Už v Egyptě věděli, že když někdo ztratí klíč, ztrácí kontrolu nad svým životem, a vždy mnoho hořekovali, když se tak stalo. Proto na mnoha malbách v Egyptě nacházíte "Anch" v podobě kříže, který kněží drží ve svých rukách. Často byl tesán uvnitř pyramid a na sarkofágy zemřelých. Uvnitř pyramid proto, protože lidé se v pyramidách spojovali s Vesmírem. Do pyramidy proudil z Vesmíru světelný paprsek, který oživoval mrtvé tělo - symbolicky. Každý člověk, který necítí své srdce, je mrtvý a potřebuje oživit energií. Pamatuji si, když mi osudový partner často říkal: "Ti lidé jsou mrtví." Nechápala jsem ho, ale dnes vím, že viděl toho, kdo měl zavřené srdce. Když mi říkal, že mi dává živou vodu, také jsem nechápala. Ale symbolicky mě oživoval svými lekcemi a připravoval na to, abych dokázala žít svůj život. Ten, kdo to umí, bude cítit vše okolo sebe a bude se chovat v rámci srdce ohleduplněji než ten, který srdce necítí a myslí si, že se chová ohleduplně. Každý bude tvrdit, že cítí, ale až životní lekce prověří srdce člověka, aby skutečně cítil.Kříž znamenal jak život pozemský, tak život věčný. Jeho tvar zdánlivě připomíná lidské tělo s rozpaženýma rukama a smyčka v horní části kříže představuje hlavu. Dnes se anch používá jako amulet. Jakmile se budete s tímto anchem spojovat, znamená to symbolicky, že už se spojujete sami se sebou. Pamatuji si, jak jsem si tento kříž života koupila a nosila ho, aniž bych si tenkrát uvědomila, co skutečně pro mě znamená.Legenda praví, že v rukou bohyně Isis fungoval Anch jako kouzelná hůl, kterou Isis ovládala chování Nilu, proto se mu také říká Nilský Kříž.A proto aniž bych věděla o této legendě, umístila jsem Anch do portálu u bazénu v mých Egyptských lázních. Tuto legendu jsem si přečetla až dnes, když jsem byla zvědavá, co lidé píší o Anchu na internetu. Mám radost i z toho, že to, co jsem vám dnes o kříži napsala svými slovy, se shoduje s tím, co se píše v jiných článcích byť trochu kostrbatě.Dále čtu na internetu:Použití Anchu je široké. Kříž Života je nejčastěji vyroben z kovu nebo drahých kamenů, které svými vibracemi umocňují jeho vyzařování. Velké Anchy se věší na zdi interiérů, jako harmonizátory energií v prostoru. Takové použití je nesporným přínosem pro všechny obyvatele domu, jelikož svým působením harmonizuje i vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti. Původním posláním Anchu je dávat a udržovat zdraví a život, proto je Anch nejčastěji používán v podobě amuletu. Amulet s Anchem přináší majiteli fyzické i psychické zdraví, působí jako prevence proti nemocem a jako ochrana před vším "nízkým", negativním. A tak dnes už vím, proč jsem si nechala udělat tento kříž života z různých polodrahokamů ze Sýrie a dalších nalezišť, kde už před dávnými věky těžili i faraóni a umístila jsem ho do portálu na bazénu společně s bohy, kteří se starali o záplavy Nilu. Bůh Chnum je spojován s bohem Ra. U bazénu mám umístěné celkem tři tyto bohy. Nejdříve tam byli dva. Pak se podařilo jednomu návštěvníkovi jednu sochu rozbít a já objednala nového boha. Když přišla nová socha, měla žezlo vyšší než ta původní a byla jinak zbarvená. Donutilo mě to opravit původní sochu, která díky zlatým ručičkám vypadá neporušeně, a zároveň jsem tam umístila i tu třetí sochu s tím, že není na podstavci, ale vedle podstavce. Tím došlo k tomu, že všechny tři sochy mají stejně velká žezla. Připomíná mi to symbol svaté trojice. Protože i bůh Chnum je pradávným symbolem života a smrti pro lidstvo. Když nebude úroda, zahyneš. Anch je tedy symbol věčnosti. Když dokážu mít vládu nad svým životem, žiji život věčný na věčnosti. Když ztrácím vládu nad svým životem, tím že dám klíče od svého srdce někomu jinému, ztrácím se ve věčném koloběhu na Zemi.V poselství, které jsem vám posílala v srpnu roku 2012, popisuji, jak ke mně tento "Kříž života", který je umístěn v portálu na bazénu, přišel. Je zajímavé, že jsem vám tu zprávu psala v srpnu, karmickém měsíci a v roce 2012, kdy se všichni obávali konce světa.A tak žijte svůj život, ať se nemusíte potýkat s kolem osudu, které se neustále točí a uniknout se z něho dá jen tak, že najdete klíče ke svému srdci a začnete ho žít. Tam se srdce dostává do kontaktu s Vesmírem a už nepodléhá zákonům na Zemi, ale zákonům ve Vesmíru. Zdenka Blechová Autorka / Zdroj: http://www.zdenkablechova.cz/ - terapeutka, lektorka, spisovatelka Přednáška: Zdenka Blechová - OSUD VE SVÝCH RUKÁCH )
Ano. Začnete žít svůj vlastní život. Ne každý měl radostné dětství. Navíc děti mají spoustu očekávání, chtějí aby rodiče byli podle jejich představ, zahrnovali je láskou, pozorností a péčí. Samozřejmě na to děti mají plné právo, ale také rodiče mají plné právo toto dítěti neposkytnout. Plán Každý jsme se zde narodili s určitým plánem. Vybrali jsme si takového rodiče a takové blízké osoby, kteří nám tento plán pomohou splnit. Pokud v našem plánu bylo a je např. naučit se odpuštění, budeme potkávat takové situace, ve kterých nám nebude dobře a budeme muset dotyčným osobám odpouštět. Pokud mám v plánu duše bezpodmínečnou lásku, mohli bychom si mylně myslet, že náš život bude jen o zažívání bezpodmínečné lásky. Ale prr. Budeme se dostávat do obtížných situací, které jen těžko budeme skousávat a tyto situace nás přivedou samy k sobě a tím bezpodmínečnou lásku zažijeme. Pokud se máme naučit třeba nelpět, budeme stále o něco a o někoho přicházet a ještě se narodíme ve znamení, které bude mít v charakteristice lpění na hmotných statcích. Aby mohl být plán naplněn, musíme si zažít jeho opak. Obuj si mé boty a pak hodnoť Rodičům a blízkým se odpouští nelehce. Jsou to totiž osoby, které nás umí říznout rovnou do hnisající rány a ta bolest se nezapomíná. Musíme to však udělat. Nepovede se nám to hlavou. Musí dojít k pochopení na všech úrovních. Mysl, tělo, duch.A jak takového pochopení dosáhneme? Že si prožijeme to, co oni. Obujeme si jejich boty. Projdeme si jejich cestu. Váš život Podívejte se jak žijete. A teď se podívejte jak žili vaši rodiče. Je vám to povědomé? Neděje se vám v životě totéž? Nezažíváte až absurdní podobnosti? Byl váš táta alkoholik a nebýval doma a jediné co uklidní vás po pracovním dni je chlast? Bál se váš táta převzít zodpovědnost za rodinu a vy se bojíte rodinu založit? Opustila vás vaše máma, když jste byli úplně malí a vy máte touhu se pořád vzdalovat od svých dětí a nebýt s nimi? Držela se máma v manželství despotického táty až do smrti a vy nejste schopni odejít z nefunkčního vztahu?Je příliš mnoho variant, které se shodují. Žijete jejich život Uvědomte si jednu zásadní věc a tu si prociťte až na nejhlubší úroveň sebe samých. Nežijete svůj vlastní život. Vaše pocity, programy a vzorce, které vás stále nutí se “nějak” chovat, vaše vnitřní hlasy a vaši vnitřní rádci, kteří varují a popichují nejsou vaši. Kdoví ze kterého kolene jsou a od koho si je váš rodič převzal do vínku, rozhodně je teď máte vy. Dokonce podle podobnosti událostí ve vašem životě, můžete poznat, kterému rodiči jste neodpustili více. Vesmír je geniální Pokud totiž v sobě nesete křivdu, či hluboké neodpuštění některému z rodičů, převezmete jejich roli. Právě proto, abyste si prošli jejich cestou a došli k pochopení. Abyste si zažili jejich pocity marnosti, strachu a beznaděje. Abyste byli první v rodu, kdo uvolní karmická pouta. Abyste vy byli ti, kteří udělají krok na svou cestu a netočili se pořád dokola v karmickém kole vašeho rodu. Nečekejte a ptejte se Promluvte si se svou rodinou nebo si alespoň začněte vzpomínat. Zjistíte, kolik synchronicit objevíte. Zjistíte, že se vám dějí podobné věci i ve stejném časovém rozmezí. Uvidíte, co všechno má vaše máma společného s vámi. Třeba měla velmi podobné partnery čí milence. Třeba měla ve stejnou dobu potrat jako vy, třeba žil táta ve stejném strachu o peníze, jako vy. Hledejte a nevzdávejte to. Soucit Až uvidíte podobnosti a prožijete si je, tak prožijete soucit a přestanete soudit. Budete vědět, že nemohli jinak. Že se chovali tak nejlépe, jak jen dovedli a tak, jak jim cesta ve stopách jejich rodičů dovolila. Soucit umožní zasunutí programu zpět do šuplíku do latentního stavu a už ho nebude potřeba. Vykročíte na svou vlastní cestu, bez karmických dluhů a programů, s otevřeným srdcem a láskou. S vděčností, že vám bylo dovoleno pochopit tento jednoduchý proces. A vaše děti pak mohou kráčet po své cestě a né té vaší. Možná právě proto je nemáte nebo jste neplodní. Protože se podvědomě bojíte, že by se situace opakovala. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Po staletí zažitý termín Don Juan nabývá na významu a nyní přichází čas, na tento mužský fenomén upozornit. Posláním tohoto článku není obhajoba, ani alibismus, ale poznání. Poznání, jako účel vnesení světla na místo, které potřebuje naši pozornost, aby se tento fenomén promiskuity některých mužů jednou provždy dostal z cyklu opakování.Každý muž chce sex. V podstatě jakýkoliv, kdekoliv. Ano, to sedí, ale pouze dokud nezná sex, jako obřad lásky. Zažívat sex s láskou, ba dokonce lásku se sexem je pro mnohé, nejen pro muže, něčím, co uvede do souladu podstatu lidského bytí. V zápětí se tedy nabízí otázka, obzvláště ze ženských kruhů, proč tedy někteří muži střídají své partnerky? Častá odpověď mezi ženami je: "on je archetyp milovník .." Tečka.Ne, ne a ještě jednou, ne. Drahé ženy, ale i muži, nyní vám nabízím pravou, skutečnou odpověď, která dozrála svého času, aby spatřila světlo světa. Význam Don Juana má několik příčin, které si mnozí muži nechtějí přiznat a jeho jednání ovlivnilo rozvoj nejen mužů, ale i žen. Dovolte mi nyní, se o nich rozepsat. Není jednoduché tak obsáhle téma vtěsnat na jednu á čtyřku, ale pokusím se být stručný. Don Juanů lze jednoduše kategorizovat do několika skupin, které je možno kombinovat, permutovat mezi sebou, ale podstata zůstává vždy jen jedna. V podstatě nejde ani tak o kategorie, jako o příčiny.Don Juan, jak samec pudově orientovaný.Samec svého imaginárního harému ze strachu před svou zranitelností, kterou je vlastně nevědomost, upozorňuje