Diamant je pokládán za krále drahých kamenů, čemuž nasvědčuje i jeho řecké jméno „adamas“, což znamená nepřemožitelný, nezničitelný.

Většina lidí si pod tímto pojmem představí šperk. Pro chemika je diamant čistý uhlík – stejně jako grafit, pro fyzika nejtvrdší přírodní látka se skvělými optickými vlastnostmi, pro klenotníka surový kámen, jehož vybroušením lze získat velmi ceněný drahokam, pro esoterika je diamant symbolem čistoty, věčnosti a síly.

Kolik toho ale víme o jeho původu? Odkud se vzal právě ten náš diamant? Co když pochází z pochybných zdrojů a podílel se na financování nějaké teroristické skupiny? Konfliktní tzv. krvavé diamanty jsou měněny za zbraně a slouží tak k hromadnému zabíjení…

K OBJEVU PRVNÍHO DIAMANTU DOŠLO V ŘECE GOLCONDA V INDII

Je známo, že diamant je nejtvrdším nerostem na světě. Přesto, že je jeho výskyt unikátní, je tvořen jedním z nejvíce zastoupených stavebních prvků v přírodě – uhlíkem. Krystalizace probíhá za krajních podmínek, kdy tlak přesahuje 70 000 kg na centimetr čtvereční a teplota je vyšší než 1300 °C, což odpovídá podmínkám v hloubkách cca 100-200 km pod povrchem země. Díky své tvrdosti je diamant schopný cestovat zemskou kůrou na povrch, kam je vytlačován vulkanickou horninou, v níž je usazen.

V daňové knize, pocházející ze 4.st.př.n.l., byly nalezeny úryvky dokazující, že v Indii, v této době, probíhal obchod s diamanty. V surovém stavu byly diamanty velice ceněny v majetku vladařů a bohatých lidí. Mystická síla diamantů byla objevena již v dávném Egyptě, kdy nošení diamantu na čtyřech prstech levé ruky mělo zajistit, že vena amoris („žíla lásky“) povede z prstů přímo do srdce.

Do Evropy byly první diamanty přivezeny pravděpodobně Alexandrem Velikým. Plinius píše o diamantech šedesát let před Kristem ve své knize Historie přírody. První nabroušený diamant se objevil v Římě mezi 1. až 3. stoletím. Ve 13. století se o hlavním perském diamantovém trhu Ormuy zmiňuje Marco Polo. V tomto století byly hlavním trhem a centrem diamantů na západě Benátky. Od počátku 13. století s nimi udržovala obchodní styk většina hlavních měst Evropy. A právě odtud přicházeli obchodníci s hedvábím a diamanty do Brugg. Bruggy se staly nejen centrem diamantového obchodu, ale také místem, kde byly diamanty zpracovávány. Diamantový průmysl se poté velice rozrostl. K tomu přispěl i vynálezce diamantového broušení, rodák z Brugg, Lodewijk van Berken.

Proces opracování diamantů byl po dlouhou dobu uchováván v tajnosti.

Ve 14. století se čiré osmistěny leštily na podložce ze dřeva nebo mědi pokryté diamantovým prachem. Vzhledem k tvrdosti diamantů se jednalo o velmi zdlouhavý proces. Od 15. století se nepravidelné krystaly začínají děli štípáním. Od konce 14. století se stávají centrem obchodu s diamanty Antverpy. Ve zlatém věku 16. století byl diamantový obchod hlavně v rukou portugalských židů a italských obchodníků. Do konce 18. století byly indické doly vytěženy, nicméně i přes objev prvních dolů v Brazílii v druhé polovině 18. století nebyla obnovena prosperita Antverp. Ve druhé polovině 19. století po rozsáhlém experimentování přišel Henry Morse v USA s prvním moderním briliantovým brusem, který později zdokonalil, matematicky zdůvodnil a v roce 1919 popsal v USA Marcel Tolkowsky dnes považovaný za vynálezce moderního briliantového brusu.

PRVNÍ DIAMANTOVÝ KARTEL DE BEERS

Zdroj obrázku: https://www.debeersgroup.com/about-us/our-history

Za prvním diamantovým kartelem stojí bratři De Beersovi, majitelé farmy v Kimberley. V roce 1871 dali holandským lovcům diamantů povolení k prozkoumání jejich pozemků. Ukázalo se, že farma oplývá diamanty. Bratři De Beersovi svou farmu prodali a odstěhovali se. Mezi nejambicióznějšími hledači diamantů na farmě bylo pár Angličanů jako Cecil J. Rhodes a bratři Harry a Barney Bornatovi. Postupně skupovali jednu koncesi za druhou, až se stali majiteli největší části dolů v Kimberley. V roce 1888 založili společnost De Beers consolidated Mines Limited, předchůdce společnosti hrající i v současnosti velmi důležitou roli na diamantovém trhu.

