechce." Když nám tento prožitek chybí, těžko se vracíme do stavu lásky. Naše dětství bylo učením se, jak se zavděčit a co dělat pro druhé, abych pro ně byla důležitá, nepostradatelná a tedy neopustitelná. Pak bohužel tvoříme vztahy ze strachu a z nedostatku. Chceme-li se vymanit ze stereotypů zasluhování si lásky druhých, je jediná cesta - dát sebe na první místo a naučit se mít se rád/a. Prakticky to znamená, že nikdy nečiním nic, co by mi ubližovalo a mám ráda všechny svoje stránky. Tedy přestávám ořezávat části své bytosti, které by se mohly zdát nepěkné, neslušné, divoké nebo sebestředné. Většinou jsou to jen iluze a stačí je přijmout, a díky tomu si dovolit zvyšovat celistvost své bytosti. Tato na sebe zaměřená cesta, kdy se poznáváme a rozšiřujeme lásku k sobě, vede k tomu, že plníme svoje srdce láskou a přijetím, které nám postupně přestává dovolovat se jakkoliv zneužívat kvůli druhým, ale zcela automaticky také mizí potřeba zneužívat druhé, aby naplnili náš život. Jednoduše proto, že už sebe a svůj život naplňujeme sami. V tento moment se objevuje reálná schopnost milovat. Můžete si toho všimnout tak, že cítíte, že jste s druhým rádi, že mu rádi věnujete svůj čas, péči a náruč, a děláte to proto, že vám to dělá radost. Pak můžete vidět matku, která se s láskou dívá na své dítě, možná je unavená, ale necítí se rozlobená na osud, že její dítě málo spí, necítí se zneužívaná, když ji potřebuje a také se neděsí toho, co bude dělat, až dítě dospěje a už ji nebude potřebovat. Její láska vychází z dostatku, z toho, že ji cítí v sobě a může ji rozdávat, a současně může dopřávat i svobodu, protože i bez dítěte může být šťastná.  Neklade na něj žádné nároky. Nemusí dát jejímu životu smysl. Nemusí se dobře učit, aby na něj mohla být pyšná. Ani se nemusí dobře vdát, aby měla pocit, že ji správně vychovala. Může prostě dělat chyby. Může si žít po svém. Matčinou odměnou už totiž bylo to, že mohla dítěti dávat lásku. Dostala ten dar, že mohla být matkou. Jak nám v tomto tématu mohou pomoci Sluneční esence? Velmi univerzální je zde lípa, která pracuje na doplnění pocitu bezpečí a vědomí, že jsme milování-hodná bytost právě takoví, jací jsme. Růže podpoří naši ženskost a možnost přiblížit se muži díky tomu, že se přestaneme bát jeho blízkosti a dovolíme si schovat svoje trny. Modřín nám může pomoci ze závislosti na druhých a ochotě stát tu sama za sebe ve své ryzí podstatě, tedy bez přetvářky a ohýbání se.  Ať se vám to vše daří krásně Bára Zumotová   Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.  )

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Často a s oblibou se mluví o tom, jak muži nejsou dost mužní, jsou neschopní, líní a nedělají pro rodinu dost. Nezřídka se do takové kritiky zapojí i muži, ale velmi si v ní libují ženy. Vedou se různé polemiky o příčinách, ale obvykle je vina ponechána mužům samotným.  Z pozice žen bychom si však mohly uvědomit, že jsme to my, které v tomto mají největší vliv. V roli partnerek na nás záleží, jestli se k muži budeme chovat s úctou, respektem a láskou nebo ho naopak budeme ponižovat a kritizovat. Myslíte, že někdo, kdo se cítí odmítaný a nemilovaný, pro vás bude s radostí něco dělat? Nebo spíš bude kopat kolem sebe, stahovat se do sebe či unikat? Skutečně si myslíte, že někoho donutíte k lásce násilím? Ano, násilím. My ženy nedisponujeme takovou fyzickou silou, ale naše zbraně jsou slova a způsob, jakým je používáme. Naše slova mohou zraňovat mnohem víc než bodnutí nožem. Buďme si toho vědomy a nemáchejme kolem sebe dýkou svých slov. Lásku tím nezískáme, jen zraníme druhého a v konečném důsledku i sebe. Chceme-li, aby se k nám muž choval s láskou a respektem, milujme ho a respektujme. Nechcete? Tak s ním nemusíte být. Není povinné být ve vztahu s mužem.Nechcete ho opustit? Pak si uvědomte, že vám ten vztah něco dává. Něco, čemu jste nechtěly dát hodnotu a důležitost, a právě za to můžete začít pociťovat vděk.  