ostatní samce a samičky, že pouze on je ten, který to ví a který se umí postarat o zachování rodu. Vždyť, podívejte na to množství ... Ve skutečnosti pouze nevědomě maskuje své zoufalství, že ještě neznal pravý význam lásky a význam femme fatale. Don Juan, jako samec zhrzený.Bohužel, mužské ego a jeho zranitelnost může mít sáhlé následky na jeho počiny. Takový muž, který odmítá akceptovat svobodnou ženskou volbu, v jistém momentě zapochybuje o své kvalitě. Projevem tohoto zhrzení je přirozená obnova jeho egoistické sebedůvěry a následuje trysk splašeného koně přes překážky, kde výsledek získaných met udrží jeho varlata v pohybu. Jak dlouho vydrží takový jedinec sprintovat, dokud se jeho motor nezadře, je prostě ve hvězdách. Don Juan, jako muž hledající.Zákon poznání říká jasnými fakty. Pokud neznáš, nevíš. Vysoké nároky, kterými samozřejmě nejsou ego agregáty, jako mužská pýcha, hrdost, pocit vlastní dokonalosti, patří nám všem, jako samozřejmost. Pokud si takový muž dokáže udržet chladnou hlavu, včas pozná, že to prostě není to ono a může snadno použít téma, jestli dovolíte, doktora Martina Daniela, láskyplného odmítnutí. Udržet zdravou sexualitu je pro zdravého muže, jednou s priorit jeho budoucího vztahu. Vězte prosím, že ne všichni muži mají to štěstí poznat svou pravou partnerku, po třetí, nazvu to trochu nadneseně "nesprávné" volbě. Pokud nedostane strach z obvinění svého okolí, prostě nebude ignorovat tiché volání srdce své partnerky duše, se kterou si před inkarnováním dohodli přesné místo svého zářivého tance. Don Juan, jako muž o femme fatale přicházející.Ať už udělal chybu on, nebo ona, nebo zda už si oba uvědomí, že příčina je vlastně někde uprostřed, nebo, zda tato žena jednoduše nedozrála do stadia, aby ho, jako svého jediného rozpoznala, a opustila ho, tehdy takový muž, co zná ponechání svobodné volby, se přes nepřízeň okolností snaží poskytnout osudu druhou šanci. Pokusí se promluvit sám sebe, že to, co cítil, není skutečné a že to byl prostě omyl. Takto se z druhé šance pro osud stává třetí, z třetí čtvrtá, ze čtvrté pátá ... a on hledá a hledá a hledá, až se jednoho dne probudí a zjistí, že zákon opakování naplnil svůj smysl. Že pocit věčné lásky neoklamou žádné plné výstřihy. Kdy k takovému poznání přijde, je opět individuální. Muž nevěřící.V jednom momentě poznal ženu, při které jeho kolena polevila. Kdy ona začala z něho vytahovat zranění předchozích životů. Bezbranně se dívá, jak musí čelit poznání sebe sama. On ví, že ji miluje, že je to žena jeho života. Tato energie, síla spojení, klidně ji nazveme opravdovou láskou, ale nenechá chladné jeho odhalující se ego, kterému třeba dát sbohem. Ego v sebeobraně namluví svému hostiteli, že vždyť toto láska nedělá .. Ale dobře víme, že právě toto je účel lásky. Očista. Muž, který nevěří podstatě lásky a své intuici, se potřebuje dostat k poznání (toto řízení je ale nevědomého charakteru), že žádná jiná žena mu tento proces nezprostředkuje. A tak se stane, že ego převezme iniciativu, aby našlo osobu, která ho udrží ve sladké, bezbolestné nevědomosti jeho manipulace. Že se z toho může stát osudová chyba je bohužel fakt, jehož následky setrvají na věky a projevem budou opět, výše uvedené kategorie.Proto uvádím tyto, velmi zhruba, popsané impulsy, kdy se z mužů stávají Don Juani. Podle mě jsou mylně interpretovány jako archetyp milovník. Z uvedeného žádám dějiny, nedělejte z Don Juana mužský archetyp, ale psychický šrám na mužské duši, na kterém odstranění třeba pracovat.Suny Autor článku: Suny Ze slovenského originálu do češtiny přeložil Suny. Články s podpisem © Suny lze volně šířit v jejich nezměněné formě, včetně tohoto odkazu, s vloženým aktivním propojením na: https://soulofsuny.wordpress.com )
Je to ten vnitřní kritik a neustále poroučející hlas v naší hlavě, který nejde zastavit? Ten, co nám říká, co bychom měli, co musíme, co jsme ještě nestihli, co nám chybí k dokonalosti nebo je to prostě jen příliš velké sebevědomí?Ego je část nás samých, původně mělo být součástí duše či srdce, říkejme tomu, jak je nám libo. Pokud jsme ale měli nepevné zázemí či pochybnosti o své osobě, mohlo nám ego vstoupit do mysli a začít tam úřadovat. Mohlo se stát naším dalším rodičem, který nám v podobě pokynů a výtek určoval náš další směr. My jsme se jej naučili poslouchat takřka na povel a ego si vesele mohlo mnout ruce. Jak z toho ale ven, to už nám nikdo neumí poradit.Často se o někom říká, že je velký egoista, vnímíme to jako kritiku a většinou je takový člověk pro nás spíše nafoukaný a silný, opak je ale pravdou. Velké ego totiž značí nízkou sebelásku. Znamená to, že mám jakousi masku před druhými, protože si nejsem sám sebou jistý. Jak tomu skutečně porozumět? O egu se obecně málo mluví, najít literaturu nebo zdroje, které by nám z bludiště zvané ego pomohly ven, je velmi náročné. Protože já sama jsem egu přišla na zub až v nedávné době, ráda bych šířila dál to, co mi osobně pomohlo. Ego je soubor myšlenkových vzorců, které jsme převzali od rodičů nebo jiných důležitých osob, které se podílely na naší výchově či rozvoji. Jsou to ty vzorce, které vězní naši duši. Ego nám diktuje, co máme dělat, i když my sami cítíme, že potřebujeme něco jiného. Jsou to přesně ty chvíle, kdy víte, že byste moc rádi ještě chvíli leželi a relaxovali, protože jste měli náročný týden, ale ego vám hlásí, že jste lenoši a musíte jít okamžitě cvičit, jinak vás bude zásobovat hromadou výčitek, pocitů méněcennosti a nátlaku. Znám to velmi dobře, v jednom období, kdy jsem dělala skoro vše, co MUSÍM a nic, co CHCI, jsem tyto výtky a tlaky cítila prakticky neustále. Neuměla jsem pak sama racionálně rozhodnout, co chci a co chce ego, dělala jsem vše nasílu a bylo mi ouzko. V momentě, kdy posloucháte své ego jako svého velitele, stane se z vás taková loutka vykonávající příkazy, ale nemáte z nich žádný prožitek. Prožitky a pocity štěstí se totiž nacházejí v našem srdci, ne v hlavě, která je plná ega. Pokud tedy žijete jen hlavou, ztrácíte postupně radost ze života. Jak se tedy odpoutat od ega? Rozhodně jediný způsob, jak se vymanit z jeho spárů, je si jej uvědomovat. Kdykoli ucítíte, že se do něčeho až přehnaně nutíte, že cítíte odpor nebo úzkost, uberte plyn a zkuste se zase vracet do svého srdce. V ten moment si můžete být jistí, že vás opět chtělo ego ovládat pomocí kritiky, názorů, rad, apod. Naslouchat svému srdci, být na sebe méně přísný a dělat více toho, co chci, je cesta k uzdravení se ze sevření ega. Každý něco musíme, ale zkuste si dopřát více toho, co chcete. Já říkám, dejte si tolik chci, kolik musím. Neboli za každé MUSÍM, jedno CHCI. Věnujte čas tomu zkoumání, co vám říká jen ego (hlava/vzorec), a co skutečně chcete, cítíte se u toho šťastní a nenucení. Nenechte se ničím a nikým omezovat, žijte své sny a buďte na sebe laskavější. Poslouchejte víc svá srdce a budete volní :-) Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468 = 'naslovicko' + '@'; addy236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468 = addy236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468').innerHTML += ''+addy_text236f1125e0879e27599ca5d2ae4c6468+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou. Související články: Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )
Proč mluvím o smrti? Děje se něco? Proč se tím musíme zabývat právě teď? Proč to na vás vyskočilo z obrazovky? Občas dostanu silný impuls ze širšího vědomí lidstva nebo z Gaii (často z obojího), abych se věnovala nějakému tématu, mluvila o něm, prověřila ho a v podstatě jej nabídla širšímu publiku. Smrt je součástí naší krásné planety každý den. My na Západě o ní moc nemluvíme. Prakticky jsme ji vytěsnili, dali do škatule a umístili z dohledu, tak abysme ji neviděli. A my ji opravdu nevidíme. A pokud vám není přes 60, pravděpodobnost, že se podíváte na nekrology v místním plátku, je téměř nulová. V naší době a kultuře se bráníme tomu zabývat se smrtí. To také může znamenat, že se budete bránit informacím, které vám chci poskytnout. Také se může stát, že po přečtení nebo poslechu, ihned zapomenete, co vám bylo sděleno a budete si to muset osvěžit. Také se může stát, že při čtení nebo poslechu usnete. Všechno je v pořádku. Tak proč o tom teď mluvím? Přišlo to, aby jsme se na to podívali a zhodnotili. Požádalo mě o to kolektivní vědomí lidstva a já jsem souhlasila. Začala jsem tyto informace sbírat před několika měsíci a několikrát se mi stalo, že mi bylo zabráněno pokračovat. Pochopila jsem velmi rychle, že ta rezistence a čas, který si to vše vyžádalo, byl součástí procesu. Mnoho bariér a zdí muselo být strženo, aby lidstvo mohlo získat tyto informace zrovna teď. Nevyslovená pravda. Proč teď? Každý den slyším od známých, že jejich kamarád nebo příbuzný nebo soused či kolega zemřeli. Nejprve jsem si myslela, že je to mým věkem, víte jakože, když lidé dosáhnou určitého věku, najednou není divné, že lidé kolem začínají umírat. Ale ti lidé nebyli staří. Ne všichni. A co je v dnešní době vlastně stáří? 85 a výš. Ne, těmto lidem bylo kolem 20, 30, 40… atd. Pokud stále váháte ponořit se do tohoto tématu, zkuste se přemoci. Dívat se na smrt, mluvit o ní a učit se o ní, vás neuvrhne pod kletbu, neurychlí to proces, a neznamená to, že někdo ve vašem okolí zemře. To, co s vámi chci sdílet jsou pravdy, které nebyly nikdy předtím vyřčeny otevřeně. Mluví o naší přirozenosti jako lidských bytostí a o tom, co smrt znamená pro naši duši a pro naše tělo. Poznávání a dozvídání se o smrti vám zajistí, že až se to jednou bude týkat Vás nebo lidí ve vašem okolí, budete způsobilí činit moudrá rozhodnutí s ohledem na to, co příjde poté… což, ve vašem případě znamená, jestli jít nebo zůstat. Načasování smrti – Co nebo kdo rozhoduje, kdy zemřeme? Chci mluvit o čase smrti. Co nebo kdo činí to rozhodnutí, kdy a jak každý z nás zemře? Jedna ze skutečností, která mě fascinuje ohledně momentu smrti je objev, kolik je v životě člověka momentů, kdy může existovat. Někdo může odejít ve 14ti, někdo při narození. Další když mu je 25, nebo 30, zatímco jiný se může dožít věku 62 a více. Každý člověk, zdá se, tuší na podvědomé úrovni, a někdy i na vědomé, že se “dveře smrti”, jak to nazývám, blíží… a budou otevřeny. Ale to poslední dozhodnutí, kdy těmi dveřmi projdou je na nich samotných. Na vědomé, podvědomé nebo nevědomé úrovni se rozhoduje každý sám, kdy odejít. Někdy lidé zažívají něco jako “blízké volání smrti”, ale zjistila jsem, že to ještě nejsou ty dveře, kterými dostanou šanci odejít. To nebývá čas, kdy se dveře otevírají. Někdy je rozhodnutí učiněno během sekundy… “ok, je to tady! Hups! Ne! Chci zůstat!”