Společnost De Beers má velmi složitý systém mnoha společností, které mají vzájemně zkřížené vlastnictví. Tyto společnosti se angažují v celém průmyslu od vykupování suroviny z vlastních dolů i dolů jiných těžařských společností, přes zpracování až po prodej. De Beers Contenary vlastní smlouvami dlouhodobě zajištěná práva nakupovat surové diamanty z těžby v jiných zemích. Navíc má podíly ve více než 1300 jihoafrických a mezinárodních společnostech. Tímto způsobem až do roku 2001 kontrolovala De Beers celosvětový trh, včetně produkce největší těžební společnosti Alrosa.

Vyčerpávání jihoafrických dolů a otevírání dalších dolů např. v Rusku, Kanadě či Austrálii, připravuje De Beers o kontrolu nad celým trhem. V roce 2001 tak společnost oficiálně vzdala snahu diamantový trh kontrolovat. To nemění nic na tom, že De Beers je dodnes největším obchodníkem na trhu s diamanty.

DIAMANTY POTŘÍSNĚNÉ KRVÍ…

Často se říká, že diamanty jsou věčné. Lidské životy jsou však o to pomíjivější, a právě při těžbě diamantů jich předčasně vyhasíná víc než dost.

Diamantům, které zaplatily zbraně pro povstalce, se přezdívá krvavé nebo také konfliktní. A nikoli bezdůvodně. Ve válkách, které příliv peněz z diamantového obchodu živil, zahynuly statisíce lidí a miliony dalších trpěly. Jen během občanské války v západoafrické Sieře Leone usekali zdrogovaní vojáci, často ještě děti, ruce a nohy statisícům lidí. Zmrzačené oběti žijí ve smutných táborech poblíž hlavního města Freetown.

Roky tvořily diamanty v Africe hnací motor krveprolití a občanských válek. Sierra Leone, Angola, Libérie, Pobřeží slonoviny i takové Kongo – tyto všechny regiony se prodejem krvavých diamantů proslavily. Přítrž obchodu měl učinit tzv. Kimberleyský proces, který ustanovila v roce 2003 OSN. Jeho hlavním úkolem je dohlížet na to, aby se na mezinárodní trh nedostaly krvavé diamanty. Proces proto kontroluje původ minerálů a následně jim uděluje certifikáty potvrzující, že pocházejí z nekonfliktních zón. Jenže mnoho diamantů je pořád potřísněno krví…

PRODEJ KRVAVÝCH DIAMANTŮ POKRAČUJE NADÁLE, AČ V MENŠÍM MEŘÍTKU

V novodobém světě můžete stále najít oblasti, které nás nutí k zamyšlení.

V zimbabwské oblasti Marange dohlížejí ozbrojenci od rána do večera na těžbu nerostů. Pracovní podmínky jsou na úrovni otroctví v minulém století ve Spojených státech. Často zde pracují bez jídla a přestávek i děti! Vojáci nutí pracovat dělníky v dolech za nelidských podmínek. Diamanty potřísněné krví dodnes ročně vynášejí miliardy dolarů. Např: Jen v roce 2006 byly ze Sierra Leone prodány diamanty v hodnotě 125 milionů dolarů čili skoro dvou a půl miliardy korun.

Zdroj obrázku: https://apscuhuru.org/2019/01/all-diamonds-are-blood-diamonds-there-is-no-diamond-not-covered-with-the-blood-of-african-people/

Podle oficiálních pramenů poklesl díky kontrole během posledních deseti let podíl obchodu s krvavými diamanty na světovém trhu z někdejších 15 % na jediné. Ale něco tady prostě nehraje…Guinea, malá země v neklidné západní Africe sousedící s válkou rozvrácenými státy, například „zázračně“ zvýšila svou těžbu diamantů meziročně o 500 %. Libanon vyveze víc diamantů, než kolik jich dovezl. Na svém území přitom nemá žádná naleziště. Ve státech západní Afriky zároveň žije silná libanonská menšina ší´itů, kteří mají obchodní styky se svou domovinou. Koloběh kamenů přes dva kontinenty se tím podle všeho uzavírá.

Nejlepší taktikou je dostat diamanty přes třetí zemi na mezinárodní trh a smíchat s legálními diamanty. Je totiž možné vystopovat původ surových diamantů, po vybroušení jsou však podobné snahy zcela bez šance. Na trhu se stále více prosazují uměle vytvořené diamanty. Poptávka po tom, aby majitel znal historii kamene, roste především kvůli těmto diamantům, za nimiž stojí velké utrpení.

Medializace vztahu mezi diamanty a financováním válečných konfliktů proběhla i skrze filmový průmysl (film Krvavý diamant z roku 2006, s Leonardem DiCapriem v hlavní roli). Natáčení v Africe přineslo autentické prostředí a příběh o zákulisí života překupníků s diamanty. Od negativního obrazu, který film vytváří o diamantovém průmyslu, se ještě před premiérou distancovali celostránkovými inzeráty v amerických médiích zástupci firem dovážejících drahé kameny i z „konfliktních zemí“.