To, jací muži jsou, z velké části formujeme my ženy. V rolích matek dáváme svým synům zažít, že jsou milovaní, hodnotní. Ten první nejdůležitější vztah mají s námi, se ženami. Role otce přichází později. Otec je vzorem, jak být mužem, ale opět záleží na matce, zda ona otce přijímá, miluje a respektuje. Pokud ano, je bezpečné být jako táta. Malí chlapci prochází obdobím, kdy chtějí být jako táta úplně ve všem. Někdy je to až úsměvné. Náš syn si takto asi ve 4 letech ustřihl vlásky těsně u kořínků nad čelem, aby to měl stejně jako táta, kterému tam vlasy už ustupují :-) V tomto období můžeme jako matky dávat svým malým mužům tu zpětnou vazbu, že tomu dáváme velké, láskyplné ANO. Ano, můžeš být jako táta. Můžeš být mužem, já muže a tvého tátu miluju. Vím, že prakticky toto není pro ženy snadné. Každá z nás si prošla různými zkušenostmi, které se dotkly naší sebehodnoty a sebevědomí. Jen postupně je budujeme a učíme se respektu a lásce samy k sobě. Proto není tak snadné skutečně milovat a respektovat muže. Zkuste po sobě nechtít být v tom dokonalé a jen si dát záměr, že chci směřovat tímto směrem. To stačí. Můžete u toho dělat chyby a může se stát, že se na svého partnera po starém způsobu někdy oboříte s kritikou. Následně si však můžete uvědomit, že chcete jít jinudy. Najít, co jste vlastně v tu chvíli nedělaly v souladu se sebou, že se stalo, že jste pak obvinily ze svých nepříjemných emocí druhého. Zde pak můžete konat změny a podpořit sebe v přijetí, respektu a lásce k sobě, kdy je propojíte s vědomím zodpovědnosti za svůj život a svoje emoce. Pak už totiž nemusíte hledat chyby na muži, ale můžete sobě dát svobodu žít podle sebe. Pak muže vedle vás už netlačíte, aby vás zajistil štěstí a můžete si ho užít takového, jaký je. Osobně miluji tento způsob tvoření vztahů. Je náročný, to je bez debaty, ale rozmnožuje naši svobodu, samostatnost a lásku ve vztazích. Když se stále vracíme k sobě a svému prožívání, můžeme přestat znásilňovat druhé, aby nám dávali to, co si neumíme (z nezralosti) dávat sami, a můžeme si k sobě vybrat někoho, koho chceme takového, jaký opravdu je a nemusí se kvůli nám měnit. Které esence v tomto tématu mohou pomoci? Samozřejmě lípa na posílení sebelásky.Růže na pročištění našich zranění na ženské linii a z partnerských vztahů.Modřín  na vymanění se ze závislosti na druhých, která svazuje nás i druhé. To jsou ta nejčastější témata, ale každý to můžete mít ještě v jiných nuancích, takže klidně vyberte esenci, která vás teď nejvíc přitahuje a bude to pro aktuání okamžik ta pravá. O vztazích mužů a žen jsme si povídali i na Příznacích transformace ve vysílání s názvem Jak žije šťastná žena.   Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Ptáte se mě, co dělat v případě, že máte doma muže, který je příliš závislý na vztahu, na Vaší péči, pozornosti a maminkovské roli. Tito muži často trpí pocity méněcennosti a nedůvěry, která se projevuje jako manipulace dětským chováním ve formě vyžadování pozornosti, žárlivostí, vyvoláváním pocitů viny nebo útoky a zastrašováním. Jestliže je žena v takovém vztahu, pak závislost je také jejím skrytým tématem. Příčinou bývá strach z opuštění, který se může projevovat tím, že žena má strach z hluboké intimity a kontaktu, bojí se dotknout svých niterných pocitů a zranění a raději volí formu úniku- tedy stav tzv. protizávislosti, je příliš dominantní nebo příliš zaměstnaná prací a různými činnostmi, aby nemusela být konfrontována se svým hlubinným nitrem. Chování muže k ženě vždy odráží stav jejího nitra, to jak ona sama zachází s vlastními pocity. Analytická, kritická a citově chladná žena si proto může přitahovat závislé a slabé muže, aby v jejich chování rozpoznala vlastní dětské pocity a nedořešené niterné konflikty. Existují tedy dvě úrovně prožívání, jak se s takovou situací vypořádat. Na vnitřní úrovni je třeba přijímat realitu takovou, jaká je. Je důležité si přiznat, že vlastnosti, které nás na partnerech nejvíce iritují, jsou rovněž našimi utajenými stránkami, které se v sobě snažíme popřít. Je dobré se s tímto faktem konfrontovat a uznat v sobě pocity závislosti třeba i v jiných úrovních - připoutanost k vlastním schopnostem, k představě, že jsem silná a vše zvládnu sama, k práci, k dětem nebo pocitu, že mám vždy pravdu a jsem nepostradatelná nebo schopnější než můj muž. To je ve skutečnosti projevem pýchy, která se snaží kompenzovat skrytý pocit méněcennosti. Teprve tehdy, až žena uzná, že svým chováním "nutí" muže stavět se do slabší pozice, až přizná svou zranitelnost a závislost sama v sobě, může se od takového vztahu osvobodit