. Ale většinou je to něco řízeného a rozhodnutí bylo učiněno týdny, měsíce či dokonce roky předtím. A všechno je zorganizováno, takže se to stane podle plánu. Když se na to podíváme z téhle perspektivy, zdá se, že každá smrt je formou sebevraždy. Protože se ten člověk rozhodl z nějakého důvodu odejít v tom konkrétním čase a prostoru. Když se člověk zabije svojí rukou - což je tradiční význam sebevraždy - nefunguje to, pokud jedny z dveří nejsou otevřené. A nefunguje to nehledě na to kolikrát to dotyčný zkusí. Opravdu se to nedá obelstít! Může se to stát jen když jsou dveře otevřené. Jedna věc mě fascinuje. Kolikrát jsem potkala lidi, kteří tvrdili, že jsou nemocní, prodělali mrtvici, nebo mají jednu z těch chorob jako rakovina, nebo jiných zdravotních potíží, které je odvádějí ze života. Mají jen pár posledních dní, hodin nebo týdnů. Ale oni chtějí žít. Chtějí tu zůstat a žít dál. Ale nehledě na to co udělají, nebo co doktoři udělají, zemřou. Proč se to děje? Když se zamyslíme: bojují za svůj život, rozhodli se zůstat, ale jejich nemoc si je vzala. Proč se to stalo? Jindy zase mladý člověk plný života, který má plány do budoucna, zemře při nehodě a cítíme že “odešel předčasně”. Nechtěl zemřít… tak jak se stalo, že je po smrti? Tohle se stává v případech, kdy to není rozhodnutí našeho ega, nebo naše, ale je to součástí širšího plánu. Toho, co si vybral udělat se svým životem. Věřím, že tyto informace pomohou a přinesou více pozumění ohledně načasování smrti. A teď také rozumíte tomu, proč některá rozhodnutí nejsou činěna vědomě, což může být matoucí když chceme přijít na to “proč” někdo zemřel. Zdroj originálu: https://ineliabenz.com/are-you-a-bliss-junkie-and-dont-know-it-take-this-test-to-find-out/ https://ineliabenz.com/who-decides-when-we-die/ Překlad: Marta Wonder (velice jí za to děkujeme <3) INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. )
Malé zamyšlení nad hudbou díky otázce od divačky na Youtube... Jak nás vlastně dokáže ovlivnit negativní hudba, například depresivní, nízkovibrační, uřvaná atd? Pokud jsme v nízké vibraci, něco krásného nás tam nevytáhne, protože jsme tomu vzdálení a nejsme schopní to přijmout do svého nitra. Proto, když je někdo v totálních depresích, nemůžete k němu přijít a začít mu říkat, jak máte úžasný život. Musíte se intuitivně a empaticky naladit na jeho vibraci, jen o trochu výše, než se dotyčný nachází. Proto lidé říkají, chápu tě, ale mysli na to, že…. A už ho trochu vytahujeme zpět k sobě. Poté je ale důležité, se opět navrátit na svojí vibraci, což bývá složité a proto nás interakce s druhými tolik vyčerpává a snižuje nám onu vibraci dolů. Nebo to může fungovat naopak a povedeme rozhovor s někým, kdo je veselý, hravý a šťastný. Pokud se nenechá od nás stáhnout a je stabilní, vyvážená duše, může nás právě naopak vytáhnout naopak k sobě a my se pak cítíme dobře. Jen do doby, kdy se opět necháme stáhnout někým jiným. Proto je velice důležité společnost, ve které se nacházíme a nastavování osobních hranic. Je to složitý proces, ale po pochopení a odžití těchto zkušeností, je princip vcelku jednoduchý. Pokud si ale pustíme hudbu, něco, co je trošku pozitivnější, tedy na vyšší vibraci než jsme, může nás to trochu vytáhnout a tak se pomalinku po krůčkách vytahujeme nahoru. Proto si lidé v šílených depresích pouští depresivní písničky, které ovšem nejsou smutné tak, jako situace v jaké se nachází. Hledají v tom jakékoliv pozdvižení nahoru. Občas se ale stane, že lidé hledají ještě větší deprese, než mají, ale právě proto, aby se utápěli až na úplné dno, ze kterého je možné se odrazit. Jenže odrazit se jde až po té opravdu nejhorší bolesti. Proto hudba hodně pomáhá vybít vztek, zlost, bolest, smutek, deprese a zklamání. Protože si pustíme hudbu někoho, kdo zažívá to samé a pomáhá nám to přijmout situaci, v jaké se nacházíme. Hudba, kterou posloucháme, je vždy odrazem toho co cítíme a našeho aktuálního nastavení. Například uřvaná agresivní hudba - potlačený vztek. Smutná hudba - vnitřní skleslost. Veselá hudba - veselá nálada atd. Jsou tam samozřejmě i jiné duševní vlastnosti, které rozhodují nad tím, jakou hudbu si vybereme. Divačka se mě ptala na to, jak jsem měnil názory na Eminema a jeho smutné, pokleslé a negativní písničky. Na Eminema jsem změnil názor mnohokrát, ale málokdy negativně. Ono je to těžké, protože on během svého života hodně mění své postoje v rámci manipulace a MK Ultra. Když právě vydal album Recovery, byl na chvíli na vrcholu své dominance nad svými otrokáři, odkud ho samozřejmě sundali opět do role otroka a právě v těchto chvílích jsem potřeboval inspiraci pro svojí nalezenou cestu pozvednutí se do vyšší sféry myšlení a revolty proti systému. Pak jsem ale za pár let zjistil pravou podstatu těch písniček a přísahal jsem, že u mě skončil. Vydrželo mi to několik měsíců, kdy si i pamatuji, že i moji přátelé například vypínali auto rádio, když tam hrál, protože věděli, že mě to hluboce zasáhlo. Poté jsem mu odpustil, protože vím, že situace, ve které se nachází, není jednoduchá a tak jsem ho přijal zpět do svého života. Protože ať už si myslíme cokoliv, nikdy nemůžeme vědět jaké je to v botách někoho jiného. Co zažívá, jakou má minulost, jakou má rodinu, traumata. Jsme odkázání na jedinou možnost a to je dočasně se vžít do situace toho druhého. I tak, ale nemáme právo kohokoliv soudit na základě našich odhadů. Můžeme jen pouze konstatovat, že víme, jak se cítíme. Ovšem to nikdy plně vědět nemůžeme. A jak tohle souvisí s hudbou? Právě, že hodně. Umělec nám předává své zážitky, nálady, zkušenosti, traumata a my se na ně napojujeme a pracujeme s nimi uvnitř nás samých. Proto se nám hudba líbí, pak nelíbí a pak zase líbí. Pokud s námi rezonuje delší dobu, značí to jediné. Jsme stále v tom stavu, kdy nám hudba něco dává, nebo bere a to si určujeme samy dle potřeby. Znáte přeci různé muzikanty, kapely, které jste dříve poslouchaly dennodenně, a teď už Vám nic neříkají. A to je právě proto, že jste se posunuly jinak na ose X a už tu hudbu nepotřebujete. Hudba je důležitá část našich životů a měli bychom být více bdělí v otázce, proč zrovna toto právě teď posloucháme a co je za tím. Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com )
Blíží se nám ono magické datum 11.11., pojďme se podívat na zcela jiný pohled významu čísla 11. Většina z Vás ho máte spojené s mistrovským číslem, hned vedle 22. Číslo 11 ale v sobě ukrývá ještě jeden, daleko hlubší aspekt a to, že je číslem "DUCHOVNÍCH DVOJČAT" /záměrně vynechávám dvojplamenů/. Jak se ale k tomuto zásadními a důležitému číslu dostat? Jednoduše, i když tím většina ve výsledku bude pravděpodobně zklamána, protože si dlouhodobě namlouvají, že právě jejich partner může být "duchovním". Stačí k tomu pouze sečíst celé vaše datum narození + datum narození partnera, to vám přinese určitý výsledek (př. 24.6.1971 + 16.8.1979= 47 = 4+7 =11). Po jeho dalším sečtení, pokud bude výsledné číslo 11, máte vyhráno, potkali jste své duchovní dvojče. Nejblíže k duchovnímu dvojčeti ale má také výsledný součet, pokud se objeví číslo 10. U čísla 10 je mezi oběma lidmi silná a hluboká duchovní i duševní provázanost, čistá láska, vzájemný respekt i úcta, jeden druhého učí posunu na duchovním žebříčku, mají také jako duchovní dvojčata skoro stejné rysy a znaky - zrcadlení, role pronásledovatel-útěkář a obráceně, stejné smýšlení i stejné zájmy či společné koníčky. I z 10 mohou být silné a dlouhotrvající páry, tyto vztahy totiž nebývají založené pouze na sexuální přitažlivosti, ta se projeví nebo může projevit později. I mezi 10, stejně tak jako u 11 jde o hlubokou bezpodmínečnou lásku a city, o společný duchovní posun. Výsledný součet, pokud bude 12, také není daleko, ale už je jakoby na odeznívající pozici. Takže, pokud vám ve výsledném součtu vyšlo číslo 10 nebo 11, máte vyhráno, buď máte někoho z částečným otiskem vaší duše nebo jste našli své "duchovní dvojče". Ostatní nezoufejte, pravděpodobně jste potkali buď karmické partnery nebo partnery sesílané osudem ze zištných důvodů či jen v podobě zkoušek a lekcí. Rozdíl mezi osudovým a karmickým vztahem je v tom, že většinou se osudový partneři z minulosti neznají, teprve dostávají určité šance, i když jim v minulosti byla dána určitá společná rezidua, karmické vztahy jsou naopak pouze o vyrovnání dluhů a příběhů či zátěží ve vztazích z karmické minulosti, většinou to nejsou ani vztahy, které mají společnou životní cestu. Společná životní cesta může nastat u osudových vztahů, ale i u duchovních vztahů. Dalším a důležitým poznatkem je, že můžete mít 4 karmické vztahy, pak vám do cesty může vstoupit duchovní vztah, ale protože ho nezvládnete, navrátíte se opět ke karmickým vztahům, kde máte zpracovat přesně daná témata, která jste nezvládli se svým dvojčetem. Návod, jak dohledat, zda je váš partner duchovní máte, pokud to není zrovna ten vedle vás, nezoufejte, buď ho ještě můžete potkat v současném životě, nebo si na něj počkáte do života příštího. Pavel/Merlin Server Příznaky transformace má osobní souhlas autora s publikováním tohoto článku. Autor článku: Merlin - král čarodějů Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz )
