A já souhlasím, že nechat se vláčet jejich samolibou nebo dramatickou formou může být destruktivní a vyčerpávající. Ovšem, díky čemu se vlastně rozvíjíme, co je náš potenciál?
Jestliže naše vědomí každým dnem expanduje díky zkušenostem, které zažíváme a více a více si pak uvědomujeme například svoji sounáležitost s ostatními, tak je to z toho důvodu, že to, co ještě včera bylo našim stínem (jako součást nevědomí), jsme dnes integrovali do své vědomé zkušenosti.
Proto se mám na pozoru před lidmi, kteří o sobě tvrdí, že oni žádný stín nemají (tedy vše vědí a dělají nejlépe, chyby vidí jen v ostatních, vše špatné je tam venku). Takový člověk je naprosto pohlcen vlastním stínem, který projektuje do druhých a sám se cítí jako nadčlověk.
Také mezi tzv. duchovními učiteli, terapeuty nebo vůdci nejrůznějších sekt, se tento typ uvažování vyskytuje, stejně jako v běžných profesích - lékaři, profesoři na univerzitách, právníci, šéfové v korporátech, politici, učitelé, vojáci, atd.
Někteří lidé si dokonce myslí, že nemají ego. Ale co je to vlastně nemít ego? Je to stav, kdy člověk absolutně splyne se zbytkem světa, není zde žádná oddělenost, ani žádné já a žádný svět. Nic, jen pouhé bytí. Tedy, tipla bych si, že Buddha, Ježíš nebo Lao-c mohli vědět, že tuto projekci už rozpustili.
Dokud tedy máme a používáme svoji osobnost (představu o sobě sama a o světě, byť je zcela pozitivní), pak také nutně máme určitou stínovou formu, která podporuje představu o oddělenosti sebe od zbytku světa.
Buddhisté často říkají, že pýcha je poslední překážkou na cestě k osvícení. Také bývá výstižné heslo "největší tma bývá těsně před úsvitem".
Nejde o to, se pýchy snažit zbavit, ale opět ji integrovat (přijmout a zpracovat) jako součást svého stínového aspektu. Člověk, který je vědomý, bere svůj stín jako svého spojence a partnera. Indiáni a přírodní národy mají často ve svých příbězích za hlavní hrdiny podivíny, někdy i postavy s negativním charakterem. A je to přesně z důvodu, aby poukázali na to, co je v běžném životě nejvíce skryté. Vědět o svém stínu, znamená mít neustále k dispozici obrovský zdroj energie.
Čím více jsme v kontaktu s vlastním nevědomím, tím méně potřebujeme ovládat a manipulovat vnější realitou a lidmi kolem sebe. To nutně neznamená, že se musíme stále vracet a šťourat se v otevřených ranách. Součástí integrace stínu je také umění včas opustit určité myšlenkové vzorce, včas vystoupit z destruktivních vztahů a situací. Můžeme své vědomí zaměřovat pozitivně kreativním směrem, pokud část pozornosti máme obrácenou dovnitř.
Dokud si uvědomujeme, že jsme okem, které se stále dívá samo na sebe, můžeme využít potenciál vlastního nevědomí ke každodenní reflexi a integraci našeho tvůrčího potenciálu.
Krásný den všem. <3
Autorka článku: Tara Svobodová www.tarasvobodova.com Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Sama jsem na počátku dospělosti hledala cestu z depresí a problémů ve vztazích a díky terapiím, absolvovaným workshopům a osobní pouti jsem získala schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše.
Tři roky jsem cestovala převážně sama po jižní Evropě, pobývala na odlehlých místech, meditovala a spala venku, v přírodě. Získala jsem tak zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Šest let jsem asistovala při práci jihoamerickým šamanům v České republice a na Slovensku a osvojila jsem si techniky a přístup k jejich pojetí člověka jako nedílné součásti přírody.
Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie a šamanské techniky. Dvacet let pracuji s tarotovými symboly, které nepoužívám k věštění, ale k náhledu do struktury podvědomí osobnosti a výkladu snů.