a umožnit i svému muži, aby se vymanil z pozice dítěte. Druhá úroveň prožívání je úroveň vnější, to znamená, jak komunikuji navenek s okolním světem. Tam je dobré zachovávat autenticky vlastní hranice a jasně a nekompromisně se vymezit vůči manipulaci. Jestliže muž ženu obviňuje, vyžaduje, tlačí, zastrašuje, pak žena by měla použít svou sílu a říct jasné "ne" takovému chování. Pokud muž opakovaně nerespektuje její hranice, pak je lepší ze vztahu odejít. Jestliže chceme napravit své pokřivené vzorce a mechanismy, měly by tyto dvě úrovně probíhat současně. Protože pokud se budeme pouze vymezovat a nepřevezmeme zodpovědnost za své pocity, tak sice třeba odejdeme ze vztahu, ale na vnitřní úrovni se nic nezmění a s dalším partnerem budeme prožívat opět stejné scénáře. Druhým extrémem je to, když žena bere zodpovědnost za celou situaci na sebe a úporně se snaží pracovat se svými pocity, aniž by se vymezila, a očekává přitom, že její muž se změní. Její neschopnost postavit se sama za sebe a bránit se manipulaci pak ústí v to, že v muži narůstá potřeba projevovat čím dál větší agresi nebo slabost. Vše začíná u nás samotných. Ale bez jasné komunikace a autentického projevu se v situacích s lidmi nedostaneme dál. Proto je užitečné poznávat svůj vnitřní svět a nelpět na své dokonalosti. Přiznat své slabiny a umět se s nimi vyrovnat. Celý svět je naším zrcadlem a díky tomuto uvědomění můžeme růst a objevovat krásy života v sobě i v okolním světě.   Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Život se nedá řídit, ani kontrolovat. Pokud to děláme, naší motivací je strach. Strach z nejistoty, strach z potencionálního nebezpečí, které z úrovně nízkých frekvencí podvědomě vnímáme na každém rohu. Jestliže tedy máme představu, že změníme své myšlení a zajistíme si tak pocit bezpečí, stále nejsme svobodní. Náš život se sice začne ubírat novým směrem a pocítíme jisté výsledky, ale strach nás bude stále pronásledovat. Proto nestačí jen pozitivně myslet. Kdo chce být svobodný, zvolí si svobodu jako prioritu, bez ohledu na koncepty a představy, co svoboda vlastně znamená a jaké podmínky proto musí splnit. Existuje také možnost, že pro dosažení stavu svobody žádné podmínky, které musíme splnit, neexistují. Otázku, co je svoboda, si musí každý položit sám. Odpověď je skrytá pod nánosy konceptů a představ, je to spíše záležitost intuitivního cítění či tušení, nikoliv téma k analytickému rozboru. Jde o to, že dokud máme myšlenky, se kterými se ztotožňujeme, ve skutečnosti svobodní nejsme. Je to z toho důvodu, že myšlenky nás napadají a stáváme se jejich zajatci bez ohledu na to, jestli jsou pozitivní nebo negativní. V příjemných myšlenkách je jistý pocit pohodlí a více prostoru pro iluzi utváření vlastní reality, ale stále jsme jimi do velké míry omezováni. Ten, kdo jde ve svém prožívání do hloubky, až za samotné myšlenky, se setkává s pocity nejistoty, obavami a strachem. Teprve když strachu dovolíme, aby se stal našim průvodcem a spojencem, naší vědomou součástí, můžeme jej plně integrovat do svého těla a necítit se jím ohroženi. Když přijmeme nejistotu jako nedílnou součást našich instinktů, přijímáme také proud života takový, jaký je. Nejistý, nepředvídatelný a neuchopitelný. Divoký a dobrodružný. Život si nelze podmanit, nelze jej zkrotit. Život je samotné vědomí. Je to živoucí Duch, který nás neustále proměňuje a proto kdykoliv se chytáme svých pomyslných jistot, rozmetá je na prach. Člověk, který kráčí cestou k osvobození, si toto uvědomuje a každou ztrátu jistoty vnímá jako požehnání. Jistota = iluze. Proto každá doba, která zdánlivě působí jako nejistá, je vždy plná chaosu a změn, je zároveň předzvěstí transformace vědomí na vyšší úrovně bytí. Je zajímavé pozorovat, kolik protichůdných názorů a tezí my lidé vymýšlíme, abychom se mohli alespoň částečně zorientovat v tak náročné a chaotické době. Mysl tak jedná z důvodu, aby se měla čeho chopit a vytvořit si svůj bezpečný postoj v nebezpečném světě. Zaujímat stanovisko vytváří pro mysl iluzi bezpečí. Uspokojivou odpověď na otázky existence však nelze najít v žádném z myšlenkových postojů. Rychlost, s jakými jsou naše názory zpochybněny, koncepty, plány a postoje rozmetány, je více než kdy dříve citelná. Není se čeho chytit. A tak zůstává jen odevzdat se a důvěřovat, že síla, která nás přesahuje, je inteligentnější, než iluze našich ustrašených starých já, které z posledních sil bojují o své přežití. Nakonec nám pravděpodobně nezbude nic jiného, než své strachy a obavy odevzdat této síle a nechat se unášet proudem života tam, kam určí naše vyšší směřování, naše božská neuchopitelná podstata. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Nejnovější články na našem portálu