Dokonalý člověk v dokonalém světě - tak by se dala popsat reklama, útočící na naše smysly ze všech stran. Z materiálního hlediska- velký dům s autem a bazénem, krásnou ženou, úspěšným mužem a zářícími dětmi. V duchovním a ezo rybníčku na nás útočí pocit, že existují lidé, kteří 24hodin denně prožívají přívaly závratné extáze s jasnozřivými vizemi a vševědoucí guruové vás během víkendové meditace navždy vysvobodí ze spárů utrpení hmotného světa. V prvním případě je dokonalost orientována na fyzický aspekt- tedy tělo a materiální zabezpečení. Z důvodu absence schopnosti hlubšího prožívání a spojení se zdrojem si lidé budují kolem sebe svět, který má kompenzovat nevědomý a hluboký pocit frustrace z nedostatku kontaktu s vlastní duší. Tito lidé směřují k povrchnosti a hromadí kolem sebe materiální spoušť, jen aby překryli pocit bolesti z odtržení a izolace od vlastního nitra. Čím více peněz, domů, milenek, plastických operací a falešných úsměvů, tím více bolesti v duši. V druhém případě falešné vzory těch, kteří už k dokonalosti dospěli na vnitřní úrovni. Mají velký dar léčit minulé životy, vidí vaši budoucnost a chanelují zprávy z vesmírných světů. Jsou nad vámi, protože oni vědí, co máte dělat.Také neprožívají bolest a frustraci, protože žijí jen od pasu nahoru. Touha po vlastní dokonalosti je pro mnohé lidi hnacím motorem jejich životů, avšak právě díky tomu, že si svou motivaci neuvědomují, padají do pasti neustálých pokusů o změnu. Touha po dokonalosti je velikou frustrací, protože nemůže být nikdy uspokojená, pramení totiž z nepřijetí situace takové jaké je a uznání její celistvosti. Někdo změny orientuje na vnější svět, vzhled, peníze, počet titulů, někdo zase usiluje o dokonalost uvnitř. Stále na sobě pracuje, snažíc se být lepším člověkem, opomíjejíc, že je obklopen línými a neschopnými lidmi, které by stačilo vykázat do patřičných mezí.Touha po dokonalosti patří mezi nejvíce frustrující pocity, protože nemůže být nikdy skutečně naplněná. V obou případech tu máme popírání bolesti a strachu. Existenční strach se nás dotýká, dokud máme fyzická těla. Patří totiž k výbavě našich instinktů a je nedílnou součástí každého živočicha, zrozeného ve hmotném světě. Přirozeností lidské mysli je hledat řešení na každou situaci a dospět tak k pocitu dokonalého bezpečí. A protože naše mysl není schopná se smířit s pocity stálého ohrožení, nachází východisko ve vytváření iluzorního světa, ve kterém žádné nebezpečí nehrozí, kde je vše dokonalé a pod kontrolou. Mysl kontroluje vše. Kontroluje náš vzhled i vzhled lidí kolem nás, kontroluje naše pocity, aby se bolest nestala příliš nesnesitelnou, kontroluje vlastní myšlenky a ihned je buď zavrhuje, kritizuje, nebo je považuje za jediné správné. Mysl kontroluje i chování partnera, jestli mu nechodí často smsky, kontroluje to, jestli se na nás dívá dost lidí, když máme na sobě ty nové šaty, kontroluje děti, aby nebyly moc hlučné, sousedy, aby se moc nechlubili, minulost, aby bylo jasné, že za nic nemůžeme, situaci ve světě, aby bylo si na co stěžovat. Ženy pak zejména kontrolují životy svých bližních, aby se nevymkly jejich představám o tom, jak má vše být. Muži kontrolují svůj pocit méněcennosti, aby bylo stále co ukazovat a dokazovat ženám to, že to mají pod kontrolou. A pak se nám to jednoho dne začne pomaličku hroutit. Přijde malá krize, pak větší. Hádky, nemoci, rozvod, vyhazov z práce, pocit vyhoření a nic nedává smysl. Napětí, hněv, obviňování, smutek, pláč, zhroucení, po dlouhém čase přijetí a nakonec prozření, integrace, růst a moudrost. Obranné mechanismy se dávají na ústup, protože touha duše po životě je větší, než strach z bolesti.Člověk začíná vidět, že touha po dokonalosti je ve své podstatě touhou po splynutí s božským zdrojem. Avšak božský zdroj naší jedinečné síly se nachází pod nánosy potlačené bolesti a vytěsněných obranných mechanismů. Proto, pokud máte pocit, že padáte do propasti a nevidíte nic, než větší a hustší tmu, nemusí to nutně znamenat, že jste zabloudili. Pokud tento proces provází pocity hlubšího uvědomění a občasné nadechnutí nad hladinou, jste správně. Jen se učíte zorientovat ve vlastních stínech. A protože stíny, i ty kolektivní, byly celé věky vytěsněné, může nám pár let trvat, než se přes ně prokoušeme a přijmeme vlastní zranitelnost a zodpovědnost za své prožívání. Do té doby si můžeme pamatovat, že dokonalost neexistuje. Dokonalost je konec vývoje. Ten, kdo necítí bolest, ještě nic nepochopil. Vědomý člověk se pouze staví ke své bolesti jinak, než z pozice oběti. Všichni spějeme k jediné zkušenosti mnoha cestami, ale naše prožitky jsou velice podobné. Nikdo z nás nechce trpět. A všichni si přejeme být šťastní. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
To je poselství, které stojí za zamyšlení. Podobně jako ostatní přísloví, i toto bez pochyby vychází z obyčejných lidských zkušeností, které prověřil sám život. Copak asi měli ti naši moudří předkové na mysli, když vdechli život takové zdánlivě na první pohled nesmyslné větě. Je přeci nad slunce jasné, že řeka teče, je to její přirozenost. Určitě poznali, že přirozený a úplně obyčejný způsob plynutí říčního proudu jim přináší vše, co potřebují. Vážili si každé drobnosti, kterou jim dávající řeka nabídla. Přijímali i to, co jim vzala, když její proud ukázal svoji druhou, méně přívětivou tvář. Vše se dělo ve vzájemném spojení a splynutí, v pochopení, že jde jen o dvě strany stejné mince. Uměli bychom toto přísloví na počátku přicházejícího roku i my vetknout s podobnou pokorou do našich životů? Je možné jej žít i v dnešní uspěchané době? Dokážeme se vcítit do pomyslného říčního proudu a nechat se jím unášet? Hledat, objevit a žít v souladu s jedinečností, která je v každém z nás otištěna jako dědictví? S tou jedinečností, kterou jsme zapomněli, ztratili nebo ukryli pod nánosem výkonů, přetížené mysli a touhy po stále větším hmotném blahobytu? Naučili jsme se opravdu řeku víc tlačit, než jí nechat volně téci. Řeka našich životů je bolavá, proud uměle formován, její koryto hluboce zvrásněné. Zdánlivě se máme velmi dobře v našem pohodlí, spokojenosti, ale také ve lhostejnosti, marnivosti a zapomnění. Máme strach, aby nám nic nechybělo, abychom byli v souladu s tím, co "se nosí", co "se žádá" a co je "v pořádku". A právě proto vyvíjíme stále větší tlak na své okolí, děti a hlavně sami na sebe. Naši předkové vnímali jak sama příroda, tak jejich vlastní pocity a intuice jsou tím, co je vedlo životem. Třeba s málem, ale vždy s tím, co k žití potřebovali, zcela neomylně vytušili, kudy je právě teď jejich vlastní proud unáší. Nebylo třeba a je to vlastně ani nenapadlo, jej jakkoli manipulovat, usměrňovat. Věděli, že vše je v pořádku právě tak, jak se to děje. Chápali a oddávali se tomu, že jednou slunce svítí, podruhé, že přijde déšť, ale nikdy nic netrvá věčně, vše probíhá v cyklech a změna prostě jednou přijde. Dřív či později, ale zcela jistě přijde. Myslím, že pochopit a žít toto přísloví, je jednodušší, než bychom si mysleli. Stačí se zamyslet nad svými těžkostmi, problémy, nesnázemi. Jsme tolik pohlceni tím, co se děje okolo nás, porovnáváním, hodnocením, soutěživostí, spěchem a neustálým výkonem, že sami sebe nestačíme vnímat. Kdybychom si uvědomili, třeba jen při krátkém, ale důkladném vnitřním pohledu, jaká že je ta řeka našich vlastních životů, zcela jistě bychom ucítili její proud. Dostali bychom šanci poznat, zda-li je plynulý, plný života a přináší nám moudrost, nadhled a klid i tehdy, když procházíme neradostným či složitým obdobím. Potom nám její tok přináší přesně takovou sílu, kterou potřebujeme, abychom jím prošli, využili nové zkušenosti a s potěšením jsme se radovali z daru života. Přesně tak, jak to dělali naši předkové. Jenomže pokud se nezastavíme, nepoučíme a dál budeme pospíchat podobně, jako se neustále dopředu žene naše společnost, nemáme šanci zaslechnout tiché šumění naší vnitřní řeky. Vzdalujeme se sami sobě, vlastnímu dědictví a tlačíme sami sebe do obecně platných škatulek, norem a vzorců. Možná se nějakou dobu budeme cítit dobře, uspokojeni dostatkem. Vlastní nitro však neošálíme, proud si vždy najde svoji cestu i přes překážky, které mu přijdou do cesty. A potom boří a bere, úplně stejně jako řeka, která se nemilosrdně žene krajem povodní a přivlastní si vše, co jí stojí v cestě. Kterou z cest je tedy moudřejší si vybrat? Půjdeme proti dědictví a odkazu těch, kteří věděli, jak s řekou zacházet nebo se vrátíme ke svým počátkům a necháme ji volně plynout? Každý z nás má vlastní volbu a vlastní zkušenosti.Se začátkem roku by bylo moudré dopřát si chvilku času, zastavit se a zamyslet. A potom se vydat takovou cestou, na kterou nás zavolá naše srdce. Autorka článku: Romana Junková www.roduslava.cz ESHOP SE SLOVANSKOU MÓDOU Naši předkové nám odkázali mnohá dědictví ve formě vědomostí, předávaných tradic a zvyků, které měly zachovávat rovnováhu našeho energetického systému a vytvářet soulad s přírodou.Naším cílem a pokorným přáním je objevovat, probouzet a sladit naši vnitřní krásu s tou vnější prostřednictvím naší slovanské módy. Žijeme v nádherné době, v níž každý sám za sebe může přispět k celkové proměně života na Zemi. Rozpomínáme se na to, kým doopravdy jsme, odkud jsme přišli, proč tu jsme a kam směřujeme... Odkrýváme své skutečné dějiny. Otevíráme svoji rodovou paměť a skrze ni čerpáme z hluboké moudrosti našich předků Malá slovanská holčička vyzývá ke slovanské obrodě )