Bílá paní – Tajuplný bloudící přízrak odsouzený k věčnému životu
srpen 09, 2022 90
„Vážným krokem obchází hrad se svazkem klíčů za pasem, otvírá a opět zavírá tu či onu komnatu, a...
Číst článek...
Jitka Valentová: Úplněk ve Vodnáři 12.8.2022 v 3:35 a Plejádský portál lásky
srpen 08, 2022 5832
Dne 12.8.2022 v 3:35 nastane na 19.stupni vzdušného znamení Vodnáře úplněk. Uzavírá se nám Lví...
Číst článek...
Lucie Valchařová: Co muž potřebuje od ženy?
srpen 07, 2022 107753
Já vím, jsem žena, měla bych psát o ženských touhách, ale právě proto, že mám denně na terapiích...
Číst článek...
Vendula Kociánová: Zahoď ten makeup!!!
srpen 05, 2022 13440
„Pokud má dívka akné, neměla by chodit na slunci, protože se jí udělají pigmentové skvrny. „ Řekla...
Číst článek...
Jantar – „Sluneční kámen“, který prospívá našemu tělu i duši
srpen 03, 2022 714
Již od dávných časů lákalo člověka tajemství vzniku „Slunečního kamene, jantaru“ . Jeho vznik...
Číst článek...
Velká astrologická předpověď na srpen 2022 - čeká nás konstelace, která nebyla v naší historii ještě zaznamenána
srpen 02, 2022 15839
Vítejte v srpnu. Nejdříve si řekneme krátké shrnutí nadcházejících událostí a pak se ponoříme do...
Číst článek...
Eva Pitnerová: Z žáby prince neuděláš! Bohužel…
srpen 01, 2022 40160
Milá ženo, vím, že tyhle řádky se ti možná nebudou číst snadno, ale … Vážím si každého příběhu,...
Číst článek...
Helen Stanku: Andělé strážní
červenec 31, 2022 17504
O andělech strážných se toho napsalo již hodně. Nejčastěji je lidé vnímají, pokud jsou vystaveni...
Číst článek...
MERLIN král čarodějů: Kdy muž dospěje?
červenec 30, 2022 9310
Muž dospěje ve skutečného muže tehdy, když si uvědomí, že k životu nepotřebuje nejhezčí a...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

Význam čísel na hodinách, které se opakují
16 květen 2020 1491067
Věřím, že každý se někdy zarazil nad časem (čísla na hodinách, to ale není čas…), který na sebe...
Celý článek...
Co se stalo s pšenicí, že po ní všichni tloustneme?!
4 listopad 2019 509173
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
numerologická vibrace jména
16 leden 2016 436389
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Smrt přichází ze střev - vyčistěte je od plísní!
30 září 2020 347842
V České republice je to bohužel často pravda, jelikož patříme na první místa v evropském žebříčku...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 275482
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Ženy uštvané zaživa
27 říjen 2018 266603
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
2 prosinec 2019 266121
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
17 červenec 2020 242140
Proč tato nemoc rapidně mezi lidmi narůstá? Proč tomu tak je skrz naší duši?? DUCHOVNÍ PŘIČÍNA:...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 236243
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 226439
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 222827
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 208532
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 202829
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 194885
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 182601
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 180581
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 172897
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 171645
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 159277
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 158951
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
15 duben 2022 154016
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 138552
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 124277
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 121531
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...