Minule jsme se zamysleli nad tím, jak nás ovlivňuje hudba. To zajišťuje sluch, co takhle oči a video? Oči jsou bohužel naším dominantním smyslem. Dáváme jim přednost před svojí intuicí. Před tím co cítíme, co nám říká, ten vnitřní hlas, který je většinu času velice oprávněně na naší straně a chce pro nás to nejlepší. Věříme všemu, co vidíme a proč by taky ne? Kdo z nás si uvědomuje, že zrak, pohled může být mylný, zkreslený a nepravdivý? A hlavně, že existují věci, které se nedají uchopit a ty jsou mnohem důležitější, než smysly a to co vidíme, slyšíme nebo ochutnáme. Zanechme teorií holografického vesmíru, připojení na Matrix, projekce našeho středu vesmíru nebo prolínání paralelních vesmírů ve všemožných dimenzích. Budeme se držet hmotné sféry s kapkou sféry duchovní. Video bych rozdělil na dva druhy. Televize a počítač. Jde o dvě poměrně stejné obrazovky, ale skýtá mnoho rozdílů. Ten základní pro mě je otázkou svobodného myšlení. Dnes se podíváme na klasickou televizi a televizní vysílání, které je s námi už hodně dlouho. Nikdy v životě jsem nevlastnil televizi ani televizní připojení. Na televizi jsem se občas díval u rodičů v obýváku, když jsem dospíval. Televize mě komplet minula, a když jsem se občas dostal do situace jejího sledování, bylo mi opravdu zle. A myslím tím zle jak po psychické tak fyzické stránce. Hned vysvětlím proč. Proč je důležité přestat se dívat na televizi?Musíme pochopit fakt, že existuje patent číslo US 6506148 B2 z roku 2001. Patent stanovuje, že televize jsou schopné vysílat a vysílají elektromagnetické pole, které má za cíl ovlivňovat nervovou soustavu diváka. Tato myšlenka se dá dohledat do roku 1958, kdy se o tom začalo veřejně hovořit jako o možnosti ovlivňování myšlení lidí a jak nejlépe toho dosáhnout. O pár desítek let později už žijeme ve světě, kdy je k obrazovkám televize každodenně přikováno drtivé množství populace. Televize vysílají vlny, kterým říkáme alfa vlny. Tyto vlny poté ovlivňují náš mozek, který v určitých fázích dennodenního života a činností mění tyto vlny na potřebné vlny pro aktuální situaci. Podíváme se na krátký popis všech známých mozkových vln. Beta - Koncentrace, vzrušení, ostražitost, poznávání, vysoké úrovně souvisí s úzkostí, nemocemi, pocity odloučení, spory, útěkem Alfa - Odpočinek, super učení, lehký trans, zvýšená produkce serotoninu, rozespalost, meditace, vstup do podvědomé mysli Théta - REM fáze spánku, zvýšená produkce katecholaminů, zvýšená kreativita, integrační, emocionální prožitky, potenciální změny chování, zvýšené uchování naučených vědomostí, hypnotická představivost, trans, hluboká meditace, vstup do podvědomé mysli Delta - Bezesný spánek, uvolnění růstových hormonů, hluboký, ne-fyzický stav podobný transu, nejsem si vědomi svého těla, vstup do podvědomí a „kolektivního podvědomí" Všimněme si tedy popisu Alfa. Učení, lehký trans, rozespalost a vstup do podvědomé mysli. Chtěli byste toto zažívat, když se díváte na zprávy, kde neslyšíte mnohdy nic jiného, než že se někde všichni vraždí, že stařenku srazila tramvaj, že válka je všude, že se vše zdražuje, že vláda s námi zametá každým dnem? Chtěli byste se dívat na filmy, kde zemře v průměru 50 lidí na následky zastřelení, zlomení vazu a nehod? Já myslím, že ne. V současnosti je televize a média nejjednodušším, nejsnazším a nejrozšířenějším způsobem manipulace. Pokud nám ti nahoře v rámci své agendy chtějí předat nějakou myšlenku, vlastní přesvědčení a emoci, udělají to skrze televizi. Například pokud chtějí, aby prošel třeba nový zákon ohledně řidičů a všeobecně aut, budete ve zprávách dočasně vídat více a více zpráv o nehodách, problémech na silnicích a to vás uvede do stavu, kdy si pomyslíte ,,Bože kam tento svět spěje, potřebujeme řešení." A oni vám ho dají obalený v omezování svobod a způsobů jak si opět finančně nahrabat. Ale to neuvidíte, protože budete zmanipulovaní myšlenkou, že je třeba změna a neuvidíte reálné souvislosti důvodu, proč tu změnu chtějí. Váš mozek, si bude myslet něco jiného, než je odraz skutečné reality. Vykonstruovaná myšlenka na vykonstruovaný problém. A tak je to s většinou světových témat. Manipulace skrze televizi je každým dnem větší a větší a my jsme stále více nevědomými pozorovateli těchto praktik. Tak proč to tak "rádi", děláme? A tady se oklikou vracíme zpět k mým zkušenostem s díváním se na televizi a proč to tak bolelo.Lidé se mnohdy divily, proč jim trošku neovladatelným agresivním či podrážděným způsob říkám, ať vypnou to rádio nebo televizi. Je to tím, že můj mozek na to není zvyklý. Představte si, že časem přivedete do naší reality někoho z 19. století, nebo z roku 1940. Sakra i rok 1970 by stačil. Pak byste mu ukázali běžný den každého člověka zakončený lahůdkami z dílny televize. Myslím si, že by to neustál. Neustále si zvykáme na nové podněty a tím se stáváme víc a víc otupělí vůči tomu co do nás televize pumpuje každým dnem. Ve chvíli kdy si sedneme před televizi, začneme přijímat toto elektromagnetické záření, které nás uvede do stavu otupělosti. Jak rád říkám, zkuste při sledování televize pozorovat sami sebe. Myslíte? Vnímáte? Přemýšlíte? Děláte něco? Jste aktivní? Dokážete se vůbec ještě objektivně pozorovat? Nebo ještě lépe, pozorujte někoho vedle sebe. Většinou ho přistihnete, jak tupě zírá na televizi, nevnímá své okolí, nepamatuje si, co mu říkáte a občas i hledí s otevřenou pusou. Televize také hojně odpojuje lidi od sebe samotných, mate jim hlavu a odvádí naši pozornost od důležitějších věcí. Odlučuje nás od rodiny a zahlcuje naše myšlení nepotřebnou a zbytečnou informací. S tím se pojí i dnešní uspěchaný svět. Televize je pro nás únikem od skutečnosti, společnosti, od povinností. Od hektického světa, který nám už dávno přerůstá přes hlavu a jehož nároky, které klade na každého z nás, už přerůstají únosnou míru zdravého lidského rozumu. A televize nám dá, to co potřebujeme, to co nemáme povětšinu dne. Relax. A proč ne? Já bych rád relaxoval. Ale s tímto způsobem relaxace k sobě také nabíráme černého pasažéra. Ve formě násilí, nenávisti, záště, smutku, deprese, komerce, materialismu. Děláme to, protože jsme závislí na emocích. Kdo je závislý na emoci smutku, bude neustále potkávat a vidět situace, které v něm smutek vyvolají. Kdo je závislý na radosti, bude všude vidět smích, radost a lásku. My jsme jako civilizace závislá na negacích. Žijeme v nich každý den. Problémy, překážky, závist, násilí, nenávist, škodolibost, deprese, stěžování si, války, konflikty.Žijeme v těchto nízkých vibracích každý den, a pokud je mozek, tělo a mysl na něčem závislé, víte, že se v tom musí udržovat, dokud se závislosti nezbaví. A to není vůbec jednoduché. Zvlášť když jde o závislost pěstovanou téměř od narození a dětského věku. Je to naše přednostní nastavení od dětství, kdy sledujeme rodiče, kteří to pod tíhou dnešního světa nezvládají, hádají se, viní nás a sami unikají od skutečnosti. Když poté jdeme do školy, kde musíme bojovat o přežití, kdy musíme soupeřit, hodnotit se, nechat si vymývat mozky tunou informací. A pak vstoupíme do dospělého života a zjistíme, že to je ještě horší, ale to by bylo na dlouhé psaní. Je nutné si uvědomit, že štěstí je volba. Je to něco, co si můžeme skutečně vybrat. A nyní přichází čas rozhodnutí. Udělat první krok na cestě za lepším a konstruktivně pozitivním způsobem života. Vezměte prosím kabel od televize a s radostí a úsměvem na tváři, jí vypojte. Je to první krok, ale to co tím získáte, se nedá popřít. Svobodná mysl bez negace, ztraceného času a bez zbytečných informací, které Vás vůbec zajímat nemusí. Šetří to životní prostředí a ne jenom to tam venku, ale i v nás samotných. A jak to máte Vy? Sledujete televizi, nebo jste jí už dávno vyhodili? Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com )
Světýlka rodící se na náš svět v podobě dětí miluji již z toho důvodu, že jsou ve velké většině velmi veselé a hravé. Často mě tahají za ruce a ukazují mnoho věcí i své příběhy a dávné životy. Přivádějí si sama své budoucí rodiče a dělají vše, co mohou, aby byla slyšena dříve, než se narodí. Je skoro zázračné sedět se ženou, okolo které poskakuje holčička a snaží se ji říci, že je tady. Někdy tomu ženy nemohou uvěřit a mají mnoho důvodů, proč se to nemůže stát, aby právě toto děťátko přišlo na svět. Vždy se tomu usměji a nechám je vyříkat své argumenty, ale vím, že se tak stejně stane a všechny důvody se rozplynou v podobě Daru takové intenzity radosti, že už si ani nevzpomenou, co mi říkaly naposled při setkání.Když přišla paní na sezení kvůli zdraví svého syna, stále se dotýkala mé ruky a odváděla pozornost Duše malé holčičky. Dělala vše, aby na sebe upozornila. Paní jsem řekla, že do jejího života ještě vstoupí miminko a ona byla velmi ráda a opravdu si i holčičku přála, protože měla již dva syny. Problém byl v tom, že neměla partnera. Řekla jsem ji, že partner přijde, až vstoupí do nové práce. Po několika týdnech paní dostala nabídku práce ve firmě s vajíčky. Volala mi, jestli ji má vzít.? Že přeci ve slepičárně, nemůže být žádný muž pro ni.Práci vzala a muž tam na ni také čekal. Po určité době známosti a společného bydlení přišla znovu, jestli jsem tu holčičku viděla opravdu, že by si oba miminko přáli, ale partner je prý neplodný a je mu 45 let. Řekla jsem ji, že je stále Dušička s ní a popsala i charakter a vyzařování. Sama jsem byla s rozumem v koncích, jak to vše může dopadnout? Její častá otázka také byla, kdy to miminko bude. A mě stále přicházelo ,,teď ,, to jsem už opravdu byla na rozpacích, jak se asi vše poskládá, uskuteční? Uteklo pár dní snad ani ne měsíc a paní opět volala, že je těhotná a je to zázrak, kterému nemohou uvěřit. Byli šťastni, ale stále se zabývali myšlenkou, aby to byla holčička - ta jejich malá víla - jak ji chtěli říkat. Už měli připravené i jméno a často se mě ptali, jestli se nemohu mýlit. Řekla jsem, že mohu, ale věřím v to, co vidím a to je prostě holčička. Po 4 měsících čekání a netrpělivé touhy znát pohlaví, jim bylo na ultrazvuku řečeno, že budou mít holčičku. Konečně se dočkali, naplnil se jim sen. Není to tak, že u všech žen vidím děti, protože to tak není potřebné, ale vidím ty děti, které se samy hlásí a samy projevují zájem o setkání. Duše dětí si nevolám, nemám důvod. Pokud je to informace potřebná, projeví se sama o to s větší radostí a dojetím. Mnoho žen má problém s početím, kvůli dávným rituálům a kletbám uvaleným na jejich ,, Lůno,, Je smutné, že my ženy jsme samy sobě nejvíce ubližovaly magií a zneužívaly svoji sílu a moc. Závist je energie, která nabírá v dnešní době na intenzitě, ale zkusme jí projít a očistit, aby naše magické schopnosti sílily cestou tvořivých schopností, léčení a pomoci. S čistými záměry ve službách Lásky. Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addy6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7 = addy6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_text6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7').innerHTML += ''+addy_text6d43290c6bb8abe6dfeef596e0b805d7+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. Navazující články: Simona Lásková: Rodinná tajemství a lži Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Příchod nové Duše do života 2 Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! )
Skutečná transformace spočívá ve změně vědomí. Znamená to schopnost opustit staré formy myšlení a posuzování věcí a lidí kolem nás a naučit se fungovat na frekvenci lásky a nezaujatého postoje vůči všemu a všem. Konspirační teorie, politické události, negativní zprávy, tabulky, hodnocení, predikce, analýzy situace jsou pouze nástroji k odvádění pozornosti od toho, oč tu skutečně ve své podstatě běží. Budeme nadále své strachy připisovat vnějším událostem, nebo si přiznáme, že na základě našich reakcí vytváříme tyto události my sami? Dokud bude lidská mysl, plná pochybností a strachů, ovládat naše vědomí, budeme i nadále tvořit události plné zvratů, těžkých emocí a extrémů. Záleží jen na tom, čemu ve skutečnosti věnujeme svou energii. Tam, kam směřujeme pozornost, to také v realitě podporujeme a živíme. Čím více se snažíme popisovat, analyzovat a uchopit neuchopitelné, tím méně se zdá, že máme situaci pod kontrolou. Ona totiž ve skutečnosti žádná obecně platná "situace" neexistuje. Existuje jen náš vztah k lidem a událostem kolem nás. A pokud je ten vztah negativní nebo plný strachu, odporu, soudů či k ní zaujímáme povýšenecký postoj, tím více těchto negativních emocí hromadíme ve svém podvědomí a tím více přiléváme oleje do ohně kolektivního nevědomí. Naše mysl se tak zacyklí a tvoří stále ty stejné myšlenky, emoce, druh chování i události dokola, dokud je plně neintegrujeme, nepřiznáme si svůj podíl na jejich spoluvytváření a nezaujmeme patřičný odstup, který nám umožní přerušit tento zaběhnutý cyklus. Proto mi hodnocení situace ze všech stran připadá jako jeden velký pokus dostat pod kontrolu něco, co je nekontrolovatelné, neuchopitelné a ve skutečnosti to vyžaduje jiný přístup. Takový, jaký jsme doposud nepoznali. Pustit kontrolu ale pro mysl a ego není vůbec jednoduché, proto se události potřebují vyhrotit natolik, že lidé přicházejí o svůj zaběhnutý řád, o každodenní jistoty, o pocit iluzorní svobody. Protože pokaždé, když úhel pohledu nezměníme dobrovolně, přijdou další zkoušky. Jak už jsem psala výše, nejde tu o žádné politické tahanice, nejde ve skutečnosti ani o to, že by se zde jakoby "náhodou" vyskytla nějaká nemoc a stala se příčinou současných událostí. Ta nemoc se vyskytla jako nástroj pro změnu v chybném myšlení lidí. Nemoc a události kolem ní slouží jako nástroj transformace, kterou mnozí nechtěli podstoupit dobrovolně, a tak mají ještě možnost přehodnotit své postoje a obrátit pozornost do svého nitra, začít řešit svůj charakter, své myšlenky a pocity, které se mají naučit ovládat, přehodnotit svůj život a uzdravit svůj emoční systém. Protože pokud chceme ovládat vnější realitu, nelze to dělat násilím. Nejdříve je nutné naučit se ovládat sami sebe, tedy upustit od destruktivních vzorců chování a stát se skutečnými lidskými bytostmi, jejichž podstatou je soucit, důvěra a vzájemná spolupráce. Na základě změny ve vědomí každého jednotlivce pak můžeme opustit starý nefunkční systém a vytvořit novou funkční společnost, která bude zdravá, funkční a prosperující ve všech směrech. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Je pravdivý. Převážně sám k sobě. Umí přemoci své stíny i vnitřní kritiky. Nenechá se rozhodit tím, že mu hlava našeptává něco jiného, než srdce. Ví, čemu v sobě věřit, protože už mnohokrát udělal chybu a přišel díky rozumu o to nejlepší, co měl. Je hluboký a cesta k Bohu je pro něj důležitější než vztah se ženou. Partnerský vztah je pro něj přesto velmi podstatný, protože si uvědomuje sílu polarit, které obohacují jeho život. Ví, že ženský princip ke svému rozvoji potřebuje. Umí být sám a samotu občas vyhledává. Je pokorný a všechny své rány použil jako náplasti pro sebe i pro druhé. Neobětuje se. Raději řekne s bolestí NE, než aby měl jít proti své pravdě. Není v tom tvrdohlavost a vůle ega. Umí totiž vnímat energetické rozpory v těle, když jde proti sobě. Ctí své rodiče, protože převzal odpovědnost za svůj život. Nedává jim nic za vinu. Ví, že takhle si svůj život vybral a je vděčný za každou ránu, kterou dostal. Rodičům děkuje za život a žádná vzpomínka z dětství ho nerozesmutní. Vše, co bylo negativní vnímá jako příběh někoho jiného. Umí ho vyprávět bez sebemenšího smutku. Je plně integrovaný do svého života a autentický. Reaguje pružně. Jeho cílem je osvobození od svých mentálních vzorců, ale i od stanovených vzorců společnosti. Miluje výzvy, proto se stále udržuje na hranici života a smrti. To napětí, kdy neví, jak situace dopadne je pro něj velmi vzrušující. Nedovolí všednosti aby pohltila jeho potenciál. Svou ženu miluje tak, že ji vidí. Vidí ji srdcem. Miluje její tělo, ale mnohem více ho vzrušuje její duše. V posteli se nespokojí s povrchním sexem na uvolnění emocí. Emoce uvolňuje celý den. Sex je pro něj posvátný prostor, kde se ještě více spojuje s božským a s druhou polaritou. Miluje ženinu vůni, její tvary, vzdechy, pláč i fňukání. Raduje se z její neustálé proměnlivosti a žádná z jejich rolí ho nevyvede z rovnováhy Svou ženu vnímá v různých fázích. Nerozhodí ho ani její touha a vášeň a ani potřeba být ufňukanou malou holčičkou, která se potřebuje schovat do taťkovy náruče. Umí si přiznat své strachy a slabosti, aniž by se cítil ohrožen. Umí být malý chlapec a nestydět se za to, protože své dětství a vše, co s ním bylo spjato má zpracováno a necítí žádnou křivdu. ruče. Jeho velkou touhou, snad největší je otevřenost srdce za všech okolností, protože ví, že s otevřeným srdcem je svět přívětivý a laskavý. Umí dýchat do svého srdce lidi kolem sebe a svou otevřeností je léčí. Je pro všechny požehnáním a pilířem pevnosti a božské přítomnosti. Cítíte to z něj a jeho přítomnost vás vzrušuje. Umí se rozhodnout a říkat miluji tě. Činit rozhodnutí mu nedělá problém. Necítí se totiž ničým ohrožený, ani bolestí srdce. Bolest srdce dobře zná a plně si uvědomuje její význam. Takového muže může vidět jedině stejně plná a autentická žena. Ale o těch článek zvlášť. Je vás, pánové, čím dál více. Děkujeme. Navazující články: Vendula Kociánová: Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít… Vendula Kociánová: Proč jsou vědomé holky singl? Vendula Kociánová: Vyplakané děti a uplakaná partnerství aneb nenechávejte svá miminka plakat, zkazíte jim život! Vendula Kociánová: 7 nejčastějších ezo keců, ze kterých vstávají vlasy na hlavě, ale popřít je nemůžete. Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Strach, dobrý rádce nebo špatný pán ? Přítel či nepřítel? Aneb jak poznat, kdy se jedná o intuici z možného nepříjemného setkání nebo nebezpečí, které by mohlo nastat a kdy se jedná o strach, který vede ke stagnaci na naší životní cestě? Pokud člověk dopředu cítí nepříjemný pocit, ještě dříve než zapojí pravou mozkovou hemisferu tedy logiku a řídí se intuicí, která mu podvědomě posílá jasně signály v podobě nepříjemného pocitu, jako je pocit z možností ohrožení či dokonce strachu z určitého místa, osoby nebo setkání se skupinou, neměl by ignorovat svoje pocity ani se pouštět do logických analýz a poslechnout svoji intuici, která je vždy naprosto přesná :-). Pokud se jedná o strach, tato emoce, pocit může mít hluboké kořeny z událostí a traumatu, který člověka blokuje v pozitivním přístupu a nadhledu např : nové možnosti, pozitivní změny ve smyslu opustit staré vzorce chování, zvyklosti, závislosti na lidech aj. Pojďme si to shrnout. Strach ten mocný nástroj k manipulaci a zneužití v podobě mága, který přesně ví nebo spíše se snaží docílit toho vyvolat strach v druhém a dostat se do jeho energetického pole nevědomí a využít tuto moc ve svůj prospěch. Pokud máme ve svém energetickém poli v nevědomí traumata, události zneužití důvěry, lásky, potom je tento strach spouštěč k dalšímu zneužívání naší osoby. Je tedy strach přítel či nepřítel? Strach je PŘÍTEL, vždy když ho cítíme jsme v určitém napětí a když s ním vědomě začneme pracovat a naučíme se zacházet se svými pocity hodně záležitosti odejde z našeho nevědomí a odbornou pomocí nebo jen správným postojem k sobě samému, samé a přijetí svoji existence se uvolní a my znovu najdeme fyzickou i psychickou ROVNOVÁHU. Příjemné pocity radosti, osobní pohody v životě se zákonitě dostaví. Neutikejme tedy před strachem, ale vždy když se objeví přivítejme ho pozdravem : "Ahoj příteli, copak jsi me přišel naučit"? Kde je strach, chybí láska naše láska tedy SEBELÁSKA kus našeho Já. Ta SÍLA , která dokáže integrovat a znovu spojit všechny části naší duše na celé časové ose naší existence. Láska ten velký zdroj uvnitř nás samých, ten motor života. Láska ta mocná síla všeho ta nejdůležitější hodnota lidské existence. 💜 Přeji hodně zdaru v lásce. Tento článek vznikl na základě zkušeností a dalšího tvoření na mé cestě osobního rozvoje. Krásný den přátelé. Autorka článku: Markéta Vivien Šimáčkováwww.tantra-vivien.cz přidáno k článkům na: www.tantra-vivien.cz/zajímavosti/ )
Hodně věcí ze Star Wars dává člověku možnost se zamyslet nad tímto světem a hlavně nad světem uvnitř nás. Jen málo stačí k tomu, aby člověk propadl temnotě a čerpal z ní. Přenášel jí na ostatní a zahaloval vše kolem více a více do tmy, ve které pak nevidí, co je správně a co způsobuje sobě a ostatním. Citace z filmu StarWars: "Strach vede ke vzteku. Vztek vede k nenávisti. Nenávist vede k utrpení. Utrpení je cesta k Temné Straně." ("Fear leads to anger. Anger leads to hate. Hate leads to suffering. Suffering is the path to the Dark Side." anglický originál). Všichni jsme jedno a všichni bychom měli jít cestou Světla a rozdávat energii kolem, namísto toho, abychom jí ostatním brali. Je to na každém z nás. Není od toho úniku. Každý to má v sobě a každý člověk tvoří svět kolem sebe. Kodexy Jedi a Sith jsou krásným příkladem, jak svět funguje, jaké strany si vybíráme každý den. Každé naše rozhodnutí, myšlenka, čin rozhoduje o tom, co se bude dít kolem nás. Formuje nás to a to kolem nás. Star Wars vskutku není sci-fi. Proto tomu spousta lidí propadlo, protože jejich duše ví, že to takto funguje a je to pro ní skvělý způsob, jak to podvědomě sdělit člověku, který transformaci moc nechápe. Děje se nám to každý den, proto vnímejte a snažte se být nositeli světla a pravdy. Kodex Jediů NEJSOU ŽÁDNÉ EMOCE, JE JEN MÍR.NENÍ ŽÁDNÁ NEVĚDOMOST, JE JEN POZNÁNÍ.NENÍ ŽÁDNÁ VÁŠEŇ, JE JEN KLID.NENÍ ŽÁDNÝ CHAOS, JE JEN HARMONIE.NENÍ ŽÁDNÁ SMRT, JE JEN SÍLA. Při užití Síly musí Jedi zůstat v souladu s ní. Jakékoli jednání v nesouladu vyčerpává jeho moc. Síla je vytvářena a podporována životem. Jedi chrání život. Jedi nikdy nejedná z nenávisti, zlosti, strachu nebo agrese. Jedi musí jednat, když je klidný, sebejistý a v souladu se Silou Jednat ve vzteku znamená přivolávat temnou stranu a riskovat vše, pro co Jediové žijí. Rytíř Jedi vždy jedná dle Kodexu. Zabíjení je špatné. Kodex Sithů KLID JE JEN KLAM, JE POUZE VÁŠEŇ.DÍKY VÁŠNI ZÍSKÁM SÍLU.PROSTŘEDNICTVÍM SÍLY ZÍSKÁM MOC.DÍKY MOCI DOSÁHNU VÍTĚZSTVÍ.VÍTĚZSTVÍM JSOU MÁ POUTA PŘETRŽENA.SÍLA MĚ OSVOBODÍ. Odvrhuji strach, naopak rozsévám ho mezi protivníky. Jsem ničitel světů, skrze moc temné strany v mém nitru žhne nenávist. Celý vesmír se přede mnou sklání. Oddal jsem se temné straně, v níž našel jsem pravý život, ve smrti světla. Jenže ono to jde ještě hlouběji… Ve hře Star Wars Knights of the Old Republic se objevila poprvé postava, která se identifikovala jako Gray Jedi, Šedý Jedi a jeho aura byla šedivá. Neřadil se ani mezi Jedi ani Sithy. Tento fenomén George Lucas nikdy oficiálně neuznal jako součást Star Wars vesmíru… ale přesto zde existuje kodex, který jsem po pár letech hledání a rozvíjení shledal jako ten skutečně důležitý. Kodex Šedých Jediů NENÍ TEMNÁ ANI SVĚTLÁ STRANA.JE POUZE SÍLA.UDĚLÁM VŠE, CO MUSÍM PROTO, ABYCH UDRŽEL ROVNOVÁHU.ROVNOVÁHA JE TO, CO MĚ DRŽÍ POHROMADĚ.NEEXISTUJE DOBRO BEZ ZLA, ALE ZLU NESMÍ BÝT DOVOLENOU RŮST.EXISTUJE VÁŠEŇ I EMOCE, VYROVNANOST I MÍR, CHAOS I ŘÁD.JSEM NOSITEL PLAMENE, OCHRÁNCE ROVNOVÁHY.JSEM DRŽITEL POCHODNĚ, KTERÁ SVÍTÍ NA CESTU.JSEM STRÁŽCE PLAMENE, VOJÁK ROVNOVÁHY.JSEM OCHRÁNCE ROVNOVÁHY.JSEM ŠEDÝ JEDI. Co na to říkáte? Jaký kodex se Vám nejvíc líbí, nebo se nejvíc aplikuje ve vašem životě? Nebo si stále myslíte, že Star Wars je pohádka pro "dospělé děti"? Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com Ondřej Brož: Proč nám lidé nyní rychle odcházejí ze života a noví přicházejí? Pleja Světlo Krystal: Aktuální transformační příznaky a pocity, přizpůsobování vysokým frekvencím )
Mnozí z Vás si možná pod pojmem "temná strana" představí jednu z kapitol filmové ságy Star wars či záležitosti spojené s okultní magií. A přesto tato temná strana duše působí občas v každém z nás. U někoho silněji, projevujíce se i na venek různými projevy agrese. U jiných slaběji, například formou úzkostí, obav či zlosti na okolní svět. Co je to tedy temná strana duše? Oficiální definice neexistuje. Já ji vnímám jako naše nenaplněné touhy, které se nám zatim nepodařilo naplnit a o kterých někde uvnitř nás víme, že jsou opravdu naše. Z mnoha důvodů jsme si nedovolili tyto touhy naplnit a zlobíme se. Zlobíme se na okolní svět, naši životní situaci a velmi často i na sebe. Propadáme skepsi a ztrácíme víru, že se nám naše sny splní. Temná strana duše se nemusí projevovat jen zlobou. Často se projevuje i formou zmatku a říkáme, že nevíme, kam směřujeme a co chceme. Opravdu to nevíme? Moje zkušenost mi říká, že vždycky víme, ale zakázali jsme si vědět, aby nás to nezraňovalo. Uzavírame se do ulit různých společenských rolí a život se stává stereotypem. Fungujeme na "auto pilota " a naše prožívání omezujeme na minimum. Je to zcela pochopitelné. Abychom dlouhodobě mohli hrát společenské role, ve kterých se necítítme dobře, musíme v sobě podvědomé vnímání a vlastní pocity umlčet. Slovo musíme zde ve skutečnosti nahrazuje slovo CHCEME. Možná se teď ve Vás něco bouří a říkáte si, že nikdo nechce poškozovat sám sebe. Přesto vše, na co v životě reagujeme je naše volba. Nikdo nás v běžném životě nenutí se rozhodovat proti naší vůli. My sami si volíme odezvy na základě našich přesvědčení. Vědomě se trápit nechceme a současně nám naše obavy zabraňují být sami sebou a jít si za svými sny. Uvnitř nás “křičí naše vnitřní dítě” a my ho nechceme slyšet, abychom nepřišli o "životní jistoty”. Řešení nemusí mít drakonické rozměry, dávání výpovědi v práci a všem říci během jednoho dne od plic, co si myslíme. Co může pomoci, je dovolit si být chvíli sám o samotě a přemýšlet, co nám v dětství dělalo radost a co jsme dělali rádi. Pokud se k sobě dostáváte po mnoha letech, není třeba na sebe tlačit a vše vymyslet během třiceti minut. Jen si dovolte nechat plynout myšlenky na radostné chvíle a uvidíte, jak se Vám postupně začne před Vašima očima vytvářet nový obraz. Obraz, kde budete vědět, co doopravdy chcete a co Vás těší. Dopřejte si tyto chvíle, kdy můžete být sami a přemýšlet o sobě alespoň hodinu týdně. Zkoumejte také Vaše obavy a z čeho pramení. Je dobré si uvědomit, že život má jen pár zim, jar a Vánoc. V tomto kontextu je "temná strana duše" jakýsi vnitřní hlas, je naším spojencem. Upozorňuje nás, že něco není v pořádku. Nežijeme tady, abychom se stali stroji na plnění přání ostatních, ale abychom prožili vlastní život. Jedině tak můžeme prospět sobě i ostatním. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, www.ivokotek.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V předchozích letech působil na různých manažerských a obchodních pozicích v nadnárodních společnostech. Přednáška: Hana Říhová - Sebepřijetí, sebehodnota a transformace stínů )
Občas mi klientky říkají, že by chtěly dosáhnout toho, co já. Dělat práci, která bude mít smysl a bude je bavit. Berou to jako jeden ze zásadních cílů svého života. Můj primární cíl to ale nebyl. :-):-) Já jsem už jako dítě pochopila, že to podstatné v životě je být šťastná. To je vnitřní stav, ke kterému dospějeme prací na sobě. Hledáním těch spouštěčů nepříjemných emocí, které v životě zažíváme, přijetím neměnných věcí a aktivní změnou těch, které změnit můžeme. Je to celoživotní záležitost, ale když vymeteme to základní a zásadní, stane se vnitřní spokojenost naším pravidelným společníkem a každé vybočení z ní lekcí k učení, která naši vnitřní stabilitu a spokojenost opět prohloubí. To je cesta, která s sebou přináší prohloubení porozumění sama sobě a nalezení těch kvalit, které jsou užitečné pro celek a radostné a přirozené pro nás. Můžeme přirozeně dojít k práci, která nás naplňuje, protože jsme v ní přirození, tedy sami sebou. Ale nelze se soustředit na nalezení takové práce, protože být ve své přirozenosti je nutné celostně, tzn. ve všech rovinách své bytosti a ve všech aspektech svého života. Proto velmi doporučuji, abyste se zaměřili na to, kde cítíte nepohodlí, smutek, vztek, strach a hledali odpovědi a směřovali k tomu, abyste se mohli cítit dobře jen tak sami se sebou bez čehokoliv nebo kohokoliv, co by přicházelo zvenku. Práce "vašich snů" pak vyplyne tak nějak sama od sebe bez vašeho urputného úsilí. Já osobně jsem za svoji práci velmi vděčná a jsem šťastná, že ji mohu dělat, ale není to něco, na čem lpím nebo co by mě definovalo. Všechno se vyvíjí a jak se měním já, mění se i moje práce. Může se stát, že za pár let bude třeba jiná nebo se jen prohloubí něco z toho, co dělám nyní. Jak sledujeme poslední týdny, změnit se může cokoliv. :-) Co se však nezmění, je váš postoj k sobě, váš vnitřní pocit spokojenosti a laskavost k sobě. Zkuste se zaměřit právě na to. Ze Slunečních esencí může být prvním pomocníkem lípa, která podporuje lásku k sobě na té úplně základní rovině ve smyslu přijetí sebe sama jako milováníhodné bytosti. Esence z bezu zase pomáhá najít si to své místo v systému a esence z osiky nám pomáhá najít odvahu svoje kvality začít používat, ukazovat světu a nestydět se za to, když to neděláme ještě úplně dokonale. Krásné jarní dny Bára Zumotová Více zde: https://www.zumotova.cz/news/az-najdu-sve-poslani-budu-stastna/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy. )
„Dávej na sebe pozor.“ „Bacha, ať se neřízneš. Nezakopneš. Neublížíš si…“ „Rozhlídni se, ať tě něco nesrazí.“ Poznáváte to? A říkáte, že tyto věty používáte, protože Vám na druhém záleží? Pravdou však je, že je to strach převlečený za lásku.Už kdysi mě na to upozornil můj bývalý přítel, když otevíral konzervu nožem a já mu přesně řekla tu onou větu: „Pozor, ať se neřízneš.“ Na to mi odvětil, že pokud na to budu upozorňovat, jistě se to stane. Až po dlouhých 4 létech mi opravdu došlo, co tím myslel. Tyhle a další věty onoho typu jsou jen programováním nebo přenášením strachu na toho druhého. Jako by snad na nás někde úmyslně číhalo „zlo“. Nic není dobré ani špatně a podle principu, že vše (a to bez výjimky) je naším odrazem, naší projekcí neboli „Bez toho uvnitř, není ani to venku“, výše zmíněné věty nás tak akorát do této situace přivedou. Souvisí to hodně s tím, kam směřujeme naší pozornost, tam jde i naše energie. Je to hra naší mysliJistě teď někdo namítne: „Kdybych ho/jí neměl/a ráda, tak to neříkám.“ Uvědomme si však, že tohle je jen hra naší mysli, našeho ega. Vyrůstáme ve strachu a v negaci. Už jste snad někdy viděli televizní noviny naplněné pouze pozitivními zprávami? Kdysi vzniklo v Praze rádio zaměřené pouze na pozitivní události a úspěšné lidi. Velmi brzo krachlo. Mysl nás udržuje ve strachu, aby nezanikla a mohla nás ovládat.Už jsem několikrát psala, že mysl tak jako ego, emoce a tělo jsou, respektivé mají být našimi nástroji, ale jaksi se nám to pomíchalo a necháváme se nesmyslně ovládat. A z toho pramení veškerá nerovnováha, bolesti, strasti, strachy a jiní favorité.Není pak nic divného, že používáme negaci a jsme přesvědčení, že to děláme z lásky. Případně, že zasahujeme do života druhých… opět z lásky. Odpovědí na toto téma je respekt, přijetí a změna nás samotných.Vše je mým odrazemNikdy nevíte, co ten druhý potřebuje. Mnohdy to nevíme ani sami u sebe. Říkala jsem si kolikrát: „Kdybych tehdy nezabředla, mohla jsem už dávno…“ nebo „De fakto jsem ztratila x let života, protože jsem byla slepá.“ A z určitého úhlu pohledu je to pravda, ale na druhou stranu taková byla moje cesta než jsem se dostala k vědomému životu, k vědomým rozhodnutím a i dnes někdy projdu labyrint nebo potřebuji více času, než k něčemu dojdu, prozřu.Druhou, mě velmi milou, stranou mince je, že vědomé rozhodování a samotné probouzení mi každým dnem přináší spoustu inspirace, sebepoznání, lehkost, větší spád a především život v radosti, harmonii, lásce a autentičnosti. Už tolik nesejde na tom, co se kolem mě děje, protože každým dnem, každou minutou to můžu změnit jako tlesknutí rukou.Proto zachranářský či ochranitelský syndrom je pouze odraz Vás samotných – v něčem strádáte, nezaměřujete se na svůj život. A tím Vám uniká. To pak hraničí nebo se přehoupne k manipulacím nebo „vím dobře, co potřebuje“. A to vše opět ze strachu. Jak na to jinak?Můžeme projevit lásku i jinak. Je to jednodušší než se zdá a navíc proměníte strach za opravdouvou láskou. Zaměňte: „Dávej na sebe pozor“ na: „Měj hezký den.“ „Šťastnou cestu.“ „Ať se ti daří na všech úrovních.“ Nebo: „Ať si neublížíš“ na: „Ať se ti ta konzerva otevírá lehce.“ „Přejdi dobře cestu.“ „Šťastný den.“ „Mnoho zdraví na všech úrovních.“ Je to jen opačný princip, malá změna, která Vám však promění život na všech úrovních. Není potřeba myslet na všechny katastrofy světa, jen proto, že se někomu ději. Stačí se naopak podívat na: - své hranice a zda jsem ve své pevnosti a mám je nastavené. Pak se Vám v životě nebude projektovat žádná ku příkladu nadvláda, manipulace či ponižování. - odvahu a zda žiju své sny nazvdory mému okolí. Díky tomu se objeví velká podpora a přijetí a v neposlední řadě ti správní lidé a hojnost - vytrvalost, zda opravdu jdu stále svou cestou nebo jsem jak na houpaččce - respekt a přijímání situací jak přijdou pro přípravu na případnou změnu. Nic nezměníte, pokud situaci nepřijmete jak je. To se týká i Vaších vlastností.Půjdete-li krok po kroku touto cestou, stále častěji budete vidět, kdy skrýváte strach za lásku, kdy se Vaše mysl pokouší manipulovat, ač Vás či Vaše okolí. Tím snadněji to rozpoznáte a změníte :) Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )
Znáte to určitě také. Žije ve vašem okolí nebo si dokonce úspěšně platí pronájem ve vašem podvědomí. Takový ten vysavač energie, který mluví velmi vtíravým a velmi zvučným hlasem.A je úplně jedno, zda je převlečený do šatů vaší kamarádky, vašeho souseda nebo se převtěluje do drásající součásti vašeho podvědomí a říká si starý, zakořeněný a negativní vzorec. S podzimem a předvánočním časem začíná období, kdy mnoho lidí sklízí plody své vědomé práce na sobě. Bohužel ne vždy jsou čerstvé a voňavé, leckdy zapáchají a jsou nepoživatelné. Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že je ve vašem životě něco špatně a bylo by dobré s tím něco začít dělat se může paradoxně spustit sebezničující reakce. Protože osvětlením situace a náhledem na sebe samého zvenku přichází i úderné uvědomění, že se toho na ,,vyřešení“ nahromadilo příliš. Můžete si uvědomit, že: -žijete život, který vlastně žít nechcete, cítíte frustraci a vyčerpání -plníte ostatním jejich přání a oni už to považují za automatickou samozřejmost -v práci vás to nebaví a vnímáte větší a větší nechuť při odchodu do zaměstnání -pociťujete úbytek energie a nedostatek kvalitního spánku -máte problémy v mezilidských vztazích, často o komunikaci nejevíte zájem -nespokojenost s vlastním životem vás užírá a nevíte jak z toho venNěkdo se v podobné situaci hroutí, jiného to nasměruje do ordinace odborníka a další se rozhodne nasměrovat úsilí k nápravě škod sám. Zkrátka si řekne, STOP – začnu jinak. Každý člověk je originál a co jinému pomůže skoro okamžitě, na jiného nemá velký vliv.Jedním z účinných ověřených postupů v transformaci vašeho myšlení je tzv. ROBINSONOVA METODA. Vychází z reálné situace a vždy hledá ještě několik dalších možností, jak se na situaci podívat z jiného úhlu pohledu. Metoda čerpá z příběhu Robinsona Crusoa a lze aplikovat na každou životní situaci, která se vám právě nyní děje. -První tvrzení je: „Všichni kromě mne se utopili.“ Než se začne Robinson hroutit, z jiného úhlu pohledu může vidět: „Já jsem přežil. Jsem tu, živý, zdravý, mám hlavu, ruce a nohy.“ -Druhé tvrzení: „Nemám žádné oblečení!“ Jiný úhel pohledu: „Tady je ani nepotřebuji, naštěstí jsem ztroskotal na velmi teplém místě.“ -Další fakt: „Nemám žádné přístřeší.“ Varianta: „Mohu si nějaké najít, postavit a ještě se u toho něco přiučit.“ -„Nemám žádné jídlo.“ – „Budu si muset nějaké obstarat.“ -„Jsem tu úplně sám.“ – „No konečně.“ -„Přišel jsem o veškerý majetek.“ – „Tady nemám peníze za co utratit. Moje bohatství jsou moje zkušenosti.“Je potřeba si emoci vědomě prožít a až pak hledat úhel pohledu, který umožní využít situaci k růstu a ke změně, která je přínosná pro váš celkový stav mysli. Nejdříve projděte procesem truchlení, dovolte si prožít bolest, žal, smutek, zoufalství, a pak teprve hledejte, co vás tato situace učí.Nejde o útěk před emocemi, které byste prožívat nechtěli, jde o vědomou seberegulaci a kultivované vyjadřování svého prožívání, které naopak povede k vašemu zocelení a posunu.Pokud přijmete nyní možnost, že z každé situace lze čerpat i něco veskrze pozitivního, uděláte obrovský krok vpřed. Ne vždy to jde hned, ale vždy to (za nějakou dobu) JDE. Také jsem bojovala s nepřízní osudu a tak neplácám jen tak do větru. Chcete-li, můžete si o tom přečíst v povídání Rozchod, smrt a Stáňa z pláže definovaly můj nový život.Často dělám rozhovory s lidmi, kteří z mého pohledu mají co předávat ostatním. Petr Casanova, zakladatel projektu First Class mi na otázku o strachu odpověděl: ,,Sevřen strachem jsem byl hodně jako malý kluk. Byl jsem v zajetí svých vlastních představ, hlavně v noci, kdy jsem se bál pohnout, zachumlaný v posteli, a byl jsem přesvědčen, že za skříní je strašidlo. Teprve čas mě naučil v té chvíli rozsvítit, jít se tam podívat a přesvědčit se, že mohu klidně spát.“ Každý z nás je někdy na startovní čáře a každý z nás cítí potřebu začít na sobě pracovat v jiné fázi života. Pro jednoho to je celoživotní poslání, pro druhého východisko z nouze a pro třetího záchrana v době, kdy už neví jak dál.Když se v rámci jednoho výzkumu začalo sledovat, nad čím se trápíme, došli vědci k překvapivým výsledkům: -přibližně 40 procent starostí se týká toho, co se nikdy nestane -30 procent se týká naší minulosti – toho, co se už stalo -15 procent starostí se zabývá tím, co si o nás řeknou druzí lidé -12 procent starostí se točí okolo neopodstatněných obav o naše zdraví nebo zdraví někoho z rodiny -3 procenta se týkají skutečně odůvodněných starostíNestálo by za to být si více vědomi toho, kvůli čemu si to vlastně starosti děláme?Pokud se dostanete do situace, v níž se vás stále znovu zmocňují starosti, které nepatří do oněch tří odůvodněných procent, zkuste aplikovat Robinsonovu metodu v praxi. Na vás záleží, na co zaměříte svou pozornost.Robinsonovi zachránil život právě takto vědomě zvolený pocit štěstí. Jeho metoda je dodnes natolik účinná, že si ji s úspěchem může osvojit každý. 5 tipů jak zlepšit život hned najdete v tomto článku. Autorka článku: Barbora Englischová můj web: www.barboraenglischova.cz můj FB : detoxikuj život Barbora Englischová, autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT, publicistka a maminka zelenookého kudrnáče. ,,Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty." )
Ráda bych se na to podívala úplně z jiného úhlu, než je zvykem. Minulé životy jsou s námi propojeny více, než si myslíme, ať už tomu věříme nebo ne. Vzpomínky na ně máme uloženy v podvědomí. Pokud jsme na některé z nich připraveni, tak se vynořují na povrch prostřednictvím snů, vizí, nebo pocitu, že jsem tu už byl. Jak to souvisí s dětmi? Pokud vůči někomu máme závazek z minulého života, pak se v tomto bytí s ním musíme setkat a dluh splatit. Nemusí jít pouze o finanční újmy nebo krádeže majetku. I v případě, že jsme někoho zavraždili nebo připravili o rodinu, v tomto bytí mu to musíme vrátit - splatit. S lidmi, se kterými máme největší vinu z minulého života, se musíme setkat jako největší ,, spláceči ,,. A nejvíce ze všech lidí dáváme právě naším drahým dětem. Proto je pro některé lidi těžké přijmout dítě, čili závazek. Přestože na úrovni vědomí si to nepamatujeme, naše podvědomí na to reaguje a častokrát to bolí. Takže mnozí chlapi utečou před dětmi. No ve skutečnosti utekli jen sami před sebou. Jednou to té duši musí i tak splatit. Jen si to odložili na další život. To samozřejmě může mít také vliv u žen na zvýšené riziko potratů v prvním trimestru nebo rozhodnutí jít na interupci. Tyto lidí nesoudíme, protože to často krát není věc vědomé volby, ale podvědomí. Tehdy podvědomí rozhodne za nás. Proto pokud chceme žít život naplno, tak podvědomí je klíč. Vědomí tvoří 10%. Podvědomí 90%. Pokud chceme něco jen na vědomé úrovni, tak to chceme jen na 10% a to je málo. Protože pokud něco chceme na 10%, tak z globálního pohledu vesmíru jako celku to vůbec nechceme. Tak si dejme šanci a žijme život na 100%. Já jsem matkou 4 dětí a o jejich 3 životy jsem musela bojovat. Tehdy jsem nechápala proč, ale dnes už vím odpověď. Byla to otázka univerza .. Opravdu chceš přijmout i tento závazek v temhle životě? Jsi připravena splatit svůj dluh? Proto jsou děti ten největší dar. Kromě toho, že nám dělají radost a inspirují nás, dávají nám šanci napravit to, co jsme v minulém životě doslova zbabrali. Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť. Přednáška: Hypnóza a sebepozání - Alexandra McKenzie )
Strana 5 z 19
Více videí